Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toužím zapomenout - 8 . kapitola

20.05.2010 (10:15) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2513×

Šla jsem se osprchovat. Potřebovala jsem se nějak uklidnit. Na první den toho bylo až moc. V koupelně jsem si sundala oblečení a vlezla pod sprchu. Kapky vody stékaly po mojí pokožce a totálně mě uvolňovaly. Když jsem vylezla ven ze sprchy, zabalila jsem se do ručníku, protože jsem zjistila, že pyžamo jsem si nechala v pokoji. Pyžamo bylo to jediné, co mi Alice ve chvíli nepozornosti, nestihla vyhodit. Vešla jsem do pokoje a tam mě čekal šok. Místo mých vytahaných tepláků a trička, na posteli ležela saténová noční košilka.

„Alice, to si snad děláš srandu ne?“ zakřičela jsem, i když jsem věděla, že bych nemusela.

Z vedlejšího pokoje se ozvalo chichotání. Rezignovaně jsem si povzdychla. Ta holka mě přivede do hrobu. Oblékla jsem si tedy na sebe tu hrůzu. Pak jsem si pořádně rozčesala vlasy. Musím uznat, že to není až tak strašné. Tedy horní polovina. Alice byla jediná, kdo se mě nebál dotknout a dát mi na oblečení něco odvážnějšího. Nevím, ostatní si možná myslí, že na mě Mike zanechal nějaké následky. To ale není pravda. Nevadí mi žádný Edwardův dotyk. Ani žádný polibek. On si to nejspíš nemyslí. Ještě jsem neměla příležitost, ho o tom přesvědčit. Spát se mi ještě nechtělo. Rozhodla jsem se tedy, jít se podívat, co se děje dole. Alice a Jasper tu nebyli. Umím si živě představit, co dělají. Carlisle má noční a Esme pracuje u sebe na nějakém návrhu. Emmett a Rose se rozvalovali u televize a Edward seděl u piána. Vypadalo to, že zapisuje nějaké noty.

„Bells! Za chvíli tam začíná horor, budeš koukat s náma?“ zahalekal Emmett hned, jakmile mě spatřil.

Musela jsem se mírně začervenat, přeci jen jsem na sebe měla košilku do půlky stehen. Jen jsem přikývla a posadila se na vedlejší sedačku, kde jsem se přikryla dekou. Zrovna začaly běžet úvodní titulky, když si ke mně přisedl Edward. Přitáhl si mě k sobě a pevně mě objal. Dělalo mi značné potíže, soustředit se na film. Asi po deseti minutách jsem přišla na to, že je to kruh. Hrozně jsem se lekla hned u první děsivé scény. Nechtěla jsem to dát znát, bohužel moje srdce mě určitě prozradilo. Nikdo to ale nekomentoval. U další scény už jsem to nevydržela a otočila se obličejem k Edwardovi. Ten se na mě jen usmíval.

„Lásko, jsi vážně sladká. Nebojíš se upírů, ale holka, kterou hodili do studny, ti dokáže přivodit infarkt.” Jen jsem se pousmála a zívla. Na jeden den toho na mě bylo opravdu dost.

„Už si půjdu lehnout,“ oznámila jsem všem přítomným.

Edward mě donesl do pokoje. Pamatuju si jen, jak mě zachumlal do peřiny a přitáhl si mě k sobě. Ráno mě probudily sluneční paprsky. Normálně bych byla nadšená, ale dnes ne. Znamená to totiž, že Edward ani nikdo jiný z Cullenů nemůže do školy.

„Dobré ráno sluníčko,“ pozdravil mě Edward.

Jen jsem se pousmála a věnovala mu polibek. Když si všiml mého výrazu, ihned pochopil.

„Slunce bude svítit jen do 4. hodiny.“

„Pojedu sama,“ řekla jsem odhodlaně.

Musím to přece jednou zvládnout i sama ne? Zamračeně se na mě díval, když si všiml mého výrazu, jen přikývl. Rychle jsem se oblékla a zkulturnila. Dole jsem si vzala jen jablko. Edward sice protestoval, jenže já mám svoje zbraně. Vyjela jsem sama ke škole v Edwardově volvu. Slíbil, že na čtvrtou hodinu je tam. Přijela jsem skoro pozdě. Na parkovišti už nikdo nestál. Všimla jsem si však, že Mike tu nemá auto. Z vlastní zkušenosti vím, co to znamená. Mike má zase svojí náladu. Nevím jak Jessica, ale já pak skončila se zlomenou rukou. Nezaváhala jsem ani minutu a vydala se k Mikovu domu. Nepřemýšlela jsem. Spolkla jsem všechen strach a sebrala poslední zbytky odvahy. Když jsem zaparkovala před jeho domem, věděla jsem přesně, co udělám. Nesmí si mě všimnout. Jako vždy měl svůj mobil položený dole na stolku. Vylezla jsem nahoru po stromě, který vedl k jeho pokoji. Ani nevím, jak se mi to povedlo. Asi to bude ten adrenalin. Viděla jsem přesně to, co jsem čekala. Žaludek se mi přetočil snad o 180°. Z kapsy jsem vytáhla svůj mobil a vytočila to tolik nenáviděné číslo. Musela jsem to zopakovat třikrát, než nějak zareagoval. Jakmile vypadnul z pokoje, využila jsem situace. Jessica seděla v koutě pokoje. Opatrně jsem k ní došla. Když mě zpozorovala, lítostivě se usmála.

„Pomoz mi prosím,“ zašeptala. Rychle jsem jí podepřela.

„Jess, vydrž. Musíme se dostat ven přes strom. Zvládneš to?“ Jen němě přikývla.

Šla první. Už jsem skoro stála na stromě, když mě něco chytilo za nohu. Ani jsem se nemusela otočit a věděla jsem kdo to je. Rychle jsem vytáhla mobil a klíčky od auta, pak jsem je podala Jessice.

„Jess, běž, uteč. Zavolej Jasperovi. Slyšíš? Jasperovi ne Edwardovi. Řekni, co se stalo a ať tě Alice vyzvedne. Rozumíš? Řekni mu, kde jsem a co se stalo. Ať se to nedozví Edward. Pospěš si prosím. Zvládneš to?“ Jen letmo jsem zahlédla, jak přikývla, protože pak už mě Mike stáhl zpátky do pokoje.

„Ale, ale Bello! To je mi návštěva.“ Přesně jsem věděla, co se stane a taky že nechci, aby to Edward viděl.

Zavřela jsem oči a odpočítávala vteřiny. Po chvíli ze mě Mike strhl oblečení. Tričko tak prudce, že jsem se hlavou praštila do zdi. Vím, že nemá cenu se prát, prosit a ani nic jiného. Cítila jsem tlak na své hrudi. Nemohla jsem se pohnout a skoro ani nadechnout. Při smyslech mě držela jen myšlenka, že jsem pomohla Jessice. Že tu teď místo mě nemusí ležet ona. Když mě Mike chtěl políbit, využila jsem toho a kousla ho do rtu. A přesně v tu samou chvíli kdy jsem ucítila tupou bolest na tváři, jsem také ucítila závan vzduchu. Je tady. Moje záchrana dorazila. Pootevřela jsem oči a dívala se do Mikovích vyděšených očí. Jasper si nejspíš uvědomil, co se chystal udělat a tak se rychle napřímil zase zpět do normální pozice. Opatrně mě vzal do náručí a nesl mě normálně dveřmi ven. I přesto že jsem byla nahá, jsem neměla sílu se před ním stydět. Donesl mě do auta, kde už seděla i Alice a Jess. Alice mě zabalila do tlusté deky.

„Ví to Edward?“ zeptala jsem se rychle.

„Ne, už je ve škole. Řekla jsem mu, že spolu jdeme dnes nakupovat.“ Byla jsem jí neskonale vděčná. Pak jsem se podívala na Jessicku, která seděla vedle mě.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se jí opatrně.

„Jo, myslím, že jo. Jak jsi věděla, kde mě najdeš? A jak jsi věděla, že potřebuju najít?“ zeptala se se slzami v očích.

Musela jsem se na ni pousmát.

„Zažila jsem to. Při jeho první ''náladě'' jsem skončila se zlomenou rukou. Nemohla jsem to dovolit. Nemohla jsem dovolit, aby ti ublížil. Co vám napovídali, když jsem rok nechodila do školy?“ zeptala jsem se tentokrát překvapeně.

„Řekli, že jsi odjela studovat do Evropy. Mimochodem, jak jsi se měla? Musíš mi to pak vyprávět!“ Jen jsem se ušklíbla.

V Evropě jsem v životě nebyla.

„No jasně měla jsem se báječně. Vy jste mě vzali na výlet do Evropy, když jsem byla v komatu Alice? Škoda. Nic jsem z toho neměla. Já jsem totiž v životě v Evropě nebyla,“ Alice s Jasperem se na sebe usmáli.

Jess na mě koukala jako vyoraná myš.

„Takže ty jsi po tom incidentu ve škole neodjela pryč? Byla jsi celou dobu tady? Zavřená v nemocnici? Tak blízko jsem ti bývala?“ Snažila se udržet slzy.

Přede mnou se ale bát nemusela. Já jí za to neublížím.

„Tady můžeš brečet Jess. Tady ti nikdo neublíží,“ zašeptala jsem a pevně jí objala kolem ramen. Téměř ihned se rozvzlykala. Nesnažila jsem se jí utišit. Jen jsem jí nechala, ať to ze sebe dostane. Ať si užije po dlouhé době bezbolestného pláče. Dojeli jsme ke Cullenům. Carlisle neměl službu. Jess ihned odnesli k němu do pracovny, aby jí mohl vyšetřit. Já jsem si mezitím šla do pokoje pro oblečení. Pořádně jsem se prohlížela v zrcadle. Na obličeji jsem naštěstí modřinu neměla. Jedna velká se mi ale táhla po noze. A druhá přes záda. Hlavně u pánve. Tam to bolelo nejvíc.

Na sebe jsem si vzala tepláky a tílko. Na rukou jsem žádné modřiny kupodivu neměla. Ty co jsem měla, však Edward nesměl vidět. Zabil by Mika a to jsem nechtěla. Chtěla jsem ho dostat do vězení, za ostatníma zrůdami, jak byl on. Jen ať si užije tu bolest a ponížení. Pak jsem se šla podívat, jak je na tom Jessica. Našla jsem ji na sedačce s ortézou na ruce.

„Měli bysme ji odvézt, než se Edward vrátí,“ promluvila na mě Alice.

„Ano to asi ano,“přitakala jsem.

Alice jí vzala do náruče a odnesla do auta. Nasedla jsem na sedadlo spolujezdce. Celou cestu k Jess jsme mlčeli. Všimla jsem si, že tu parkuje auto její mámy. Šla jsem ke dveřím a zazvonila. Alice zůstala sedět v autě. Chtěla, abych sama vysvětlila její mámě, co se stalo. S úsměvem na rtech mi přišla otevřít.

„Bello! Zlatíčko kde ty se tady bereš? Jessica říkala, že už jsi zpátky, ale nečekala jsem, že tě uvidím tak brzo.“ Jessicina máma byla stejně jako její táta zlatý člověk.

Jess milovali. Udělali by pro ni první poslední. Zároveň jí ale nerozmazlovali. Byla to prostě normální holka s milující rodinou. Když si všimla mého výrazu, na okamžik se zarazila.

„Paní Stanleyová, je mi velice líto co vám právě musím říct.” Na chvíli jsem se odmlčela. „Jessičin nový přítel Mike Newton ji bije. Sama to vím, protože jsem minulý rok nebyla v žádné Evropě, ale v nemocnici v těžkém komatu. Podařilo se mi jí pomoct, ale teď už je to na vás. Potřebovala bych také, aby jste mi zavolala, až se jí udělá lépe. Chtěla bych toho parchanta dostat do vězení. Sama to bohužel nezvládnu,“ dokončila jsem svůj krátký proslov.

Chvíli na mě koukala a pak jí začaly téct slzy. Jen prudce přikyvovala. Šla jsem k autu a otevřela dveře, kde ležela Jessica. Pomohla jsem jí ji dostat do postele. Pak jsem se rozloučila a šla zpátky za Alicí.

„Nemysli si, že když Edward o ničem neví, že ti nemůžu vynadat já. Isabello Swanová jak si to představuješ? Co kdybych Jessice nezvedla telefon? Víš, co všechno se ti mohlo stát? Při nejmenším jsi mohla spadnout s toho zatraceného stromu. Už nikdy víckrát to nedělej jasné? Jo, a abys neřekla, že ti jen nadávám, tak jsem na tebe pyšná, málokdo by tohle dokázal. Musela jsi být rozrušená a vyděšená. I přesto se ti povedlo dát Jessice pokyny. To ovšem nic nemění na tom, že jsem naštvaná,“ uličnicky na mě mrkla.

Já jen kajícně sklopila hlavu a pousmála se. Když jsme dojeli domů, bylo to jen tak tak. Asi pět minut po nás přijel Edward, Emmet a Rose ze školy. Bylo mi jasné, že dřív nebo později se to Edward dozví. Doufám, že spíš později.

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toužím zapomenout - 8 . kapitola: