Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tulevia - 6. kapitola

20.03.2010 (11:15) • Paike • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1145×

6. kapitola - Historie

Hudba (Enemy of The State- Main Theme)

Nerozhodným pohledem jsem sledovala, jak mé prsty přebíhají po klávesnici ve snaze vyťukat jedno slovo… věstec. Pomalu a těžko jsem se vyrovnávala s mými údajnými schopnostmi. Mí rodiče nenáviděli osoby, jež se jim snažily vemluvit čtení z ruky či karet. Jediné nadpřirozeno, které mi neodpírali, byly pohádkové bytosti. Před mým dětským světem se snažili zakrýt úšklebky při čtení pohádek na dobrou noc, kde čarodějnice zamávala kouzelnou hůlkou nad kotlem plným podivně matlavé tekutiny zaručující věčné mládí.

Dala jsem přednost ověřené encyklopedii, na které jsem vyhledávala často od referátů do školy po energickou hodnotu čokolády. S hlubokým nádechem jsem klikla na odkaz hledaného slova připravena na všechno.

Věštec je osoba, která předpovídá budoucnost založenou na osobního, politického, duchovního, mentálního či náboženského přesvědčení. Typicky mezi věstce patří předznamenávali, jasnovidci a šamani.

To se mi nezdálo přesné a pravdivé, já přeci neviděla budoucnost pod složitým zaklínadlem obsahujícím několik latinských slov. U mě vize přiházely naprosto spontánně a neočekávaně. Přešla jsem své kritické myšlenky a zvolila slovo nejpřesnější. Jasnovidec.

Termín jasnovidec je užíván od 17. století. Tato osoba má možnost získat informace o místě, osobě nebo určitém objetu jinými prostředky než jsou lidské smysly. Názory na  existenci paranormálních jevů a psychických schopností, jako je jasnozřivost, jsou dosti kontroverzní. Parapsychologie zkoumá tuto možnost, ale existence paranormálních jevů, není přijat vědeckou komunitou.

Vše tu připomínalo nějaké pokoutné vědy než to, co jsem v posledních dnech zažívala. Možná jsem šla na internet s přehnaně naivními představami, ve kterých existují na světě tisíce lidí s podobným problémem a to neovlivnitelné vidění do budoucna, doufala jsem, že se pod cizími jmény a přezdívkami svěří na nějaké diskuzi.

Dokázala jsem si přečíst ještě něco o jasnovidectví dotykem, vůní, sluchem, ale potom mě osládla strana mozku, která si dokázala uchovat kapku soudnosti a citu pro realitu a stránku nemilosrdně zavřela.

Rozhlédla jsem se po ztichlé internetové kavárně, schválně jsem vybrala tuto přehnaně brzkou dobu, kdy byla místnost téměř bez lidí. Za pultem seděla ospalá servírka usrkávající z velkého hrnku kávy mezi listováním v módním časopise zvučného jména, v rohu u posledního počítače v místnosti se krčil mladík se zbožně upřeným pohledem na obrazovku a zákeřným úsměvem na rtech, asi plánoval nabourání se do serveru americké tajné služby.

Byla jsem podivně neklidná, netrápilo mě to, co jsem se dozvěděla, nic horšího než mé zkušenosti jsem si stejně přečíst nemohla, ale měla jsem neuvěřitelné nutkání zvednout se a utéct bez zaplacení z kavárny a zahnout ke zdejšímu informačnímu středisku.

Mé končetiny ovládla křeč a neschopnost pohybu a má mysl a oči se připravovaly na prudký obrat k budoucnost, která nemá jistého trvání.

Tma. Bezbřehá tma a neskutečná bolest. Připadala jsem si jako kámen vložený do pece rozpálené na neuvěřitelné stupně. Věděla jsem, že se nesmím pohnout, ale nutkání utéct před plameny, které pohlcovaly různé části mého těla, bylo stále silnější.

„Vše bude dobré, neboj,“ zaslechla jsem vedle sebe hlas, jehož majitele jsem nedokázala určit. Snažila jsem se poslechnout a oddávat se bláhové naději, že něco může bolet více než tohle. Nedalo se to s ničím srovnat, vždy jsem se bála jít k zubaři, ale trhání nebo vrtání zubů byl slabý čaj proti tomuto spalujícímu utrpení.

Nebude, pomyslela jsem si záhy jako reakci na vyřčená uklidňující slova. Mou myšlenku doprovodil hlasitý výkřik, když horko pohltilo dosud nedoutnající část těla, mé srdce…

Mé vidění skončilo stejně náhle jako začalo, však teď se na mě upíraly pohledy všech přísedících včetně karamelových očí, které tu s jejich nositelem před momentem určitě nebyly…

Jasper

Bezcílně jsem se procházel ranním městě těsně před svítáním. Zastavil jsem se u zdejšího informačního střediska, spíše než bych tu hledal informace o městě, které znám jako své boty, jsem tu hranou zahloubanost do článku bral jako krycí manévr.

Pocítil jsem zvláštní pocity byly plné bolesti a nesmírné krutosti, jakou si málo, kdo dokáže představit, vzdáleně mi to připomínalo mou vlastní bolest z… raději jsem polkl hořkou slinu a nevzpomínal na úporné pálení na „hranici“. Vydal jsem se za původcem vzpomínek, cesta vedla k malé internetové kavárně, zarazil jsem se na prahu, když jsem pocítil vůni té dívky z parku.

Opravdu to byla ona, seděla za jedním z počítačů a hlasitě oddechovala, přestože její tep byl podivně slabý, to ona byla původce těch pocitů. Ona si zažila přeměnu v upíra a zůstala člověk. Co se to tu děje?

Oficiálně prohlašuji, že jsem otřesná spisovatelka, nechci se raději podívat na datum, jak dlouho jste na tuto kapitolu čekaly. Omlouvám se, nejsem si jistá, jestli jsem neztratila vaši přízeň dlouhým čekáním na další díly, avšak nedokážu ze sebe sypat povídku na posezení. Děkuji za Vaši podporu, moc pro mne znamená, jak otřepaná fráze, ale má slovní zásoba nezná větší slova pokory před Vámi, děkuji za všechno...

Autor: Paike (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tulevia - 6. kapitola: