Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři dny v ráji - 11. kapitola - Miluju tě, Bello!

23.05.2011 (19:00) • KateSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3086×

„Stejně tomu nevěřím,“ řekla jsem jí svou domněnku. „I když bych tak ráda.“

„Čemu nevěříte?“ ozval se hlas za námi.

Rychle jsem se narovnala, otřela si slzy z tváře a otočila se. Nestál tam nikdo jiný, než…

… Jasper. Zářivě se na nás usmíval a v jedné ruce držel kelímek s pitím. Po celém těle mu tekly čůrky vody, jak vylezl z tobogánů.

„Kde máš Edwarda?“ zeptala se Alice, aby nemusela odpovídat na jeho dotaz. To ale rozhodně nebyla změna k lepšímu.

„Šel do chatky, už ho to tam nebavilo. Nechápu, co to s ním v poslední době je.“ Zavrtěl hlavou, až se mu blonďaté prameny rozletěly na všechny strany.

Tak to bych ráda věděla také. I když, Alice mi dala jedno řešení. Vyhýbá se mi, protože si myslí, že pro mě není dost dobrý. Nesmysl!

„No, když už o tom mluvíme, musím taky jít, musím si s ním promluvit,“ řekla Alice a nenápadně na mě mrkla. Nejraději bych protočila oči v sloup, ale nechtěla jsem nic udělat ve společnosti Jaspera.

Alice seskočila ze židličky, Jasperovi vlepila pusu, něco mu potichu řekla a jídlo, kterého se snad ani nedotkla, vyhodila do nejbližšího koše. Docela jsem se divila, že Jasper hned neletěl za ní – vždyť jsem je snad nikdy neviděla rozdělené na tak dlouhou dobu.

„No,“ začal Jasper a nevěděl, co dál, takže si jen sedl na židličku místo Alice vedle mě a pozoroval mě, jak jím.

„Chceš taky?“ nabídla jsem mu, když jsem viděla, jak se na mě dívá.

„Ne, díky,“ zasmál se a u toho mával rukama ve vzduchu, jako by se vzdával.

„Copak ty nemáš hlad?“ ptala jsem se. Bylo už po poledni.

„Ne, ještě než jsme šli na tobogány, dali jsme si sváču,“ vysvětlil.

„To je ale nebezpečné,“ upozornila jsem ho.

„A to proč?“ zajímal se.

„Když sníš jídlo a hned jdeš do bazénu, můžeš se utopit. Máš plné břicho a jsi těžší, takže tě to víc táhne ke dnu,“ poučovala jsem.

„Myslím, že mně se to stát nemůže.“

„Ne, taky myslím, že ne. Jsi ve vodě jak žralok,“ uznala jsem.

„Díky,“ zasmál se znovu a udělal malou úklonu.

Pak nastalo ticho. Co nejtiššeji jsem žvýkala rohlík – nechtěla jsem, aby mě slyšel mlaskat. Nevěděla jsem, jak si s ním mám povídat – a ještě k tomu, když mě včera políbil.

Jasper se neklidně zavrtěl. „Máš nějaký plán na odpoledne?“

„Ne,“ nevěděla jsem, tak tím míří. „Někam bych zašla s Alice, ale ta odešla, takže v diáři mám volno. Proč?“

„Říkal jsem si, jestli by ses nechtěla projít.“

Zarazila jsem se. Jasper mě zve na procházku? Doufám, že jen jako kamarád – vždyť chodí s Alice, proboha!

„To by bylo super,“ zazubila jsem se.

Rychle jsem dojedla rohlík. „Kam teda půjdeme?“

„Neboj, nebudeme se prodírat křovím a tak – to bych Alice neudělal.“ Zamračila jsem se. Co by Alice neudělal?

Jasper asi pochopil můj výraz, protože mi hned vysvětlil: „To, jak si oblečená,“ poukázal na moje oblečení.

„Aha,“ pochopila jsem.

Nechala jsem se od něj vést, až jsme došli k džungli, kde vedla kamenná cestička. Byli jsme tam úplně sami.

„Bello, já...“ spustil. Bála jsem se, co řekne.

„Já se ti chci omluvit, jak jsem na tebe včera vyjel. Chtěl jsem, aby to bylo fifty fifty a tím splatil svůj dluh, ale…“ hledal správná slova, „nějak se to nevyvedlo.“

„Už jsem ti odpustila,“ usmála jsem se na něj. A byla to pravda.

„Uf, díky,“ oddychl si. „Ale v jednu dobu si vypadala, jako bys mi chtěla jednu vrazit. Že to bylo kvůli Edwardovi? Že to nemohl udělat on.“

Sakra! Proč musí vždycky někdo stáhnout konverzaci k Edwardovi? Proč je na mně tak poznat, že o něj stojím?

„Uhm,“ zamumlala jsem něco nesrozumitelně.

„Můžu mu říct, aby to zkusil znovu,“ navrhl.

„Ne!“ zastavila jsem ho rázně. I když bych nejraději odpověděla opačně. Ale jaký by to mělo účinek, když si myslí, že pro mě není dost dobrý?

„Snad jsem toho tolik zas tak neřekl. Byl to jen návrh,“ omlouval se.

„Promiň.“

Najednou se Jasper napřímil, ale zase se uvolnil. Co se stalo?

„Bello, co si vlastně myslíš o Edwardovi?“

Zmateně jsem se na něj podívala. „Chceš, abych ti tady povídala svoje pochody mysli a říkala ti, co si o něm myslím, i když ho znáš mnohem lépe?“

„Chtěl bych slyšet i jiný názor než jen ten, když se hádáme, kdo bude dřív v koupelně, aby to stihl dřív do školy.“

Vyprskla jsem smíchy. Představila jsem si Edwarda, jak stojí za dveřmi koupelny jen v teplákách, přes rameno přehozenou osušku, v obličeji celý brunátný a buší do dveří vší silou, aby Jaspera vystrnadil ven.

„To sis určitě vymyslel!“ smála jsem se.

„Na mou duši, přísahám!“ ujišťoval mě Jasper a na tváři mu hrál ďábelský úšklebek. Kmitl očima někam za mě ke stromům.

„Myslím,“ řekla jsem, když jsem se zklidnila, „že je to super kluk.“

Jasper jen zakoulel očima. „To říká každý. Něco filozofičtějšího by nebylo?“

„Co bych ti o něm jako měla říct?“

„Třeba jak na tebe působí, čeho sis u něj všimla zvláštního, jestli má nějaké zvyky, prostě cokoliv.“

„A to ti jako mám potom věřit, že hned za ním nepoběžíš a neřekneš mu to?“ podezřívala jsem ho.

„Stejně už o vás všichni vědí, tak proč z toho dělat vědu. Ale jestli chceš, nic mu neřeknu.“ Přitom se ale usmíval, jako by se chystal udělat pravý opak.

„Platí,“ řekla jsem a snažila se nevnímat, že o tom vědí všichni. Jako úmluvu jsme si podali ruce.

„Fajn, tak spusť.“ Promnul si ruce.

„Kde mám začít?“ nevěděla jsem.

„Co si myslíš o tom, proč se ti vyhýbá?“ zeptal se na rovinu.

Byla jsem trošku zaskočená z jeho přímočarosti, ale odpověděla jsem. „Alice mi něco říkala, že se mi vyhýbá kvůli tomu, že prý pro mě není dost dobrý. Prý že mě miluje, ale nehodí se ke mně. No chápeš to? Jak si někdo může vymyslet takovou kravinu?“

„Proč kravinu? Co když je to pravda?“ nedal se.

„Není,“ stála jsem si na svém. „Je snad nějaký chlap, který by byl lepší než Edward? Promiň, Jaspere, teď se tě nechci dotknout, ale prostě není. Je ten nejdokonalejší,“ rozplývala jsem se, ale potom si rychle zacpala pusu. Prokecla jsem se před Jasperem!

„Bello, já už to vím.“ Zavrtěl hlavou. To je pravda – Alice mu to říkala.

„Všichni jsou strašné drbny!“ postěžovala jsem si.

„S tím nic nenaděláš. Ale zpátky k tématu.“

Povzdechla jsem si. „Když jsem ho poprvé uviděla, myslela jsem si, že na zem sestoupil Bůh. Byl až nadpozemsky krásný. Myslím, že za tu jednu hodinu biologie jsem se do něj stihla zamilovat. Nedokázala jsem myslet na nic jiného. Pořád se mi o něm zdálo a já nevěděla, co je pravda a co skutečnost. Ale nezajímal se o mě – kdo také jo, když se na mě podíváš. Nijak jsem mu nezazlívala, i když jsem ho strašně chtěla. Ale pak se se mnou začal bavit, když jsme měli odjet sem. Myslela jsem si, že je to tím, že ho omrzela společnost Lauren, a když jsem se nachomýtla, využil situace. Zjistila jsem, že toho máme hodně společného – jak koníčky, jako třeba čtení, tak i názory. Byl laskavý a hodně vnímavý – takhle se většina kluků nechová. A já už se nedokázala udržet. Myslela jsem, že v tom letadle po něm skočím – naštěstí se tak nestalo. Když jsme přijeli sem a Edward se se mnou pořád bavil a dělali jsme všechno společně, jak siamská dvojčata, začala jsem si dělat naděje, že by přece jen mohlo něco být. Ale pak se začal chovat divně a přestal se se mnou bavit. Nijak mu to nezazlívám – prostě se mu nelíbím a když viděl, že bych s ním něco chtěla mít, raději to utnul. Lepší než kdyby si se mnou něco začal a potom z toho vycouval – menší zlo. A pak se od Alice dozvím, že si myslí, že pro mě není dost dobrý. To je prostě jenom zástěrka, já tomu nevěřím,“ vychrlila jsem ze sebe a začala vstřebávat to, že jsem vyklopila svoje pocity Jasperovi, jeho bratrovi.

„Velmi plamenná řeč,“ uznal. „Bohužel ti ale nepomůžu, protože mu do hlavy nevidím.“ Přitom se nevraživě díval mezi stromy.

„Co tam je tak zvláštního, že tam pořád koukáš?“ nechápala jsem a otočila se taky. Nic jsem ale neviděla.

„Ale nic. Půjdeme dál?“ zeptal se a nabídl mi rámě.

Usmála jsem se a zavěsila se do něj.

„Musím říct, že Edwarda nechápu. Kdybych neměl Alice, byl bych s tebou každou minutu.“ Nevěděla jsem, jak na to reagovat. Právě mi složil poklonu a řekl, že kdyby nechodil s Alice, byla bych na řadě já.

Jasper se zase otočil a potom vymanil mou ruku z rámě a svou mi omotal kolem pasu. Trochu jsem znejistěla. Co to dělá? Proč se tak chová?

„O tebe už pár kluků mělo zájem, že?“ zeptal se. Proč se ptá zrovna na tohle? Pomalu jsem své vycházky začínala litovat.

„Ne. Vlastně ani nevím. Nějak jsem se po nich neohlížela,“ odpověděla jsem přiškrceně.

„Myslím, že ano. Mike mi vyprávěl, jak by tě chtěl pozvat na večeři. A Tyler tě chce pozvat na ples, který bude na konci školního roku.“

„Ne, to ne. Mike chodí s Jessikou. A Tyler si taky někoho našel.“

„Ale to neznamená, že by se na tebe hned nevrhli a se svými přítelkyněmi se nerozešli, kdyby věděli, že o ně máš zájem.“

„Proč se bavíme zrovna o tomhle?“

„Nevím. Je to zajímavé téma. Řekni,“ pokračoval dál, „koho by sis vybrala, kdyby se o tebe Edward nezačal zajímat?“

„Nerozumím ti. Jako koho bych si vybrala od nás ze třídy a něco si s ním začala?“

Přikývl.

„Nikoho. Ne, já nevím. Jsou tam samí machři nebo tupci a tak. Musela bych je lépe poznat.“

„A co já?“ zeptal se najednou.

Překvapeně jsem vykulila oči. „Ty?“

„Ano, já. Co myslíš, chodila bys se mnou?“ O co se to sakra pokouší?

„Chodíš s Alice,“ připomněla jsem mu.

„Ta se o ničem nemusí dozvědět,“ zašeptal a zastavil se. Postavil se naproti mně a díval se mi do očí. Začala jsem se v nich utápět. Proč jen musely být stejné jako ty Edwardovi?

„Tajili bychom to před ní,“ naléhal na mě a ruce mu sklouzávaly k mým bokům.

Nedokázala jsem se pohnout. Nedokázala jsem nic říct. Nedokázala jsem udělat nic.

„Klapalo by nám to spolu,“ zašeptal a začal se ke mně naklánět. Věděla jsem, co přijde, a chtěla ucuknout ale jeho ruce mi v tom zabránily.

„Miluju tě, Bello!“ zašeptal a já ucítila jeho dech na tváři. Zavřela jsem oči a křečovitě je svírala. Stála jsem tam a klepala se, strnulá jak pravítko.

Milovala jsem Edwarda. Nechtěla jsem jeho bratra. Ale bála jsem se cokoliv udělat. Proč jen jsem Jasperovi kývla a šla s ním?

Ucítila jsem jeho rty, jak se jemně otřely o ty mé.

„NE! BELLU MILUJU JÁ!“ zařval za námi hlas.

<< 10. kapitola - 12. kapitola >>

Autor: KateSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři dny v ráji - 11. kapitola - Miluju tě, Bello!: