Začátek nového života a znovu svatba. Ale zatím jen přípravy.
08.04.2012 (07:00) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3331×
Z pohledu Belly:
Všichni se nějak zasekli, když se začalo mluvit o Markovi. Musela jsem je rozhýbat.
„Nejsme tady náhodou kvůli té svatbě!?“ A to pak teprve začalo všechno lítat.
Když zrovna Jane kráčela k Bobovi, dostala Alice vidinu. Viděla mě, jak jsem zabila Marka, tohle dá všechno do pohybu. Jane s Bobem si vyměňovali manželské sliby, jejich „až navěky“, prostě nádhera. Ale byla jsem ráda, že jsem si vypnula čtení myšlenek, když si dávali první manželský polibek. Edward se z toho opravdu netvářil nadšeně.
Po svatbě se konala ještě oslava. Jane musela tančit s každým klukem z její velké rodiny a Bob to měl naopak. Když jsem s ním tančila, všimla jsem si záhadných plamínků v očích, jako by něco chystal. Chtěla jsem se ho na to zeptat, když jsem se najednou ocitla v docela jiné náruči. Hlavním organizátorem této akce byla Alice, tak se ani nedivím, že to tak dobře vyšlo.
Poslouchala jsem Edwardovy myšlenky a dost jsem se přitom bavila, jako by úplně zapomněl, že taky čtu myšlenky. Ale pak vyslovil přání, kterému nešlo odolat. Políbila jsem ho. Nedalo se to srovnávat s polibky za mého lidského života, i když jsem při nich zapomněla dýchat, při tomhle bych asi upadla do kómatu. Byla to nádhera, konečně jsem se cítila celá, neboť moje srdce bylo celou dobu s ním. S tím, kterého miluji. Pak se ale odtáhl a vyčetl mi Marka, řekla jsem mu celou pravdu a znovu jsem ho políbila. Byl to ten nejlepší okamžik dnešního večera, ale to jsem si jenom myslela. Vyslovil ta dvě slova, která dokážou otřást světem. „Miluji tě.“ Zatočila se mi hlava, konečně!!!
Chtěla jsem mu něco ukázat, poslala jsem mu myšlenku: „Taky tě miluji.“ Ten jeho výraz stál za vše, a co teprve jeho myšlenky. Musela jsem ho upozornit, že by se mu mohl přehřát mozek. Byl tak roztomilý!
Teď jsem mohla být šťastná, byla jsem se svou láskou a Jane měla manžela. Láska našla dvě největší samotářky světa. Obě se stěhujeme ke Cullenovým jako jedna šťastná rodina. Budeme bydlet v jednom malém, severním, anglickém městě.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Stáli jsme před nádherným sídlem, obyčejný dům už by byl moc malý, Esmé se opravdu vyznamenala. Okolo byly rozlehlé pozemky s množstvím barevných květin. Začal boj o ten nejlepší pokoj, rychle jsem vystartovala a předběhla ostatní ve dveřích, za mnou se v nich zasekli Alice s Emmettem a ani jeden nechtěl ustoupit. Já mezitím vyběhla schody a prolítla pokoje, byly nádherné, ale já hledala dokonalost. Rychle do druhého patra, taky nic. Už zbývalo poslední patro a to bylo ono. Byly tam dva propojené pokoje a uprostřed naproti schodům stála velká knihovna a černé piáno. Náš nový domov.
„Edwarde?“ zavolala jsem na svého anděla, po chvíli mě někdo objal okolo pasu. „Jak se ti líbí pokoj, co jsem vybrala?“
Chvíli váhal s odpovědí: „No, trochu mi vadí, že máme oddělené pokoje, ale to se za pár dní změní. Alice plánuje svatbu za týden. Chce tě vzít na nákupy... Vlastně si pro tebe zrovna jde,“ dodal se smutným povzdechem, ale ani on si nedovolil Alici odporovat.
„Rychle, rychle,“ vlítla do pokoje jako blesk Alice a táhla mě dolů k autům. „Máme toho tolik na práci, musíme vybrat svatební šaty, boty, doplňky, oznámení, ozdoby, květiny, šaty pro družičky, myrty, prstýnky, a tak dále. Prostě toho máme dost.“ Měla štěstí, že nemusela dýchat, jinak by se už udusila při vyjmenovávání celého seznamu. Nevím sice, jak to chce všechno stihnout, ale to je její věc.
V autě už na nás čekaly Rose, Jane a Esmé. Všechny jely vlastně dobrovolně. Rose si chtěla vybrat nějaké hezké šaty a stále se cítila trochu provinile, jak se ke mně předtím chovala. Jane si na mé svatbě kompenzovala to, co nestihla na své, a byla to moje sestra a hlavně miluje nakupování. A Esmé je matka rodiny, měla radost, že se jí zase rozroste. Jaká škoda, že tato úžasná matka nikdy nebude mít své vlastní dítě.
Celý den jsme měly co dělat. Alice mě snad zavedla do každého obchodu. Když už jsme měly vše hotové, vydaly jsme se do svatebního salonu. Měli tam tolik bělavé nádhery, že jsem nevěděla kam s očima. Alice mi je začala nosit jedny po druhé a já je musela poslušně zkoušet. Až se mi do rukou dostaly šaty jako pro anděla.
Byly celé bílé, bez ramínek. Obepínaly moji postavu a u mých nohou končily v bohaté vlečce.
Alice ale stále nepřestávala. „Alice, já už mám vybráno. Tohle jsou ty pravé.“ A táhla jsem ji co nejrychleji k autu. Už se mi děsně stýskalo po Edwardovi. Nemůžu bez něj vydržet ani jeden den, měla bych se léčit. Lidé jsou závislí na drogách, alkoholu a já na Edwardovi.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Together we are strong 27. kapitola:
nádherná kapitolka....konečně se dali dohromady
Krásné,moc krásné.
úžasné Bude svatba konečně bodou spolu a šťastní
Pěkné!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!