Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tulák - 5.kapitola Nemocnice

15.10.2009 (08:30) • vikiii111 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 846×

Nemocnice

Cestou domů jsem potkávala pár lidí,i když bylo už skoro dvě hodiny v noci. Někteří na mne koukali jako na přízrak. Moje chůze byla pomalá a domů se mi vůbec nechtělo. A tak jsem se šla podívat po okolí. Byla to trochu delší procházka a vracela jsem se domů při svítaní. Cítila jsem neustále za sebou něčí přítomnost. Přítomnost člověka ,ale pokaždé když jsem se otočila nikdo za mnou nebyl. Nevěděla jsem jestli už jsem blázen nebo jsem tak moc ospalá.

Už jsem stála před domem,slunce bylo zase pod mrakem a já přemýšlela jestli si najdu někoho s kým prožiji život jako paní Smithová. Měla jsem sice čas na vdávání ,ale najít si nějakého přítele jenom na povídání kromě těch starých žen,které paní Smithovou pravidelně navštěvovali. Chvíli co jsem stála před domem ,na mne kdosi zavolal. Otočila jsem se ,ale za mnou nikdo nestál . Rozhlédla jsem se po ulici,ale nikde nikdo. Jenom nějaký muž v dálce odcházel. Poohlédla jsem se opět ,ale opravdu jsem nikoho neviděla. Začala jsem si připouštět ,že jsem asi už hodně unavená  a měla bych jít spát,když už slyším i hlasy. Až tohle jednou budu vyprávět svým dětem pokud nějaké budu mít ,asi se budou hodně smát.

A tak jsem vykročila k domu po příjezdové cestě. Vítr mi foukal do vlasu a pomalu začínalo mrholit. Došla jsem až k domu. Chtěla jsem vytáhnout klíče z kabeli ,kterou jsem dostala od paní Smithové. Nejdříve ze zvyku ,jsem sáhla po klice . Bylo odemčeno a já jsem s úsměvem na rtech vešla do domu.

„Paní Smithová jsem doma!“

Zakřičela jsem ,aby věděla ,že jsem to já. Minule jsem udělala chybu a málem jsem to schytala brokovnicí. Paní Smithová ji měla pro případ,že by se někdo vloupal do domu. Měla jí jak říkala pro klidný spánek. Pomalu jsem šla po schodech a zastavila se v půlce. Většinou paní Smithová když zakřičím pozdrav odpoví a ještě mi nabídne jídlo. Tentokrát ,ale nic.

Koukla jsem se na hodinky,které vyseli na zdi hned proti mě. Bylo sedm hodin ráno. Položila jsem si tašku na schody a šla nepodívat do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Myslela jsem si,že ještě spí a tak jsem se rozhodla jít jí vzbudit. Jak jsem jí znala asi by si stěžovala ,že jsem jí nevzbudila. Vyšla jsem po schodech až nahoru a zamířila k jejímu pokoji. Zaťukala jsem ,ale nikdo neopověděl. Zkusila jsem to ještě jednou,ale zase nic.

Vešla jsem tedy do pokoje. A našla paní Smithovou jak leží v  posteli. Přišla jsem blíže k lůžku ,abych jí viděla do tváře. Najednou jsem uslyšela . KAP KAP KAP.  Otočila jsem se a všimla si ,že ze stropu kape nějaká voda. Chytla jsem jednu z těch kapek do ruky a pohlédla na ni. Nebyla to voda jak jsem si myslela ,bylo to něco jiného. Bylo to červené. Nevěděla jsem proč,ale přičichla jsem k ní. Měla narezlou vůni. Začalo se mi dělat špatně. Otřela jsem si tu kapku o bundu ,kterou jsem měla pořád na sobě. A pohlédla zpět na paní Smithovou. Přišla jsem až k posteli. Paní Smithová měla klidný obličej. Zatřásla jsem jí abych ji probudila,ale ona se ani nepohnula. Jenom mým zatřásnutím se trošičku nahnula jinak nic.

Zkusila jsem to tedy znova,ale zase nic. Napadla mě teda jedna z mých dětinských myšlenek. Odkryla jsem pokrývku u nohou a chtěla jsem jí pošimrat na noze. Jenomže když jsem pokrývku odkryla,žádné nohy jsem tam neviděla.Nadzvedla jsem tedy celou pokrývku. A než jsem stačila cokoliv udělat. Sesunula jsem se na podlahu a začala zvracet. Proud zvratek ,který jsem nemohla utišit ,pokračoval dokud už jsem neměla nic v žaludku. Ale i poté . Začala jsem plakat a proud slz se nedal zastavit stejně jako proud zvratek. Plakala jsem hodiny ,až jsem si uvědomila ,že se stmívá. Vstala jsem  a vyšla z pokoje. Věděla jsem ,že si tohle nemohla paní Smithová udělat sama a že tohle nebyla nehoda. Neuvědomila jsem si ,že bych měla zavolat záchranku ,policie -či někoho kdo by mi mohl pomoci. Byla jsem jako zrůda ,pořád někomu ubližovat. Teď kvůli mne zemřel další člověk. Sešla jsem dolů po schodech a vyšla ven z domu. Sedla jsem si na trávník před domem a začala jsem opět plakat . Můj svět se zhroutil,začal se točit. Před očima jsem měla rudo, krev ,kterou jsem opět prošla se mi dostala do vlasů a já se jí snažila sundat za každnou cenu. A nakonec jsem se zhroutila.

Po pár dnech jsem se vzbudila v nemocnici. Byl to divný pocit. Někdo mě držel za ruku. Ruka byla teplá a velmi příjemná. Nechtělo se mi otevírat oči. Kdyby to byl sen. Sen,který by měl zkončit a já se znovu objevit na tom trávníku před tím zlím domem.

„Bello?"  Tento hlas .Ano tenhle hlas jsem už někde slyšela.

„Bello?“  Ozval se druhý  hlas ,který jsem neznala. V tom jsem ucítila něčí ledovou ruku na té mé.

Pomalu jsem otevřela oči. Na jedné straně seděla žena. Nejdříve jsem jí nemoha poznat. Poté jsem trochu zaostřila svůj nedokonalí zrak a spatřila nejlepší  přítelkyni paní Smithové. Pravidelně nás navštěvovala . Brala jsem jí jako tetičku. Pootočila jsem hlavu,abych viděla na toho člověka ,který měl tak ledovou ruku. Byl to muž. V mém věku. Byl velmi překrásný. Jeho zlatohnědé oči na mne starostlivě hleděli. Chvíli jsem přemýšlela ,kde jsem ho viděla ,nebo koho mi připomíná,ale nic. Nemohla jsem si vzpomenout ,měla jsem vygumováno.

„Bello ? Zlatíčko co se stalo?“ Promluvila na mne paní Hendrsnová.

„Já nevím . Já nevím.“ Opakovala jsem ta dvě slova pořád dokola . Připadala jsem si jako nenamazaný stroj ,který se zadrhává. Pořád jsem měla šok z toho jak jsem viděla paní Smithovou.

„Paní Hendrsnová ,nechte jí aspoň trochu vydechnout.“

„Jo ,mladý muži . To bych chtěla ,ale až zjistím kdo mi zabil mojí nejlepší přítelkyni.“

Začala se rozčilovat paní Hendrsnová. Měla jsem strašný pocit. Než stačil odpovědět ten muž ,vešel do pokoje doktor. Byl to ten muž od benzínky. Měl,ale na sobě bílý plášť . Tak jsem se zase netrefila . Není to model ani kdokoliv z této branže ,ale doktor.

„Dobrý den paní Hendrsnová. Ahoj Edwarde. Tak jakpak se vám daří slečno Swanová?“

„Jako kdybych prospala celý rok svého života. Co se stalo? A kde to jsem?“

„Jsi v nemocnici Bello.“ Pohlédla jsem znovu na toho muže. To on má tak šarmantní hlas. A jmenuje se Edward.

„Ale co se stalo?“ Zeptala jsem se znova.

„Slečno Swanová,neměla by jste se takhle rozrušovat. Nejste zrovna v nejlepším stavu. A teď bolí vás něco?“

Až do teď jsem na bolest nemyslela. Necítila jsem skoro žádnou až na mojí špatně srostlou ruku a mého svědomí.

„Ne jenom moje ruka. Něco s ní mám.“

„Ano na tu jsem se už díval. Co se vám stalo? Byla v pěkně špatném stavu.“

„Upadla jsem.“

„Upadla?? Tak vás zajímá jenom její zdravotní stav?? A to že mojí přítelkyni zabilo nějaké zvíře to zřejmě nikoho!!!!“  Začala povykovat paní Hendrsnová .

„Uklidněte se paní a prosím odejděte z pokoje.“  Řekl pan doktor. A usmál se na mne uklidňujícím úsměvem.

„Pane doktore,ale jak jsem sem dostala?“

„No našel jsem tě já.“ Vložil se do toho ten muž. „Ležela jsi před domem na trávníku v bezvědomý. Vzal jsem tě do náruče a vnesl do domu. Bylo odemčeno a tak jsem tě položil na gauč.“

„A potom?“

„A potom jsi se na chvíli probrala a začala zvracet. A něco jsi pořád mumlala. Že je někdo nahoře nebo něco podobného. No a tak jsem vstal a šel se podívat. Našel jsem tam paní Smithovou. A zavolal sanitku.“

„Hmm .“

Nic jiného jsem nedokázala říct. Neustále jsem mu hleděla do očí. Měl je tak nádherné a upřímné. Jeho hlas ,který jsem sice moc nevnímala byl také nádherný. Asi byl zřejmě po otci. Ano zapomněla jsem na doktora. Pohlédla jsem ke dveřím,kde postával,ale tam už nikdo nestál.

„Můj táta je mistr na mizení .“

Řekl s ledovým klidem. A hodil po mne očkem. Od té doby za mnou chodil Edward do nemocnice v jednom kuse. Povídali jsme si a říkali co se nám kdy přihodilo. Nebo spíše já jsem říkala co se mi přihodilo. Edward nechával mluvit spíše mne. Byl dokonalý a tak se mu přece nemohlo nic stát. Žádný trapas nic.

Když konečně přišel den mého propuštění a já měla za sebou všechny výslechy místního šerifa . Vzpomněla jsem si ,že nemám kde bydlet. Jediný koho jsem ve městě znala byl Edward a jeho rodina  Ano a také paní Hendrsnová,která mě nechtěla od té příhody z nemocnice,ani vidět. Jenomže jsem ho nemohla Edwarda tolik obtěžovat. To ,že mi zachránil život,bylo od něj laskavé,ale dělat z něj mého otroka,to by nebylo správné.

„Kam jdeš?“ Uslyšela jsem ho za sebou a srdce mi poskočilo radostí.

„Utíkám . Kam jdeš ty?“

„Já no sleduji jednu mladou dívku,která se mi chce ztratit z dohledu.A jelikož mám na ní dávat pozor, asi by se mi to stát nemělo.“

„Hmm zajímavé,tak já tě nechám abych ti nepřekážela v tvém sledování a zkusím se nepozorovaně vytratit.“

„Bello a kam půjdeš?“

„No po pravdě nevím.Je to ještě moc brzo,abych to věděla.“

„A co takhle na kafe?“

„Kafe? No to by šlo ,ale Edwarde. Už teď si připadám hloupě.“

„Proč?“

,, Protože ,bych tě cestou mohla zabít,nebo ti ublížit .“

„Neboj se Bello ,mě jen tak někdo neublíži." A hodil po mne usměv ,kterému jsem moc nerozuměla.

„Jo to je možný,ale-.“

„Žádný ,ale . Pojď na to kafe. Popovídáme co ještě budeš dělat v budoucnu.“

Usmál se, a chytl mě za ruku .Měl jí pořád studenou jako led. Bylo to divné Nevěděla jsem co cítit k Edwardovi. Byl přitažlivý milý a dával na mne neustálí pozor. I když jsme teď šli ruku v ruce, neustále mě pozoroval koutkem oka. Nebo se mi to jenom zdálo? Že by? Další sen?

Jenomže z tohoto snu,kde byl Edward se mi nechtělo probouzet….

Autor: vikiii111, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tulák - 5.kapitola Nemocnice: