Napadla mě naprostá blbost. Snad se vám to bude líbit. Do Forks jede dívka. Češka. Sandra Down. Chtěla jsem trochu obměnit příběh. Bella neexistuje, ale je tu Sandra. Ale existuje Sága Twilight. Knížky jsou vydány, filmy natočeny. Sandra uvidí stříbrné Volvo na parkovišti. Od té chvíle se jí změní život. Ví všechno o knížkách, zná celý příběh Belly a Edwarda. Sandra s Edwardem flirtuje, ale za žádnou cenu s ním nechce chodit. Proč? Bojí se vztahů. Kdysi jí někdo ošklivě zranil srdce a ona se bojí zamilovat. Je to Edward Cullen, a ten čeká na Bellu, ne na Sandru. Ale to ještě Sandra neví, že žádná Bella neexistuje. Prosím, aby jste zanechali malý komentář. Děkuji, váš Anizek.
12.07.2011 (15:15) • Anizek • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1737×
Zdá se to být divné. Včera jsem byla normální Češka a teď se ze mě stane Američanka. Jmenuji se Sandra Down. Táta je Angličan, proto to příjmení. Je mi 17 let. Bydlím v hlavním městě. S rodiči vycházím výtečně. Mám všechno. Rodinu, bratra, peníze, kamarády, dobré výsledky ve škole. Prostě všechno.
Jsem šťastná a nezadaná. Ale hrozně mě mrzí, že musím odjet. Dostala jsem stipendium. Lidi, teď se držte, do Ameriky a do Forks. Byli tam i jiné školy, ale na tohle místo jsem chtěla jet z jediného důvodu. Chci poznat svět upírů. Jistě, i já jsem četla příběh Edwarda a Belly. A kdo ne? V tomto světě zná každá druhá dívka, příběh upíra a člověka.
Maminka mi sice rozmlouvala tuto školu, ale angličtina jako angličtina. Už jsem pomalu začala balit. Stipendium jsem dostala jenom díky tomu, že chodím na soutěže, co se týkají angličtiny. Mluvila jsem stejně dobře, jako naše angličtinářka. Jazyky mi šly odjakživa. Ale všechno mi jde. Snad jenom pokulhávám trochu v rovnováze a tím pádem v tělocviku. Ráda bych třeba tančila, ale s mojí koordinací by to šlo těžko.
„Mám tě ráda, mamko. A tatínku, dohlídni tady na všechno. A bráško, ty nezlob. Napíšu vám, rodinko, až dorazím na místo. Pá, a opatrujte se. Uvidíme se, až se uvidíme,“ rozloučila jsem se se všemi a šla k letadlu. Nová kapitola mého života.
Dorazila jsem do Forks za stmívání. Docela pohoda. Malé zelené městečko. Na letišti jsem měla auto, tak jsem hnedle nasedla a otestovala svoje řidičské umění. No nic moc, ale dojela jsem k domu, kde bych údajně měla rok bydlet. Docela zvláštní, že mi tu nic nezařídili. Dům měl akorát postel a kuchyň. Na letáčku jsem měla, ať si ho vybavím podle svého. To by ovšem, nebyl problém, ale ne, že by se mi chtělo.
Musím sehnat nějakou restaurátorku. Esmé. Jasný, zase jsem se někde uhodila do hlavy. Bylo děsně na nic, že jsem tu neměla skříň, prostě jen postel. Nic k jídlu, nic. Ten dům mi trošku naháněl hrůzu. Budu muset vyrazit na nákupy. Ale asi nejvíc mě děsilo, že zítra už musím do školy. To je teda pěkně na nic.
Osprchovala jsem se a zalezla do postele. Byl zázrak, že tu byla lampička. Měla jsem s sebou starý výtisk Romea a Julie. V angličtině. Jinak než v angličtině v poslední době nečtu. Přečetla jsem sotva pár stran a už se mi chtělo spát.
Ráno jsem se probudila a cítila se jako přejetá. Ještě jsem se nestihla moc srovnat s tím časovým posunem. Vylezla jsem z postele a šla si dát sprchu. Jelikož tu nebylo nic k jídlu, tak jsem se sprchou moc nespopíchala.
Po sprše jsem se zabalila do ručníku a šla ke svému kufru. Obsahoval jen to nejnutnější. Chystala jsem se zde na nákupy. Musím to tu prozkoumat. A to dneska, jinak tu umřu hladem.
Vzala jsem si na sebe černé upnuté kalhoty, bílé obyčejné tričko s dlouhým rukávem a černé tílko se širokými ramínky. Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Nemalovala jsem se, protože to nikdy nedělám. Ještě bílou bundu Nike, a byla jsem komplet. Ovšem dilema byly boty. Nakonec jsem se rozhodla pro bílé Nike boty. Milovala jsem věci od Nike.
Vzala jsem si batoh a šla k autu. Bylo půl osmé a já si potřebovala ještě zařídit papíry o stipendiu. Musím dát o sobě vědět. Přijela evropská děvka. Nebo tak nějak mě nazval chlap na letišti.
Nasedla jsem do svého krásného auta. Tatínka jsem uprosila na černé Volvo. Přesně to, v čem jezdil Edward.
Školu jsem našla hned. Nebylo těžké se tu vyznat. Přijížděla jsem na parkoviště a ještě nikdo tu nebyl. Aby jo. Zaparkovala jsem na místě blízko školního vchodu.
Vešla jsem do školy a začala hledat kancelář školy. Našla jsem nějakou, kde seděla brýlatá paní za pultem a hrabala se v papírech.
„Ehm, dobrý den. Jsem Sandra Down. Dostala jsem stipendium na vaši školu,“ představila jsem se.
„Ach, dobrý den. Jistě. Česká republika, že?“ ptala se, se zájmem.
Usmála jsem se. „Jistě. Srdce Evropy,“ odpověděla jsem.
„Tady máte rozvrh. Sestavili jsme vám ho tak, abyste měla rozšířenou výuku jazyků. Mluvila jsem s vaším otcem po telefonu a ten říkal, že jsem velmi talentovaná. Dále tu máte plánek školy. Ale myslím si, že se tu zorientujete brzy. No a teď vám přeji hodně štěstí. Ať se vám u nás líbí a uděláte tu střední školu,“ usmála se na mě a podala mi ruku. Potřásla jsem si s ní a vyšla z kanceláře.
Vyšla jsem ze školy a šla ke svému autu. Batoh jsem hodila na kapotu auta.
Prohlížela jsem si plánek školy, když už na parkoviště začali najíždět studenti. Nějak jsem to nevnímala. Studovala jsem dál plánek školy a najednou mě zamrazilo. Přijíždělo auto. Stříbrné Volvo.
Srdce mi začalo být neuvěřitelnou rychlostí. Sandro, uklidni se, může to auto mít kdokoliv. Ty hnedka myslíš na Edwarda, ty káčo pitomá.
Z auta vystoupilo 5 lidí. Málem jsem omdlela, když jsem viděla kluka jako horu, krásnou blondýnku, malého elfa, hezkého blonďáka a hlavně krásného kluka s bronzovými vlasy. No, to mě podrž.
Autor: Anizek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tohle není sen, ale realita - 1. kapitola:
Wow! Už se těším na další dílek!
Příště by mohla být trochu delší, ale byla fajnově napsaná.
Skvělej první díl Už se moc těším na další
kdy bude 2.kapitola?
Tyhle příběhy miluju! Jen tak dál .
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!