Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Třetí do páru 6. část

06.02.2020 (10:00) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1344×

EDIT: Článek neprošel korekcí

6. kapitola

Edward

Vyhoupla se na špičky, jednu svou ruku přemístila tak, aby se mohla dotýkat mého zátylku a přitáhnout si mě k sobě blíž. No a než jsem se nadál, přitiskla své rty na má ústa a jemně mě začala líbat.

Dočista jsem zkoprněl, protože nikdy předtím nic podobného neudělala, ale i přesto jsem jí polibek oplácel.

Připadalo mi to tak přirozené a tak správné… Skoro jako bych to měl dělat každý den až do konce všech svých dní, jenomže jsem nemohl.

Já ji miloval, ale ona milovala jiného. Navíc mého přítele, takže tohle, ať už to z její strany znamenalo cokoli, prostě nešlo. Přinejmenším ne takhle a rozhodně ne teď.

Se sebezapřením jsem se od ní odtáhl a její ruce uvěznil v těch svých, abych jí zabránil v tom se mě i nadále dotýkat.

„Bello, přestaň prosím,“ prosil jsem ji, když se mi i přesto snažila vykroutit a pravděpodobně mě i opětovně políbit.

„Copak ty nechceš?“ divila se.

„Ne, já to chci,“ ujistil jsem ji. „Hrozně moc bych to chtěl, ale teď zrovna se mstíš a to přece nejde.“

Pokoušel jsem se jí domluvit, ale ona ze sebe jen vydala nešťastný a velice nespokojený povzdech. Vytrhla se mi a přešla po silnici nazpátek k autu, přičemž se bezustání držela za spánky.

Zítra jí bude asi parádně bolet hlava, pomyslel jsem si, protože byla evidentně totálně na šlupky.

I když to bylo v současné situaci poněkud riskantní, opětovně jsem k ní přistoupil a chtěl jí pomoct znovu nasednout do auta. Nevyšlo to ale, jak jsem si plánoval, protože přestože byly mé úmysly zcela džentlmenské, ona si to vyložila po svém.

„Bello, dost. Ty tohle nechceš. Miluješ přece Jacoba,“ pokusil jsem se ji ještě jednou přivést k rozumu, když se mi pověsila na krk.

„Nemluv o něm,“ zašeptala pouze a hleděla mi do očí z takové blízkosti, že i kdybych býval dýchat chtěl, nemohl bych.

„Ale já musím,“ trval jsem si na svém, protože to koneckonců ještě pořád byl můj kamarád, ale zdálo se, že jsem ji tím akorát tak naštval.

„Proč? Ještě před pár okamžiky jste se div nervali jako koně.“

Jak tohle sakra ví? No jo, školní drby…

„Ublížil ti.“

„Jo, ale ty teď taky.“

„Jak?“ nechápal jsem.

„Chci být s tebou, copak tomu nerozumíš?“ ptala se, a i když jsem stále pochyboval o jejím momentálním úsudku, něco ve mně tomu prostě věřit chtělo.

Tentokrát jsem to tedy byl já, kdo se neovládl a přitáhl si ji k sobě pro polibek. Cítil jsem, jak se při něm téměř vítězně usmála, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.

Co na to říci? Podlehl jsem jí a to zcela a úplně…

Dokonce jsem se od ní nechal pozadu dotlačit až k doposud ještě otevřeným zadním dveřím od auta a posléze také na jeho sedadlo. Nepřestávala mě líbat, ani když jsem pod její vahou klesl zády na sedadlo. Teprve, když se tohle stalo, uvelebila se a uvěznila mě pod sebou mezi svými koleny. Seděla na mně a bylo jí úplně jedno, že strop auta se nachází jen několik málo centimetrů nad její hlavou.

Patrně ji až příliš zaměstnávala snaha o rozepnutí mého pásku u kalhot, což zvládla vskutku v rekordním čase. I tak jsem ji ale celou tu dobu se zatajeným dechem sledoval, a když mě z nich pak vysvobodila docela, začala se zajímat i o vrchní část mého těla.

Vklouzla mi rukama pod košili a svými teplými něžnými prsty, stoupala stále výš, až k mé hrudi. Pak se ale opět vrátila dolů. Uchopila mě za spodní okraj košile a bleskově mi ji rozhrnula do stran, až z ní odletěli všechny knoflíky. To už jsem to opravdu nevydržel. Vymrštil jsem se do sedu, přitom si shodil zbytek košile z ramen a začal ji opětovně líbat na rty, zatímco ona mi celé tělo laskala doteky jako by jej těmi svými roztomile nenechavými prsty detailně prozkoumávala.

Přitom jako by mi konečně došlo, že i já se můžu dotýkat jí, protože dnes je zřejmě vše dovoleno, tudíž ji nemusím jen líbat. I když právě to bylo tím, po čem jsem celou tu dobu toužil ze všeho nejvíce. Nikdy by mě totiž ani nenapadlo snít i o něčem víc.

Bylo to pro mě zkrátka až příliš nereálné a tak strašně prchavé, že jsem prostě nevěřil tomu, že právě já, bych měl takovéto štěstí, abych se jí kdy směl dotýkat a přesto se to stalo. Vlastně se to děje právě teď a stejně pořád tak úplně nevěřím tomu, že se nejedná o pouhý sen.

Natáčel jsem si na prsty její dlouhé vlasy, které mě lechtaly na nahé hrudi. Líbal jsem ji na rtech, na lících a i její ušní lalůčky jsem okusil, ale největší pozornost jsem samozřejmě věnoval linii jejího krku, což možná bylo způsobeno tím, že jsem upír a jako takový se krky převelice zajímám už proto, že jsou pro nás vydatným zdrojem potravy, ale současně mi právě tato její část připadala nejerotičtější.

Ovšem to jen do chvíle, kdy jí šaty sklouzly z bělostných ramen a odhalily mi tak další zákoutí jejího těla, které mi byly až doposud zcela zapovězeny.

Zprvu váhavě jsem se dotkl jejích prsou, ale když proti tomu nijak neprotestovala, začal jsem se jim věnovat velice důkladně. Byla totiž tak dokonale a krásně jemná a oblá, přitom plná a pevná, že je zkrátka nešlo neobdivovat.

Bella mezitím taky rozhodně nezahálela. Jazykem mi přejela po linii krku tako já před chvílí jí a polaskala mi ušní lalůček. Pak se za pomoci drobných polibků, po linii mé čelisti, opět dopracovala k tomu, abychom spojili svá ústa a jazyky. Přitom neuvěřitelně roztomilým způsobem hlasitě vydechla a nelepila se na mou hruď tak silně až jsem cítil každičký záhyb jejího tělo tím svým, ale ani náhodou mi to nevadilo.

Byl jsem jí tak unešen, že jsem si ani přesně neuvědomil chvíli, kdy mě zbavila spodního prádla a roztrhla si přitom to své. Byl jsem tedy nahý. Ona na sobě ještě stále měla ony třpytivě černé šaty. Jenom je měla stažené až k pasu, takže vlastně tak docela oblečená taky nebyla.

Přesně jsem vycítil ten moment, kdy si mě dotkla, aby se ujistila, že jsem připravený, jenomže byl jsem? Fyzicky jistě, ale stále jsem měl jisté pochybnosti ohledně načasování.

„Ale my… Nemusíme přece hned…“ pokusil jsem se ji od toho nápadu naposledy odradit, ale marně.

„Jestli nechceš být dalších sto let panic, Edwarde, tak tu větu nedokončuj,“ pronesla lehce káravě a vzápětí mě znovu začala líbat a to tak, že jsem se nezvládal ani zavčas nadechnout natož protestovat.

Během toho jsme se mírně přemístili do jiné polohy, aniž bychom se od sebe byli odtrhli. Stále zůstávala nade mnou a já uznávám, že jsem za to velmi rád, neboť jsem to skutečně nikdy předtím nedělal ona tak na rozdíl ode mě přesně věděla co a jak.

Navedla mě do sebe. Cítil jsem teplo, které sálalo ze středu jejího těla, lákalo mě, ale současně jsem si stále tak nějak uvědomoval, že když to vážně uděláme, nebude už cesty zpět. To byla jediná myšlenka, která mi v poslední chvíli probleskla hlavou, jenomže to už na mě začala pomalu dosedat a já se do ní dostával čím dál tím hlouběji, až to nakonec dál nešlo. V ten moment prostě mozek nehrál prim a tak jsem pro jednou přemýšlet přestal a soustředil se jen na pocity, jež se mě zmocnili a co byli tak neskutečně opojné, že i kdybych chtěl, nedokázal bych přestat. A to si pište, že já jsem zatraceně nechtěl…

Bella se na mně narovnala a už jen tímto jediným pohybem, mi způsobila něco nepopsatelného. Dokonce, i když jsem si původně myslel, že hlouběji už to nejde, jsem se jí ještě o něco víc přiblížil. Bella přitom překvapeně hekla, tak že jsem se až málem lekl, že jsem jí něco udělal, ale její tvář tomu nenapovídala a tak jsem se vzápětí zase uklidnil. Několikrát se trhavě nadechla, a pak se na mně začala pohybovat. Nejprve směrem nahoru a dolů, ale pak se i rozkolébala sem a tam. Uchváceně jsem ji přitom pozoroval. Přivírala víčka, kousala se do svého spodního rtu a dlaněmi se přitom zapírala o strop mého auta.

Její dech se postupně zrychloval a stejně tak tempo jejích pohybů. Nakonec dokonce vykřikla. Lehla si mi na hruď celá udýchaná a její vlasy mi přitom překryly tvář. Ještě stále jsem byl v ní, a přesto jsem se jí bál dotknout, ale nakonec se přeci jen odhodlal a svými prsty ji pohladil po lehce potem orosené kůži. Zachvěla se, opět otevřela oči a vyhledala mé rty těmi svými.

Tentokrát to bylo ale jiné. Nebyla v tom ta předchozí vášeň a hlad. Spíš jako by mi jen dávala najevo svou náklonnost a své díky.

Spokojeně se ke mně tulila a choulila se mi na hrudi, přičemž působila strašně roztomile, ale zdálo se mi, že je taky poměrně dost unavená a že co nevidět usne. Nechtěl jsem ji rušit, ale zároveň jsem taky nechtěl, aby se cítila nepříjemně a tak jsem z ní opatrně vystoupil a pokusil se přes nás přehodit alespoň svou košili, která byla shrabaná kdesi v našich nohách.

„Co to děláš?“ zeptala se.

„Jen jsem chtěl… Teda vlastně nechtěl, aby ti byla zima.“ Přeci jen jsem já rozhodně nebyl ten, co by ji býval, dokázal zahřát. To spíš ona hřála mě, protože jakožto poloupírka stále vyzařovala teplo.

„Teď se začneš stydět?“ nechápala a pobaveně zvedla hlavu.

Zatvářil jsem se poněkud rozpačitě, protože měla vlastně pravdu. Styděl jsem se.

Proboha, vždyť jsem s tou holkou právě přišel o panictví. Znám ji a miluju, tak nač ten ostych?

Pohladila mě po tváři tak, aby mě přiměla, se na ni podíval a povzbudivě se usmála. Zřejmě se mi tak snažila dát najevo, že se tak skutečně cítit nemusím, ale moc to nezabralo.

Kdovíproč ze sebe tedy následně stáhla šaty a opětovně si mě k sobě přitáhla.

Chtěl jsem sice namítat, že je nejspíš načase, abych jí odvezl domů, ale ona mi tvrdila, že jsme ještě neskončili a uvěznila mě mezi svými stehny. Na mých bedrech si zkřížila kotníky a přiměla mě, abych si na ni lehnul.

Zapřel jsem se tedy lokty u její tváře a doufal přitom, že ji nerozmačkám. I když, u poloupíra, by to asi nebylo tak snadné, jako kdyby bývala byla jen člověk.

Špičkou nosu jsem se dotýkal toho jejího, zatímco mi omotala ruce okolo krku a její oči mě prosily o to, abychom pokračovaly a abych to tentokrát začal já.

Přestože jsem zprvu nevěděl co dělat, nakonec to bylo překvapivě instinktivní. Jednou rukou jsem jí přejel přes tvář, směrem dolů po celé linii těla, včetně křivky prsou, u kterých jsem se na moment zastavil a pomocí ukazováčku a palce prozkoumával její bradavku, až po ploché bříško, boky a zadeček. Mírně jsem ji nadzvedl a znovu do ní pronikl.

Přitom ze sebe vydala přenádherný zvuk a podívala se mi upřeně do očí, což působilo o poznání intimněji než předtím, kdy se na mě dívala pouze zpod přivřených víček.

Tentokrát skutečně nechala veškerou iniciativu na mně. Naštěstí už jsem věděl, jak na to. Rozpohyboval jsem tedy své boky a začal přirážet proti jejímu tělu. Nejprve pomalu, ale potom jsem zrychloval tak, až jsem se bál, abych ji nerozdrtil. Nemluvě o tom, že jsem si ji k sobě bezustání velice pevně tiskl a přitahoval, až jsem se bál, že ráno bude mít na zadečku fialový otisk mé dlaně.

Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se jí to nelíbilo. Naopak mi vycházela vstříc a nechávala mě dotýkat se jí kdekoli mě jen napadlo a líbat ji kdykoli se mi zachtělo, přestože měla rty celé napuchlé. Pokud jí tedy nějak vadilo, že jsou mé doteky příliš silné, nebo jsem dělal něco špatně, nedávala to na sobě nijak znát. Vlastně to spíš vypadalo, jako bych všechno dělal přesně tak, jak si to ona sama přála.

Neměl jsem sice žádné srovnání, ale řekl bych, že nic krásnějšího než právě tohle na světě neexistuje, neboť jsem se chvěl pokaždé, když se mě dotkla a řekl bych, že na tom byla úplně stejně. Chvěla se totiž touhou po mně a to byl nepopsatelně úžasný a skvostný pocit.

Přestože se venku už pomalu začalo rozednívat, my jsme stále byli spojeni v jedno tělo a pohybovaly se v nádherném a přirozeném tanci dvou navzájem se milujících těl, takže jsme si toho málem ani nevšimli.

Celým mým tělem, jako by náhle projela křeč, ale nic úžasnějšího jsem doposud nezažil. Bylo to tak intenzivní a báječné, že jsem se tím pocitem nechal unášet a to tak dlouho, dokud jsem nedosáhl ještě něčeho mnohem většího a lepšího.

Připadalo mi to jako bych explodoval, rozpadl se na ty nejmenší základy svého vlastního já, ocitl se v nebi a pak zase klesal zpátky dolů do svého těla, které se postupně vzpamatovávalo z onoho úplného rozložení a přitom se celé třáslo.

Bella si mě k sobě pevně přitiskla a zašeptala mi do ucha něco tak tichého, že jsem tomu ani trochu nerozuměl.

I když se mi vůbec nechtělo hýbat, natož ji pustit ze svého obětí, museli jsme se obléknout a já ji musel odvést domů dřív, než se o ni rodiče začnou strachovat.

Ok, tohle je asi má nejdelší milostná scéna vůbec a přiznávám, že psát je mi moc nejde tak nějak obecně, natož z pohledu chlapa, takže vás při hodnocení této kapitoly prosím o shovívavost a řekněme, že veškeré případné chyby jsou způsobeny Edwardovou nezkušeností. Samozřejmě až na ty gramatické, ty jsou bohužel jen a jen moje a nikdo mi je neodpáře. :-(

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Třetí do páru 6. část: