Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight Dance 3. Kapitola

3. kapitola – Projekt na bižuli a polibek?

EDWARD

Bella byla zajímavá. A neodolatelná. Krásně voněla, nádherně tancovala a ještě líp vypadala. Když jsem slyšel myšlenky kluků, měl jsem chuť je zabít za to, co si o ní myslí. Když jsem ji viděl tancovat v tom klubu, napůl opitou, měl jsem chuť si ji vzít. Nejsem žádnej svatoušek, to ne. Změnil jsem se. To asi ta dlouhá doba, kdy jsem byl sám a musel snášet myšlenky mé zamilované rodiny.

Když k nám přišla v sobotu zkoušet na přání Alice, nemohl jsem si pomoct a musel jsem ji popíchnout. Strašně se mi líbilo, když byla naštvaná. Měla vždycky našpulenou pusu jako malé dítě. A taky pěkně ostrý jazyk a odpovědi, kterými vás okamžitě setřela a umlčela. Když cvičily v naší úplně nové tělocvičně, která byla postavena tu noc, když jsme byli v klubu, nemohl jsem si pomoct a šmíroval jsem. Samozřejmě až po tom, co jsem zdvořile vykopnul tu kozatou zrzku.

Vlezl jsem dovnitř zadním vchodem a schoval se za výstupkem ve zdi. Byl to takový kout na odkládání věcí, aby nepřekážely. Viděl jsem její vykulené oči, když viděla všechnu tu elektroniku a techniku. Když jí řekly, aby si vybrala muziku, okamžitě sáhla po jednom CD. Předala ho Rose, která ho vložila do přehrávače.

Po tom, co se spustila hudba, začala se jemně vlnit do rytmu. Pořád přidávala na tempu, až z toho vznikly mě úplně neznámé pohyby a kreace. Holky se po chvíli obdivování přidaly k ní. Jen upíří oko si mohlo všimnout, že jsou o chlup pozadu, a tak Belliny pohyby jen napodobují. Kdybych neslyšel její tlukoucí srdce, myslel bych si, že je to upír. Tak dokonale se pohybovala. Když dohrála píseň, chvilku ještě dorovnávaly pohyby a mluvily o tom, co je třeba vylepšit a co přidat, ale to už jsem opouštěl mé stanoviště. Holky ji pozvaly na večeři a pak jí vyprávěly, co vyváděla v tom klubu.

Po celou dobu její návštěvy jsem ji stihnul hned několikrát popíchnout, ale hned mě setřela.

Opustil jsem své myšlenky a zaměřil se na lov. Puma! Tři a půl kilometru na západ. Rozběhl jsem se za ní a opouštěl myšlenky mé rodiny. Na neděli jsme se rozhodli uspořádat rodinný lov. Když jsem Bellu ucítil poprvé, hned jsem věděl, že to je má la tua cantante. Díky bohu, že jsem byl to ráno lovit. Asi bych se neovládl. Neříkám, že s ovládáním nemám problém do teď, ale to je spíš z jiného důvodu než z hladu.

Dopil jsem svůj oběd a vydal se hledat zákusek a večeři. Nedaleko jsem zavětřil grizzlyho a rozhodl se naštvat Emmetta. Rozběhl jsem se, jak nejrychleji jsem mohl, a předběhl ho pět metrů před medvědem. Zakousl jsem se mu do krční tepny a sál tu lahodnou tekutinu. Puma byla lepší, ale co se dá dělat. Chtěl jsem zvednout hlavu a podívat se na Emmovu reakci, ale v tom do mě něco narazilo.

To něco bylo těžký jako kráva a silný jako vůl. Byl to Emmett, který se mě snažil zabít za mou drzost vůči jeho svačině. Odhodil jsem ho o pár metrů dál a zdrhnul z dosahu jeho plácaček na mouchy. Vysál jsem ještě jednu pumu a srnku a pádil jsem se domů připravit na pondělí. Byl jsem zrovna ve svém pokoji a poslouchal Debussyho, když měla Alice vizi. S Bellou jsme byli na biologii a ani jeden z nás se netvářil nadšeně. Teda, spíš jsme se na sebe koukali docela vražednýma očima.

Alice si hned skryla myšlenky a přes mysl Jazze jsem viděl její šibalský obličej. No počkej! To si vypiješ! Přesně tak zněly mé pomstychtivé myšlenky. Neměl jsem rád, když přede mnou cokoli tajila. Jen ona jediná si uměla chránit myšlenky a jen ona jediná věděla, jak moc mě to někdy sere. A samozřejmě i Jazz.

 

Pondělí ráno…

 

Když jsme se ráno vypravovali do školy, měl jsem divný pocit, který se jen znásobil, když si Alice začala překládat Shakespeara do francouzštiny. Musím uznat, že vydržet až do biologie bylo hrozný, a místo toho, abych se o přestávkách věnoval těm kozatým holkám, přemýšlel jsem, co se asi chystá. Na obědě jsem už odpálkoval čtvrtou, která si mi chtěla sednout na klín, když do místnosti vstoupila Isabella. Ihned se zaměřila na náš stůl. Na všechny se usmála, jen mně věnovala jeden znuděný pohled. Když si všimla, že sedím sám, překvapeně povytáhla obočí, ale jinak to neřešila.

Nabrala si oběd a vykročila ke stolu, kde byli skoro samí kluci. Mezi nimi byly jen dvě holky. Když jsem slyšel jejich nechutné myšlenky, měl jsem chuť zavrčet. Když Alice uviděla, že si chce sednout k nim, rychle si stoupla a vykročila k ní. Isabella si už sedala, když ji Alice čapla za rameno a naštvaně jí něco mumlala do ucha tak, aby to ostatní neslyšely. Kromě nás, samozřejmě.

„Bello, ty nás nemáš ráda?“ mumlala jí do ucha třaslavým hláskem. Někdy strašně přehrávala. Jako by se snad mohla rozbrečet! Bella na ni vykulila svá čokoládová kukadla.

„Samozřejmě, že vás mám ráda! Alice, co se stalo?“ začala pomalu zvyšovat hlas. Vyděšeně se koukala nejdřív na ni a pak na nás.

„Tak proč si nejdeš sednout k nám?“ pípla obviňujícím hláskem Alice. Bella si úlevně vydechla.

„To jde jenom o to, kde budu sedět? Proto tak vyvádíš?“ ověřovala si nevěřícně.

„Jenom?! Jenom?! Jak něco takového můžeš říct?!“ vyjela na ni Al. Podle mě už to vážně začínala přehánět.

„Vždyť spolu máme skupinu! Musíme vymyslet kostýmy, dopilovat nástup na plac, rozmyslet si sestavení nás tří a spousty dalších věcí!“ začala vyjmenovávat seznam naprostých blbin, které si mohly promyslet i u nás doma. Nevím, o co jí šlo, ale každopádně ji chtěla dostat k našemu stolu. Mezitím, co jí vyjmenovávala svůj seznam, nenápadně ji postrkovala k našemu stolu. Když skončila, Bella se otočila a omluvně se usmála na stůl těch prasat, který se tvářili, jako by jim Al sebrala nafukovací pannu.

Když se Bella otočila zase zpátky, už ji Alice usazovala vedle mě a sama odstrčila Emma, aby mohly být ty tři u sebe. Omluvně jsem se na Bellu usmál a ta na mě vykulila kukadla. Otočila se zpět na holky se zdviženým obočím a zhluboka se nadechla.

„Žádné kostýmy se vymýšlet nebudou. Prostě si vezmeme volné kalhoty, upnutá trička, botasky a maximálně stejný kšiltovky. K tomu sestavení. Na tom taky nezáleží. Sestava bude společná a žádný velký kreace se taky konat nebudou. To až jestli postoupíme. A!“ nenechala se přerušit Alicí, která jí chtěla skočit do řeči. „A ten nástup na plac… prostě tam přijdeme, představíme se, odtančíme, poděkujeme a odejdeme. Toť vše. Nebo jsem na něco zapomněla?“ ptala se se zdviženým obočím.

Já osobně jsem žádné připomínky neměl, protože jsem si představoval Bellu v upnutém tričku, bez trička, nahou a zároveň se jí díval na vzdouvající se hrudník. A najednou jsem měl upnuté kalhoty. Nebo spíš přepnuté… Radši jsem zajel víc pod stůl, aby to někdo náhodou nezpozoroval. Například Bella. Pozdě… Hodila po mně hnusnej pohled a věnovala se dál holkám. Když jsem se podíval po klucích, Emm čuměl Rose na kozy a Jazz se na mě nasraně díval. Taky byl na půl pod stolem. Nevinně jsem se na něj zazubil. Na oplátku na mě zavrčel.

Najednou se holky zvedly s tím, že už půjdou na hodinu. Kluci se zvedli taky, a tak jsem se přidal. Emm, Al, Jazz a Rose se od nás odpojili na své hodiny a my jsme pokračovali na biologii sami. Teda, v rámci možností a zaplněné chodby ostatních studentů a studentek. Dorazili jsme do třídy asi tři minuty před zvoněním. Když přišel učitel, skoro jsem ho nevnímal a po očku pokukoval po Belle. Tvářila se zamyšleně a mě v tu chvíli štvalo ještě víc, že jí nedokážu číst v mysli.

Učitel nám oznámil novou látku. Člověk. Prý nejdřív budeme brát opěrnou soustavu a pak pohybovou. Na konci hodiny se rozdají projekty do dvojice v lavicích. Pohoda, najdu si k sobě nějakou kočku a… Počkat! Do lavice? To jako budu muset pracovat s ní? Žádná zábava? Jenom práce na projektu? No potěš koště… Koutkem oka jsem se na ni zadíval a ona si mého pohledu všimla. Hnusně se na mě podívala a zabíjela mě pohledem. Opětoval jsem jí ho, ale zároveň si představoval, co bych s ní dělal, kdyby byla povolnější.

Když si všimla mého toužebného a zamyšleného pohledu, sklouzávajícího zase k jejím krásným prsům vykukujícím z těsného trička, které krásně obepínalo její postavu a mělo hluboký výstřih, který… Který si právě teď zakryla jejími dlouhými čokoládovými vlasy, které mají stejnou barvu jako její oči, které mě momentálně teď zabíjejí. Ach jo. Tiše jsem si povzdechl a vražedným pohledem se podíval na učitele.

Jestli budeme spolu dělat na tom projektu a přijde stejně oblečená jako teď, asi ji znásilním! To mi ten učitel udělal za trest. Alice! Ona to viděla! A domluvila si nákupy s Bellou. Na dnešek! Ó né! Prosím, to né! Za tohle se pomstím! A odnese to její šatník… Pomyslně už jsem si mnul ručičky nad budoucí dobře vykonanou pomstou, když mi přišla smska.

Piš si, že pomsta bude sladká, v podobě přespávání Belly o víkendu u nás a nákupů krátkých, průhledných, nočních sexy košilek! A dotkni se jí a zpřerážím ti všechny kosti v těle! Alice

Myslím, že na víkendy budu chodit k Denaliovým. Ale když si představím Tanyu… To budu radši zamčenej v pokoji. Já tu malou mrchu jednou…!

„Pane Cullene, odpověděl byste mi prosím na otázku?“ zeptal se mě učitel a v duchu se mi posmíval, protože bylo úplně jasný, že jsem nedával pozor, ale taky si přehrával tu chvíli, kdy mě načapal, od chvíle, kdy položil otázku, do teď.

„Páteř má třicet čtyři obratlů, pane.“ Tak primitivní otázka. A i kdybych na ni nevěděl odpověď a nemohl číst myšlenky, slyšel bych Bellinu tichou nápovědu. Nevím, proč to udělala, ani jestli počítala s tím, že ji uslyším, každopádně jsem jí i učitelovi poslal jeden zářivý úsměv. Ona se začervenala a on se na mě vražedně kouknul.

„Děkujeme, pane Cullene, ale příště byste nemusel tak okatě dávat najevo vaši unuděnost. A to platí i pro vás, slečno Swanová. Rozumíte?“ sjel nás učitel pohledem. Isabella chtěla ihned něco namítat, ale položil jsem jí ruku na stehno a ona ihned ztuhnula. Tak je to správně! Takhle by měla reagovat a ne se mezi upíry opít a pak je ještě nechat, aby ji odnesli až nahoru do postele a dali jí ke stolu prášek proti bolesti hlavy a vodu. Ano… Byl jsem to já, ale co jsem měl dělat? Alice mi ji vrazila do ruky s větou: „Postarej se o ni a ne, že se jí něco stane! Zejtra budeme zkoušet, tak ať je fit!“ No mohli byste jí na to něco říct? Mohli, ale já jsem mlčel. Zbývalo pět minut do konce hodiny a učitel začal zadávat téma na projekty. Bella a já jsme dostali vývojové stádia člověka a rasy.

Když zazvonilo na konec hodiny, sebral jsem své věci a po boku Isabelly jsem šel k autům. Ostatní už tam byli a Alice s Rosalie se hned vrhly k Belle, aby se domluvily na těch nákupech.

Náš dnešní plán vypadal asi takhle. Bella půjde domů, připraví se, holky pro ni sjedou, půjdou nakupovat, my mezitím vymyslíme nějakou sestavu na tu soutěž, holky přijdou, my s Bellou začneme dělat ten projekt, Bella se u nás navečeří a někdo ji pak hodí domů. Byl jsem naštvaný. Díky Belle se teď musím srát s nějakou přiblblou sestavou a díky učitelovi budu muset doma obvolat moje kočičky a zrušit veškeré schůzky. Fakt super!

 

Nastoupili jsme do aut a rozjeli se domů. Díky naší rychlé jízdě jsme vystupovali už za čtyři minuty. Vydali jsme se s klukama do tělocvičny a začali jsme tančit. Z tréningu se postupem minut díky Emmovi stala volná zábava. Jasper dělal slepici a u toho se tlemil jako idiot, Emm napodoboval Al, když tancuje, a já se dobře bavil. Jazz si po chvilce všiml, co dělá Emm, a začal napodobovat Rose. Já se mohl umlátit smíchy. Takhle to šlo až do té doby, než se dole objevily holky s tím, že už jdou na ty nákupy, tak se přišly rozloučit.

Když viděly, co kluci vyvádí, stačily jen oznámit, že mají týden zákaz vstup do ložnice. Pak už bylo jen slyšet bouchnutí dveří od tělocvičny, garáže a auta a už jich nebylo. Kluci se za nimi zaraženě dívali a já si v jejich hlavách četl nechápavost. Když se na sebe podívali, vypukli v ohlušující řehot. No chápete to? Já teda ne… Zakázaly jim přístup do ložnice a oni se tomu ještě smějí. Idioti.

„Kluci, nevím, jestli jste to pochopili, ale jste týden bez sexu…“ neodpustil jsem si rýpnout. Otočili se na mě a já jsem poslouchal, jak jim to šrotuje v hlavách. Najednou jako bych slyšel dvojité cvak! Už se za nimi chtěli rozběhnout, ale zadržel jsem je – moc dobře to nešlo – a přinutil jsem je zase cvičit – to se taky neobešlo bez keců.

Po chvíli jsme toho měli dost a tak jsme se rozvalili v obýváku na gauči a čučeli na zápas. Po pár hodinách jsem uslyšel na příjezdové cestě auto, a tak jsem šel připravit pár papírů na ten projekt a nalistoval v pár knížkách určité strany. Když jsem za pár minut sešel dolů, holky akorát táhly vyčerpanou Bellu po schodech naproti mně.

„Bello, musíme udělat přehlídku, jestli se to bude líbit!“ domlouvala jí právě Alice.

„Dobrá, ale to si nemůžu sednout na to hodnocení?“ brblala Bella.

„Jak sednout? Kluci budou hodnotit hlavně tebe!“ vysvětlovala jí Rose.

„A to jako proč?“ odmlouvala Bells. „Vždyť je to úplně zbytečné a navíc…“ Zbytek už jsem nevnímal, protože holky zalezly do pokoje Jaspera a Alice. Zase jsem si sedl na gauč ke klukům, ale v tom už u nás stála Alice s poťouchlým úsměvem na rtech. Najednou mi zmizela ze zorného pole, ale to už jsme se obraceli od televize ke schodům. Postupně s gaučem jsme obraceli hlavy zpátky k televizi, až jsme si skoro vykroutili krky. Najednou televize blikla a zhasla.

„A ne že ji zase zapnete!“ hubovala nás Alice. Emm po ní hodil štěněcí pohled, ale ona jen pozvedla obočí a odsvištěla po schodech nahoru, odkud se ozývaly nesouhlasné námitky navztekané Belly. Po pár minutách přišly holky ve vyzývavých šatech. Alice měla zelené, Rose měla krvavě červené a Bella… Bella je měla černé jako moje oči právě teď. Tak, aby to slyšeli jen upíři - Alice a Rose –, jsem zavrčel.

Bella na sobě měla kratičké šaty. Byly těsně pod zadek a strašně úzké. Nevěděl jsem kam s očima. Jestli se dívat do výstřihu, nebo radši na její dlouhé, hubené, vypracované nohy v černých balerínách. Nakonec jsem pohledem zakotvil na jejím obličeji, který byl stažen do zlostné masky. Rtíky měla semknuté u sebe a místo očí škvíry, kterými nenávistně těkala mezi holkama a mnou. Radši jsem uhnul pohledem, protože se mi začaly naplňovat kalhoty.

Když si toho všimla Alice, ďábelsky se zašklebila. Zpražil jsem ji nenávistným pohledem, když mi došlo, co zamýšlela, když pořádala tuhle přehlídku.

„Tak pohni, Bello, ještě chci, aby tě zhodnotili v tom druhém kousku,“ zakřičela Alice na Bellu z vršku schodů, zatímco jmenovaná se ploužila pomalu za ní. Jelikož si Alice kryla myšlenky, nemohl jsem se připravit, ale když sešla Bella dolů, zjistil jsem, že na tohle bych se ani připravit nemohl. Bella na sobě měla modro šedivé koktejlky. Pod prsy měla široký pás, který byl z obou stran lemován blyštivými kamínky. Vepředu byly šaty do půli stehen a vzadu spadaly jako vodopád skoro až na zem. Boty byly na vysokém podpatku ve stříbrné barvě a byly taky posety kamínky. Někdy se Alice musím zeptat, jak do toho Bellu narvala, protože tohle se vymykalo Bellinu stylu, ale momentálně jsem se nemohl vynadívat na tu krásu.

„Tak fajn, to by stačilo, musíme udělat ten projekt!“ přerušil moje zírání a obdivování Bellin hlas. Rychle jsem od ní odvrátil zrak.

„Dobrá, jdeme nahoru a já ti vyberu nějaký outfit,“ nakázala Alice. Bella jen zasténala. Představil jsem si, jak by sténala a svíjela se pode mnou. A dost! Nebo mi něco ztvrdne a oživne…

Když Bella sešla dolů, zamířila k – už otočenému – gauči, kde jsme seděli s klukama a civěli do blba. Teda aspoň já se o to snažil. Pořád lepší než jí civět na hruď. Teda alespoň myslím. Bella si chvilku nervózně mnula látku trika a pak si sedla. Ještě chvilku jsem ji ignoroval a v myšlenkách mordoval Alici, pak jsem se zvedl a pronesl tu osudnou větu.

„Půjdeme ke mně do pokoje, tam bude klid a už tam mám připravených pár knížek.“ Chvilku se na mě dívala zvláštním pohledem, ale pak vstala a vydala se za mnou po schodech. Zavedl jsem ji k sobě do pokoje a přešel k posteli, na které bylo vše rozloženo. Sedl jsem si a pokynul jsem Belle, aby si sedla. Ta se mezitím rozhlížela po pokoji a já si tak mohl v klidu prohlédnout její oblečení.

Skoro jsem zavyl zoufalostí. Měla tmavě modré tričko s velkým výstřihem a nápisem „Holly ster“, krátké kraťásky pod zadek, šedé Conversky, černé náušnice ve tvaru růží a náhrdelník se zmrzlinou, který spadal až do jejího žlábku mezi prsy. Také se od Alice nechala namalovat, ale to už jsem až tak moc nezkoumal. Spíš mě zajímala ta zmrzlina… Stop! Mohlo by to špatně dopadnout.

Začali jsme dělat na projektu a po pár minutách jsme leželi naproti sobě. Bella zrovna nahlas opakovala svoji část projektu a já jsem jí visel na… Ne, na rtech jsem jí vážně nevisel. Spíš jsem pozoroval zajímavou činnost jejího hrudníku. Nahoru. Dolů. Nahoru. Dolů. Kuk. Schovat. Kuk. Schovat. Byl jsem tak zabrán do mé zajímavé činnosti, že jsem si ani nevšiml, že Bella už dočetla.

„Ehm…“ ozvalo se od ní dotčeně.

„Máš hezký přívěšek,“ pokoušel jsem se vymluvit. Řekl bych, že marně, protože se na mě dívala se zvednutým obočím. Jen jsem se usmál svým pokřiveným úsměvem, ze kterého padaj všechny holky na prdel, ale s ní to ani nehlo. Sakra!

„Ehm… Tak pokračujeme. Jakmile dokončíš tu část o sapientaci, já odříkám druhy ras, jejich vývoj a co je to rasismus. Jo?“ snažil jsem se to rychle zamluvit.

„Ok, tak si to ještě jednou zopakujeme a můžeme to pro dnešek skončit,“ zajásala nadšeně. Docela mě zamrzelo, že se tak těší na to, až skončíme.

O pár minut později:

„… černá rasa má barvu kůže hnědou až černou, vlasy má stejné barvy, kadeřavé nebo kudrnaté a vyznačují se širokým obličejem, širokým plochým nosem a masivními rty…“ Celou dobu, co jsem to odříkával z paměti, jsem pozoroval Bellu. Její bílou kůži, hnědé vlasy, čokoládové oči, malý nos a plné rty. Najednou mě popadla neuvěřitelná touha ji políbit a zjistit, jak chutnají její rty.

Na konci věty jsem ji hypnotizoval očima a nakláněl se k ní. Když Bella odtrhla pohled od papírů, začala těkat pohledem mezi mýma očima a rty. Byli jsme od sebe pár centimetrů a přitom se skoro dotýkali nosy. Zastavil jsem se a hleděl Bells do očí. Nechal jsem to na ní. Normálně bych po ní prostě skočil, ale tahle chvíle normální nebyla. Bella párkrát zamrkala a já jsem si myslel, že se odtáhne, ale pak se mi na krátkou chvíli upřeně zadívala do očí a pak znovu upřela oči na mé rty.

Netrvalo to ani dvě sekundy a už jsem cítil její rty na mých. Byly hebké a poddajné. Chvíli jsme se jen tak oťukávali, ale pak jsem opatrně sevřel její spodní ret mezi zuby a ona mi zavzdychala do úst. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem toho využil a zaplul jazykem do jejích úst. Prozkoumal jsem jí její ústní dutinu, a když jsem shledal, že se o ni řádně stará, vyhledal jsem její jazyk. Začali jsme spolu tančit tanec plný vášně a nevyřčené touhy. Nebo alespoň mně to tak připadalo. Když jsem se od ní odtrhl, zalapala po dechu a vykulila svá očka. Měl jsem sto chutí se k ní znovu sklonit a pokračovat v laskání jejího krku, ale po tom, co jsem se k ní znovu naklonil, sebou škubla a rychle vstala.

„Ehm… Asi už půjdu a doma se to doučím.“ Nervózně se ošila a se sklopeným pohledem si posbírala věci. Mávla mi na pozdrav a vypálila po schodech do obýváku. No, Edwarde… teď sis to podělal.

---

Tak, chtěla bych poděkovat za minulé komentáře a omluvit se za tak velké zpoždění. :( snaha byla, ale můza chyběla, takže všechno co jsem napsala, mi přišlo jako blbosti. To je jedno, kapitola je hotová a já doufám, že mi písnete nějakej komentář. :) Mispool