Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight Dance 2. kapitola

04.07.2013 (07:00) • Mispool • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1600×

2. Kapitola - Škola, Cullenovi a oslava

První den proběhl úplně normálně jako každý rok. Seznamování a skoro žádné učení. Učitelé vypadali v pohodě, až na pár výjimek. Jako v každé škole. Našla jsem si svojí partu. Se všema klukama jsem vycházela v pohodě a zdálo se mi, že mi i nadbíhají. S holkami to bylo… no… těžší. Některé byly v pohodě, některé mě zabíjely pohledem a některé mě ignorovaly.

Byli jsme zrovna v jídelně, když vešli Cullenovi. Už jsem si o nich něco málo vyslechla. Bledí, krásní, adoptovaní a spárovaní. Až na jednoho, ten je prý přelétavý. Bronzovlasý bůh. Prý se jmenuje Edward. Byl opravdu krásný, ale to asi všichni. S ním přišli i Jasper a Alice, jak už se mi zmínila moje sousedka Patricia. Pak k nim patří ještě Rosalie a Emmett, ti chodí do čtvrťáku, ale jeli někam na výlet nebo co, takže do školy přijdou až za týden. Edward si s sebou ke stolu přitáhl nějakou bloncku s kozama. No jo no, sukničkář se nezapře. Ale tak co, myslí si, že před ním každá padne na zadek, ale to se splet hošánek, to ještě nepotkal mě.

Usadili se ke stolu a Edward se na mě podíval. Měl frustrovaný pohled. Copak, poznal, že po něm nijak netoužim? Bloncky usazený na jeho klíně si vůbec nevšímal. Už mi ten jeho pohled vadil, tak jsem se zvedla, omluvila se, že už radši půjdu a odešla na další hodinu, biologii. Taky už bylo na čase, bylo docela pozdě. Ve třídě zbyla už jen jedna volná lavice, ve třetí řadě. Posadila jsem se blíž k uličce a čekala, kdo přijde.

A hádejte, kdo přišel. No přece Éďa sukničkář, jak jinak… Skákala jsem nadšením do nebes (ironicky řečeno). Nevšímala jsem si ho. Byl to podle mě namyšlený frajírek, co si neviděl na špičku nosu. Mimochodem, rovného a krásného nosu. Co to plácam? zhrozila jsem se. Dost, Bells, on ti za to nestojí, nabádala jsem se v duchu.

Ignoroval mě. Ok, ignoruješ ty mě, ignoruju i já tebe, řekla jsem si v duchu.

Takhle proběhl zbytek týdne. Pokaždé měl na klíně na obědě jinou holku a na biologii mě ignoroval, nebo po mě hodil ten pohled typu: neznám tě, ale už tě nesnášim.

Až v pátek mi někdo poklepal na rameno. Když jsem se otočila, spatřila jsem Alici.

„Ahoj, půjdeš se mnou a mou rodinou dnes do klubu? Můžou jít i tví přátele,“ zeptala se mile a tak jsem si řekla proč ne. Aspoň se jeden večer nebudu utápět ve výčitkách svědomí.

Podívala jsem se na ostatní, kteří náš hovor zaujatě sledovali. „Jistě, proč ne. A kde a kdy se sejdeme?“ zeptala jsem se potom, co všichni kývli, že půjdou.

„V devět, před klubem DancNow. Znáš ho?“ Jistěže ho znám, už jsem tam vyhrála pár soutěží. Je to v Port Angeles. Usmála jsem se pro sebe.

„Ano, znám ho. Budeme tam,“ odpověděla jsem s úsměvem na rtech. Dnes nám odpadly poslední dvě hodiny a tak jsem jela rovnou domů. Tam jsem si dala dlouhou, horkou koupel a začala jsem vybírat pohodlné oblečení na večer. Pokud vím, dneska tam má být akce a pár lidí z bývalé skupiny by tam také mělo být. Vzala jsem si volné šedé tříčtvrťáky a modré tílko s nápisem. K tomu skate kšiltovku.

Vlasy jsem si lehce navlnila, až se v blond loknách vlnily na zádech. Hnědé oči jsem si obtáhla černou tužkou a zvýraznila řasenkou. Trochu lesku na rty a byla jsem hotová. Bylo akorát tři čtvrtě na devět a tak jsem se obula do barevných, modro-bílo-fialovo-žlutočervených skate botek a hupsla do auta, kde jsem měla připravené doklady a peněženku. (Oblečení najdete na konci kapitoly)

V devět už jsem stála před klubem a vítala se s Cullenovými. Alice si prohlížela moje oblečení a vysekla mi poklonu. Rose i Alice měly podobné oblečení jako já a tak jsem je taky pochválila a zeptala se, jestli dneska budou tančit. Řekly, že si to ještě rozmyslí, ale že asi ano. Pár lidí ode mě dorazilo po chvilce a tak jsme šli do klubu, kde už to žilo.

Šly jsme si sednout k velkému stolu pro 10 lidí a na začátek jsme si každý objednali jednoho panáka. No co, 18 už mi bylo a mně se chtělo slavit. Za chvilku jsem na parketě uviděla jednoho kamaráda z party, jak to tam rozjíždí a tak jsem se omluvila a šla se přidat. Když jsem přišla, zjistila jsem, že jich tam už je vím a že tancují první tanec, co jsme tančili na soutěži, kterou jsme vyhráli. Poprvé samozřejmě.

Když mě uviděli, přestali tancovat a šli se přivítat. Nabídli mi, jestli jdu tančit s nimi. Podívala jsem se naposledy na Cullenovi. Alice a Rose na mě zvědavě koukaly a Edward mě pozoroval takovým zvláštním pohledem, s nějakou brunetou co mu seděla na klíně. Ta mě ignorovala.

Pokynula jsem Alici a Rose, aby přišly sem. Hned se zvedly, omluvily se Emmettovi a Jasperovi a přiklusaly ke mně. Navzájem jsem je představila a navrhla, že by mohli zkoušet se mnou a občasně jít na nějakou soutěž, když jim to půjde. Nakonec jsem se dozvěděla, že už na pár soutěžích taky byly a nějaké poháry taky vlastní, tak že to nebude problém.

Předvedli jsme jim svou sestavu a ony pak se přidaly k nám. Musím uznat, že byly vážně dobré. Na chvíli jsme si dali pauzu a šli k baru pro drink. Když vyhlašovali soutěž, přemluvila jsem partu, abychom to zkusili. To už jsem v sobě měla pár drinků a tak se mi ulevilo, když jsem posunkama naznačila, co bych chtěla a oni pochopili. Jejich štěstí, kdyby ne, na ten parket bych je dokopala.

Po pár kolech jsme se stali vítězi. Jak jinak, v tomhle zapadlém baru, už se talent neobjevil nějaký ten pátek. Už jsem se chystala vyrazit domů, když si mě odchytl nějaký pan obleček. Měl na sobě drahý kvádro a na tváři profesionální výraz.

Zeptal se mě, jestli se nechci přihlásit se svou skupinou do soutěže talentů. Řekla jsem mu, ať chvilku počká, že seženu partu a zeptám se jich. Mohly jenom Alice a Rose, protože ostatní buď už něco měli, nebo byli tak zpitý, že se jich ani nemělo cenu ptát. Emm a Jazz je ale nechtěli pustit. Netuším proč, vždyť jsou holky v tancování skoro lepší než já a ostudu by jim neudělaly. Nakonec jsem vyhrála. Řekla jsem jim, že jsou to strašný zbabělci a sami si netroufnou, tak k tomu nechtějí pustit nikoho jiného. A tak se přihlásili taky, dokonce i s Edwardem, aby to bylo vyrovnaný tři na tři.

Když se nás ten chlap zeptal na jméno naší skupiny, chvilku jsem na něj civěla a pak ze mě vypadlo to první, co mě napadlo. B.A.R. (anglická písmena Bí Ej Ár). Na jméno kluků si už nevzpomínám, pak se jich budu muset zeptat. Když o tom tak přemýšlím, budu se jich muset zeptat i na to, jak přemluvili Edwarda. No a tak jsme měli novou skupinu a za týden se hlásit na nějaké adrese, kde se koná konkurz. Pak už si nic nepamatuju.

…

Když jsem se ráno probudila, byla jsem doma a ležela ve své posteli. Na nočním stolku jsem měla prášek a vodu. Kde se to tam vzalo, to nevím, ale okamžitě jsem této služby využila. Hlava jsem měla jako střep a nějací permoníci se rozhodli mi v ní klepat kladivama. Ještěže dneska je sobota, protože nevím, nevím, jak bych s touhle opicí šla do školy.

Dala jsem si sprchu a rozhodla se zavolat Alici, jak to vlastně včera bylo. Domluvily jsme se, že k nim přijedu tak za hoďku. Hlava už nebolela a tak jsem se šla najíst a uvařit si kafe. Za půl hodinky jsem vyrazila, už oblečená a lidská.

Alice mi popsala cestu po telefonu. Nebylo to tak daleko od mého baráčku. Vlastně to bylo jenom kousíček. Když jsem k nim dojela, Alice už vybíhala ze dveří a tahala mě z auta.

„Alice, klid. Před chvilkou jsem vstala,“ peskovala jsem jí.

„Bells, honem, musíme cvičit!“ ječela mi do ucha. Rozbolela mě z toho hlava. Zase. Ach jo, to bude chtít balení aspirinu.

„Alice, dneska se cvičit nebude. Nemám tu oblečení a dobrou náladu jsem si s sebou taky nevzala,“ udělala jsem konec tomu jejímu štěbetání. Teda aspoň jsem si to myslela, jenže ona pokračovala dál.

„Oblečení ti půjčím a náladu obstará Jasp… Emmett.“ Vítězoslavně se usmála. Protočila jsem oči. Že já sem vůbec chodila. Chjo, to bude zase den… Vešly jsme dovnitř. Ani jsem neměla čas si to tam prohlédnout a Alice už mě tahala do jejího pokoje.

Když jsme tam přišly, pádila do šatny a nosila mi oblečení. „Stop!!!“ zařvala jsem na celý barák. Alice se na mě ublíženě podívala, složila hromadu, co měla na rukách na postel a řekla: „To je pro tebe, všechno ti bude, máte s Rose stejnou velikost. Něco si na sebe vezmi a půjdeme do tělocvičny zkoušet,“ oznámila mi a zmizela za dveřmi, co vedly z pokoje.

Nevěřícně jsem se za ní koukala. Jak může mít po včerejšku tolik energie? To není normální. A jelikož to jsem neměla energii na odmlouvání, vyhrabala jsem jedno tílko, sportovní podprsenku a volné tříčtvrťáky s tím, že dneska se budu jenom koukat.

Zbytek věcí jsem narvala do tašky, co mi tam přinesla i s oblečením. Sešla jsem dolů, kde byl Edward s nějakou zrzkou, Alice a Emmett. Koukali se na televizi. „Alice, můžeme,“ pronesla jsem otráveně. Alice hyperaktivně vyskočila a už si to pelášila ke dveřím vedoucím do sklepa. Protočila jsem oči - dneska to dělám nějak moc často - a vydala jsem se za ní. Sešly jsme dolů, kde byla obrovská osvícená tělocvična, rozdělena na půl.

Na jedné půlce byly posilovací stroje všeho druhu a na druhé byl velký dřevěný parket na cvičení.

„Wow!“ to bylo všechno, co ze mě vyšlo. Cullenovi jsou asi bohatá rodina, ušklíbla jsem se. Rose už tam byla a čekala, až dojdeme k ní.

„Bells, kdybys chtěla, můžeš kdykoliv přijít zadním vchodem,“ slavnostně mi oznámily obě najednou a předaly mi klíče od tohohle skvostu.

„Dě-děkuju…“ pronesla jsem zaskočeně. Wow, já sem můžu kdykoliv se mi zachce? Hustý!

„Samozřejmě, k dispozici ti je celé vybavení tělocvičny a támhlety dveře vedou do skrytého bazénu,“ pronesla Alice a ukazovala na skoro neviditelné dveře. Kdybyste o nich nevěděli, ani byste si jich nevšimli.

„No, to je od vás milé, ale nevím jestli…“ Ani jsem nedořekla a už jsem byla umlčená Alicí.

„Žádné ale, Bello. Jsme rádi, že jsme tě poznali a už tě bereme jako sestru,“ řekla a spiklenecky mrkla na Rose. Jenom jsem pozvedla obočí, ale nechala jsem to plavat. Však ony se někdy prokecnou.

„Dobrá, tak jdem cvičit ne?“ Ať už mám to mučení za sebou. Alice kývla a Rose došla ke stěně. Zmáčkla nějaké místo a ze stěny po celém obvodu, vyjeli obrovské reprobedny, které byly barvou sladěny s podlahou. Obočí mi vyjelo o dvě patra víš, ale nic jsem neřekla. Pak vyjel CD přehrávač a ze stěny na mě vykoukly cédéčka se všemožnou hudbou. Rose mi pokynula, abych nějaké vybrala. Nakonec jsem vybrala moji oblíbenou http://www.youtube.com/watch?v=-MDR4_bi5_w . 

Rose ji vložila do přehrávače a pustila. Po chvilce poslouchání jsem se spontánně začala vlnit do rytmu. Holky se ke mně přidaly a už jsme jely. Musím říct, že to bylo super. Nemusely jsme si nic říkat. Přesně jsme věděly, jaký kroky máme použít a kdy máme zkusit něco samostatně. Nakonec z toho vznikla úžasná sestava a my si daly pauzu.

Chvilku jsme probíraly a dolaďovaly kroky a nakonec mě holky pozvaly na večeři. Zděsila jsem se. To už je tak pozdě. No co, zítra škola není, tak jsem se zase hodně rychle uklidnila. Konečně jsem si mohla prohlídnout jejich baráček. No baráček, spíš takovou větší vilu. Měla tři patra. V přízemí byl obývák, kuchyň a pracovna.

Jak jsem se později dozvěděla, pracovna patří jejich nevlastnímu otci Carlisleovi. Obývák byl sladěný do krémové a bílé jako celá vila. Měli tam krásný a pohodlný gauč, obrovskou plazmovou televizi a spousty filmů a her na PlayStation.

Ve druhém patře měli pokoje Alice s Jazzem, Rose s Emmem a Esme s Carlislem. Ve třetím měl pokoj jenom Edward a pak tam byly pokoje pro hosty. Holky mi všechny pokoje ukázaly a pak mě odvedly dolů do kuchyně. Tam už pobíhala jejich „máma“ Esme.

„Wow, co to tu tak nádherně voní?“ zbíhaly se mi sliny, ať už to mělo být cokoli.

„Zapečené brambory se šlehačkou, doufám, že ti budou chutnat.“ Usmála se na mě paní Cullenová.

„Jů, ty miluju.“ Mlsně jsem se oblízla. „Doufám, že vás neotravuju, paní Cullenová, klidně bych se najedla doma, ale když holky jinak nedaly.“ Zašklebila jsem se. Teď už by mě odtud nedostali ani párem volů. No těma možná jo… Ještěže je nechovají. I když, ono kdyby na mě použili pár Edwardů, tak by to asi vyšlo na stejno.

„Bello, to je v pořádku, vařím ráda, ale tady to nikdo neocení. A říkej mi prosím Esme.“ Podala mi ruku a my jsme si potykaly. Najednou se zpoza rohu vynořil vůl. Teda pardon. Najednou se zpoza rohu vynořil Edward.

„Pardon, že vyrušuji, ale k té otázce ohledně vyrušování, ano, otravuješ, ale v této rodině jsme tak slušní, že bychom ti to nikdy neřekli do očí.“ Posměšně se na mě usmíval. Dřív, než ho stačila Esme napomenout, jsem zasáhla já.

„Vážně? No, tak to do téhle rodiny asi nepatříš, protože tobě slušnost nic neříká, co?“ Vyzývavě jsem se na něj usmála. Se mnou ať si nezahrává, chlapeček.

„Tss…,“ zasyčel výhružně a zmizel zpět do obýváku. Podívala jsem se na Esme která na mě obdivně koukala. Asi se mu ještě nikdo nepostavil. No, asi mu budu muset ukázat, že já nikdy nebudu jeho podložka na utírání nohou.

„Esme, omlouvám se za mé chování, ale váš syn mě opravdu naštval.“ Omluvně jsem se na ni pousmála.

„To nic, někdo už mu musel srazit hřebínek.“ Odpověděla za ní Alice. Děkovně jsem se na ni usmála. To už mi Esme nandávala jídlo na talíř a pokládala na stůl. Začala jsem jíst, a když jsem se podívala po ostatních, nikdo nejedl. Zarazila jsem se.

„Vy nebudete jíst?“ zeptala jsem se. Nechtěla jsem vypadat jako nenažranec. Jen zakroutili hlavami.

„My s Rose držíme dietu a ostatní už jedli,“ vysvětlovala Al. Koukala jsem na ni, jako kdyby spadla z višně. Na co ty dvě potřebují dietu? Postavu mají jak bohyně. To spíš já bych se měla krotit, ale jelikož tancuju, vždy spálím kalorie. Ne že by mi na tom záleželo. Jen jsem zakroutila hlavou a dojedla zbytek toho výborného jídla. Pochválila jsem  Esmeinu kuchyni a odešla s holkama do Alicina pokoje a tam mi převyprávěly, co se vlastně včera stalo.

Prý jsem odpadla hned po tom, co jsem nás přihlásila do soutěže a kluky přemluvila k tomu, aby se přihlásili taky. Prý se jmenujeme B.A.R. a klukům jsem dala jméno E.J.E. (Í, Džej, Í). Netuším, jak jsem na to přišla, ale pak mi došlo, že to jsou začáteční písmena našich jmen. No jo no, kromě tance jsem nikdy neoplývala kreativitou. Pak už mi akorát říkaly, že ze mě horko-těžko vypáčili, kde bydlím, a odvezli mě domů. Emm mě odnesl do postele a Rose mi připravila vodu a prášek.

Když jsem se dozvěděla všechny trapasy, které jsem stihla vyvést po tom, co jsem nám vymyslela jména a předtím než jsem vypnula (kromě tancování na stole a zpívání americké hymny se nic převratného nestalo) jsem se rozloučila. Bylo už docela pozdě a já musela zítra na nákup, abych měla co jíst.

Všichni mě objímali, jenom Edward se na mě zašklebil a prohodil poznámku o tom, abych neztloustla, že by mi to neslušelo, na což jsem mu odpověděla, jestli si snad myslí, že mi to sluší. Najednou mu sklaplo. Usmála jsem se. Se mnou budeš mít, chlapečku, ještě peklo.

Jen co jsem dojela domů, osprchovala se, převlékla do pyžama a zalehla, tak jsem usnula. V hlavě mi kolovaly představy mě, jak poskakuju na stole a krákorám si americkou hymnu. Usínala jsem s úsměvem na tváři a přiblblými představami na taneční kreace, co vyvádím na stole. A to teprve kdybyste viděli ten sen, co se mi zdál.

K předchozím komentářům:
AliceCullen2: K těm chybám. Pokusím se vyplnit tvé přání, ale za nic neručím. Píšu to ve wordu a počet chyb se snažím snížit tím, že si to po sobě přečtu, ale jak říkám, nic neslibuju. K tomu tvému nápadu. Upřímně řečeno, stejný jsem měla taky. Proč jim to učení trochu neznepříjemnit :-D Dostanou projekt na bižuli, ale víc v příštím díle. :-)

Veronic: Ale já jsem neřekla, že cesta z Washingtonu do New Yorku trvala hodinu. Cesta k Merlinovi trvala hodinu a ten je stále ve Washingtonu. Psala jsem, že cesta z Washingtonu do NY byla dlouhá. :-) 

Jinak, všem moc děkuju za komentíky a budu ráda i za kritiku. Další dílek za 10 komentářů :P :)

Autor: Mispool (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight Dance 2. kapitola: