První den ve škole a setkání s Cullenovými. Jak se dokáže Angie ovládat, aby jim něco neudělala?
13.01.2012 (07:30) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 4346×
Pohled Belly:
Když jsme vyšli z kanceláře, uviděla jsem tu masu lidí, co čekala jen na nás. Byli zvědaví, jak jinak. Žasli jako vždy nad naší krásou, ale i za tu chvíli jsme si stihli získat mírné pohoršení. Vadilo jim, že Angela chodí s Alecem, hlavně proto, že se jim líbil. Cullenovy jsem nikde neviděla, ale jejich auta už tu byla, ale zarazilo mě poničené Rosaliino auto, co s ním dělala? A to si ho tak vážila.
Na hodinu jsme dorazili o chvíli později, neboť nás musela Jane ještě jednou zkontrolovat, abychom nedělali ostudu. Hodinu měl zrovna nějaký dědek, a tak jsem využila své moci a trochu jsem si to u něj vylepšila. Co mi ale zkazilo náladu, bylo, že ve třídě byli Alice, Edward a ten kluk z mého vidění. Koukal jako v mrákotách na Jane, v jeho myšlenkách jsem viděla, jak ji viděl při přeměně, vysvětlila mu pravidla a pak zmizela. Roky ji hledal po celém světě a teď ji našel a bylo mu jedno, že zabíjí lidi (jak si myslel). Jane ho taky poznala, ale nedala to na sobě znát, tehdy se jí líbil, ale bála se, jak by zareagoval Aro. A když pak viděla jeho radost nad Angelou a Alecem, nadávala si za svou zbabělost. Alespoň Jane bude šťastná.
„Hodně štěstí, sestřičko,“ poslala jsem jí myšlenkou.
Museli jsme se představit třídě, ale to nic nebylo. Akorát při Angele se na nás Alice divně zadívala. Vím, že si s ní pak bude chtít popovídat. Sedli jsme si až dozadu, ale stejně na nás všichni zírali. O přestávce se na nás nalepili jako mouchy na med, ale my jsme jim šikovně utekli a pokračovali na další hodinu. Ta proběhla v klidu, protože na ní nebyl nikdo od Cullenů.
Na oběd jsme dorazili o něco později, zdržela nás ještě učitelka italštiny, takže když jsme vešli, byla jídelna plná. Jak jsme vešli, všechno ztichlo a já na konci jídelny zahlédla Cullenovy, viděli je všichni.
Došli jsme k pultu s jídlem a vzali si každý své oblíbené. Sedli jsme si k poslednímu prázdnému stolu a začali jíst - lidské jídlo upírům chutná. Chuť jim kazí ta žízeň, ale my ji neměli, takže nám chutnalo. Cullenovi na nás zírali, jak jsme s úsměvem jedli lidské jídlo. Byla to sranda k popukání. A co teprve jejich myšlenky:
„Jak to můžou jíst??? Je to hnus!!!“
Nám ale kazilo chuť něco jiného, a to dotěrní spolužáci. Celý den za námi dolézali a zvali nás na rande. Jako by měli nějakou šanci, i kdybychom pro ně nebyli nebezpeční. A ty představy, naprostá hrůza.
„Budou s tebou chtít mluvit, pověz jim pravdu, ale ne o Francesce,“ poslala jsem Angie myšlenkou. Jen kývla na souhlas.
Vstala jsem a se mnou i Alec a Jane, poslouchali celý náš rozhovor. Zamířili jsme ven na parkoviště, měli jsme už volno. Nasedli jsme do aut a čekali na Angie.
Z pohledu Angely:
Když Jane, Alec a Bells odešli, následovala je skoro celá škola, kromě nich. Věděli, že čekám na ně, a tak ke mně přistoupili. Promluvila jsem první: „Dlouho jsme se neviděli, Cullenovi.“ Ne, že by mi to vadilo, dodala jsem v duchu.
„Skoro jsem tě nepoznala, Angelo,“ řekla Alice. Bylo na ní vidět, že je zvědavá, asi jí vadí, že neví vše předem jako vždy.
„Vidím, že už víš pravdu,“ dodala po chvíli.
„Jistě, jak jinak,“ odpověděla jsem jí rezervovaně.
„Co se ti stalo?“ Alice prostě musela vědět vše.
„Jela jsem do města a tam byla Victoria, proměnila mě do své armády novorozených, které chtěla poslat proti Belle a vlkodlakům z La Push. Volturiovi se to dozvěděli a poslali tam gardu a mě vzali s sebou do Volterry. Někdy i děkuji Victorii, že mě proměnila. Jinak bych nikdy nepoznala Aleca.“ Viděla jsem, jak se zarazili.
„Udělali Belle něco?“ zeptala se se strachem Alice.
„Co je nám do nějakého člověka,“ promluvila opovržlivě neznámá upírka a Edward, kterého držela okolo pasu, zavrčel a odtáhl se od ní.
„Oni jí nic neudělali, Alice. To vy jste ji zabili,“ mluvila jsem plna nenávisti, „po tom, co jste odešli, nežila, byla jako chodící mrtvola. Několik měsíců na nikoho nepromluvila. Pak se to trochu zlepšilo, a to díky Jacobovi Blackovi, ale pořád to nebyla ta stará Bella. Přestala poslouchat hudbu, jezdila na motorce a trávila celé dny s Jacobem. A pak jednoho dne prostě skočila, viděla takhle skákat kluky z La Push, ale ten den byl moc silný proud a ona se utopila. A tak skončil život mé nejlepší kamarádky, díky vám. Bohužel se ještě uvidíme, Francesca chce mluvit s Carlislem, má mu něco vyřídit od Ara, takže se u vás stavíme v sedm.“ A pak jsem odešla bez toho, abych se na ně znova podívala.
Na parkovišti už na mě čekali ostatní. Nasedla jsem do auta a vyjeli jsme domů. Is měla smutek v očích a pak nám všem poslala: „Máme co dělat, musíme se dát do pucu. Jsme přece dědicové trůnu!“ Tohle byla ta Is, na kterou jsem si teď zvykla. Nebojácná a hrdá a především se nikdy nevzdává, protože kdo se vzdává - prohraje.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Together we are strong 11. kapitola:
tak tahle kapitolka byla super!
jak si to jak představuješ?kde je dalš kapča?jinak božíí
Sireen, jen jeden detailík. Nechci se nějak navážet, je to jen můj postřeh. Jedna věc, máš tam napsané Alekem -> Alekem. A druhá, co já si pamatuju, tak Alec se může skloňovat i Alekem i Alecem. Myslím, že je to jedno. Jsou to anglická jména, proboha.
úplne super, rychlo dalsiu
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!