Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tormenta de emociones - 1 - kapitola

Tuhle kapitolku věnuju Nicoll15, petulkape a NikkyR, za to, že to uhádly :D Další kapitolka, važte si jí, páč tohle je ta nejdelší, jakou jsem kdy napsala. Koment please

14.11.2009 (17:45) • gollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1614×

Nakupování

rok 2009

Cesta daleká, se srdcem zlomeným,

bolí, je ta nejhorší.

I cestuje dívka se zlomený srdcem,

s dcerou, se vzpomínkou a důkazem jediným,

že ten muž,

pro ní jediný, opravdu žil.

,,Takže, tohle chci, tohle mi nechutná, tohle je na nic... Mami, tohle přece nemyslíš vážne, ovesný vločky ne!"

Štěkala na mě moje dcera. Jediná vzpomínka na Edwarda.

,,Tak vrať ty ovesný vločky a vem si mrkev." řekla jsem s výtěznám úsměvem na tváři, protože mi bylo jasné, že si radši vezme ty vločky. Mrkev nesnášela, stejně, jako já.

,,No dobře, nechám si ty vločky. Mami, ale špenát prostě vrátíme, prosím!" prosila moje dcera, div si neklekla na kolena.

Vzala jsem špenát a vrátila ho zpátky do chlaďáku.

,,Super! Díky mami!" Skočila mi kolem krku Renesmee.

,,Dobře, jasně, pojď, jdeme k nábytku!"

Abych se vám představila, jsem nová Isabella Swanová.

Jsem asi člověk. Nebo já nevím, nestárnu, přesto jím, spím, piju.

Renesmee přestala stárnout ve čtrnácti letech, poté, co se dozvěděla pravdu o jejím otci. Že musel odejít, a že mě to naprosto zlomilo.

Je to... Je to zvláštní. Potom, co jsem Ness porodila ve tmě a chladu špinavého sklepa, kam jsem byla nucená mojí babičkou odejít, jsem přestala stárnout.

A trochu ironické na tom je, že to bylo v době, kd mi mělo být za měsíc osmnáct.

Ness přestala stárnout přesně v den, přesně na hodinu, kdy jsem poprvé uviděla Edwarda. Pokaždé, když si vzpomenu na naše první setkání, se musím smát.

Byl krásný, letní den, sluníčko svítilo, ptáci zpívali v korunách stromů a já seděla pod jedním z nich a zkoušela jsem uplést náramek se srdíčky. Docela se mi to i dařilo.

Najednou zařehtal a vyběhnul kůň, ten můj nejoblíbenější, Juri se jmenoval, začal pobýhat po louce. Až po chvíli jsem si uvědomila, že na něm někdo sedí.

Koukala jsem, neschopná slova ani pohybu, jak se můj nejoblíbenější koník prohání po louce s andělem.

Edward se ho pokoušel zklidnit, ale kůň si prostě postavil hlavu a lítal jak smyslů zbavený.

Teprve až když přeskočil řeku a nechal tam malého Edwarda plácat se v bahnité vodě, se zdál být spokojený a vrátil se na pastvu.

Edward se tam pořád jenom plácal ve vodě, zkoušel vylézt, ale prostě mu to nějak nešlo.

Teprve až s mojí pomocí se dostal ven.

A to byla láska na prvná pohled. Oba jsme se do sebe zamilovali a nehnuli se od sebe na krok.

,,Mami? Mamí, haló! Zase stojíš jako sloup a čumíš do blba!" Zavolala moje dceruška přímo do mého ucha, zapoměla jsem vám říct, že jse z ní napůl hluchá!

,,Ness, co jsi říkala?"

Ness si povzdychla. ,,Ale nic maminko moje, jdeme koupit ten nábytek, nebo ne?"

,,Co? Jo, dobře, jakou chceš postel?"

Ness chvilku oblézala všechny možné typy postelí, až si vybrala dřevěnou, světlou postel.

Stůl stejné barvy, knihovničku a vynutila si oranžovou, sytou barvu.

Pak jsem přišla na řadu já. Tak, to se vyřádím libovala jsem si a nepřítomně si mnula ruce.

Rozeběhla jsem se po obchoďáku, Ness běžela za mnou s hlasitým funěním.

Já, nedbajíc na pohoršené pohledy ostatních lidí, popadaných květin a pití, jsem si běžela za svým cílem a nakupovala jsem si postel s nebesy, skleněné stoly, modré, sametové závěsy, jemné záclonky s kytičkami, koberečky, měkoučké, polstrované židle, až jsem doběhla až k elektronice.

Tam jsem si nevědomky, jen tak náhodou koupila modrý notebook za dvacet tisíc, střední LCD televizi za dvacet pět tisíc, černou hiffi věž za patnáct tisíc, až jsem nakonec musela poslat Ness pro další vozík. Ness jen kroutila hlavou a přiběhla s jedním mega velkým.

,,Ness, na co tak velký košík? Já se chystám koupit už jenom nějaký kytky, barvu do pokoje, obrazy, tapety, a pak se ještě musím vrátit prohrabat se koberci, chci nějaký huňatý, víš, jo a pak si koupím jen nějaký oblečení, vidíš, zas tolik toho není!"

Ness jenom vykulila oči a uraženým hláskem se zeptala; ,,Mamí, to nemyslíš vážně! Ty si tu nakoupíš hifi věž, počítač, televizi, a já nevím co ještě a já se mám spokojit jenom s postelí, stolem a barvou do pokoje?"

,,A s knihovničkou!" doplnila jsem jí.

Ness si povzdechla. ,,Mami, já chci taky počítač, hifi věž, televizi a koberce! A taky oblečení. Jo, a stejně musíme koupit ještě nějaký nábytek do kuchyně a a obýváku, musíme vybavit koupelnu..."

,,Nojo, budeme se ještě muset vrátit pro ostatní věci, tohle všechno do dvou košů nenacpeme. Tak co kdybys..."

,,Ágrr, mami! Prosímtě, uděláme to jednoduše. Nakoupíme, co je potřeba, odneseme věci do auta, a pak se vrátíme, a dokoupíme, co bude potřeba, ano?"

,,Jo, dobře, ale do mého Bentleye se to nevejde!" řekla jsem, úplně strnulá hrůzou, že tu budu muset nechat tyhle nádherný věci.

Ness jenom plácla rukou do čela. ,,Mami. Prosímtě, tohle je velkoobchod! To znamená, že když si trochu připlatíme, odvezou nám věci až domů." Mluvila na mě jak na pětileté dítě, kladla při tom na každé slovo velký důraz.

,,Dobře. Tak kam jdeme první?" zeptala jsem se.

,,Nakup si nejdřív, cos chtěla ty, kytky tapety a barvu do pokoje, a pak jdeme na to moje vybavení. Potom si půjdeme vyřídit ten odvoz a náklad, vrátíme se prodalší várku věcí, do koupelny, obýváku a kuchyně a pak se půjdeme podívat po tom blečení. Ok?"

,,Ok."

Znovu jsme se rozeběhly po obchodě, nakoupila jsem si modrou, světlejší barvu do pokoje, potom tapety, a nakonec jeden krásný obraz se spícím miminkem.

,,Tak jo, jdeme na informace zařídit ten odvoz, co říkáš, mami?"

,,Dobře, kde jsou informace?"

Renesmee si schovala hlavu do dlaní. ,,Mami, ty jsi dneska nějak mimo!"

,,Co?" zeptala jsem se jí, hledíc na jednu holku s piercingem v obočí a tetováním, kam se podíváš.

,,Mami! Prosímtě, pojď na ty informace!"

,,Jo, ale až mi řekneš, kde jsou!"

,,Tak jdeme dyť jsou..."

,,To si je mám jako vycucat z prstu či co? Nemusíš pořád opakovat, že..." Mlela jsem si pořád svou, když v tom vzala Renesmee rozprašovaš na kytky a nastavila to na kropení a postříkala mě.

,,Mami. Takže, uklidni se a nechej mě mluvit, jo? Informace jsou přímo před tebou! Já vím, že jsi vyplácaná z toho, že zase budeš moct zařizovat dům, ale tohle je už vrchol!"

Přikývla jsem a ztírala si z obličeje vodu. Ness mě táhla k informacím. Prodavačky se mi pořád smály, až jsem stratila nervy a pěkně od plic je seřvala.

Čuměly na mě jak slepice na banán a oči jim div nevypadly z důlku.

Ness se společně se mnou zasmála.

,,Takže," začala jsem nanovo.

,,Chtěly bychom odvézt nábytek do Forks, Smetanova 246." řekla jsem jim hlasem, kterým mluví veterinář na šílené krávy.

Oni jenom přikývly a řekly, ať jdeme k pokladně a zaplatíme, že tam na nás počkají.

Zaplatily jsme, znudění dlouhou frontou, pobavení, když jsme přišly ven a uviděly prodavačku, jak má u nosu rampouchy a třese se zimou a vyložily náklad.

Vzaly jsme si každá jeden velký koš a rozeběhly se vstříc dalšímu nakupování. Jako první byla na řadě kuchyň. S Renesmee jsme se shodly na černočervené kuchyňské lince, hnědém linu, která vypadala jako dřevo a černé mikrovlnce. Vzaly jsme k tomu menší, tmavě hnědý stůl a tři židle.

Pak ale nastalo dilema, jakou barvi na zeď k tomu koupit. Nechtěla jsem za žádnou cenu vzít černou, přestože Ness mě přesvědčovala, že to bude hezký, a že pokud se staneme emaři, nebude to ani moc divný. Já tam jenom stála, najednou bezradná. Červená, bílá, červená, bílá...

,,Ententýky, náklaďáky, čert vyletěl z elektriky, bez klobouku bos, natloukl si hele! Já to rozpočítávám! Křičela jsem na Renesmee, která mi ujížděla s vozýkem a bílou barvou.

,,Mami, podívej se," řekla a ukázala na tmavé kachličky.

,,Když vymalujeme kuchyň na bílo, a za kamna dáme do rohu tyhle kachličky, bude to lepší než samotná červená nebo bílá, nemyslíš?"

Musela jsem jí dát za pravdu. Usmála jsem se a přikývla.

,,Jdeme na koupelnu?"

,,Jo!!!"

Nessině se rozzářily oči.

,,Tak tam se vyřádíme obě!" řekla a už mi pláchla mezi regály. Zastavila se až u jednoho velkého sprcháče, který byl zároveň vanou, uvnitř měl dokonce i krytou telivzku a box na oblečení. Než jsem stačila cokoli říct, Ness zapískala na jednu prodavačku a naznačia jí, že ji potřebujeme.

Vyvalila jsem na ní oči a potlačila touhu ji jednu plesknout. Takhle se chovat!

,,Dobrý den, co si přejete?" zeptala se arogantním tónem.

Najednou jsem potlačovala touhu plesknout týhle ženský hned několik.

,,Potřebujeme někoho, kdo nám pomůže s tímhle obrem." řekla jsem a nasadila umělý úsměv.

,,Tak to já vám nepomůžu, je to na mě příliš těžké. Nashle." řekla a obrátila se k odchodu.

,,Tak sežeňtě okamžitě někoho, kdo nám s tím pomůže!"

Žena se na mě podívala vzažedným pohledem, který jsem jí s radostí oplatila a vydala se někam, neznámo kam.

Za chvíli se vracela s ramenatým chlápkem, docela pohledným.

Ukázala na nás prstem a zmizela. Chlápek šel s úsměvem k nám a Ness najednou zčervenala.

,,Zdravím vás, dámy. Takže, potřebujete to odvézt?" zeptal se a mrkl při tom na Nessinu.

Renesmee zacvrlikala jako ptáček a přeslaďoučkým hláskem odpověděla, že jo. Oni spolu normlálně flirtovali!

,,Nessinko? Zlatíčko, pojď mamince pomoct s košíkem, pojď!" zakřičela jsem na ní. Renesmee se obrátila se zuřivím pohledem.

,,Nessinko?" zeptala se nevěřícně.

,,Ano, pojď srdíčko, musíme ti ještě nakoupit do školy svačinku, tak ať to stihneme!"

Zúžila oči a nozdry se jí rozšiřovaly. Usmála jsem se na ní. Předemnou teda flirtovat nebude s takovýmhle chlapem! Dyť je mu aspoň dvacet, pedofil jeden!

,,Takže, vy nám laskavě odvezte ten sprcháč k pokladně a počkejte tam na nás, jasné?" zeptala sem se ho a usmála jsem se na něj. Z očí mi ale šlehaly blesky.

Odfrknul si, ale za chvíli se vracel s vozem na kolečkách a nakládal tam velikánskou krabici.

Jela jsem dál a koukala po nějém stojánku na ručníky a skříňkou do koupelny.

,,Mami, co jsi to udělala?"

,,Co? Jo tamto, že jsem ho od tebe odehnala?" zeptala jsem se nevinně.

,,Jo. Mami, mě se líbil!"

,,Mě taky. ale bylo mu aspoň dvacet! To musel být nějakej pedofil! A už se o tom s tebou nebudu bavit, jasný!"

,,No dobře. Tak, jdeme na nábytek do obýváku?"

,,Jojo, ale ještě potřebujem do koupelny sušáček a skříňku nad umyvadlo. No vidíš, umyvadlo!"

,,Mami, umyvadlo tam bude, ten barák před námi už někdo měl, vzpomímáš?"

,,Jo, na něj si vzpomínám..."

,,Na něj? Na koho si vzpomínáš, mami? Teď nemluvíš o baráku, viď?"

,,Jsi nějaká zvědavá. Dobře, vezmeme tenhle sušáček, skříňu... Stříbrnou?"

,,Jojo. Jo a pračku!"

,,Jasně, to budeme zase muset někoho zavolat, co?"

,,Ne mami, koukni, to se sem ještě vejde, hele!" řekla a ukázala na plošku pod košíkem. Pracně jsme nabraly menší, stříbrnou pračku a naložily jí.

O chvilku později jsme se rozmýšlely, jaký si koupímě gauč, až nakonec zvítězil jeden extra pohodlnýbílé barvy.

To jsme zase musely někoho zavolat, aby nám s tím pomohl, a pak jsme už koupily jenom koberec, větší televizi a pak jsme si vzpoměly na to, že Ness taky chtěla počítač a telku. Koupily jsme menší, oranžovobílý notes, který si s sebou může údajně vzít do školy a psát na něm poznámky a jednu velkou televizi.

Spokojené jsme šly k pokladně a tam si dobrou půlhodinku povídaly, protože prostě chvilku trvalo, než prodavačka všechno namarkuje. Onen ramenatý chlápek se teď už na obě mračil a poté, co nám předal sprchá, naštvaně odkráčel.

Venku na nás stále čekal prodavačka, s teplým burčákem v ruce. Naložily jsme náklad do dodávky.

,,Kdy nám to budete moct přivézt?" zeptala jsem se.

,,No, buď neska, později večer, kolem desáté, a nebo zítra ráno v sedm hodin."

,,No, ještě půjdeme s Ness nakoupit oblečení, takže se vrátíme kolem devátý večer. No, přivezte nám to v těch deset. Děkujeme."

Rozloučily jsme se a utíkaly do auta.

Můj drahoušek Bentleyek už na nás čekal, bylo v něm krásně teploučko.

Nasedly jsme, připásaly se a Ness něco hrabala v přihrádce.

,,Co hledáš?"

,,Písničku." řekla jakoby nic.

,,To by ani němej neřekl. Jakou?"

,,Hádej!"

,,Nevím!"

,,Žlutý pes - Náruživá."

,,Ohohó, ta je dole." Řekla jsem jí a vytáhla naaši nejoblíbenější písničku.

Zandala jsem CD, pustila ho na plný pecky, dala basy, a už to jelo.

Nastartovala jsem a vjela na osamocenou silnici.

Sešlápla jsem pedál na 240, užívala si jízdu a přitom si s Nessinou zpívala.

,,Je totiž ná-ru-živááá, a nekouká, co kolem ní lítá. Je totiž náruživá, nanananaánaá."

Krákaly jsme ostošest, naše falešné hlasy se rozléhaly krajinou. Vsadím se, že to bylo slyšet na míle daleko.

Konečně jsme dojely k obchoďáku. Než jsme ztačila zabrzdit, Ness vylítla z auta, celá žhavá. Popravdě, já se taky těšila. Tohle byla naše oblíbená činost. Nakupování.

Zamkla jsem auto, a společně s Ness se vydala vykoupit obchod. Užily jsme si to jako nikdy. Nakupovaly jsme, tancovaly na nějaký dechovky, co hrály v rádiu starám důchodcům, prostě se bavily. Když jsme měly oba koše plné, rozhodly jsme se zaplatit a jet domů. Cestou domů jsem ale byla hrozně nervózní.

Schválně jsem jela pomalu, abych to mohla trochu oddálit. Myslím, že Ness si toho všimla, ale nic neříkala.

Dojely jsme domů. Domů. Tohle je jediný domov, který mohu nazývat domovem.

Jeho domov. Jen co jsme dojely, přijela ona dodávka s naším zbožím. Vyložily nám doma náklad, zaplatily jsme a poslaly je pryč.

Teď nastala otázka, jak budeme spát. Postele jsou ještě složené a naše talenty...

No, neví nevím, jak bychom to dokázaly složit a přitom si neukopnout nohu, vyvrátit ruku nebo něco podobného. Nechala jsem Ness dole a běžela se podívat do jeho bývalého pokoje. A málem jsem vykřikla radostí!

Postel tam byla ještě původní. Po něm. A dokonce to tu pořád vonělo. Levandule. Tak vždycky voněl. Jako levandule. Jeho rty chutnaly po malinách, ale voněl po levanduli. Vždycky mi to přišlo zvlášní, ale krásné. Z očí mi vytryskly slzy. Šla jsem do pokoje jeho sestry, Lizzy. Tam taky byla postel, ale nevoněla jako levandule.

,,Ness? Pojď nahorů!"

Setřela jsem si slzy a párkrát se nadechla, aby se mi nezlomil hlas.

,,Co je?" zeptala se Nessinka. Moje malá Ness.

,,Tady budeš spát, jo?" řekla jsem jí.

,,Mami, ale tady někdo spal přede mnou! Dyť ani nevíme, po kom to je!"

,,Ale víme. A můžeš být naprosto klidná. Já spím o dvě ložnice dál. Dobrou."

,,Mami, ale počkej, hele! A ty mi neukážeš svůj pokoj?" zeptala se, a z očí jí šlehaly blesky. Mlčky jsem přikývla a šla ke mně/jemu.

,,To nemyslíš vážně! Podívej se, všude je tu prach, smrdí to tu a peřiny jsou už špinavé a...!"

,,A dost! K sobě a dobrou."

Když promluvila znovu, její tón už byl jiný, klidnější, jemnější, milejší. ,,Mami? Nechceš mi něco říct?"

,,Ne. Možná někdy jindy, ale dneska už ne. Prosím, Ness, jdi spát!" řekla jsem jí a byla ráda, že se mi hlas nezlomil. Přikývla a odešla.

Přešla jsem k oknu a rozbrečela se. Pořád to tolik bolí. Já už ho nikdy neuvidím. A to je ještě horší. Byla bych milionkrát radši, kdyby mě nesnášel, ale aby žil. Ještě spoň chvíli.

Šla jsem k posteli a bezvládně se na ní sesunula. Všdšla jsem jistě, že kdybych neměla Ness, dávno bych si vzala život. Nakonec jsem vyčerpáním usnula.

A byla šťastná, protože se mi zdálo o něm.

shrnutí

 

Autor: gollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tormenta de emociones - 1 - kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: