Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 3. kapitola

21.10.2009 (08:30) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1902×

Moc nemusíme úvody, o tom co Edward je a o jeho rodině. Takže jsme se moc nerozepisovala. Stejně to všichni ví a je to podle mě zbytečné. Snad mě neukamenujete.

Použila jsme tady rozhovor mezi Edwardem a Alicí v myšlenkách. Tak nějak jsem si hi představovala. Myšlenky budu psát kurzívou a vize tučně. Aby se v tom dalo vyznat.

Díky za pochopení a komenty.

Hasta la vista vaše BJana:-D

3. kapitola – Jestli toho nenechá, tak za sebe neručím!!

Edward

Seděl jsem v obýváku vedle své sestry Alice. Mám dvě, kromě Alice i Rosalii. Taky dva bratry Jaspera a Emmetta. Jasper je manžel našeho shopping maniaka Alice. Ano už v sedmnácti jsou manželé. Ve skutečnosti mu je, stejně jako mi, něco málo přes sto. My jme totiž upíři. Vegetariáni, což znamená, že se živíme zvířecí krví místo lidské. Taky máme jisté schopnosti. Tak například já čtu myšlenky všem upírům a lidem, Alice vidí budoucnost, ale jen podle toho jak se daný člověk nebo upír rozhodne. Jasper umí číst myšlenky a Emmett je neuvěřitelně silný. Emmett je manželem Rose.Tu nemám zrovna moc v rád. Často si hraje na ledovou královnu a myslí si o sobě, že je nejkrásnější. S Emmettem je zábava a nikdy se s ním nudíte. Naši rodiče jsou Carlisle a Esme. Nejsou opravdoví rodiče, ale my je za ně považujeme. Carlisle stvořil mě, Esme, Rose a pak Emmetta. Po pár letech se k nám připojil Jasper s Alicí.

Vydáváme se za adoptované děti doktora Cullena a jeho ženy. Ano, Carlisle je doktor. Naučil se ovládat a lidská krev mu už nic nedělá. Vždy nastoupíme na střední školu vystudujeme ji a pak se zase odstěhujeme. Mám za sebou už i Harvard a další vysoké. Učivo známe lépe než učitelé, protože máme nekonečnou paměť a tak víme všechno, co se dozvíme na celou naši věčnost.

Alice z ničeho nic ztuhla. Měla vizi. Sledoval jsem s přes její myšlenky.

Já sedím v lavici s neznámou dívkou. Můj výraz je velmi špatný.

I když to byla jenom vize, začalo mě pálit v krku. Bylo to zajímavé. Ta dívka měla velmi lákavou vůni.

Pak přišly další vize.

Já běžím ze školy k lesu.

Nakláním se k té dívce a chystám se ji kousnout.

Dívka sedí sama v lavici. Já jsem nešel  na hodinu.

Pak já běžím k nějakému domu. Vyskočím do okna a dívám se na tu dívku.

Zaklepu u jejích dveřích. Ona mi otevře. Přitáhnu si ji k sobě políbím ji a pak sjedu rty k jejímu krku.

Vítám se s Eleazarem a prosím ho o azyl.

Všichni ve třídě leží na zemi a já tam za chvíli pokládám i tu dívku.

A poslední.

Převracím lavici a upíří rychlostí utíkám ze školy. Celá škola mě zděšeně pozoruje

Oba jsme zaraženě seděli. Nikdo nevěděl, co říct. Byly jsme strnulí a pohlceni v těch vizích.

„EDWARDE“ zaječela na mě hystericky Esme.

Nikdy jsem ji neslyšel takhle křičet.

Nic jsem nechápal. Odešel jsem z domu a vyběhl někam do lesa. Slyšel jsem za sebou volání Esme, Carlisla a Alice. Doběhl jsem na moje místo k jezírku. Chodil jsem tady často. Bylo tu krásně, hlavně, když svítilo slunce.

Přemítal jsem si ty vize pořád dokola. Ta dívka byla moc hezká. Měla tmavě hnědé vlasy, podobně jako já bledou pleť, krásné hnědé oči ve kterých se odráželo zděšení. Kromě té vize u ní doma, když mi otevřela usmála se a v jejich očí bylo překvapení a potěšení?

Opravdu bych ji byl schopný zabít? Ne, vždyť já bych to nedokázal. Nemohl bych ji ublížit. Vybavilo se mi pálení v krku, které způsobily vize. Její vůně byla lákavá. A co pak ve skutečnosti. Ale já bych ji přece nezabil. Neudělal bych to mojí rodině. Znamenalo by to náš konec.

Rozezvonil se mi telefon. Podíval jsem se na display. Alice. Nechal jsem to být. Nechtěl jsem to zvednout.

Zachvěli to vzdala.

Po deseti sekundách a zavolala znova.

Po šestém volání jsem jí to zvedl.

„Co je Alice“ zavrčel jsem na ni.

„Vrať se sám nic nevymyslíš a budeš se jenom užírat.“

„Nechci.“

„Stejně se vrátíš. A čím dřív tím líp.“

Položil jsem ji to.

Musel jsem ale uznat, že má pravdu. Rozběhl jsem se k domu.

Esme mě hned objala.

„Promiň mami.“

Vím jak se bála. Je velmi citlivá a musel jsem ji vyděsit.

Ještě jsem jim nic neřekla, jen, že jsem měla vizi a ty jsi na chvíli potřeboval odejít a uklidnit se.

„Díky Alice.“

„Co se děje?“

„Řeknete nám to už konečně?“

„Že by ta nová holka byla kost a ty ses nám do ní zabouchl a Alice viděla, jak ti dá košem.“ To je celý Emmett musí ji rýpnout.

„Sklapni Emmett.“ Vyjela po něm Alice.

Věděla jak se asi cítím. Podívala se na mě. Kývl jsem.

Není zač. Řekneš to ty nebo já?

Dobře.

Takhle jsme spolu komunikovali často.

Alice jim všechno řekla.

„Měl by sis zajít na lov a potom se rozhodnout. Myslím si, že by jsi ale měl jít do školy. Stejně tam budeš muset jednou jít.“

Carlisle měl vždycky řešení.

„Dobrý nápad.“

„Mohli bychom se odstěhovat.“ Navrhla Rose.

Na všech bylo vidět, že by rádi zůstali.

„To nebude nutné, Rose. Zvládnu to.“

„No já nevím, možná by to bylo lepší.“

„Nikdo se nechce stěhovat. Když budu častěji chodit na lov tak to zvládnu. Navíc Alice uvidí jestli se něco stane.“

„Ale bylo by to možná bezpečnější.“

„Dost, Rosalie. Je to Edwardovo rozhodnutí a my mu věříme.“

Carlislovi Rose neodporovala.

„Chce jít někdo taky?“

Naposledy jsme byli před týdnem. Chodíváme co dva týdny, jak kdy.

„Já jdu.“

„Díky, Alice.“

Vyběhli jsme. Běželi jsme asi dvacet minut. Za chvíli se před námi objevilo stádo jelenů. Ulovil jsem tři. Až pak jsem si byl jistý, že ji neublížím. Alice už stála u stromu.

„Dívala jsem se trochu do budoucnosti. Už vím, jaký bude mít rozvrh. Bohužel stejný jako ty. Ale já si s ní můžu sednou na společné předměty. Budeš si pomalu zvykat na její vůni. Rozvrhy se už přehodit bohužel nedají. Taky jsem neviděla už žádné pokusy o její smrt. Teď po lovu je mimo riziko.“

„To je dobře.“

Blížili jsme se k domu.

Líbila se ti, že jo?!

Co na to říct? Byla celkem hezká.

Přikývl jsem.

Já jsem to věděla.

Usmála se.

Blížili jsme se k domu. Když jsme vešli, tak všichni přišli o obýváku.

„Rozhodl jsme se jít do školy. Alice viděla, že se nic nestane.“

Jen aby.

Zavrčel jsem na Rose. Jak já ji někdy nenávidím.

Emmett mi dal pohledem najevo ať to nechám. Nechtěl jsem se hádat, tak jsem raději šel do pokoje. Začalo už stmívat a Alice nám vymýšlela oblečení. Dělala to tak často, už jsem si zvykl a neprotestoval.

Edwarde, můžeš jít ke mně do pokoje?

Šel jsem k ni do pokoje.

Pojď dál.

Vždycky je o krok napřed.

Paní Waldorfová tě zítra poprosí, abys tu novou dívku, mimochodem jmenuje se Bella, provedl po škole. Neví, že máte na devět a tak tam bude už od osmi a ty taky.

To není dobré.

Já vím. Mohla bych jít s tebou. Ty by jsi se otestoval a měly bychom pak jistotu.

To je dobrý nápad.

Děkuji. Na Rose kašli já ti věřím a Carlisle s Esme taky.

„Děkuji Alice.“

Není zač.

„Pohněte si, nechci tady strávit celou věčnost.“

„Už jdeme Emmette.“

„Myslím, že ty by sis brzo našel lepší zábavu.“ Odvětila mu a ušklíbla se. Všichni víme na co Emmett myslí nejčastěji.

„No, Alice, ty snad vidíš budoucnost.“

4. kapitola

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 3. kapitola: