Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 25. kapitola

30.03.2012 (13:45) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 4146×

Z pohledu Belly:

Byl to Mark, a tentokrát si řekl, že mě dostane, všiml si ale mého pohledu a zaměřil se na Edwarda, který na něj zavrčel. Věděla jsem, že použil svou schopnost iluze a ukazuje Edwardovi své sny, ve kterých samozřejmě figuruji já. Než jsem to stihla Edwardovi vysvětlit, vylétl ze síně. Co nejrychleji jsem se zbavila Marka, s ním si to vyřídím později, ale teď jsem potřebovala mluvit s Edwardem. Odpustí mi, že jsem mu celou dobu lhala? Nebo mě zavrhne?

Snažila jsem se ho dohonit, ale najednou stál přede mnou. Nevšiml si mě, přemýšlel. Dost hlasitě na to, aby si mě všiml, jsem vyšla ze stínu. Díval se na mě divně, jako by mě viděl poprvé, a já mu řekla ani nevím co, protože jsem se už zase topila v jeho očích. Pak mě ale vystrašil tím, že by měli odjet, teď když jsem si uvědomila, že bez něj nemůžu žít.

Vytáhl na mě Marka, jako kdybych mohla mít něco s tím debilem. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem s ním nic neměla, ale nevěřil mi, a pak prostě utekl. Potřebovala jsem chvilku klid, byla jsem dost vytočená a to hlavně na Marka. Dala jsem si ještě malý lov, a když jsem se asi po hodině vracela do hradu, byla jsem pevně rozhodnutá si to vyříkat s Edwardem. Kousek od jeho pokoje mě však někdo chytl a zatáhl do jednoho nepoužívaného pokoje.

„Jane, nech mě, jdu si to vyřídit s Markem. Ukázal něco Edwardovi a ten si o mně teď myslí, že jsem děvka,“ řekla jsem naštvaně.

„Nechci ti v tom bránit, ale myslela jsem, že tě bude zajímat, že se... budu vdávat! Ááá,“ řvaly jsme spolu a skákaly okolo sebe. Konečně ji čeká šťastná budoucnost, spolu s Bobem.

„Dobrý, už jsme se naječely, teď jdu zabít Marka.“ Vydala jsem se ke dveřím.

„Moc se nerozcuchej, svatba je za hodinu, tak se dostav. Šaty už máš připravený v pokoji. Musím jít. Lálálá, já se vdávám, lálálá.“ Asi se opravdu zbláznila, ale já měla něco jiného na práci.

oOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Marku!“ zařvala jsem, když jsem ho zahlédla u dveří do tělocvičny, alespoň mi ušetřil čas, stejně bych ho sem dovlekla.

„Ano, miláčku?“ Já ho snad zabiju, neví, čeho jsem schopná, ale to se brzo změní. Nedovolím nikomu dělat si ze mě blázny, po tomhle mě už snad nechá na pokoji.

„Co takhle menší zápas?“ a nasadila jsem svůdný úsměv, který ho hned přivedl na nechutné myšlenky, porazí mě, a pak si to se mnou náramně užije. Prase!

„Jasně.“ Olízl si rty. Otevřel mi dveře a pleskl mě po zadku, teď to udělal naposled.

Postavili jsme se naproti sobě do bojových pozic a Mark se po mně vrhl. Myslel si, že mě to překvapí a on mě hned přiková svojí vahou k zemi. Ale já mu uhnula a navíc jsem mu podkopla nohy a on se natáhl jak široký, tak dlouhý. S nevěřícným výrazem se zvedl a vrhl se po mně znovu. Na to, že mu je dvě stě let, nemá vůbec žádnou taktiku. Chová se jako novorozený a spoléhá jen na svou sílu. Jak ho mohl Aro přijmout do gardy? Je jasné, že neprošel žádným tréninkem, takže když přišel, už znal svou schopnost. Aro byl až moc laskavý na upíry se schopnostmi. Mezitím se znovu zvedl a chystal se mě znovu napadnout, ale mě už to přestalo bavit. Chytla jsem ho zezadu za krk a hodila ho na stěnu tou největší silou.

„Neměl jsi mě dráždit,“ zašeptala jsem mu do ucha. „Já nejsem tak bezbranná jako ty,“ a začala jsem ho trhat. Slyšela jsem, jak zalapal po dechu, jako by to potřeboval. Opravdu si myslel, že se neumím bránit - dědička trůnu. Potom jsem ho zapálila svou mocí. Ve vzduchu byl stále cítit pach spáleného masa, neměla jsem ho ráda. Koukla jsem se na hodinky - měla jsem pět minut, pokud přijdu pozdě, tak mě Jane zabije.

Tou největší rychlostí jsem vyrazila do pokoje rychle na sebe vzala krásné zlaté šaty, vlasy jsem si svázala do jednoduchého uzlu a mohla jsem jít, bylo ještě dost času a já mohla lidskou rychlostí vyrazit do hlavního sálu, potřebovala jsem všechno vstřebat - Edwardovo odmítnutí, zjištění, že ho stále miluji, zabití Marka... Hned po svatbě odjedu, chci žít chvíli v klidu. Někdy mi chybí ta doba, kdy jsem žila ve Volteře. Každý den byl stejný, ale já jsem alespoň věděla, co mám předpokládat. Nestalo se nic, co by mě vyvedlo z míry, a já jsem byla relativně šťastná.

Došla jsem ke dveřím, potichu jsem je otevřela a uviděla, jak všichni stojí u brány z květů. Jak to stihli takhle rychle zařídit? Vlastně jo, je tady Alice, ta je nenahraditelná!

„Iss!“ zařvala Jane, která asi celou dobu zírala na dveře. „Stihla jsi to!“

„Přece bych si nenechala ujít svatbu ségry,“ objala jsem ji. Vypadala opravdu úžasně, měla světle růžové šaty, které se na světle třpytily. K jejím blond vlasům to děsně sedlo.

„Co Mark?“ zeptala se zvědavě. Při jeho jméně zpozorněli i Cullenovi, kteří stáli v pozadí okolo Boba.

„No, řekněme, že od něj mám konečně klid,“ zasmála jsem se. Hned pochopila.

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 25. kapitola: