Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Too late (Příliš pozdě) - Jednorázovka

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Too late (Příliš pozdě) - JednorázovkaTak jsem měla smutnou náladu a napadl mě námět na povídku. Nejspíš jednorázovka, ale docela mě to baví, můžu zkusit pokračovat.... Mám?? Pište do komentíků pls... Je to trošku převrácený začátek NM, Bella musí opustit Edwarda...

05.06.2009 (21:30) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2517×

Nenáviděla jsem se...

Už je to skoro deset let, co jsem ho opustila. Co jsme je opustili. Miluji ho stále příliš moc a vzpomínka je velmi bolestivá. Proklínala jsem se za to, co jsem mu provedla. Ale musela jsem to udělat, bylo to příliš nebezpečné. Pro mne i pro Charlieho. Stále na to musím vzpomínat. Každou noc po celých deset let, mne pronásleduje stejná noční můra.

 

„Musíme si promluvit." Opatrně jsem sdělila.

„Cože? O čem?" zněl vyplašeně.

„Já- totiž, Edwarde... Musíme odjet. Je to tu příliš nebezpečné." Bolestně jsem na něj pohlédla.

„Bello?" hlas se mu zlomil. „Já nechápu."

„Já a Charlie se stěhujeme. Odjíždíme pryč. Jak říkám-je to tu příliš nebezpečné!"

„Bello! Ale... To co se stalo s Jasperem nic nebylo! Budeme si dávat pozor. Moc mě to mrzí!" zoufale škemral.

„Edwarde" zašeptala jsem tiše. „Jinak to nejde. Nechceš mě přeměnit, ale jako člověk být s tebou nemohu."

„Ty mě opouštíš?" zdrceně na mne pohlédl. Byla jsem si naprosto jistá, že kdyby upíři mohli brečet, řval by jako malé dítě. Možná by mi to i přišlo vtipné, ale tento jeho zoufalý výraz jsem nemohla snášet.

„Edwarde! Prosím, teď mě poslouchej. Slib mi že na mě přestaneš myslet, že budeš dál existovat tak jako do doby než jsi mne poznal. Že si najdeš nějakou upírku, se kterou budeš do konce své existence šťasten. Slib mi, že nebudeš zlobit! Nemysli si že mne to nemrzí, zemřela bych kdyby se ti něco stalo." Pomalu a tiše jsem k němu promlouvala. Věděla jsem, že kdybych ho normálně prosila tak mi nic neslíbí a něco provede až odjedu. Ale když jsem řekla že by mi to ublížilo, takovou představu nesnese. Doufám, že bude v pořádku a že na mne zapomene.

„Néééé!! Bello! Já tě miluji! Víc než cokoliv na světě, víc než svůj život-svou existenci. Prosím, neopouštěj mne."

„Promiň, ale je příliš pozdě. Slib mi to!" Naštvaně jsem na něj pohlédla. Jenom mi to ztěžuje, stejnak ho musím opustit, ale takhle je to ještě horší.

„Slibuji" zašeptal a zavřel oči. „Prosím, Bells!" naposledy zaškemral.

„Sbohem" Otočila jsem se a vydala se zpět k autu. „Taky tě miluji, Edwarde. Navždycky budu." Nevím jestli to slyšel a je mi to jedno. Už na něj nesmím myslet. Když jsem byla skoro u silnice a viděla své auto, uslyšela jsem ten nejstrašidelnější zvuk z celého svého života. Nebyl to lidský křik, byl to řev něčeho nelidského. Ztuhla jsem na místě. Slzy mi tekly proudem. Nikdy na to nezapomenu, na ten pocit. Ublížila jsem mu. Příliš sem mu ublížila, ale v té chvíli jsem to nevěděla.

Zase jsem vzpomínala. To nesmím! Ucítila jsem strašnou bolest v hrudi. V prvních letech jsem myslela, že to čas zlepší. Mýlila jsem se. Každým rokem bolest byla horší. Školu jsem nezvládla hned po prvním roce v novém bydlišti a tak jsem to vzdala. Další rok jsem se odstěhovala od Charlieho. Mou bolest snášel špatně a tak jsem raději odešla. Zvládla jsem to sama. Našla jsem si práci servírky v místní kavárně. Nemám nějak veliký plat, ale na přežití mi to stačí. Žádnou lepší práci bych nezvládla. Tady se ani moc nemusím soustředit. 8 let stále stejná rutina. Každý den to samé, vyjímaje víkendy. To jsem chodila nakupovat vše potřebné. Vůbec jsem nevnímala čas. Když mi včera volal Charlie a René, aby mi popřáli k narozeninám, zděsila jsem se. Už je mi 25 let a já trpím čím dál víc. To prostě nejde. Musím s tím něco udělat. Řekla jsem si, že bych možná mohla zajet do Forks, jen se podívat jak se mu daří. Chybí mi všichni Cullenovi, ne jenom on. Po Alici se mi stýská nejvíce. Byla to má nejlepší přítelkyně a já se s ní ani nerozloučila. Všem jen ubližuji. Tak dobře, jedna jediná, krátká návštěva Forks mi neublíží.

Vzala jsem si kabelku a naskočila do auta. Mám nějakou Toyotu. Charlie mi ji koupil k narozeninám a zároveň na rozloučenou, když jsem se stěhovala.

Bydlela jsem ve státě Washington. Od Seattlu to nebylo moc daleko a Seattle byl blízko Forks. Cesta mi netrvala dlouho, jela jsem rychle. Nevěděla jsem co mě tam čeká. Nevěděla jsem ani jestli tam ještě budou, přeci jen za těch deset let vůbec nezestárli.

Večer jsem konečně dorazila do Forks, automaticky jsem jela k jejich domu. Měla jsem divný pocit. Bála jsem se, co se bude dít. Bála jsem se, jestli na mne nejsou naštvaní. Trefila jsem tam. Ku podivu. Jejich dům byl opuštěný. Lekla jsem, jestli přeci jen neodjeli. Pak mě ale překvapili otevírající se dveře. Rychle jsem vyskočila z auta a běžela dovnitř. Našla jsem tam Alici a Carlislea jak na mě zírají. Pozvedla jsem obočí.

„Ahoj Bello. Jak se daří?" Alice se snažila chovat příjemně, ale nebylo nic těžkého rozeznat ten ponurý podtón. Carlisle na mě kývnul na znamení pozdravu.

„Co se děje?" vyhrkla jsem a pohlédla do smutných očí.

„Alice, Carlisle! Je mi to tak strašně líto. Myslela jsem že dělám správně. Nemohla jsem to vydržet. Má se dobře? Kde je?" Pohlédla jsem na ně plna očekávání. Tvář se jim zkřivila bolestí.

„Je pozdě." Promluvil Carlisle.

 

Možné pokračování :

„Cože?" nechápavě jsem na ně pohlédla.

„Je příliš pozdě." Zopakovala Alice.

„Ne, prosím!" zoufale jsem zanaříkala. Ne! Vehementně jsem vrtěla hlavou. Ne! Edward je v pořádku. Musí být! Slíbil mi to!

„Alice! Ne! To není pravda!" začala jsem ječet, ale přes vzlyky mi nebylo rozumět.

„Bello! Šššš... Všechny nás to mrzí, nemysli. Všichni jsme to nesli těžce." Alice mě sevřela v pevném obětí a já vzlykala.

„Kdy?" vysoukala jsem ze sebe. Alici se moc nechtělo, ale přeci jen se pustila do vyprávění.

Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Too late (Příliš pozdě) - Jednorázovka:

 1
1. Amicale
27.05.2011 [21:15]

AmicaleKrásné Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře