Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight - Jasper Whitlock Hale - 4. kapitola: Neodolatelná

16.11.2010 (09:30) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1709×

Když vzal Bellu kolem ramen, všichni, i Rosalie už situaci pochopila. Ale nebyla tak naštvaná, jako když…
… „Dnes přijde Bella. Na návštěvu,“ oznámil nám.
„Máme něco připravit?“ zeptala se Alice.
„Ne.“
Edward odešel.
„Musíme ji přeci nějak pohostit…,“ stála si za svým názorem Esmé.
„Já u toho být nechci. Bude naštvaný, i když to třeba nedá najevo,“ řekla Alice a vyšla z domu.
Upřímně jsem s ní souhlasil. Zavolal jsem na Alici, že jdu také, podíval jsem se na ostatní a rozběhl se za ní.

Usmála se, když mně za sebou zaslechla.
„Kam půjdeš?“ zeptal jsem se.
„Nevím, lásko. Někam do lesa?“ odpověděla mi s úsměvem.
„Můžu jít s tebou?“
„Že se ptáš! To víš, že ano!“ vykřikla Alice, v očích měla jiskřičky radosti.
Usmál jsem se, šel jsem k ní a vzal ji kolem pasu. Usmála se a opřela si hlavu o mé rameno. Vzal jsem ji do náruče. Chytila se mě okolo krku a přitulila se ke mně. Byl jsem šťastný, že je u mě tak blízko. Políbil jsem ji do vlasů. Usmála se. Pustila se a pohladila mě po tváři. Věděla, že se nemusí držet, že jí neupustím.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem jí romanticky do vlasů.
„Také tě miluji,“ zavrněla, stále se usmívala.

Uvědomil jsem si, že jsme došli až na louku, okolo nás byli kopretiny, nebe bylo oceánově modré, slunce na nás svítilo a my zářili jako diamanty. Klekl jsem si do květin, stále jsem Alici nepouštěl. Ostatně se nezdálo, že by jí to vadilo. Začala mě líbat a já jí polibky oplácel. Vjela mi rukou do vlasů a hladila mě. Přivřel jsem oči a usmál jsem se. Alice mě znala už dost dlouho na to, aby věděla, co mě vzruší. A vlasy, to je má slabost. Pokud se mě snažila dostat do varu, povedlo se jí to na celé čáře. Položil jsem Alici do trávy a líbal jsem ji. Zatímco jsem ji líbal, rozepnul jsem jí knoflíčky na halence. Ona mi stáhla košili. Rychle, ale opatrně, aby ji neroztrhla. Líbali jsme se a já věděl, že je vzrušená. Poznal jsem to. Pohladila mě po tváři.
„Už dorazili, lásko,“ zašeptala.
Úplně jsem zapomněl, o kom mluví. Nechápavě jsem se na ni podíval.
„Kdo dorazil?“ zeptal jsem se.
„Edward s Bellou, nechápavče!“ Alice se mi smála. „Měli bychom tam jít, pokud nechceme slíznout kázání od Edwarda, že na něj kašleme, když se nejdeme podívat na jeho holku.“
„Sice by Edward věděl, že jsme měli jiné věci na práci…, ale máš pravdu. Než riskovat, že to zase všem vyklopí, to se radši dostavíme,“ řekl jsem a usmál jsem se.
Alice se opět zasmála.
„Tak jdeme?“ zeptala se, zatímco si zapnula halenku, kterou jsem jí rozepl.
„Samozřejmě, lásko,“ usmál jsem se a chystal jsem si obléknout košili, když mi ji Alice vzala, pracně rozepla všechny knoflíky a oblékla mě sama. Tohle ji bavilo a mně se to líbilo, takže jsem jí nebránil.
„Budete chtít nést, mladá paní?“ zeptal jsem se s úsměvem.
„Byla bych vám vděčná, mladý pane,“ zasmála se a já ji vyzvedl do náruče.

Nesl jsem ji z lesa zpět k domu. Líbal jsem ji do vlasů a ona se usmívala a přivírala oči. Postavil jsem Alice u domu na zem.
„Jsou nahoře v kuchyni,“ oznámila mi a vyskočila lehce jako kočka na strom.
Došli jsme k oknu po silné větvi a seskočili do místnosti. Náhle mě ovanul téměř neodolatelný Belliin pach. Oči mi zčernaly žízní. Carlisle na mě podíval, a když viděl, jak mi cukají všechny svaly nutkáním zaútočit, jeho oči jakoby mi říkaly ´Ovládej se, Jaspere!´. Dělal jsem všechno proto, abych ho poslechl. Držel jsem se v pozadí za Alicí, aby na mě ta vůně tolik nešla. Alice ale šla až k Belle a dokonce ji i objala. Ach Bože, jak to dokázala? Ani ona to ale asi neměla lehké, protože v Edwardově tváři jsem si všiml znepokojení. Všichni se představili, takže když jsem to já neudělal, udělal to Carlisle za mě.
„Omlouvám se... to je Jasper, je nejnovější vegetarián, je to pro něj trochu těžší,“ řekl.
Trochu?! Tomuhle se říká trochu?!
„Rád tě poznávám,“ dostal jsem ze sebe, své černé oči upírajíc na Bellu.
Alice si všimla, jak se z posledních sil držím.
„V pořádku, Jaspere. Ta se nejí,“ snažila se mě uklidit, ale kéž by to pomohlo.
Pokusil jsem se o úsměv, dal mi opravdu hodně práce.
„Já vím…,“ zašeptal jsem, když Bella s Edwardem odešli nahoru.
Alice mě objala.
„Bude to dobré, Jaspere. Zvládáš to,“ usmála se na mě a políbila mě, ale já na sebe moc hrdý nebyl. Bál jsem se, kdy to přijde. Kdy to nevydržím a zabiju Bellu. Pak mě za to budou všichni nenávidět, hlavně Edward. A já budu vědět, že si to zasloužím. Smutně jsem se na Alici podíval. Opravdu jsem se bál. Bál jsem se, že ona sama mě poté bude nenávidět.
Ona však můj pohled nepochopila a vyděšeně se na mě podívala.
„Jaspere… proč jsi smutný? Co se děje? Lásko…? Jaspere?“ zeptala se zděšeně a vzala mě za ruku.
„Alice… já to nezvládnu… nevydržím to… zabiju ji a všichni mě budou nenávidět… a ty také,“ řekl jsem smutně, je to trapné, ale kdybych mohl, brečel bych. I když se říká, že správní chlapi nebrečí. Tak to asi nejsem správný chlap. Protože já bych řval jak mimino.

„Jaspere!“ vyjekla Alice, „Jak si vůbec můžeš myslet, že bych tě někdy nenáviděla?! Takovou blbost jsem ještě neslyšela! A ty Bellu nezabiješ! Kdyby ano, viděla bych to!“
„Budoucnost se může změnit, tvé vize jsou subjektivní. To víš, ne? A v mém případě je téměř jisté, že se ta budoucnost změní,“ řekl jsem.
„Nezmění a ty to víš!“
„I kdyby se budoucnost změnila, ty ses neudržel a Bellu zabil, i přesto bychom tě měli nadále rádi, Jaspere. Jsi člen naší rodiny,“ řekl mi Carlisle.
Nevěřil jsem jim. Já si tu situaci zvládnu živě představit, na rozdíl od nich. Ach, proč je Belliina vůně tak neodolatelná?

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight - Jasper Whitlock Hale - 4. kapitola: Neodolatelná: