Ahoj tak je tu alší díleček :-D Chtěla bych vás moc poprosit a tím myslím VŠECHNY ať mi se napíšou komentář a co si o tom myslí :-D
20.09.2009 (10:45) • vikiii111 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1022×
Kolikrát
Jela jsem přes několik dnů .
Zážitek ,který jsem prožila se mi neustále objevoval ve snech jako varování. Nebo spíše něco co mi má připomenout jaký jsem smolař , že všem způsobuji jenom bolest ,strach a utrpení.
To vše jsem viděla v očích , těch krásných očích toho muže.
Pár kilometrů a jsem na Aljašce. Už od mala byla mojí tužbou . Chtěla jsem procestovat svět . Celý můj pokoj byl polepený plakáty ze světa . Nejvíc oblíbené plakáty byli s obrázky
Aljašky ,kde byli nádherné hory
, Volterry na kterém byla slavnost
a Forks . Malé město ,kde vyrůstal můj otec.
„Slečno mohla by jste se posunout?“
Otočila jsem se a za mnou stál muž tak o pět let starší než já. Uvědomila jsem si , že stojím uprostřed uličky vlaku.
„Prosím slečno jenom o kousek .“
„Promiňte moc se omlouvám .“
Posunula jsem se ,abych mu uvolnila průchod. Pořád jsem byla zkoprnělá z toho co jsem prožila. Nemohla jsem to nikomu říct , nikdo by mi nevěřil .
Muž ,kterému jsem uvolnila cestu ,udělal pár kroků a po té se otočil .
„Jste v pořádku?“
Pohlédla jsem mu do očí ,abych se ujistila ,že se ptá mě.
„Ano ,snad ano.“
„Nevypadá to tak .“
Nikdy jsem neuměla moc lhát. Říkali to všichni, dokonce i lidé co mne moc dobře neznali.
„To jsem tak špatná lhářka?“
„No ,abych řekl pravdu. Jste .“
Usmála jsem se nad jeho upřímností a začala si prohlížet.
Měl černé vlasy,pořád se usmíval a na sobě černý oblek
„Kam jedete ?“ Zeptal se mě a já byla ráda,že konečně po dlouhé době s někým mluvím. A ne jenom sama se sebou .
„Jedu na Aljašku. Přesněji nevím.“
„Za prací? Nebo jedete navštívit rodiče?“
„Utíkám z domova.“
Moje odpověď ho zřejmě zarazila a po chvíli se začal smát .
„To je vtip? Ne vážně co tam chcete?“
„No utíkám z domova.“
„ To není vtip?“
„Ne není . Ale promiňte maminka mi zakázala mluvit s cizími lidmi.“
Muž se pousmál „ Dobře jsem Petr a vy?“
Napřáhl ruku na seznámení. Podala jsem mu svojí a stiskla „ Bella.“
Od té chvíle jsme klábosili o životě. Naše cesta ubíhala rychle a skončila ve chvíli kdy musel vystoupit. Hleděla jsem z okna vlaku na nástupiště. A jak říkal ,čekala tam na něho jeho snoubenka. Byla nádherná , měla hnědé vlasy a modré oči. Jmenovala se Veronika. Po té jsem viděla Petra jak k ní běží. Skočili si do náručí a začali se líbat.
Poprvé po dlouhé době jsem viděla štěstí a lásku. Byl to nádherný pohled.
Vlak se opět rozjel . Seděla jsem teď už jenom v mém kupé a přemýšlela o životě.
„Smím?“ Ozval se hlas,který jsem už někde slyšela. Otočila jsem hlavu a ve dveřích stal muž tak v mém věku. Neznal jsem ho,ale někoho mi připomínal .
„Smím ?“ Zeptal se mě opět. Jeho hlas byl sametový a zároveň medový.
„A-Ano.“
Odpověděla jsem trochu nejistě. Čím dál tím více mě uháněla myšlenka ,že toho muže znám. Bylo to jako ,když znáte člověka několik let. Máte ho rád ,je váš nejlepší přítel. Pak se ,ale stane nějaká nehoda a máte ztrátu paměti. Vy ,ale víte jistě, že toho člověka máte rádi a zároveň ho neznáte. Tak takový pocit jsem měla když jsem ho uviděla.
„Děkuji.“
A vstoupil dovnitř . Jeho chůze byla velmi sebejistá. Vypadal jako model ,který chodí po mole sem a tam. Sedl si naproti mně a hluboce se nadechl. Poté zkoprněl ,stuhl,pohlédl na mne velmi dlouhým pohledem a od té doby se nepohnul , nic neříkal a vypadalo to ,že ani nedýchá. Jediné co dělal , bylo,že mě neustále pozoroval.
Snažila jsem si toho nevšímat. Hleděla jsem z okna ,četla jsem si ,ale jeho pohled spočíval neustále na mě. Nemohla jsem to už vydržet . Zavřela jsem oči a usnula. Poslední co jsem pocítila bylo to ,že přes ze mě někdo položil nějakou věc a pak už nic.
Měla jsem opět sen . Byl tam ten muž a ta žena. Odehrávalo se to zase od začátku. Pak přišla ta část ,kdy jsem běžela. Snažila jsem se neudělat žádnou chybu ,ale udělala . Zakopla jsem . Ve chvíli kdy jsem dopadala na zem jsem se probudila s výkřikem.
Sedla jsem si a rozhlédla. Nikdo už nebyl v mém kupé. Nikdo . Pohlédla jsem na věc ,která mi nahrazovala přikrývku. Byl to kabát. Příjemný mužský kabát.
Přitáhla jsem si ho k obličeji a přivoněla. Čekala jsem pánskou kolínskou nebo vodu po holení. Místo toho jsem cítila velmi silnou a pronikavou vůni.
Začala jsem si pomalu vzpomínat koho mi ten záhadný a zároveň povědomí muž připomínal.
Hodně se podobal tomu muži,který mi zachránil život. Tomu muži ze snu. Muži ,který byl s tou ženou ,Dru.
Najednou vlak zastavil a z reproduktorů se ozval název mojí stanice. Vzala jsem si věci a v rychlosti opustila vlak.
Vyšla jsem ven na čerství vzduch a věděla ,že někde je jich víc.
Že někde daleko nebo blízko je jich hodně.
Nevím kdo jsou .
Nevím kolik jich je.
Nevím o nich nic,ale vím ,že nejsou všichni stejní.
KOLIKRTÁ JE JEŠTĚ POTKÁM A PŘEŽIJI?
Autor: vikiii111, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tulák 3.kapitola Kolikrát?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!