Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 20. kapitola

02.12.2012 (20:45) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2671×

Rose

„Emmette,“ zamručela jsem jeho jméno, když mi svými rty klouzal po krku. Ani jsem si neuvědomila, že ze sebe shodil tričko a rukou zajel pod vodu a našel mé ňadro. Když se jemně dotknul vrcholu mého prsu, vyklenula jsem se proti němu a náruživě jsem vyhledala jeho rty.

„Bože, Rose, ty mě zabiješ!“ zašeptal mi roztouženě Emmett mezi polibky. Má odpověď byl jen další polibek. Co víc jsem si mohla přát? Když jsem se konečně dozvěděla, že Emmett mě ve skutečnosti vždycky miloval! Byl to tak opojný pocit. Našla jsem zapínání jeho kalhot a rychle jsem si poradila se zapínáním.

„Pojď za mnou do vany,“ zašeptala jsem a nabídla jsem mu rty k polibku. Tento polibek nabíral na úplně jiné intenzitě. Byl hladový, živočišný, úplně jiný než dosud, ale nikdy jsem se necítila víc živá než dnes.

Emmett nešel za mnou do vany, ale vytáhl mě z ní a velmi náruživě mě přitiskl ke stěně koupelny, hned proti zrcadlu, takže jsem měla přímý výhled na jeho už nahé tělo přitisknuté na mém.

V náporu touhy jsem zaklonila hlavu. Líbal mě na krk a dekolt a já byla jen schopná jej hladit po bedrech a zatínat do něj nehty. Úplně automaticky jsem mu obtočila nohy kolem jeho boků.

„Rose, ty to bereš nějak hopem!“

„Jako by ti to někdy vadilo, zlato!“ A se zamručením jsem se otřela o jeho vzpřímený klín.

Z jeho hrdla unikl přímo živočišný výkřik a mocným pohybem vnikl do mě. Vyklenula jsem se proti němu a oplácela jsem mu stejné výpady pánví, jakými se dostával do středu mého ženství. Chtělo se mi křičet, vyznávat mu lásku. V mém těle se hromadila tak známá hořkosladká bolest a já věděla, že za chvíli vystoupám až na úplný vrchol. I Emmett na mně poznal mé přicházející uvolnění, a proto přitiskl své rty na ty mé, aby tišil mé výkřiky a během chvíle i ty své.

Oba dva jsme dlouho zůstávali ve stejné pozici a přemýšleli jsme o nadcházející situaci.

„Rose, já chci, abys věděla, že tě miluju!“ zamručel mi Emmett do vlasů a já ho pohladila po vlasech a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Emme, mé srdce vždycky patřilo jen tobě.“

Políbila jsem ho na krk a on si to správně vyložil. Vzal mě do náručí a odnesl do druhého pokoje, jemně mě položil na postel a já ho chytila za ruku a strhla na postel a rychle jsem se přetočila, abych na něm seděla, ale to nepřežila jedna noha mé postele. S obrovským křupavým zvukem se položila na zem a my s Emmettem neovladatelně rozesmáli.

„Těch ještě bude, zlato. Teď tě nehodlám opustit,“ zařehtal se Emmett a posadil se a objal mě kolem pasu a zabořil do prohlubně mezi mými ňadry. Když se jeho rty začaly dotýkat mých ňader, zmohla jsem se pouze na vzdech a zabořila jsem prsty do jeho kučeravých vlasů a zakláněla hlavu.

„Emmette, ty jsi nezničitelný, a to je jeden z aspektů, proč tě tak miluju.“

Jeho odpověď byla jen další roztoužené polibky, které jsem s nadšením oplácela.

Renata

„Volala jsi Jane?“ zeptala se mě otráveně Maria.

„Ona mi zavolá, my jí nemáme volat, říkal to Aro,“ odpověděla jsem jí. Už mě to tady hezky dlouho štve. Carlisle je v posteli dobrý, ale tak nějak pořád jemný, a když na něj Mercedes nepoužívá tolik své moci, tak při našem milování nevyslovuje mé jméno, ale své bývalé. Nikdy jsem k němu nic necítila, ale nikdy muž se mnou nemyslel na jinou! Cítila jsem se tak ponížená, ale své pocity jsem nedávala moc najevo. Úkol byl úkol, ale tyhle tři mě už štvaly.

„Ach jo, mě už to tady nebaví,“ zamručela Lea. Tak ta má co říkat!

„Hele, ty sklapni! Nevím, jak dokázal odpoutat Emmett pouto, kterým jsem svázala tebe a jeho, ale štvou mě ty tvé kecy!“ vykřikla Mercedes a na jejím krásném obličeji se objevil hrozný úšklebek.

„Stejně s ním nebyla žádná sranda! Takový Felix…,“ A úsměv, který se objevil na její tváři, byl přímo výmluvný.

„Teď musíme řešit daleko horší problém! Emmett dokázal přetrhnout pouto, a to jsme si všechny myslely, že z těch čtyř je nejhloupější. A teď to vypadá, že je ten nejchytřejší!“ vyhrkla jsem a začala jsem pocházet po pokoji.

„Jasper už se mnou nechce spát!“ řekla do naprostého ticha Maria a všechny jsme zpozorněly.

„No to neříkej ani ve srandě!“ vykřikla jsem a upřela jsem pohled na Mercedes.

„Co já s tím?“ Ta holka musí být vážně pitomá!

„Jak to, že je neovládáš?“

„Hele, na mě moc nekoukej, já se snažím!“

„Bože, s kým já to pracuju! Musíme vymyslet nějaký plán na ten baseball! A já vidím jediné řešení v tom, že ty ženské rozdělíme.“

Bella

Jak já Rose záviděla! Seděla jsem v obývacím pokoji a zkoušela jsem procvičovat si svůj štít, když jsem viděla scházet ze schodů Rose, která se držela Emmetta, jako by byli spolu srostlí.

„Tě pic, Bells,“ zavolal na mě vesele Emmett.

„Ahojky, Emme,“ řekla jsem s úsměvem, ale i Emmett si všiml předstíraného štěstí v mém hlase. S Rose se zastavili u mě a Rose se ke mně naklonila a vřele mě objala. Nějak jsem si ještě nestihla zvyknout, že jsme si všechny tak blízké. Objetí jsem jí opětovala, a když mě pohladila po vlasech, chtělo se mi plakat.

„Rose,“ zašeptala jsem zhrublým hlasem.

„On se taky vrátí na správnou cestu, věř mi!“ přesvědčoval mě Emmett, ale já už pomalu ničemu nevěřila.

„Uvidíme časem,“ řekla jsem tichým hlasem a vykroutila jsem se z objetí Rose a vydala jsem se ke svým dětem. Když jsem procházela kolem pokoje Alice, slyšela jsem velmi šťavnaté klení.

Alice? A klení? To nejde dohromady.

Jemně jsem zaklepala a opatrně jsme otevřela dveře. Alice seděla na zemi, hlavu zakloněnou dozadu, a něco si mumlala.

„Alice?“

„Koukám do budoucnosti, Bells. A ty kozy chystají nějakou léčku a já nemůžu přijít na to, co je to za plán,“ řekla Alice a upřela na mě pohled plný zoufalství. Přišla jsem k ní a sedla jsem si na zem do tureckého sedu. Pomalu jsem roztáhla paže do prostoru ve znamení, že bych ji ráda objala. Alice během chvilky spočinula v mém objetí.

„Všechno se vyřeší, neboj, Alice. Mrkni na svou budoucnost po boky Jaspera.“

Alice znenadání ztuhla v mém objetí a pohled upírala někam mezi mě. Až po chvíli se napřímila a její výraz tváře mě zastrašil. Vypadala tak… vyděšeně!

„Co se děje, Alice?“ vykřikla jsem a popadla jsem ji za ramena.

„Chtějí ublížit Jasperovi! Musíš mi pomoct, Bello, prosím!“

A její prosbě se nedalo odolat.

__________________________________________________

Tak a je tu nová kapitola. Co na ni říkáte? Vaše Iva.

P.S.: Připomínky k mým povídkám můžete psát i na novou stránku o mých povídkách: ZDE

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 20. kapitola: