Tak pokračuji. Děkuji ,že to čtete :-). Tenrokrát pokračujeme o pár dnů později. Něco se dělo v lese. Jo omlouvám se že mi to tak dlouho trvalo a taky za to že to není nějak delší
14.09.2009 (22:00) • vikiii111 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 895×
Tulačka
Chodila jsem několik dní po okolí ,abych zjistila jak to jde s vyšetřováním. Noviny neustále psali ,že jsem vrah já.
Jednoho rána. To bylo týden po smrti. Jsem uslyšela kroky,kousek od mého úkrytu. Nevím jestli by se tomu dalo říkat úkryt. Byla to jáma pod vykotlaným stromem. Malinko jsem vykoukla ,abych viděla kdo to je. Byl to vysoký,bílý muž s hnědými vlasy . Na sobě měl pouze džíny . Byl bos a napadené jehličí mu zřejmě nevadilo. Postával nedaleko mého úkrytu a než jsem stačila zaznamenat jakýkoliv pohyb muž stál na malé mýtině kousek od lesa.
Rozhlížel se, a po chvíli něco říkal. Nerozuměla jsem mu . Buď mluvil cizím jazykem nebo neuvěřitelně rychle. Ani neuběhla vteřina se u něj objevila žena.
Měla červené, delší ,rovné vlasy a na sobě tílko s plátěnými kraťasy. Rozhlédla se kolem sebe a zavětřila ve větru jako vlk co hledá svou kořist. Její oči spočinuli na mne nebo ne mém úkrytu. Chtěla udělat krok ,ale muž ji zastavil.
„Na ni také přijde řada.“ Řekl a jeho hlas byl příjemný a zároveň varovný.
Pochopila jsem co má na mysli ( Později se ukázalo ,že jsem zase chybovala). Vzala jsem si batoh přes záda a vyběhla z úkrytu. Už pár dní jsem vymýšlela nějakou únikovou cestu,kdyby mě kdokoliv objevil. Les byl pro mne od malička domovem , můj otec sem semnou chodil každou neděli . Hráli jsme si ,stanovali a on mě učil jak si vážit přírody . Potom táta zemřel.
Běžela jsem několik minut lesní cestou. Za sebou jsem neustále slyšela rychlé ,ale za to jemně dopadající kroky. Snažila sem se přidat do běhu ještě více. Cesta a vše kolem mne se začalo hemžit. Každá věc ať to byla cesta po které jsem běžela, zvíře –či rostlina vše bylo rozmazané a já nevnímala, co leží na zemi.Běžela jsem rychleji a rychleji a nevšimla si spadlé větve.
Zakopla jsem.
V tom okamžiku ,když jsem ležela na spadlém jehličí a z ruky mi tekla krev mi blesklo hlavou „Tohle je moje smrt.“
Otočila jsem se , abych viděla útočníka. Byla to ta žena. Její červené oči,které mě pozorovali spočinuli na mé ráně. Pomalu ,ale velice sebejistě se začala přibližovat. Každým krokem ,který udělala jí oči tmavli. Když byla už u mne měla je černé jako noc.
Natáhla ke mě svou ruku, která byla neuvěřitelně ledová. Chytla mi hlavu a druhou rukou si přidržela moje rameno. Z jemna se začala přibližovat až jsem skoro cítila její studené rty na mém krku. Zavřela jsem oči a čekala na bolest.
A taky přišla.
Autor: vikiii111, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tulák 2.kapitola 1/2 Kdo jsou?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!