Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 3. kapitola

13.11.2011 (07:00) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3880×

Ne, Jane nebyla stejný maniak do nakupování jako Alice, byla mnohem a mnohem horší. Zatáhla mě snad do každého obchodu. Brala celé kupy oblečení a já je pak hromadně zkoušela. Slovo ne pro ni nic neznamenalo, vše pak donesla k pokladně. Prodavačka si nás měřila hrozným pohledem, ale když viděla Janeinu platinovou kartu, rozzářila se.

Ty večerní šaty jsme hledaly jako poslední. Jane si vybrala krásné černé šaty, které vepředu postupně přecházely v červený pruh. Byly zavazovací na krku a sahaly jí sotva ke kolenům. Barva jí přesně ladila k jejím očím.

Já jsem ale nemohla najít žádné, které by se mi líbily, až jsem narazila na ty nejhezčí šaty, co jsem kdy v životě viděla. Byly světle modré s úzkým korzetem, přes něj vedla sametová stuha a okolo ní byli motýlci z diamantů a safírů. Sukně byla nabíraná, jako u baletek, a končila u kolen.

K šatům jsme si vybraly boty na podpatku. Já modré, které se stuhou zavazovaly na lýtkách, a Jane červené lodičky. Obě jsme dokoupily pár doplňků - náušnice, náramky, náhrdelníky, prstýnky a podobné. Dokonce jsme v jednom klenotnictví koupily i opravdové korunky. Budeme jako princezny - nebo spíš, my jsme princezny upírů.

Když jsme vycházely z obchodu, byly jsme ověnčené taškami, jako vánoční stromeček. Možná to byl důvod, proč na nás všichni tak zírali, nebo to bylo kvůli tomu, že Jane vypadala jako anděl.

„Všichni po tobě koukají,“ řekla jsme jí.

Ona se rozesmála a zeptala se mě: „Už ses viděla v zrcadle?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Tak to udělej.“

Pokračovaly jsme dál až k podzemnímu parkovišti, nastoupily jsme do Janeina červeného Porsche a jely k paláci. Jane mě zavedla do mého pokoje, byl prostě nádherný. Byl zařízen do tyrkysové a zelené barvy. Naproti dveřím stála veliká zelená pohovka, nábytek byl bílý a z pokoje vedly dvoje dveře. Jedny do černobílé koupelny a druhé do šatny, která byla dvakrát větší než můj pokoj. Šatna byla ještě prázdná, ale to se mělo brzo změnit. Díky těm všem taškám, co jsme nesly. Co mě ale zaujalo, bylo zrcadlo přímo vedle. Pomalu jsem se k němu přibližovala se zavřenýma očima. Počítala jsem do tří a pak jsem je otevřela.

„Ó můj Bože.“ Dívala jsem se do zrcadla, ale ne na sebe, Bellu Swanovou, obyčejnou dívku, ale na tu nejnádhernější upírku, Iss Volturiovou!!!

Vlasy, které mi předtím trčely na všechny strany, se stáčely do půlky mých zad. Rty jsem měla plné a červené, stejně jako oči - měl je takové každý novorozený. Tělo se mi zdokonalilo, vytáhla jsem se o několik cenťáků a moje figura neměla chybu. Byla jsem jako nějaká modelka.

Z mého rozjímání mě vyrušila Jane.
„Musíme jít znovu zítra na nákupy.“

„Tak to ani náhodou.“
Jane se na mě s údivem podívala: „Jak...?“

Najednou se pode mnou zatočil svět a já padala.

oOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Ležela jsem. Co se se mnou zase stalo? Viděl někdo někdy upíra omdlít? Ne? Jsem prostě originál.

„No konečně ses probrala,“ uvítala mě Jane.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Omdlela si, zase nová schopnost. Umíš číst myšlenky.“

„C-O-Ž-E?!“ zaječela jsem na ni. „Vždyť tě teď neslyším.“

„Tak se na mě soustřeď. Prostě si řekni, že chceš vědět, co si myslím.“

I když jsem tomu moc nevěřila, vyzkoušela jsem to. Na co myslíš, myslíš, myslíš? A pak jsem to uslyšela.

„Je opravdu mocná, ale má to i své zápory. Tolik povinností.“

„Už tě slyším. To vypadá, že tu schopnost můžu vypnout. To je super.“

Jane se zvedla, že půjde, ale pak se ještě naposled otočila a řekla: „Jo a ten zítřejší nákup platí. Vyzvednu tě před sedmou.“

„Proč tak brzo?“

„V sedm se otvírá.“ A s úsměvem odešla.

Vydala jsem se na prohlídku paláce. Na mém patře byly pokoje Arových nejbližších a o patro výš zbytku gardy. Zamířila jsem tedy dolů. Byly tam troje dveře. Otevřela jsem ty nalevo, byla to tělocvična, kde zrovna zápasila dvojice upírů. Felix a Demetri, jak jsem zjistila z jejich myšlenek. Raději jsem odešla.

Teď ty napravo. Vedly do té největší knihovny, jakou jsem kdy v životě viděla. Byl to nekonečný sál, ve kterém byly knihy ve všech světových jazycích. Až bude po té slavnosti, budu se učit. Pak bych mohla žít kdekoliv. Opustila jsem i tuto místnost.

Vešla jsem prostředními dveřmi. Bylo tam několik upírů. Hráli různé hry a u klavíru seděl Janein bratr Alec a hrál nějakou skladbu. Šla jsem k němu a pozdravila: „Ahoj, Alecu.“

„Jé, ahoj, Iss. Co tady děláš?“

„Jen se tak procházím a nudím se?“

„Tak si přisedni,“ řekl a pokračoval ve hře.

„Alecu, naučil by si mě hrát?“ zeptala jsem se.

„Proč ne, až budeš mít volno, tak přijď.“ Pokračoval ve hře. A já při ní vzpomínala na ty příjemné chvíle s Edwardem. Jak jsem vedle něj takhle seděla a poslouchala, jak hraje moji ukolébavku. Ne, nesmím na něj myslet. Už ne!

Korektura: Blotik

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 3. kapitola: