Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trable s dvojníkem - 4. kapitola - Na Bellu dnes čeká dar v lexiconu plném čar!

23.06.2011 (10:30) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2082×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Forks

Bella taky neměla zrovna klidnou noc. Až do rána ji pronásledovaly divoké sny. Honil ji Voldemort, a když ji dohonil, chechtal se jí do obličeje a hůlkou kreslil do vzduchu ohnivá srdíčka. Pak viděla Edwarda, jak k ní s úsměvem kráčí, a chtěla mu radostně skočit kolem krku, ale nevšímavě ji minul, a když se otočila, za jejími zády objímal Cho Changovou s takovou láskou v očích, jakou v nich byla zvyklá vídat jen ona. Pak zmizeli, objevil se Brumbál, mrkal na ni přes brejličky a drmolil: „Čáry máry fuk, kdo je to ten kluk? Když nemáme Cedrika, marně Cullen utíká! Ať si kdo chce, co chce říká, teď tu máme náhradníka, nikomu ho nedáme, my si ho tu necháme! A kdyby chtěl z kola ven, praštíme ho koštětem!“

Když chtěla něco namítat, namířil na ni Brumbál hůlkou a prohlásil: „Nedostaneš ho! Je náš! Leda bys uměla kouzlit… umíš kouzlit?“

Když zavrtěla hlavou, výsměšně se zachechtal, mávl hůlkou a zmizel. Pak se odněkud vynořil profesor Snape a syčel: „Mrzimoru strhávám stopadesát bodů. Diggory zapomněl kouzla a pije mi krev!“ a zase zmizel v obláčku zeleného kouře…

Když se ráno s trhnutím probudila, byla jako přeražená. Podívala se v koupelně do zrcadla, zašklebila se na svoje temné kruhy pod očima a zavrtěla hlavou. Takovéhle noční můry ještě nezažila. Bylo to skoro jako groteska. Představila si, jak by – kdyby tu byl – o nich vyprávěla Edwardovi a jak by se tomu společně smáli, a do očí jí vhrkly slzy. Kam se jen poděl? Ale jednu výhodu to mělo. Alespoň si ve snu nemusela procházet znovu Edwardův odchod jako tehdy na podzim… tentokrát se s ní nerozloučil tvrzením, že ji nechce, že pro něj není dost dobrá. Tentokrát se nerozloučil vůbec! A po návalu smutku najednou dostala vztek. Co si vůbec myslí? Jak se opovážil ji tu zase nechat samotnou? A co mají znamenat ty bláznivé sny? Harryho Pottera už nečetla, ani nepamatuje… a v kině na něm taky nebyla kdovíjak dlouho.

Vrátila se do ložnice a zamířila ke skříni, aby se oblékla. Je sobota, do školy nemusí, ale pojede znovu ke Cullenovým a znovu budou hledat. Není přece možné, aby se Edward jen tak ztratil. Někde po něm musela zůstat nějaká stopa, prostě musela!

Natáhla si džíny a tričko, zabouchla skříň a zamířila k houpacímu křeslu pro svetr, který měla přehozený přes opěradlo. Křeslo bylo nějak moc blízko u zdi a tak se protáhla za něj, aby ho odstrčila dál, a vtom jí pod nohama zaskřípala opadaná omítka.  Bella zaostřila pohled na podlahu. Kde se to tu vzalo? Pohled jí vyjel výš… za houpacím křeslem byla čerstvě odřená zeď! To tu včera nebylo!

A pak si vzpomněla. V tom snu skočila do houpacího křesla Edwardovi na klín, on tam nebyl a křeslo vrazilo do zdi, až jí cvakly zuby. Při té vzpomínce ji zabolela čelist, ale když jí došlo, co ten rýpanec na zdi znamená, skoro vyjekla.

To nebyl sen!

Popadla mobil, namačkala Alicino číslo, a když to Al zvedla, ani nepozdravila a vychrlila: „Alice, budešsimysletžejsemblázenalenepokládejtoaposlouchjcosemistalo!“

„Bello, je ti dobře? Vypadá to, že se Carlisle přehmátl a místo oblbováků ti dal povzbuzovadla! Zpomal! Mluvíš tak rychle, že jsem ti nerozuměla ani já, a to jsem upír!“

„Byl tu v noci Cedrik Diggory, nebo teda jeho duch, a myslela jsem, že je to Edward, ale nebyl, oni jsou si hrozně podobní, a říkal, že je ten blesk nějak prohodil a Edward je teď nejspíš v Bradavicích a nevím, co budeme dělat, prý je můžu vrátit jenom já…“ zpomalila trochu Bella.

V telefonu panovalo docela dlouhé ticho.

„Ehm… Alice? Jsi tam?“ nejistě se zeptala Bella.

„Jsem,“ ozvalo se po malé chvilce zaváhání. „Bello, jsi si jistá, že nemáš halucinace? Myslím, že by se na tebe měl podívat Carlisle,“ pořád váhavě a opatrně navrhovala Alice.

„Carlisle ať si trhne,“ odsekla Bella. „Říkám ti, že se mi to nezdálo. Skočila jsem v noci tomu duchovi do křesla na klín a vrazila do zdi. A ta zeď je vážně odřená!“

„Duchové nejsou,“ namítla Alice.

„Jo? No to jsem si před nedávnem o upírech myslela taky. Alice, prosím tě, věř mi. A uvažuj. Edwarda jsme nikde nenašli, je to tak? Není po něm ani stopy! Tak kde jinde by teda byl? Ten blesk ho asi vážně přenesl do nějaké jiné reality, ale že to teda bude svět Harryho Pottera, to by mě v životě nenapadlo!“

„Možná máš pravdu,“ připustila Alice, „to by vysvětlovalo i ten fakt, že ho nevidím. Osudy osob z jiných dimenzí nějak nemám na přijímači. Jen mi prosím tě vysvětli…“

„Co?“ zeptala se nedočkavě Bella.

„Kdo je Harry Potter, co jiného než kožní choroba jsou Bradavice a jak by si u všech všudy mohl někdo splést Edwarda s nějakým Cedrikem Diggorym?“

Belle se zarazila a nevěřícně se zahleděla na mobil. Myslela to Alice vážně? Copak nikdy v životě neslyšela o Harry Potterovi?“

„Alice? Ty nečteš bestsellery?“

„Ne,“ přiznala Alice. „nikdo z nás. Jsme spíš časopisová rodina. Teda Carlisle čte ty svoje lékařské bichle a Rose s Esme Harlekýnky. Jediný pořádný čtenář je u nás je Edward a ten je spíš na klasiku. Tak vysvětlíš mi to?“

„To by trvalo trochu dlouho. A já jsem svoje hápéčka nechala u mámy. Víš co? Zajedeme do Port Angeles do antikvariátu. Nakoupíme nějakou povinnou četbu,“ rozhodla Bella. „Za deset minut tě tu čekám. Vyzvedni mě před domem, ano?“

Nečekala na odpověď, popadla bundu a seběhla dolů. Charlie byl pryč a to se jí hodilo. Zakousla se do housky, na papírek na lednici naškrábala vzkaz, že jede s Alicí a že se vrátí odpoledne (na nějaké domácí vězení se teď už opravdu může vykašlat, stejně ho Charlie chtěl jen proto, aby se nemohla vídat s Edwardem), obula si boty a za chvíli už nastupovala k Alici do kanárkově žlutého Porsche. Při pohledu na to auto se v ní všechno sevřelo a v duchu si skoro přála, aby byla zase v Itálii. Jistě, Edwardovi šlo o krk, ale alespoň ho měla na dosah. Nebyl někde ve vymyšlených Bradavicích a nezkoušel čelit světu kouzel. Na chvíli zauvažovala, co je horší, jestli Volturiovi nebo Voldemort, ale pak to hodila za hlavu. Je to fuk, obojí začíná na V a obojí jsou pěkné zrůdy. To bude řešit, až – a jestli – vymyslí, jak se dostat za Edwardem.

Dosedla na sedadlo vedle Alice, připnula si pás a prohlásila: „Jedem!“

V antikvariátu byla na rozdíl od své kamarádky ve svém živlu. Alice se rozhlížela, ošívala a odtahovala se od umolousaných knížek v policích, jako by byla na smetišti. Nešťastně se zadívala na Bellu a zafňukala: „To jsme nemohli jít do normálního knihkupectví a koupit ty knížky nové? Kdo ví, kdo tyhle měl v ruce a co s nimi dělal!“

„Hele, Harry vyšel už před deseti lety, kdo ví, jestli by to měli. A tady to najdeme určitě. Hledej J.K.Rowlingovou a neofrňuj se!“ usadila ji Bella a zaplula hlouběji mezi police.

Jako vždycky, když byla mezi knížkami, zažívala skoro orgasmus. Přejížděla prsty po hřbetech, občas nějakou vytáhla a prolistovala, a za chvíli už ani nevěděla, že sem původně přišla hledat Harryho Pottera, že někde za zády má poněkud otrávenou upírku, že se jí ztratila její životní láska a že netuší, jestli ji zase najde. Nabrala do nosu vůni starých knih, papíru a tiskařských barev a v duchu si jako už tolikrát přála, aby ty knížky byly všechny její. No, možná ne úplně všechny… ale většina.

Jak tak projížděla řady barevných hřbetů, zjistila, že se ocitla v zapadlém koutě, kam se zatím nikdy při předchozích návštěvách nedostala. Knížky tady byly mnohem starší, kdovíjak dlouho už tu ležely. Náhle ji zaujal jeden hřbet, který se výrazně lišil od těch ostatních. Byl evidentně kožený, trochu otrhaný, knížka byla tlustá  a jako by na ni přímo z té řady mrkala. Na hřbetě byl nápis nějakým podivným zdobeným písmem, původně asi zlacený, ale teď už časem setřený a skoro nečitelný.

Vytáhla ji ven a podívala se víc zblízka.

stálo tam. No páni! pomyslela si a už ho nesla k pokladně.

„Jsi tu někde, Alice?“ zavolala mezi regály a černovlasá postavička se vynořila ze stínu, následována prodavačem s uchváceným výrazem ve tváři a náručí plnou knížek.

„Paní Rowlingová tu prý nepracuje,“ zacvrlikala na Bellu a na prodavače laškovně mrkla. „Ale tenhle džentlmen mi pomohl najít toho Harryho Lotra nebo cos to chtěla.“ Prodavač horlivě přikývl a blaženě se usmál, zjevně zcela pod vlivem Aliciných půvabů.

„Jo, vezmem si je,“ kývla Bella. „A tuhle starou knížku taky,“ přihodila na hromadu Lexicon a nevšímala si, jak se Alice na ten odrbaný zázrak zamračila. Prodavač jim to všechno zabalil, zaplatily , nechaly si to odnést do auta a vyrazily domů.

„Na co jsi kupovala tu veteš?“ nakrčila Alice nos, když chvíli jely beze slova a Bella se neměla k vysvětlování.

„Nevím,“ pokrčila Bella rameny. „Měla jsem dojem, že ta knížka mě přímo prosí, abych si ji koupila. Mělas někdy takový pocit, že něco prostě udělat musíš, ať chceš nebo nechceš?“

Alice zavrtěla hlavou. „Já vždycky dělám jen to, co chci,“ odfrkla si.

Jestli to není nějaký typický upírský povahový rys, pomyslela si Bella. Edward si vlastně taky dělal vždycky všechno tak, jak chtěl on, a její názor nebral vážně. Jako s tou přeměnou, a vlastně i s tím… ehm… se sexem. Nebo to, že pro ni není dost dobrý, a že by jí bylo líp s někým jiným… kruci, už zase dostávala zlost. Jen počkej, až si tě vylovím z tohohle průšvihu, budeš poslouchat ty mě! zatvrdila se.

„Je to Lexicon magie a kouzel, Alice. Kdoví, k čemu by mohl být dobrý? Třeba by se tam dal najít způsob, jak se dostat za Edwardem. Musíme vyzkoušet úplně všecko, a jestli mám kvůli tomu nakreslit pentagram a zaříkávat podříznutou slepici nad černou svíčkou, udělám to.“

„To se dělá?“ vykulila oči Alice.

„Nevím! Ale přečtu si ten lexicon a zjistím to, to si piš! A vy si doma všichni koukejte přečíst toho Harryho. A až dojdete k postavě Cedrika Diggoryho, vezměte na vědomí, že vypadá, jako by Edwardovi vypadl z oka… jen chodí líp učesaný.“

Doma si honem udělala něco k jídlu, popadla lexicon a zamířila do svého pokoje. Charlie už zase nebyl doma, ale zřejmě se tu zastavil, protože její lísteček z lednice zmizel a visel tam jiný: Až se večer vrátím, promluvíme si. Domácí vězení pořád platí!

Zvedla oči v sloup, zakousla se do jablka, hodila lexicon na postel, sundala si svetr a hodila ho na křeslo v rohu. Když se otočila a chtěla se natáhnout k lexiconu na postel, zjistila, že mu ze hřbetu něco čouhá. Nějaký klacík nebo co… zatřásla knihou a nestačila zírat. Na podlahu ze hřbetu kouzelnické příručky vypadla dřevěná hůlka s vyřezávanou rukojetí a zakutálela se pod postel. Co to jenom… Bella se shýbla, aby se na ni podívala blíž, ale jakmile ji vzala do ruky, strnula. Celým tělem jí projela vlna hřejivé energie, vlasy se jí rozevlály jako ve vánku, okno se samo otevřelo a do pokoje najednou zasvitlo sluníčko a zavoněly růže. Bella se lekla, pustila hůlku a honem si otřela ruku vzadu o kalhoty.

Co to sakra bylo? Je přece duben, odkud by sem voněly růže? A od rána je pod mrakem, sice neprší, ale skrz tu olověnou oblohu se sem sluníčko neprodere ani náhodou. Svítí tu tak třikrát za uherský rok a rozhodně ne takhle jasně. Vždyť už je od rána zataženo! Jak je to možné?

Ve snaze nalézt nějaké odpovědi se svalila na postel, popadla lexicon a začala v něm listovat. Po hodině se  do toho tak zabrala, že si ani nevšimla, že se jí na okenním parapetu usadila nějaká návštěva.

Teprve, když se od okna ozvalo „Baf!“ a málem proskočila stropem, zjistila, kdo se jí to tam objevil.

„Jacobe! ty máš ale fóry! Málem jsem dostala infarkt. Už jsem myslela, že je to zase ten duch…“

„Jaký duch?“ zaujalo to Jakea.

„Ale jeden takový…“ nechtělo se Belle do vysvětlování. „Ale co ty tu vlastně děláš? Myslela jsem, že mi tu cestu do Volterry nehodláš odpustit?“

„No,“ zrozpačitěl Jake a zrudnul jako malina. „Nějak se mi doneslo, že jsi zase single, a tak…“

„Já nejsem single!“ vylítla Bella jako čert z elektriky, ale pak se na něj zadívala a nakrčila podezřívavě čelo. „A jak jsi na to vůbec přišel?“

Chvíli koukala, jak se Jake kroutí, a pak jí to došlo. „Charlie! Zas to vykecal Billymu, co?“

„Jo,“ přiznal nakonec Jake. „Prý Edward někam zmizel. Co se stalo? Zas ti utekl?“

„Neutekl. Nějaký pitomý blesk ho přenesl do Bradavic a sem místo něj šoupnul Cedrika Diggoryho, jenže ten je duch,“ odpověděla zcela vážně Bella.

Jacob chvíli zíral a pak se mu po tváři rozlil široký úsměv. „Jsem si myslel, že tu zas budeš celá zhroucená, a ty máš náladu na srandičky. Tak kde jsi, Cullene? Ve skříni? Nebo pod postelí? Vystřelili jste si z Charlieho, co? Nebo jste to vymysleli, aby ti zrušil zaracha?“

„Ty jsi ale vůl, Jakeu,“ znechuceně odfrkla Bella. „Nic jsem si nevymyslela a Edward je opravdu tam, kde je. A protože o světě Harryho Pottera nemá ani páru a navíc si ho tam asi spletli s Cedrikem, bude mít nejspíš dost veliké potíže. Musím přijít na to, jak se tam dostat a pomoct mu se vrátit. Cedrikův duch mi tvrdil, že to dokážu jedině já. Hele, co jsem dneska našla v antikvariátu,“ přistrčila mu lexicon s tou divnou hůlkou.

„Co to je? Suvenýry z premiéry Ohnivého poháru?“ zašklebil se Jake.

„Ne. Ta hůlka vypadla ze hřbetu té knížky. A když jsem ji vzala do ruky… koukej,“ popadla ji a zase to bylo tady. Divný nával energie, mravenčení v prstech, rozevláté vlasy. Jake nestačil valit oči.

„Ty bláho,“ vydechl, „řekni nějaké zaklínadlo. Zkus něco z toho filmu.“

Bella se zamyslela a pak jí něco vytanulo v mysli. Jak to bylo? Ten hezký pohyb zápěstím – švihnout a mávnout! Švihla a mávla a pronesla: „Wingardium leviosa!“ načež se houpací křeslo za Jakem vzneslo do vzduchu.

„No nekecej,“ zblednul Jake jako tvaroh, zatímco Bella zářila a usmívala se. Teď už věřila, že to dokáže.

„Počkej, tady v té knížce jsem našla něco…“ listovala horečně lexiconem. „Jo, už to mám.“ Složitě zašermovala hůlkou, div si nevypíchla oko, a spustila: „Porta aperiam!“

Dveře do pokoje se rozlétly dokořán. Oba chvíli čekali, jestli někdo nejde, a když nešel, Jake se rozřehtal, až se skoro svalil na zem. „To se ti povedlo, ty čarodějko. Umíš otevřít dveře, nádhera. To je fakt užitečné kouzlo,“ slzel.

„To není celé,“ dumala Bella. Chvíli brejlila znovu do lexiconu, pak zase zašmodrchala tou hůlkou a zkusila to znovu: „Porta inter mundi aperiam!“

A najednou se uprostřed pokoje vytvořil vzdušný vír, ze středu se začal roztahovat do stran a vytvořil jako by kulaté okno s mlhavým sklem. Jen místo rámu se vzdouvaly obláčky a malé vzdušné víry. Celé to pulsovalo a jemně zářilo.

„Hvězdná brána,“ vydechl Jake a pak zaostřil na Bellu, která s lexiconem v podpaží už už mířila k tomu portálu, nebo co to bylo.

„Tak to prr! Kam si myslíš, že jdeš?“ snažil se ji zastavit, ale Bella se nedala.

„Pusť, jdu za Edwardem. Vidíš, že to dokážu. Dostanu se tam, půjde to i zpátky. Někdo mu odtamtud pomoct musí!“ a vkročila do mlhy. Vzdušný vír, který tvořil rám portálu, se zase začal zužovat do středu, ale než se stačil smrsknout moc, Jake duchapřítomně – a bez rozmyslu – skočil za Bellou.

<<< >>>

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trable s dvojníkem - 4. kapitola - Na Bellu dnes čeká dar v lexiconu plném čar!: