Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tulák - 7. kapitola Příběh Lucie

08.11.2009 (18:15) • vikiii111 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1653×

Příběh Lucky

„Její příběh není tak moc šťastný, spíše je smutný, ale to poznáš. Lucka byla normální holka s normální rodinou, to všichni víme už dávno. Ale po smrti otce to šlo s její mamkou z kopce. Měla deprese a tak hledala utěšení v prášcích a dalších omamných látkách. Později začala chodit s jedním mužem za druhým. Až jednou přišel ten poslední. Nebyl to nějak moc veliký fešák, měl černé, krátké vlasy a přes obličej jizvu. Nikdy jsem se od lucky nedozvěděla od čeho jí měl, ale podle mne to také neví. Ten chlap byl prostě divný od první chvíle. Po pár týdnech byla svatba a on se jim nastěhoval do domu. Jeho jméno byl Lerry Troch. Záhadný muž, který byl jako stín, neustále se ti lepil na paty a nikdy jsi neměla možnost být sama. A když jsi byla měla jsi pocit, že tě sleduje. Jednou, když jsem za Luckou přišla, nebyla to ona byla vyděšená a bez sebe. Měla jsem důvod se o ní bát, ale ona mi to nedovolila.

Když bylo skoro pololetí a my všichni měli testy za sebou, přišel k nám do třídy nový kluk. Velmi pohledný. Měl modré oči, které svítili na dálku a delší hnědé vlasy. Všechny holky se začali vsázet kdo ho uloví, ale on si vybral od první chvíle Lucku. Začali se spolu bavit a později spolu chodit. Každý den jsem je viděla se spolu, jejich pohledy byli vždy zamilované. Moc jsem jim to přála. Jenže, doma to měla Lucka k nevydržení a jediné co ji drželo jsme byli my přátelé a on.

Jednou, když už Lucka skoro spala, uslyšela někoho klepat na dveře. Ani nestihla říct dále a už byl v jejím pokoji on. Ten bídák Lerry. Byl mimo a alkohol z něj táhl už ode dveří. Lucka ho chtěla vyhodit z pokoje, ale on jí začal osahávat a pak na ní nalehl. Bránila se jak mohla, ale byl silnější. Začala křičet, ale nikdo ji na pomoc nepřišel. Cítila neuvěřitelnou bolest, která se slovy nedá popsat. Ale nevzdávala se, pořád se bránila zuby nehty. Prý ho i kousla do ramena, ale on ani nezareagoval a pořád pokračoval. Začala se víc a víc cukat a na chvíli mu vyklouzla. Utíkala až do kuchyně a i když byl on úplně mimo dostihl jí velmi rychle. Chytl ji za vlasy a táhl jí zpět do jejího pokoje. A tam jí to udělala znovu.

Několik dní poté, nepřišla do školy. Dokonce jsem za ní byla i doma, ale nikdo mi neotevíral. Až jednou přišla do školy. Místo toho, aby se s každým bavila, začal se stranit. Nekomunikovala, byla ticho. I kluk, kterého měla tak moc ráda, ignorovala ho. Když se jí někdo dotkl ucukla. Skoro nevnímala. A když už to nemohl ten kluk vydržet, myslím, že se jmenoval Tom, šel za ní ze školy.

Dostihl jí kousek od domu. Začal se s ní hádat a nakonec mu vše řekla. Brečela, brečela hodně a nemohla přestat. A ten koho měla ráda, ten koho tu jednu dlouhou dobu ignorovala jí utěšoval.

Uběhl další týden a někdo volal k nim domů. Neslyšela s kým mluví, ale věděla kdo mluví. Byl to Lerry. Do telefonu se rozčiloval a pak třískl sluchátkem. Chvíli si něco mumlal pod  vousy, ale pak se sebral a šel, pryč z domu. Nikdy ho neviděla tak bezmocného a vystresovaného. Když se další den ráno probudila, nebyl doma, byl pryč. Ten samý den, ale nebyl Tom ve škole. Nikdo o něm nic nevěděl. Měla o něj veliký strach, ale co měla dělat? Nemohla nic a tak šla domů. Hodně se šourala a přicházela za tmy. Už měla jen od domu necelí kilometr a najednou jí někdo chytl za ruku a stáhl do černé uličky. Nevěděla kdo to je do té doby než promluvil. Byl to Tom. V jeho hlase bylo co si divného. Neobvyklého. Nabízel jí novou cestu. Nový domov daleko od rodiny. Jediný problém byl, že se musela rozhodnout velmi rychle. Hned na tom místě. A netrvalo jí to dlouho. V jeden okamžik měla rodinu, domov a ve druhém okamžiku šanci žít s mužem,který ji miloval nade vše. Běžela si do domu, pro své věci a když se opět k němu navrátila oba dva se usmívali. V tom oba uslyšeli nějaký zvuk,nebyl to zvuk, který slýcháváte často. Byl blízko. Ona nevěděla co to bylo, ale on zřejmě ano. Nahnul se dopředu a tiše řekl: „Jak moc času máme? Stačila nám chvilka? Nebo jsme svůj čas už promrhali?“ Poté jí políbil, jeho polibek vášnivý a chtivý. A také poslední. Poté se otočil udělal pár kroků a klesl k zemi. Běžela k němu a nevěděla co se mu stalo. Hledala něco co by mu mohlo pomoci, jenomže jemu už žádná pomoc nebyla. Lehla si vedle něho a prudce mu vzlykala do trička. Něco v ní jí, ale radilo vstát a jít pryč. A ona to udělala. Zašla do domu, kde nikdo nebyl. Ulehla do vany s nožem. A jediné co v tu chvíli chtěla, bylo vidět ho. Živého, usmívající se ho. Jenomže to se jí už nikdy neumožní. Jen když udělá věc, která se odpouští pouze milujícím a strádajícím lidem. A tak vzala nůž a pomalu si s ním začala podřezávat žíly. Pak už si nic nepamatuje. Až na její sen. Byl v něm on. Leželi spolu v teplé trávě u ní na zahradě, jeho oči na ní hleděli s něhou a touhou a ona se nikdy nechtěla vzbudit. Jenže musela. Poté, se nechala soudem prohlásit za plnoletou a odjela se mnou na Aljašku. A teď jsme tady.“

„Byl to dlouhý příběh, ale co se mu stalo?“

„Nevím. Jeho tělo nikdy nenašli.“

„Nenašli?“ Vyhrkla jsem zděšením. „Jak mohou nenajít něčí tělo?“

„Bello, uklidni se. Myslíš, že to Lucku netrápilo?“

V tom okamžiku mě Veronika dostala. Cítila jsem se strašně ohledně Lucky i Veroniky.

„Promiň.“

„To je v pohodě, Bells. Někdy máme svoje dny. Měli bychom jít spát. Zítra ti najdeme práci.“

„Máš pravdu.“ Zvedla jsem se ze židle a dokulhala se na gauč, kde jsem měla už ustláno. Veronika vstala také. Hodila nějaké nádobí do dřezu a přišla ke mne. „Mám tě ráda Bells. Dobrou.“ Nahnula se a políbila mě na čelo. Pak se otočila a zašla do svého pokoje. A já jsem zůstala ležet na gauči, ve tmě úplně sama. Přemýšlela jsem co se mi stalo a jak to, že Edward tak zmizel. Pořád jsem na něj myslela. Chyběl mi. Chyběl mi jeho polibek na dobrou noc, který mi dával. Vzpomínala jsem, jak byl semnou celý dny. Tolik jsme se nasmáli a on potom zmizí. Usínala jsem s myšlenkou na Edwarda a Lucčin příběh.

Jak je svět nespravedlivý pro nás dívky. Toho, kterého chceme nedostaneme a toho, kterého máme ztratíme. Tak jak máme žít?

Autor: vikiii111, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tulák - 7. kapitola Příběh Lucie: