Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři dny v ráji - 7. kapitola - Co to bylo?!

12.04.2011 (16:45) • KateSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2805×

Vzal mi obličej do dlaní a sklonil se ke mně. Cítila jsem, jak mnou prostupuje zvláštní pocit, jako bych měla každou chvíli vzlétnout a odletět, ale přesto jsem cítila i motýlky v břiše.

Od jeho rtů nás dělilo jen pár centimetrů, když…

…když Alice vyjekla a já už necítila Edwardův dech. Zato jsem ucítila, jak se mi tiskne na rty s takovou náruživostí, až mi nad tím zůstával rozum stát. Pomalu se přesouval níž a níž, až se dostal k mému krku a hladově mi po něm přejížděl. Líbilo by se mi to, ale muselo by to být s někým jiným.

Protože mě líbal Jasper.

„Hej!“ vykřikla jsem a odstrčila ho. Nebo spíše se ho pokusila odstrčit, protože to bylo, jako bych chtěla tlačit do zdi.

Jasper ode mě ale hned odstoupil. Díval se na mě tak zvláštně – tvářil se omluvně, jako by to nikdy nechtěl udělat, ale zároveň měl v očích takovou touhu, že jsem si myslela, že se na mě znovu vrhne.

Edward stál opodál a nenávistně si Jaspera měřil. Vypadal jak bůh pomsty, který za chvíli bude vrhat blesky.

A Alice… Alice se tvářila ještě zvláštněji. Byla klidná, jen nesouhlasně vrtěla hlavou a koutky úst jí směřovaly nahoru. Jen její oči prozrazovaly, jakou cítí bolest, jak trpí tím, co udělal Jasper.

„C-co to…?“ nedokázala jsem se vzpamatovat z toho zmatku.

„Ano, co to bylo?“ štěkl Edward a přemístil se přede mě, aby mě chránil před možným Jasperovým dalším výpadem.

„Edwarde,“ vložila se do toho Alice a položila mu ruku na rameno, aby ho uklidnila. Ten ji ale setřásl a dál probodával Jaspera pohledem.

Najednou se přede mnou odehrávala tichá konverzace. Jasper se díval omluvně, Alice vždy někomu položila ruku na rameno a Edward se postupně začal uklidňovat. A nikdo přitom nepromluvil.

„Bello,“ řekla Alice a přišla ke mně, „co kdybychom šly na večeři? Večer bude nějaké vystoupení, podíváme se na něj,“ navrhla a vzala mě kolem ramen. Kluci se mezitím pořád nenávistně měřili, ale už to nevypadalo, že by se na sebe chtěli vrhnout.

Věnovala jsem poslední pohled Edwardovi, který se pořád mračil, a nechala se odvést – byla jsem pořád zmatená.

„Myslím, že nám to jenom prospěje. Někdy si od těch kluků musíme odpočinout,“ brebentila Alice cestou.

Nejdříve jsme šly do chatky, kde jsme se převlékly – přece jen bylo trochu chladněji, takže jsem si na sebe vzala, co mi Alice doporučila – tříčtvrťáky a tričko s krátkým rukávem.

„Alice,“ začala jsem, ale potom jsem to nechala být. Alice ale vycítila, že se chci na něco zeptat, a tak mě pobídla.

„Tobě… tobě nevadilo, co… co udělal Jasper?“ nechtěla jsem přímo říct, že se se mnou líbal.

„No, jak to říct – na jedné straně jo, ale na druhé straně – byla to soutěž a Jasper musel dodržet, co slíbil.“

To mě nenapadlo. Když to slíbil, musel to splnit u nás obou.

„Měl to udělat Edward,“ stála jsem si na svém a nedokázala ze svého hlasu dostat rozhořčení.

Alice se na mě podívala, ale nijak to nekomentovala, jen se usmála. A já si uvědomila, co jsem teď řekla – že se chci líbat s jejím bratrem. Okamžitě jsem zčervenala a otočila se, aby mě Alice neviděla.

„Půjdeme?“ zeptala se po chvíli, když na sobě měla letní šaty.

Přikývla jsem a společně jsme vyšly do osvětleného aquaparku – doufám, že už bez červenání.

Alice nás vzala do čínské restaurace. Seděly jsme hned vedle zábradlí a dokonale jsme viděly celý bazén, který teď byl klidný, a nikde se nepohupovala žádná vlnka.

Mladá servírka nám přinesla jídelní lístky, a pak se beze slova vzdálila.

„Tak co si vybereme?“ zeptala se Alice po pěti minutách koukání do lístku.

To jsem vážně nevěděla. Měli tu ryby na všemožných omáčkách, opékané nudle s různými směsmi a samozřejmě také sushi.

„Už jsi někdy měla sushi?“ zeptala se mě.

Záporně jsem zakroutila hlavou. „Experimenty, to není nic pro mě.“

„Dobře. Tak je zkusíme, aspoň uvidíš, jaké to je,“ řekla a mávla na servírku, která okamžitě přiběhla.

Alice všechno objednala – samozřejmě anglicky, jenom kluci umějí německy – a potom jsme odevzdaly lístky.

„Á, děvčata, vy jste se taky zašly podívat na představení? Mělo by to být úžasné, už se těším,“ ozval se někdo u našeho stolu.

Otočily jsme se na něj a spatřily učitele v kraťasech a tílku. „Pane učiteli! Měl byste si rychle sehnat stůl, než bude každý obsazený,“ poradila mu Alice. A měla pravdu – už skoro všechny stoly byly zabrané.

„Ano, já už tu mám rezervaci – přece bych si to nemohl nechat ujít.“

V tom nám servírka přinesla dva talíře sushi a k tomu pití. „Přeji dobrou chuť. Já už půjdu, musím si taky něco objednat,“ rozloučil se učitel a přesunul se ke stolu na druhém konci restaurace.

„Tak dobrou chuť,“ popřála jsem a koukala na ty kuličky rýže s rybou. Jak to mám jako jíst?

Alice viděla, jak se tvářím, a tak mi názorně ukázala, jak to mám chytit do hůlek, aby mi to nespadlo do klína. Ještě že tady není Edward, to by byl zase trapas.

Edward. To slovo mi rezonovalo v hlavě. Proč se to všechno stalo? Kdyby mě Jasper nepolíbil, mohli jsme tady být všichni a společně se bavit. Takhle jsme rozdělení na dvě skupinky jako na nepřátelské klany. Alice mě rychle vzala pryč, protože to vypadalo, že se začnou prát. S kýmkoliv jiným by mi to lichotilo, že se o mě kluci perou, ale když jsou to Cullenovi, tak ne. Přirostli mi k srdci a já nechci být důvod jejich svárů a rvaček. A jak se Edward naštval, když se na mě vrhnul Jasper. Já taky byla naštvaná, ale takhle s odstupem se na to dívám už trochu jinak – Jasper musel splatit cenu, kterou stanovil. Ale tady jsem chápala Edwarda, že mě chtěl políbit a nakonec to neuskutečnil… Počkat, řekla jsem, že mě chtěl políbit? Ale chtěl to sám od sebe, nebo si řekl, že prostě musí?

„Bello, už to začíná!“ zamávala mi před očima Alice a tím mě vytrhla z přemýšlení.

Zjistila jsem, že pořád držím v ruce hůlky se sushi, a tak jsem to rychle snědla. Nebylo to tak špatné.

„Bello, tam nad bazénem,“ ukazovala Alice dál.

Podívala jsem se tím směrem a zatajil se mi dech. Nad klidnou hladinou bazénu se na provaze spouštěla dívka hlavou dolů. Jen jednu nohu měla přivázanou k provazu, co vypadal jako stužka. Není to nebezpečné?

V celém akvaparku se zhaslo, jen světla v bazénu a reflektory ukazující na dívku svítily, aby tomu dodaly tu správnou atmosféru. Potom začala hrát hudba – taková klidná, pomalá – a ta dívka na provaze se dala do pohybu. Chytila se provazu oběma rukama, vzepřela se a udělala roznožku ve vzduchu. Úžasné!

Několik lidí začalo tleskat a já se k nim přidala.

Dívka se znovu spustila skoro až ke hladině bazénu, a poté se podivně zkroutila kolem lana. Provaz se dal do pohybu a začal se vytahovat nahoru, aby ji viděli úplně všichni.

Připadalo mi to, jako by se přede mnou odehrával nějaký příběh, ale tak docela jsem mu nerozuměla. Něco podobného jako u baletu. Nechala jsem se unést tím představením a půl hodiny jsem seděla s pusou dokořán.

Když dívka udělala poslední kotoul na stuze, hudba přestala hrát a kolem mě se ozval ohlušující tleskot. Ihned jsem začala tleskat taky, jen co mi síly stačily.

Alice na tom byla podobně. Pak jsem uviděla, jak se podívala někam stranou a trochu se zamračila. Podívala jsem se tam taky. U jinak prázdného stolu seděl – moment, teď tak rychle zmizel! Řekla bych, že tam seděl Edward, podle těch bronzových vlasů, které jsem zahlédla – ale kolik kluků taky v aquaparku má bronzové vlasy? Zřejmě hodně.

„To bylo úchvatné!“ uznale kývala hlavou Alice.

„Jo. Úplně mě to vtáhlo. Jen jsem se bála, aby z toho nespadla.“

„Ta to má určitě nacvičené. Ale jak tak koukám, to sushi ti moc nejede, co?“

„Není tak špatné. Jen jsem nestihla jíst a zároveň se koukat,“ obhajovala jsem se.

Aplaus dozněl a v aquaparku se rozsvítilo. To světlo na mě bylo tak ostré, že jsem musela zavřít oči a přivyknout si na něj.

„Chceš jít ještě někam, nebo půjdeme rovnou do chatiček?“

„Kam bys ještě chtěla jít? Všude už bude zavřeno. Asi bych už šla do chatek, jsem docela unavená.“ Kdo by taky nebyl, když běhal tři hodiny v džungli, že?

„Dobře, tak půjdeme.“ Alice počkala, než dojím a potom mávla na servírku, která přinesla takovou malou krabičku, kde jsme přiložily čipy a načetlo se nám tam jídlo, které jsme snědly.

Zvedly jsme se, zamávaly na učitele, který se zrovna ládoval jakousi rybou, a odešly do chatiček.

Otevřela jsem dveře, ale hned se zarazila. V pokoji na posteli ležel Jasper, bezradně koukal do matrace nad sebou a vypadl zničeně.

„Děje se něco?“ ozvala se za mnou Alice. Pustila jsem ji před sebe, aby viděla Jaspera.

Jasper nás hned zaregistroval a posadil se. Bolestná grimasa byla pryč.

„Co tady děláš?“ ptala se Alice.

„Čekám na tebe,“ usmál se a políbil ji. Nevypadalo to, že by to byl krátký polibek a začalo se schylovat k něčemu víc.

„Ehm, já půjdu ven,“ řekla jsem rychle a vypadla.

Posadila jsem se na schody od chatky a dívala se na klidnou hladinu bazénu. Bylo to jako první den, když jsme sem přijeli. Jen s tím rozdílem, že teď je noc a nic moc není vidět. To ale krajině na kráse vůbec neubralo, spíš naopak.

Najednou jsem měla pocit, jako by mě někdo pozoroval. Neklidně jsem se ošila a hledala narušitele. Nikoho jsem ale

neviděla. Možná to byl nějaký páv, který se schovával za chatkami v křoví, kdoví.

Začaly se mi klížit oči. Neměla jsem sílu je udržet otevřené a hrozilo, že bych si ustlala tady na schodech. To by ale bylo nepohodlné. Do pokoje jsem se vrátit nemohla, tam byla Alice s Jasperem. Tak co teda? Poslední možnost byla chatka kluků.

Z posledních sil jsem se zvedla a opatrně došla k pokoji. Nevěděla jsem, jestli náhodou už Edward spí, ale podle toho, že bylo zhasnuto, asi ano. Nechtěla jsem ho budit, takže jsem neťukala a rovnou otevřela dveře.

Vypadalo to, že v chatičce nikdo není, ale to jsem ani tak nevnímala – prostě jsem spadla na první postel, která byla po ruce a ihned upadla do hlubokého spánku.

<< 6. kapitola - 8. kapitola >>

Autor: KateSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři dny v ráji - 7. kapitola - Co to bylo?!: