Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 26. kapitola

07.04.2012 (10:15) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4073×

Z pohledu Edwarda:

Bob se bude ženit. Slyšel jsem to snad od každého okolo. Bere si Jane, ještě dnes. Upír ani nemůže v klidu trpět, že znovu ztratil lásku své existence. Alice je ve svém živlu, organizuje, co se dá. Šaty, květy, prstýnky... Přeju to Bobovi, bude konečně šťastný, jen by mě zajímalo, kde bude novomanželský pár bydlet. U nás nebo ve Volteře?

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOo

Stáli jsme v hlavním sále paláce a čekali na družičku, moji Bellu... Co to plácám? Jane se už netrpělivě dívala na dveře, ale vypadala krásně. Musel jsem Bobovi gratulovat s výběrem manželky. Vtom se otevřely dveře a v nich anděl, ale opravdu. Měla na sobě zlaté, nadýchané šaty, které nádherně ladily k jejím zlatým očím. Dnes si asi nevzala čočky. Nemohl jsem od ní odtrhnout zrak, byla tak nádherná, ale nebyla moje. Vtom Jane vyslovila otázku, která mě zaujala.

„Co Mark?“

Všichni jsme zpozorněli. A pak Bella řekla velice zvláštní odpověď: „No, řekněme, že od něj mám konečně klid.“ A navzájem se na sebe usmály. Co to znamená??? Vždyť to je její přítel, to se jí nebude stýskat? Kam ale mohl jít? Já kdybych byl jím, tak bych se od ní nehnul! „Nejsme tady náhodou kvůli tvé svatbě?“ vyrušila mě Bella, když promluvila na Jane.

Zazněl svatební pochod, Bob netrpělivě čekal na svou nastávající a jeho myšlenky byly velice zmatené. Vtom mi jakoby do hlavy narazila Alicina vidina. Překvapením bylo, že v ní figurovala Bella, měla na tváři naštvaný výraz a dívala se na někoho za mými zády. Otočil jsem se a díval jsem se do překvapené tváře Marka. Bella se na něj vrhla a jediným trhnutím ho usmrtila. Vidina skončila, vidina blízké minulosti. Překvapeně jsem zíral před sebe, co to znamená??? Proč by ho zabíjela?

„Berete si, Roberte Johne Smith-Cullene, zde přítomnou, Jane Katerine Lamer-Volturiovou? Budete ji milovat a ctít, v bohatství i chudobě, do konce věčnosti?“ zeptal se místní kněz.

Bob ani na chvíli nezaváhal: „Ano, navěky.“ S úsměvem se otočil na Jane.

Kněz znovu promluvil: „Berete si, Jane Katerine Lamer-Volturiová, zde přítomného, Roberta Johna Smitha-Cullena? Budete ho milovat a ctít, v bohatství i chudobě, do konce věčnosti?“

„Ano.“ Jane doslova zářila nadšením.

„Prohlašuji vás za muže a ženu.“ A pak promluvil k Bobovi: „Můžete políbit nevěstu.“ Bob se na Jane vrhl a zuřivě ji políbil. A ty jeho myšlenky. Už plánoval jejich svatební noc.

„Gratuluji,“ přitočila se k novomanželům první Alice. Po ní následovali i ostatní.

Teď se ukázalo, jak skvělé má Alice organizační schopnosti. Svatba plynně přešla na oslavu. Podávala se lidská i zvířecí krev, které se samozřejmě ostatní upíři vyhýbali. V sále se tančilo na pomalou hudbu a Jane tancovala s každým mužem v naší rodině. Teď jsem ji vyzval já a dotančil s ní doprostřed sálu, čeho jsem si ale nevšiml, byl Bob, který hned vedle tančil s Bellou. Ani jsem nepostřehl jak, tak jsme tančili spolu a vedle nás se usmíval novomanželský pár. Chytře to na nás vymysleli, ale já byl rád. Měl jsem alespoň výmluvu držet ji pevně přitisknutou na sebe. Cítit její tělo na svém. Nejraději bych ji tady před všemi políbil.

Jako by mi četla myšlenky, vytáhla se na špičky a otřela se svými rty o mé. Byly stejně sladké, jaké jsem si pamatoval za jejího lidského života. Lákaly mě do záhuby a já se klidně nechal vést a oplatil jsem jí její útok. Jen jsme tam stáli a líbali se, ale pak jsem si vzpomněl, proč jsem se rozhodl se jí vzdát. A odtáhl jsem se.

Nechápavě se na mě podívala. „Máš Marka,“ vysvětlil jsem jí a snažil jsem se jeho jméno vyslovit bez stopy nenávisti, kterou jsem cítil vždy, když jsem si představoval, jak ji líbá.

Usmála se na mě. „Já jsem nikdy nic s Markem neměla a to, co viděla Alice, se stalo asi tak... před hodinou.“ A znovu přitiskla své rty na mé. Já se toho snad nikdy nenabažím. Odtáhl jsem ji ze středu sálu a stále ji líbal. Najednou jsem měl v hlavě jen své myšlenky, okolo nás nikdo neexistoval. Byli jsme jen my dva a čas.

„Miluji tě,“ zašeptal jsem mezi polibky. Už bych jí nikdy nedokázal lhát, nevydržel bych to bez ní. Je pro mě důležitá, jako vzduch pro člověka. Nemůžu bez ní žít. Jsem její oddaný služebník a ona mi mohla klidně rozšlapat mé srdce, co jí leží v prachu u nohou. Už se od ní nikdy nehnu ani na krok!

Pak se ale stalo něco, co mě vyvedlo z míry. „Taky tě miluji.“ Jak ale... Vždyť to není možný. Poprvé jsem slyšel Belliny myšlenky. Ale jak je to možný? Nezbláznil jsem se? Anebo...

„Pozor, miláčku, ať se ti nepřehřeje hlava,“ dodala s úsměvem. Bavila se tím, jak jsem se choval, ta malá mrška.

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 26. kapitola: