Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 11. kapitola

27.03.2011 (12:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 5441×

Toto se nedá odpustit, Carlisle 11. kapitola

Bella

Koukala jsem, jak jim pomáhají do aut a jak na ně zamilovaně hledí. Kdysi se na nás takto dívali, ale tomu všemu je konec, prozatím. Holky to nesly hodně těžce a Esmé byla jakoby v transu. To přilákalo pohled Jaspera. Koukal na nás, jako by nás nikdy neviděl, hlavně si prohlížel mne. Potom zakroutil hlavou a nasedl do auta.

„Ne, já nebudu,“ vztekala se Alice, „on si mě klidně nepozná, grázl jeden,“ prskala na všechny okolo.

„Klid, Alice, to je dobře pro nás, že nás nepoznají, proto bude naše pomsta rafinovanější,“ řekla jsem a vyndala Tonyho z auta.

„Co si o sobě myslí?“ zeptala se mě Rose, když se vzpamatovala. Alice mezitím odvedla Esmé, protože se stále nevzpamatovala z prvního setkání s nimi.

„Rose, já nevím, ale zítra jdeme poprvé do školy a toho dne započneme naši pomstu,“ řekla jsem a pomstychtivě jsem se usmála.

Rose vzala drobečky a já vynosila všechny naše kufry z auta. Dveře domu byly obrovské a honosné. Šatna, která následovala byla moderně vybavená s obrovským zrcadlem, za kterým se skrývala skříň. Už to bylo zařízené, kytičky i obrázky visely na svých místech. Kufry jsem nechala v předsíni a prošla jsem dalšími dveřmi a ocitla jsem se v obrovské hale, které dominovalo široké schodiště do druhého patra.

Bylo tam několik dalších dveří. Kuchyň byla na severní straně domu, vedle ní byla prostorná jídelna nejméně pro dvanáct osob. Obývací pokoj měl velkou plazmovou televizi, ale kožená pohovka byla dominantou pokoje. Skleněný konferenční stolek, pár obrázků a květiny doplňovaly interiér celého pokoje. Koupelna byla dodatkem všech pokojů v dolním patře. Mramorové schodiště s železným zábradlím mě zavedlo do druhého podlaží. Hned proti schodům byly dveře, v kterých se zabydlovala Rose. Když mě viděla, tak se mírně usmála a dál si skládala oblečení do komínků. Od té doby, co se vrátily a narodili se mi drobečkové, tak máme s Rose výborný, skoro sesterský vztah.

Další pokoj byl můj. Modré stěny kombinované s bílými doplňky se mi velice líbily. Pokoj jsem zavřela a dál jsem procházela domem. Další dveře patřily drobečkům, kteří už hajali ve svých postýlkách. Oba dva jsem pohladila po hlavičkách a zavřela za sebou dveře, abych je nerušila.

Další pokoj musel být Alice, protože kdo jiný by chtěl křiklavě žluté stěny a obrovskou šatnu, pomalu větší než samotný pokoj? Pousmála jsem se a opět za sebou zavřela dveře. Potom tam byla obrovská koupelna z mramoru a obrovskou vířivkou a zrcadlem pomalu přes celou stěnu.

Další pokoj byl takový útulný, v béžové barvě a s mnoha obrázky a květinami, takže tento pokoj patřil Esmé. Další dveře vedly do obrovské pracovny s knihovnou. Esmé doufá, že se Carlisle vrátí a proto mu připravila i pracovnu, aby měl kde trávit čas. Byl tam ještě pokoj pro hosty v klasické bílé barvě přichystaný k okamžitému použití.

„Tak jak se ti líbí dům?“ promluvila Rose, když jsem opět přišla k dveřím jejího pokoje.

„Je nádherný, moc se mi líbí, ale teď budeme muset jít probrat důležitou věc ohledně zítřka,“ řekla jsem a vydala se dolů v závěsu s Rose.

„Esmé, Alice, pojďte do obývacího pokoje,“ zavolala jsem do domu.

Už tam na nás čekaly, Esmé měla načervenalé oči od pláče a stále popotahovala. Alice jí tam konejšila a šeptala jí uklidňující slůvka.

„Zítra my jdeme do školy a ty, Esmé, jdeš první den do práce v nemocnici,“ řekla jsem, když se všechny usadily na pohovky nebo na křesla a já chodila sem tam po pokoji.

„Já už to mám připravené náš kolosální vstup do školy, ale řeším jinou věc. Esmé, budeš muset zítra v kanceláři zástupce ředitele nemocnice s ním trošku flirtovat,“ řekla jsem a čekala na odezvu Esmé.

„Jak flirtovat? Vždyť to ani neumím,“ začala reptat.

„Esmé, neříkej, že to neumíš, když vím, že to umíš,“ koukala jsem na ni.

„No dobře, ale jak tedy,“ mumlala si pro sebe.

„Esmé, jsi nádherná žena, která má během chvíle obmotaného muže kolem prstu a to nic nemusíš dělat a já ti poradím něco, čím ti bude ležet u nohou celá mužská část nemocnice. Hodně mrkej, vezmeš si větší výstřih, zvýrazníme rty, až tam přijdeš, mile se usměješ a ukážeš zoubky, ale zase ne tak, aby se tě lekl, potom se posadíš, hodíš nožku přes nožku a jemně si vyhrneš sukni, ale zase ne moc. Prostě musíš koketovat, ale zase nebýt tak dostupná,“ dokončila jsem svůj výčet povinností, které bude muset Esmé udělat.

„To nezvládnu,“ prohlásila.

„Ale zvládneš, jen se do toho musíš dostat a hlavně nepadni hned kolem krku Carlislovi, nech ho, ať dobývá tvoje srdce,“ řekla jsem a zdálo se, že Esmé to konečně pochopila.

„My asi pojedeme na nákupy, protože potřebujeme zdokonalit naše šatníky a já si chci koupit motorku,“ řekla jsem a zamnula rukama na důkaz spokojenosti.

„Cože si chceš koupit? Motorku?“ vyhrkla Alice.

„No co, aspoň udělám dojem na kluky ve škole,“ řekla jsem laškovně a šla jsem ke dveřím, tam vzala klíčky od auta a za chvíli mě následovaly i Rose a Alice. Esmé ještě něco zařídí v domě.

„Holky, musíme vypadat hodně sebevědomě a taky nedostupně. Počítejte s tím, že tato bitva nebude lehká. Ty ženy se nevzdají a myslím, že mají kluky obmotané kolem prstu,“ řekla jsem, když jsem nastoupila do auta a Alice vedle mě a Rose dozadu.

„Dobře, my se zařídíme podle tebe,“ řekla Rose.

„Jedeme do obchodního centra tady ve Vancouvru. A chci si koupit tu motorku, jak jsme na to finančně?“ řekla jsem a dupla na plyn tak silně, že jsme přímo tryskově vyrazily kupředu.

„Finančně dobře, protože většina burzovních akcií byly psané na mne, tudíž všechny peníze chodí na mé konto, tedy naše,“ zhodnotila naši finanční situaci Alice.

U obchodního centra jsme byly mžikem. Zaparkovala jsem v podzemních garážích. Elegantně jsme vystoupily. Přilákaly jsme pohledy všech přítomných. Provokativně jsem si pročechrala vlasy a vydala jsem se ke vchodu. Nezapomněla jsem kroutit boky.

Staly jsme se středem pozornosti celého obchodního centra, každý pohled směřoval na naše osoby. První obchod, který jsme vzaly útokem byly šaty a doplňky k nim.

Na první pohled jsem se zamilovala do černých, krátkých korzetových šatů. Bez váhání jsem je dala do košíku a viděla jsou koutkem oka, že i holky si našly své vysněné šaty. Rose mohla oči nechat na růžových vyzývavých šatech a Alice byla u vytržení z zelených elegantních šatů. Zaplatily jsme a vydaly se do dalšího obchodu, protože jsme se rozhodly, že když máme obchodní centrum tak blízko, že si můžeme jezdit na nákupy, kdy chceme.

Další zastávka byla obchod s obuví. Od přeměny je přímo zbožňuji, zvlášť ty na vyšším podpatku. Já dlouho vybírala, až jsem našla nádherné kotníčkové, semišové boty s malými kamínky. Zbožně jsem je vzala do rukou a dala do košíku. Alice už stála nedočkavě u pokladny a v košíku měla luxusní boty na podpatku, které se výborně hodily k jejím šatům. Rose samozřejmě neodolala a koupila si růžové boty, ale byly hezké, jen nevím, co vidí na té barvě.

S taškami v rukách jsme se ještě vydaly do obchodu se spodním prádlem. Kdybych mohla, tak se červenám, protože já jsem většinou spodní prádlo kupovala v nějakých obchůdkách, stručně řečeno v sekáči. Já byla šetřící typ člověka, ale teď jsem se nepoznávala. Najednou se holky zarazily a koukly na mě.

„Co se děje?“ ptala jsem se jich.

„Upír,“ zašeptaly jednohlasně, ale já nic necítila. Cítila jsem až potom, co jsem chtěla cítit tu vůni, ale i s tou vůni přišly plameny žízně po krvi, že jsem se málem neudržela. Začaly mi pomalu ovládat mozek, tak jsem opět nechtěla nic cítit a tak se i stalo. Bylo to zvláštní, ale praktické. Ony na mě vyděšeně koukaly, ale když poznaly, že zase jedu na normální provoz, tak se trochu uvolnily, ale z vetřelce nebyly moc nadšené. Byly stále v mírném pozoru. A v tu chvíli jsem je spatřila.

Stáli tam, všech šest. Kluci byli před zkušebními kabinkami a prohlíželi si své přítelkyně, které se před nimi promenádovaly jen v průhledných košilkách. V mně se zvedla vlna žárlivosti. Mrkla jsem na holky a každá si vzala, co chtěla. Já vzala první věc, která visela v regálu. Byl to krajkový vyzývavý komplet, u kterého byly i punčochy s podvazky. Alice vzala takový hnědý rozevlátý komplet. Rose si vzala komplet s kytičkovaným potiskem, byl pěkný, až na tu barvu.

Elegantním, ale rychlým krokem jsme se vydaly směrem ke kabinkám, které stále ještě okupovaly ty nádhery. Jejich obdivovatelé na nich mohli oči nechat, ale opravdu nevím, co na nich viděli.

„Promiňte, ale budete tady ještě dlouho? My spěcháme a máme jen jednu věc na zkoušku,“ promluvila jsem k tomu, co byl nejblíže. Otočil se na mě Edward! Já se málem propadla hanbou, ale jednou na toto střetnutí muselo dojít.

Chvíli se na mne díval, ve tváři značné zděšení. Že by mě poznal? Ne, to nemohl. Od té doby, co mě nechal v tom zatraceném lese a ještě k tomu těhotnou, tak jsem se hodně změnila.

„Promiňte, jen jste mi někoho připomněla. Mercedes, pustíte tady slečny, ať nemusí čekat?“ promluvil po chvíli Edward a kouknul na hnědovlásku v nevkusném červeném prádle. Taky hnědovláska? Má asi pro ně slabost.

Ta holka se netvářila zrovna nadšeně, ale nakonec se zvedly a zalezly do kabinek, aby se převlékly. Kluci si nás prohlíželi.

„Neznáme se odněkud?“ zeptal se nás Emmett. Rose už chtěla něco říct, ale svým výrazem jsem jí zastavila. Koukla jsem po Alice, která měla oči jen pro Jaspera, který ji pohled neopětoval. Velice se jí to dotklo.

„Je to možné, ale my bychom si to pamatovaly,“ řekla jsem s hraným úsměvem.

„Jak se jmenujete?“ vybafl na nás Jasper a koukal na mě tak vražedně, že jsem se málem oklepala. Asi mu začínalo docházet, kdo jsme.

„Na jménu nezáleží. Ztrácíme jen čas, já si to chci vyzkoušet a jít. Máme ještě povinnosti a nehledě na to, že si chceš koupit tu motorku,“ vložila se do toho Rose.

„Já na to málem zapomněla, díky, že jsi mi to připomněla,“ řekla jsem s úsměvem a opět se podívala na dveře kabinky, jestli se náhodou neotevřou.

„Tak ty máš ráda motorky, jo?“ mrkl na mě Emmett. Rose začínala pomalu bublat. Rose, klid. Prosím tě, klid.

„Mám a moc,“ řekla jsem zasněně.

„Už můžete jít,“ ozvalo se od kabinek a všechny tři konkubíny kráčely ke svým polovičkám a dělaly ze sebe důležité. V tom jsem si uvědomila, že Edward umí číst myšlenky. Do prkenný ohrady! Mě je číst nemůže, ale holkám ano! Jsme někde…

Zalezla jsem do kabinky a celá omámená si oblékla ten komplet, co jsem si vybrala. Když jsem se viděla v zrcadle, uvědomila si to. Nevím, co mám za dar, ale nějaký určitě mám. Alice nemůže vidět budoucnost, pokud jsem u ní. To stejné bude i Edwarda a Jaspera, nikdo nic neuslyší ani nepocítí naše emoce, pokud jsem já nablízku. Vykouzlil se mi na tváři úsměv.

„Sestřičko, už jsi hotová? Musíme se zkritizovat,“ ozvala se přes dveře Alice.

„Jo,“ odpověděla jsem stručně a vydala se ven z kabinky. Naráz se otevřely i dveře od kabinek mých sester. Musely jsme být úchvatné, protože se zastavil celý obchod. Všichni koukali jen na nás a zvlášť Cullenovi.

Rose to strašně slušelo, měla na takovéto prádlo postavu. Alice vypadala jako vystřižená modelka z módního časopisu. Nejvíc jsem se divila sobě. Vypadala jsem jako anděl v těle ďábla. Načechrala jsem si vlasy a byla spokojená. Veliká výhoda toho, že jsem měla děti s upírem byla ta, že se mi normálně začalo tvořit mléko, ale po přeměně zmizelo, ale velká pevná prsa zůstaly.

„Tak co, holky? Já to beru. Vypadám v tom nádherně,“ řekla Rose, svůdně se otočila kolem své osy a zašla do kabinky. Alice se otočila a viděla, že konečně upoutala pozornost Jaspera a taktéž zašla do své kabinky se převléct. Já se ještě otočila, mrkla na Edwarda a vběhla do kabinky. Poslední, co jsem viděla byl užaslý výraz Edwarda a nenávistný pohled od té jeho přítelkyně.

Převlékla jsem se a vzala jsem ten komplet a šla k pokladně zaplatit, holky na mě čekaly před kabinkou a já se nejdříve vydala ke klukům.

„Děkujeme a zároveň se omlouváme, že jsme vás otravovaly. Mějte se,“ řekla jsem s úsměvem a vyrazila pryč.

„Jak se jmenujete?“ zavolal za mnou ještě Edward.

„Časem poznáš naše jména,“ řekla jsem tajuplně a svižným krokem jsem se vydala k pokladně. Holky už měly všechno zaplacené a čekaly na mne.

„To jsme je dostaly,“ řekla blaženě Rose a dodala, „osobně nevím, co na těch holkách vidí.“

„Holky, já si půjdu koupit tu motorku a vy jděte něco koupit Esmé zítra do práce. Musí vypadat přitažlivě, takže žádná omezení,“ řekla jsem a vydala se k obchodu s motorkami, který byl v suterénu.

Jen co jsem prošla kolem výlohy, zamilovala jsem se do jedné motorky Yamaha, která stála v popředí. Vévodila všem motorkám. Byla v luxusní černé barvě.

„Dobrý den, chtěla bych si koupit tu černou motorku značky Yamaha, kterou máte ve výloze,“ řekla jsem svůdným hlasem, hodně jsem se snažila a chlapec za pultem na mě vyjeveně díval. Byla jsem pro něj jako svatý obrázek.

„Zavolám vedoucího, madam,“ vykoktal ze sebe a zmizel vzadu za roletou.

Po chvíli vyšel odtamtud mladý muž kolem třicítky, černé vlasy měl upravené, bílou košili rozepnutou u krku, pod kterou se mu rýsovala mužná postava. Omámeně na mě hleděl, když ke mně došel, tak jsem měla tu odvahu a stáhla svůj ochranný bal. První, co jsem ucítila, byla pánská voňavka. Usmál se na mě.

„Jaká čest pro můj obchod, že sem zavítala taková krásná žena. Copak potřebujete? Stačí říct a splním jakékoliv vaše přání,“ řekl a ta poslední část byla dvojmyslná, ale přistoupila jsem na jeho hru.

„Mám přání, které mi můžete splnit,“ řekla jsem a mírně se položila na skleněnou plochu u pokladny. Věděla jsem, jak prodat své přednosti. Když jsem byla stará Bella, brala bych tohle jako nabízení, ale teď mi to bylo jedno, měla jsem jiné hodnoty. Smyslně jsem si olízla rty a podložila si bradu rukou.

Ten muž hlasitě polkl a jeho pohled byl jen na mém výstřihu. Strategie funguje.

„A jaké je vaše přání?“ opět ztěžka polkl.

„Chtěla bych tu černou motorku značky Yamaha, co máte ve výloze,“ řekla jsem mile a snažila se hodně mrkat. Úplně jsem slyšela, jak mu tluče srdce. Jak by asi chutnala jeho krev? Bello, okamžitě přestaň!

„Pro vás všechno madam. Stojí 7000 dolarů, ale pro Vás jen 5000 dolarů a helma a odvoz až k vám domů zdarma,“ řekl a začal psát fakturu. Být ženou, má obrovské výhody.

„Tady máte mou vizitku. Kdybyste něco potřebovala, stačí zavolat, jsem u vás jako na koni, ale teď budu potřebovat vaši adresu,“ řekl a doslova zbožně na mě hleděl.

Nadiktovala jsem mu moji adresu a dala mu k ní i úsměv. Tohle je ta nejlepší koupě, jakou jsem kdy udělala. Vzala jsem si od něj fakturu a vizitku.

„Nemáte zítra čas, že bychom mohli zajít na večeři,“ nadhodil a začervenal se, když mi ten návrh předkládal.

„Mně se to zítra nehodí, ale až budu mít čas, tak zavolám a nemusíte se bát, že nezavolám,“ řekla jsem, vzala tašky s mým nákupem a ještě mu jemně zamávala. Mělo to obrovský úspěch, protože jeho srdce běželo přímo maratón. Musela jsem se usmát tomu, jak jsem se změnila. Ze zakřiknuté malé holky se stala zničehonic matka a ještě ke všemu koketa, ale proč to nemůžu dělat já, když to dělají i ostatní? Jsem matka, své děti miluji, ale potřebuji i lásku. Děti zahrnu láskou, ale kdo zahrne mne tak silným citem jako je láska? Nechala jsem tyto úvahy na jindy a raději šla hledat holky.

„Tady jsi! My tě hledáme po celém centru,“ ozvalo se za mnou a já poznala hlas Rose.

„Mám motorku, je úplně boží. A jak jste dopadly?“ zeptala jsem se. Dnes jsem byla v dobrém rozmaru.

„Koupily jsme Esmé jeden bílý kostýmek. Zítra si vezme černé šaty, trochu odvážnější a potom ještě jedny černo – stříbrné, které jsou také odvážnějšího rázu. Nevím, co nám na to řekne Esmé,“ řekla Alice a v ruce držel tašky a Rose držela černý vak a v něm byl kostýmek.

„Dobře, takže můžeme vyrazit domů. Mně se tolik stýská po těch mých drobečkách,“ řekla jsem. V hlavě mi kolovaly jen dvě myšlenky. Jak se mají drobečkové a fakt, že musím co nejrychleji na lov.

_________________________________________________________________

Tak co na to říkáte? Omlouvám se za to zpoždění, Další kapitola přibude určitě rychleji. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 11. kapitola: