Velmi produktivní lov.
16.02.2012 (19:15) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3822×
Z pohledu Belly:
Doma byla děsná nuda. Angela byla s Alecem a Jane se bavila tím, že přerovnávala šatnu, musela do ní nacpat vše, co si dneska koupila - a netuším, jak to chtěla udělat. Už předtím tam byl asi jen milimetr místa. Nějakou dobu jsem si četla a pak hrála, ale pak mě to začalo unavovat. Dělat něco pořád dokola asi nebaví skoro nikoho. Zavolala jsem tedy Alici, to, co jsem si neuvědomila, bylo, že její číslo mám ještě z doby, kdy jsem žila ve Forks, ještě že jsem to zamluvila. Navrhla jsem, abychom jeli do města na diskotéku. Hudba a legrace v jednom.
Když jsem zavěsila, přiřítila se ke mně Jane. „Rychle pojď, máme málo času a já ti musím vybrat něco na sebe.“ A táhla mě do mé šatny. Byla o dost menší než ta její, ale přesto byla větší než můj pokoj. Zabralo jí jenom chvíli, než z té změti látek vyhrabala krátkou, světle zelenou sukni sotva pod zadek a k tomu bílou průsvitnou halenku se zelenými motivy. Přes to khaki sáčko a můžu jít.
„Zajdu si na lov,“ řekla jsem Jane, která už něco hledala pro sebe, „naposledy jsem byla minulý týden. Úplně jsem na to zapomněla.“ A vyrazila jsem nejkratší cestou k lesu. Když jsem se napila, chvíli jsem jen tak běžela a užívala si volnost, až jsem se dostala na nádherné místo. Byla to zarostlá louka, všude bylo kapradí a různé květiny a uprostřed bylo jezírko.
Pomalu jsem došla k jezírku a vysvlékla se do spodního prádla. Musela jsem to oblečení opatrně složit, jinak by mě Jane asi zabila, kdybych ho zmuchlala. Voda byla příjemně teplá a já jsem se příjemně uvolnila. Udělala jsem pár temp a pak jsem se potopila. Byla jsem tak nadšená, že jsem si ani nevšimla, že na louce je někdo se mnou. Teprve až když se za mnou ozvalo decentní odkašlání, otočila jsem se.
„Ahoj, moc se omlouvám. Jen jsem šel kolem,“ řekl můj bůh v podobě Edwarda. Stál na kraji lesa a přímo na mě zíral.
Bylo mi to nepříjemné: „Mohl by ses prosím otočit, ráda bych vylezla.“ Pořád na mě koukal se stejnou touhou jako na naší první hodině biologie, ale nebyla to touha po mé krvi, ale po něčem jiném.
„A co když se mi nechce?“ Chlapec chtěl dráždit...
A tak jsem pomalu vyšla. Zíral na mě s otevřenou pusou. Rychle jsem oběhla louku po jejím obvodu a teď už suchá jsem si oblékla to složené oblečení. Edward stál pořád jako přikovaný na místě a měl vytřeštěné oči. Ale pak, když jsem si oblékala halenku, mě někdo najednou chytl okolo pasu. Otočila jsem se a pohlédla přímo do jeho tváře. Ovanul mě jeho sladký dech a mně se podlomila kolena.
„Víš, že není dobré provokovat hladového upíra.“ Díval se na mě úplně černýma očima, ale na tváři měl ten svůj pokřivený úsměv. Jak já jsem ten úsměv milovala.
„Jak budu potrestána?“ zeptala jsem se a on se ke mně ještě víc naklonil. Vzdálenost mezi námi se stále zkracovala, až jsem to nevydržela a spojila naše rty. Bylo to mnohem lepší než za mého lidského života, tehdy to sice bylo něco úžasného, ale mé vnímání se přeměnou zlepšilo. Naše rty byly pro sebe stvořeny. Hladil mě pod oblečením po zádech a přitahoval si mě k sobě víc a víc, až mezi námi nebyl ani milimetr místa. Já jsem ho objala kolem krku a hrála si s jeho vlasy. Pak jsme se pomalu, a to velice pomalu, pustili, a chvíli jsme na sebe jen koukali.
„Už musím jít,“ řekla jsem rychle a vyrazila směrem k domu, ještě na kraji louky jsem se otočila a zamávala mu. Pak jsem rychle vběhla do domu, kde už na mě čekali ostatní.
„Vyrážíme, ať na nás Cullenovi nečekají,“ řekla Jane a nekomentovala můj pozdní příchod.
Nasedli jsme každý do svého auta a vyrazili jsme ke Cullenovým. Zrovna když jsme zastavili před jejich domem, akorát otevírali dveře. Tanya si mě opět měřila naštvaným pohledem, který kdyby zabíjel, tak bych se už válela v prachu u jejích nohou. Bylo mi to jedno, já jsem se zářivě usmála na Edwarda, který na mě celou dobu zíral, až mu musela Tanya dupnout na nohu.
Alice viděla náš pohled a taky se zářivě usmála, pochopila to dřív než ostatní. Její intuice nebyla darem, ale šestým smyslem, co mě ale zarazilo, bylo to, že už si uvědomila, že je na mně něco divného. A chovám se zvláštně a taky jí nehrálo to číslo, mám to docela nahnutý. Asi bych jim to měla co nejdříve říct, ale zase by se mi líbilo, kdyby na to přišel Edward sám, díky svému srdci. Nechám tomu volný průběh a nějak se to vyvine, teď mám závažnější problém. Při rozdělování, kdo pojede s kým, na mě připadl Edward s Tanyou. Emmett, Rosalie a Bob jeli s Jane, Alice a Jasper s Alecem a Angelou a na mě zbyli oni. Co ale Tanyu naštvalo, bylo to, že si Edward sedl vedle mě. Hned jsem se cítila líp. Mohli jsme vyjet.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Together we are strong 19. kapitola:
jooooooooo
Skláním se před tebou.Je to tak krásné,milé,kouzelné.Až z toho mám sevřený žaludek.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!