Poprvé nám odhalí cestu do jeho nitra i Jasper, i na něhož zapůsobila líbeznost té cizí dívky. Dokáže ji znovu najít a dále nalhávat rodině, jak je v pořádku, když v jeho mysli mezi sebou vedou dvě strany krvavou válku bez ohledu na oběti...
02.03.2010 (16:30) • Paike • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 776×
Hudba (The Pierces - I should´ve known)
Jasper
Právě probuzené slunce, jehož paprsky si našly cestu skrz ne zcela zatažené rolety, jí hladily víčka. Mírně se usmála, jak jí teplé doteky slunce lechtaly tváře. Převalila se na záda, čímž si kratší vlasy rozcuchala ještě více. Věděl jsem, že kdybych jí opatrně odhrnul pramen vlasů z obličeje probudila by se, a tak jsem bojoval sám se sebou. Jedna strana hrála jasně pro její klidný spánek a druhá hlasitě skandovala: „Dotkni se jí, chlape.“. Nedokázal jsem poslechnout ani jednu, ztuhle jsem seděl v nohou její postele a pozoroval ji, jak spí.
Pohlédl jsem na nástěnné hodiny. Ručičky se blížily k osmé hodině ranní, měl jsem odejít jen, co jsem ji přinesl, ale já to nedokázal. Touha ji pozorovat byla silnější než odhodlání vstát a odejít. Dokonce jsem napsal dopis, aby se nevyděsila, až se probudí ve své posteli, když usínala v parku. Chtěl jsem, aby neměla strach, aby neměla starosti. Tak přehnaně mi záleželo na lidské dívce, kterou jsem ani neznal, však mě k ní něco přitahovalo, její nelehký životní osud, její temně hnědé oči? Nedokázal jsem svou touhu zůstat zde specifikovat, dokázal jsem jen říct, že mě k ní poutají nehmotné ocelové řetězy nedovolující mi se vzdálit.
Položil jsem pečlivě přehnutý list papíru na noční stolek, čas mě tížil, ona byla blízko probuzení a v tu dobu bych už tady vůbec nesměl být. Nerozhodným krokem jsem se vydal ke dveřím jejího bytu. Věnoval jsem ještě jeden pohled velkému bytu se světlým nábytkem a snažil se zahnat nutkání znovu se posadit k posteli a nekonečně dlouho ji pozorovat.
Zhluboka jsem se nadechl a nechal, aby mě ohnivé hrdlo trýznilo. Nevyhledával jsem bolest, ale poslední nádech vůně té černovlasé dívky, za to stál. Rozeběhl jsem se zadním vchodem domů k mé rodině vstříc zvědavým otázkám.
Nespěchal jsem a dával si na čas, má fantazie byla natolik dobrá, abych si dokázal představit Emmettovy rádoby vtipné poznámky, Esmeiny ustarané pohledy, Carlisleovo fantazírování o náhodném poznání oné dívky, že nejsme jen lidé. Byla to rodina a já jí miloval a potřeboval, přesto jsem občas utíkal ze spárů té přehnaně rodinné atmosféry.
Bydleli jsme nedaleko za městem ve velkém patrovém domě, jenž měl prosklenou celou západní část. Esmé na něj byla patřičně hrdá, pracovala na něm několik měsíců. Vše bylo tu bylo originální od rohožek po zlacené kohoutky v koupelnách. Esmé měla nesporný architektonický talent, ale v zapálení inspirace v jakési severské chatě dokázala nepochopitelně promíchat několik stylů vzájemně se bijících do očí.
Na verandě seděla Reneesmé v bílých šatečkách s volánky na lemu a rukávech, vlasy měla sčesané do dvou copů. Byla roztomilá, jak nožičkami v teniskách klátila ve vzduchu a usilovně přemýšlela.
„Jaspere,“ vyjekla nadšeně, když jsem nedokázal našlapovat tak tiše, jak jsem chtěl a vyrušil jí ze zamyšlení. Zářila typickým úsměvem, který zdědila po své matce. Belle. Ani Bella s Edwardem nebyli typickým párem, když se upír zamiloval do upíra i Bella nebyla při prvním setkání upír, ale to bylo za jiné situace, v jiné době. Všechno bylo jiné…
Nessie seběhla několik schodů a vyběhla mi naproti, rozpustile mě objala kolem pasu. Nikdy jsem neměl potřebu mít potomky, ale potom, co se Ness narodila, jsem začal pociťovat otcovský instinkt. Instinkt ne instinkt, nikdy bych mé nedovolil dívce nedovolil, aby podstoupila tu oběť a zplodila s upírem dítě, zemřela by nebo by byla odsouzena k životu bez konce. Dvě varianty, pro které by musela něco obětovat ona a já jen nečinně přihlížel.
Vzal jsem Nessie do náruče a ona mi přitiskla drobnou ručku na obličej, vyprávěla mi vše, o co jsem přišel v několika hodinách strávených s cizí dívkou.
Alice
Probudila jsem se naprosto zdezorientovaná. Cítila jsem se jako by mě někdo praštil palicí přes hlavu, všude tma a matné záblesky vzpomínek z včerejšího dne. Dokázala jsem si vybavit cestu k altánu, ale cestu zpátky ne a já byla stoprocentně ve své posteli.
Zmateně jsem se rozhlížela po pokoji. Byl stejný jako, když jsem ho opouštěla. Položila jsem si hlavu do dlaní. Tak to byl jen sen? Moje fantazie vždy byla bujná, ale nepřipouštěla jsem si, že něco takového bych si mohla vysnít.
Slepě jsem se snažila nahmatat budík, abych se ujistila, že to sen nebyl. Místo oválného tvaru mého budíku jsem špičkami prstů přejížděla po nějakém papíru, přestože jsem si byla jistá, že jsem žádný papír na noční stolek neodkládala. Překvapeně jsem zdvihla hlavu a rozevřela pečlivě přeložený list. Dopis byl napsán úhledným rukopisem s povědomě způsobnou angličtinou…
Milá neznámá,
tento dopis je jen prevencí, kdyby Tvá paměť vypustila včerejší okamžiky nebo jsi si nemohla jen vzpomenout. Potkali jsme se včera u altánu v opuštěném parku, kam jsem myslel, že nikdo nechodí. Zmýlil jsem se, viděl jsem jednu spící dívku. Vyděsilo mě to, obvykle se povalují na takhle opuštěných místech jen mrtvoly. Uklidnilo mě zjištění, že tvoje tělesné funkce jsou v pořádku a jen jsi usnula. Jsem přesvědčen, že jsi klidně nespala již několik dní, jelikož se ti o několik okamžiků později oči zavřely znovu. Neměl jsem tu odvahu probudit tě a nechat tě tam spát, se zdálo nelidské, tudíž zbývala možnost poslední. Domů jsem tě odnesl. Doufám, že ti můj dopis pomohl rozvzpomenout se, jestli ne, byla by to škoda, protože já nezapomenu.
Tvůj chrabrý zachránce Jasper
Zkoprněle jsem koukala na odstavec psaný tmavým inkoustem, který mi pomohl dokonale si vybavit všechny detaily včerejšího večera. Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled a tohle mi to potvrdilo. To bylo něco jiného, něco mnohem složitějšího…
Tento díl se mi vůbec nezamlouvá. Po všech pochmurných povídkách asi už neumím zapsat zamilovanost, zdá se mi to kýčovité s pohledem přes růžové brýle, ale dokážu ocenit kritiku, ať raději romantiku nepíšu;) Asi začnu něco zamilovaného psát častěji a budu se cvičit, protože plánuji další mírně romantické díly, tak ať nejste zklamaní...
Autor: Paike (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tulevia - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!