Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 11. kapitola

04.05.2010 (10:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2073×

11. kapitola – Je to opravdu to nejlepší?

Bella

Probudili mě paprsky sluce. Nepříjemně mi svítili do oči. Otevřela jsem je a podívala se tak do záře slunce. Zamžourala jsem. Po chvíli si už oči zvykly. V posteli jsem už ležela sama. Natáhla jsem se pro mobil, ale cestu mi zastoupil papírek na polštáři.

Krásné ráno Bel,

volali mi s divadla, nastaly nějaké problémy a potřebují moji pomoc. Byla jsi nádherná, když jsi spala a nechtěl jsem tě budit. Počkám na tebe v Port Angeles u domu kultury o půl třetí.

Líbám tě,

John  

Usměv mi trochu pohasl. Sáhla jsem znovu na mobil, abych se podívala kolik je hodin. Na displeji svítilo 9.23. Spala jsem hodně dlouho. Vyťukala jsem sms pro Johna a odeslala.

Zamyslela jsem se nad tím vším. Před pár dny jsem ještě říkala, že John není kluk pro mě, líbí se mi, ale nechodila bych s ním. Je to jen můj nejlepší přítel a nic víc ani nebude. Najednou to už ale nebyla pravda. Tohle byl to obrovský obrat o několik stupňů. Vybavila jsem si jeho rty na mých a zachvěla se. Srdce je tak nevyzpytatelné.

Hned po snídani jsem se dala do úklidu domu. Uklízela jsem sama, takže mi to zabralo celé dopoledne. Celou dobu jsem u toho přemýšlela. Je můj vztah s Johnem vlastně vůbec správný?

Vařit se mi nechtělo a navíc si něco můžu přece koupit cestou na to představení. Koukla jsem se do skříně, co si obleču. Hledala jsem dlouho a nakonec se rozhodla pro černé jeansy, bílou košili s černou vestou a bundu. Boty jsem si vybrala černé nízké kozačky bez kožíšku. Oproti ránu se ochladilo a sluníčko se schovalo hluboko za mraky.

S úderem půl jedné jsem vyjela z města. Za hodinu jsem dojela do Port Angeles. Zajela jsem k mému oblíbenému nákupnímu centru a zašla do nejlepšího bistra ve městě. Objednala jsem si nějaké kuřecí nudličky a hranolky s colou. Jako vždy to bylo výborné. Nechodím tady často, ale když jdu okolo, tak si dám alespoň ty hranolky. Měla jsem ještě chvíli čas, takže jsem se rozhodla navštívit knihkupectví. Zalíbilo se mi hodně knih. Kdybych mohla koupím si jich kupu, ale finance naší rodiny to nedovolovali. Koupila jsem si alespoň jednu, kniha měla jméno Označená. Možná tím mě zaujala. Taky jsem si připadala taková „označená“. Bylo to o dívce, která se stane upírkou a musí jít na upíří internátní školu. Zajímavý námět, většinou mě takové knihy nezajímají, ale tahle mě k sobě něčím lákala. Zaplatila jsem a šla k autu. Pořád jsem ještě měla čas a tak jsem se na chvíli začetla.

Kniha začínala zajímavě. Hlavní hrdinka se snažila vyhnout písemce a vymyslel to za ni upír, který ji před celou školou označil a udělal jí tak krásné tetování na čele s nějakým jakoby diamantem. Možná ta kniha nebude tak super, ale alespoň jsem soucítila s hlavní hrdinkou.

Ze čtení mě probralo zaklepání na okno auta. Nadskočila jsem, jak jsem se lekla a podívala se do usměvavé tváře Angely. Stáhla jsem okénko.

„Ahoj Bello.“

„Ahoj, Ang, ani nevíš, jak jsem se tě lekla.“

„To jsem ta ošklivá?“ zeptala se s hraným smutkem.

„To samozřejmě ne, ale začetla jsem se. Co tady děláš?“

„Moje sestra má besítku v domě kultury, takže se na ni jdu podívat.“

„Já tam jdu taky, nechceš se se mnou svést autem?“

„Jestli ti to nebude vadit, tak ráda.“

„Jasně, že nebude. Dlouho jsme se neviděli a já si ráda poslechnu novinky.“

Povídali jsme si celou dobu a mrzelo mě, že je jen tak krátká. U vchodu už stál John.

„Jéééé, támhle je autor toho představení a ještě jednoho,“ zvolala Ang na parkovišti.

Podívala jsem se směrem kam kývla. Stál tam jen John a ještě pár holek.

„Nechtěla jsi spíše říct autorka?“ zeptala jsem se ji pochybovačně.

„Ne, chtěla jsem říct autor. Stojí tam jenom jeden kluk a to je on.“

„John?“

„Jo, tak se myslím jmenuje. Máma šije kostýmy a já ji pomáhám, takže jsem se s ním už potkala. Ty ho znáš?“

„Tak trochu,“ vykoktala jsem překvapeně.

Jmenovaný si nás všiml a přišel k nám. Otevřel mi dveře a chtěl mě políbit, ale zarazila jsem ho. Překvapeně se na mě podíval.

„Nechceš mi něco říct?“

Přemýšlel a zřejmě ho nic nenapadlo.

„Chtěla bych ti někoho představit,“ ukázala jsem k Angele.

„Ahoj Angelo,“ pozdravil ji.

„Ahoj, Johne.“

Povytáhla jsem obočí.

„Chtěl jsem ti to říct po představení. Až mi nestraně řekneš, jak se ti to líbí. Omlouvám se.“

„Není za co. Já jsem z toho nadšená. Vím, že jsi se kdysi zmínil o tom, že by sis to chtěl zkusit, ale to že se ti to podařilo,“ říkala jsem pravdu. Byla jsem z toho neskučně nadšená a šťastná.

Nedočkavě jsem ho políbila. Do polibku jsem vložila všechny své emoce a hlavně nadšení. Zavřel dveře od auta a opřel mě o ně. Když nám došel vzduch, museli jsme se od sebe chtě nechtě odtrhnout. 

„Je to úžasné, Johne. Gratuluji ti.“

„Děkuji. Víš, přišel jsem k tomu docela omylem.“

„To je přece jedno, důležité je, že máš tu příležitost. Trošičku se ale na tebe zlobím,“ usmála jsem se. Ang už tady nebyla, ani jsem si nevšimla, kdy odešla.

„Je to na tobě vidět.“

„Hele, neutahuj si tady ze mě. Já to myslím vážně. Proč jsi mi to neřekl?“

„Dlouho jsme se neviděli a já jsem tě chtěl pozvat až na konečnou verzi.“

„Tak to bychom už měli jít, ne? Ráda bych  ještě viděla Megie.“

Rozešli jsme k divadlu a dál si povídali. 

„Ta už se na tebe těší. Skákala radostí do stropu, když zjistila, že přijdeš. Můžeš tady zůstat déle?“

„Když budu chtít, tak ano.“

„A budeš chtít?“

„To nevím, co by mě mělo přinutit?“

„Má přítomnost.“

„Hm, to je slabé.“

„Jsi hrozná potvůrka,“ na smířenou jsem jej políbila, „ale i tak tě mám rád. Po divadle je večírek. Sponzor Domu kultury pořádá pro děti párty s předáním dárečků.“

„V tom případě ráda zůstanu a jestli chceš, může přespat zase u mě,“ nabídla jsem mu, když jsme došli do haly.

„No já nevím, ne že by jsi byla špatná společnice, ale už jsem měl i lepší.“

„Jak chceš, nechtěla jsem, abys utrpěl ještě větší újmu sám doma, ale klidně podporuj chorost svého mozku. Mám doma vlastní společnost.“

„Myslíš fenku zlatého retrívra?“

„Ano a ne jen ji. Mohla bych zavolat třeba Sethovi nebo někomu z jeho kámošů, určitě by přišli rádi.“

„Dobře, jak chceš a já můžu zavolat Lusy, říkala, že se mám někdy stavit.“

„Myslíš tu s umělými nehtíčky a vakuu v hlavě?“

„Ne, o takové nic nevím. Myslím tu, která chodí ráda v minišatech a nafotila pár fotek do Spark.“

„Přesně tu jsem měla na mysli, jestli chceš rovnou tě k ní svezu, víš přece, jak nemá ráda motorky.“

„Ahoj, neruším?“ přerušila náš rozhovor Alice, která se zjevila nečekaně vedle nás.

„Ne,“ shodli jsme se oba.

„No, vypadalo to, že se hádáte.“

„Hádali-nehádali jsme se. děláme to často, většina lidí si na to už zvykla,“ řekla jsem pravdu. Často se takhle škádlíme. Nikdy to nebereme vážně a často se u toho nasmějeme. „Mohla bych vás představit. Alice můj přítel John, Johne moje spolužačka Alice.“

„Rád tě poznávám,“ nabídl John ruku Alici, která ji přijala.

„Co tady děláš, Alice?“ pokud vím, tak žádného malého sourozence nemají.

„Carlisle a Esme jsou sponzoři a my jako slušně vychované dětičky je tady doprovázíme. Navíc, já připravuji tu dětskou párty.“

„To ti gratuluji.“

„A co tady děláte vy dva?“

„Moje neteř vystupuje, takže ji doprovázím a Bella mi dělá společnost.“

„No nebudu vás zdržovat. Musím jít ještě něco zařídit, uvidíme se později.“

Alice se vypařila a John si mě přitáhl do náruče.

„Moc rád u tebe dnes přespím.“

„Ó, děkuji.“

„Já taky.“

Naposledy mě políbil a vyšli jsme do sálu, který už se začal plnit diváky. Než jsme odešli všimla jsi Edwarda stojícího opodál se svým bratrem. Upřeně nás pozoroval a já jsem zčervenala. Vybavili se mi všechny naše společné chvíle u mě doma. Dost! Musím toho nechat. Mám přece Johna a ten mě má rád se vším. Edward by přece hned utekl, jako v tom snu a navíc může mít každou, na kterou si ukáže.

Představení bylo nádherné. Děti se moc snažili, sice občas něco pozapomněli nebo spletli, ale to tomu dodalo jen tu úchvatnost. Byla to taková moderní pohádka o princezně, která si vybírala prince. Každému nápadníkovi dala úkol a ten jej musel splnit.

Děti z představení, párty a dárečků byly nadšené.

„Chtěla jsem hrát princeznu,“ vysvětlovala mi malá Megie cestou k autu, „ale John říkal, že ty jsou hodné. Musela jsem hrát vílu.“

„Jsi stejný rošťák jako John. Taky tě napadají samé blbinky.“

Megie se smála a já s ní.

„Tak pojď, ta moje malá vílo, Bella s Johnem by si rádi od tebe odpočinuli. Nedala jsi jim ani chvilku klidu.“

„Ale, maminko, já jsem tetu Bellu už dlouho neviděla,“ bránila se malá.

„Neboj, brzo tě navštívím, jestli chceš. Můžeme jít třeba na průlezky nebo do cukrárny.“

„Jóóóóóóóóó, do cukrárny.“

„Platí,“ plácly jsme si a ona se vydala s rodiči domů.

„Čím pojedeme?“ otočila jsem se na Johna.

„Mohli bychom i motorkou, záleží na tobě, jestli tady chceš nechat auto.“

„Můžu, když si pro něj zítra dojedu. Ale  nejsem si jistá, jestli se nám bude chtít.“

„Mohlo by a pak u mě musíme pokřtít ten fotbálek.“

„To beru, jdeme k motorce.“

Teorii jsme uvedli v praxi a vydali se domů. Se mnou jel John zase opravdu pomalu. Myslím, že je nejpomalejší a nejopatrnější motorkář na světě.    

Rozhodla jsem se mu ukázat dneska moje místo v lese u jezírka.

Edward

Alice byla z celé dnešní akce nadšená. Těšila se, až nás bude oblékat. Taky mohla naplánovat večírek pro ty děti, takže byla ve svém živlu. Oproti tomu mé nadšení bylo minimální. Trošku se zvedlo, když Alice řekla, že tem bude i Bella. Ne však nijak zvlášť. Po té návštěvě v klubu jsem ji už neviděl, zřejmě by o to ani nestála.

Vůbec jsem se v ní nevyznal. Myslel jsem si, že je jiná. Jiná než ostatní. Myslel jsem si, že mě vnímá jinak, než nějakého hezounka, se kterým si pohrává jen tak. Nečekal jsem od ní nic takového. Bodlo mě u mého mrtvého srdce, když jsem ji viděl v tom klubu. Byla tak jiná, ani mi nepřipadala jako ta Bella, kterou jsem znal. Ta křehká, roztomilá a jedinečná Bella byla pryč a stala se z ní cizí holka jako každá jiná.

Můžu si za to vše sám. Přece jsem si nemohl myslet, že by něco mohla ke mně cítit. Já jsem pír a ona člověk. Má se mě bát a nenávidět mě a já ji mám chtít jen jako svou kořist. Jenže já ji mám rád jinak. Ne, jako svou kořist, ale nějak více.

„Edwarde!“ přerušil mé myšlenky něčí hlas.

„Aaano.“

„Ty jsi snad první upír, který usnul,“ posmíval se mi Emmett.

„Ne, bráško, já jsem jen dělal to, co ty neumíš, přemýšlel.“

„No, za to umím něco jiného, že jo, Rose?!“

To byl celý Emmett, většinou bych se s ním hádal, ale dneska jsem na to neměl ani pomyšlení.

Vystoupil jsem s auta a s ostatními se vydal k Domu kultury. Na parkovišti jsem cítil Bellinu vůli, byla všude a v hale ještě zesílila. Doléhal k nám i její hlas. Hádala se s nějakým klukem. Byl to ten s toho klubu. Měl tu drzost říct ji, že je špatná společnost. Měl jsem chuť k němu jít a jednu mu vrazit, ale musím se krotit, přece jen nás nechci odhalit.

Bella se nedala a začala mu to vracet. Vypadalo to, že si každou chvíli vjedou do vlasů už pořádně. Všiml jsem si, že z toho mám dobrý pocit. Dokonce se mi líbilo, že se spolu hádají. Alice zřejmě nesdílela mé pocity a rozhodla se jim do toho vstoupit.

Překvapilo mě, jak se oba uvolněně shodli, že se nehádají. Ten kluk, John jak se Alici představil, si přitáhl Bellu do náruče a ona se k němu přitiskla. Po tomto mnou projel neskutečně silný pocit žárlivosti. Žárlil jsem na něj, přál si být na jeho místě, mít ji ve svém náručí.

Alice odešla a on ji ještě políbil. Potichu jsem zavrčel. Ti dva se vydali do sálu, ale Bella ještě zachytila můj pohled. Zčervenala a její srdce zrychlilo. Nechápal jsem tuhle reakci. Její srdce je stejné, když se líbá s Johnem, ale když se střetnou naše pohledy, tak zrychlí? Přesto, že jsem tomu nerozuměl, mě to potěšilo. Zahřálo mě to.

Jasper vedle mě se začal smát. Nechápavě jsem se na něj podíval.

„Nejste si lhostejní.“

„Ona má Johna.“

„Ale přesto k tobě něco cítí. Mohl bych možná říct, že i silnějšího, ale je to složité. Jemu bezmezně věří, ale k tobě taky něco cítí. Je z toho zmatená a trošku i nešťastná.“

„Myslíš, že bych mohl mít šance,“ zeptal jsem se váhavě a tak, že to slyšel jen on.

„Myslím, že ano, ale bylo by to těžší.“

„Zkusím to.“

Byl jsem odhodlaný, kdybych to nezkusil, mohl bych litovat do konce života.

 P.S. Knížku Označená doporučuji. Je to sice o upírech, ale něco úplně jiného. Mi se moc líbí. Je spaná zajímavým stylem a naprosto úžasně. :D

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 11. kapitola: