Setkání z druhé strany. Jak to prožívali Culleni.
23.12.2011 (09:45) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 4290×
Pohled Alice:
Ach jo. Už to není jako dřív. Celá rodina je jiná, ani Emmett se už nesměje. Je tu hrozné ticho. Edward se nám vyhýbá, jak může, a na něj se lepí Tanya. Teď zrovna nastupujeme na vysokou v Dartmouthu. Vystudovali jsme zde už střední školu. Jsme tady tak dlouho kvůli Carlisleovi, je tady velké nemocniční centrum a on je z něj úplně nadšený. Bella nám všem moc chybí. Bylo to těžší než předtím. Předtím jsme si mysleli, že je šťastná, ale teď víme krutou pravdu, je mrtvá!!!
Dlouho jsme byli ve škole téma číslo jedna, ale pak se začalo mluvit o nových studentech, ale já viděla jen tmu. Děje se něco divného.
Ráno jsme vyjeli brzy, byla jsem zvědavá na nové studenty. Jak mi to připomínalo ten den, kdy jsme takhle vyhlíželi Bellu. Ostatní nebyli zvědaví, byli stále smutní kvůli Belle, ale já cítila v kostech, že dnes se něco změní.
Když jsme dorazili na parkoviště, bylo docela zaplněno, všichni chtěli poznat ty nové. Pocházejí prý z Evropy. Podle řečí okolo nás už dorazili a teď jsou v kanceláři. Slyšeli jsme, jak zaklepali na dveře a pak nastalo ticho. Edward na tváři nasadil ohromený pohled.
„Sekretářka si myslí, že jsou ještě hezčí než Rose.“ Ta se samozřejmě naštvala a hledala útěchu u Emmetta.
Já však byla zvědavá na ty nové.
„A co si myslí oni?“
Edward se soustředil a pak se Jasperovi vedle mě podlomila kolena.
„Promiň,“ omluvil se mu hned Edward. „Nemůžu jim číst myšlenky, tak jako Belle.“ Tanya se k němu zase přilepila.
Poslouchala jsem dál rozhovor v kanceláři.
„Dobrý den, jsme Francesca, Alec, Jane a Angela Volturiovi. Jsme tu noví.“ To ne, Volturiovi - co se děje? A k tomu ještě Jane a Alec. Proti nim nemáme šanci, a když jim nemůže Edward číst myšlenky... Ostatní ale neposlouchali, co se dělo dál, tak jsem je musela upozornit.
„Jsou to Volturiovi. A to není vše, je tam Jane, Alec a hlavně Francesca.“
„Cožéé!“ zařval Emmett a hned po něm zaječela Rose, protože jí ve vzteku zničil dveře.
„Jdeme, musíme do tříd. Nic se neodváží před lidmi a musíme to co nejdříve říct Carlisleovi.“
Vyrazila jsem do své třídy a poslouchala řeči okolo mě, místní drbny už zapracovaly. Alec, Jane a Francesca jsou pravé děti, Angela je adoptovaná a tvoří pár s Alecem. Ale to klukům nevadilo, protože podle nich byla nejkrásnější Francesca. Ale to brzy zjistím, neboť všichni chodí do prvního ročníku, stejně jako já, Edward a Bob.
Ve třídě jsem si sedla na své obvyklé místo mezi Boba a Edwarda. Všude okolo byla vřava, ale pak se otevřely dveře a všechno ztichlo. Lekali se zbytečně, byl to učitel. Ozvalo se decentní zaťukání a vešel anděl a za ním další upíři - měli pravdu, Rose se jí nemohla rovnat.
Pak promluvila ta první sladkým hlasem: „Dobrý den, moc se omlouvám. Jsme tady noví a nějak jsme zabloudili.“
A ten starý páprda, kterého nedokázala přeprosit ani Rose, se na ni usmál a řekl: „Jistě, nic se neděje. Představte se nám tady a pak si někam sedněte.“
Bob vedle mě zkameněl a Edward mi pošeptal: „Je tam ta, co hledá, jeho anděl. Je to hned ta druhá.“
„Jmenuji se Francesca Volturiová. Ráda čtu a hraju na různé nástroje. Moje oblíbené předměty ve škole jsou jazyky. Přijeli jsme z Finska, ale jsme původem z Itálie, kde pracují naši rodiče.“
Pak promluvil Bobův anděl: „Já jsem Jane Volturiová.“ A sakra, tak to je Bob chudák. „Moje oblíbené předměty jsou biologie a chemie a ze všeho nejraději nakupuji.“ Super další maniak. Možná by se mnou šla, ale Jasper by mě asi nepustil.
„Já jsem Alec Volturi. Rád hraju na různé nástroje a cestuji. Mám rád adrenalinové sporty a Angelu.“ A políbil ji. Třídou zaznělo nesouhlasné mručení holek.
A pak se představila poslední členka: „Ahoj, já jsem Angela Weber-Volturiová.“ Vždyť to je Angie, nejlepší kamarádka Belly, samozřejmě až po mně. Co ale dělá s Volturiovými?
„Adoptovali mě před šesti lety po tom, co moji rodiče zemřeli při autonehodě. Ráda se koukám na staré filmy a čtu romány. Miluji různé sporty a ráda zařizuji pokoje. To je tak vše.“
Sedli si až úplně dozadu, to ale nezabránilo ostatním, aby po nich pořád nezírali. Když zazvonilo, všichni se k nim nahrnuli, ale oni se přes ně protlačili a pokračovali na další hodiny. Já jsem čekala na oběd, až si o nich popovídám s ostatními z rodiny. Bob úplně zářil, našel svého anděla a bylo mu jedno, že je to zabiják lidí - podle jejích očí.
Jako každý den jsme si vzali nějaké jídlo jako rekvizitu a sedli si k tomu nejvzdálenějšímu stolu. Pak ale celá jídelna zmlkla. Ve dveřích stáli ti noví a koukali přímo na nás - s nenávistí v očích.
Korektura: Blotik
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Together we are strong 10. kapitola:
Suuper
Juj tak on se nam Bob zakoukal do Jane to je super.uz se tesim jak to bude pokracovat v jidelne.to nikomu ze skoly neni divna barva oci
a ona sa čuduje?
Ahoj, článek jsem ti opravila, příště si však dej větší pozor na chyby, bylo jich tam dost.
- Darmounthu -> Dartmouthu,
- Krátké/dlouhé hlásky,
- Ji/jí,
- Nespisovné koncovky,
- Alekem -> Alecem,
- Čárky,
- Vynechaná písmena,
- Přímá řeč (!) - pro jistotu ti zasílám koncept, pořádně si ho prostuduj...
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Takže příště pozor, jinak se ti článek opět vrátí.
Díky.
Vracím ti všechny kapitoly této povídky, co máš poslány na publikaci. Máš v nich stále ty samé chyby, proto si všechny kapitoly znovu projdi a chyby si oprav. Pokud si nevíš rady, navšitv Pomoc autorům a najdi si korektora - odkaz zde www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-autorum/
Chybuješ v názvech kapitoly, vždy je číslo kapitoly, tečka, mezera a pak až ostatní.
Dále chybuješ v čárkách, přímé řeči, shodě přísudku s podmětem a další.
Až si to opravíš, zaškrtni "článek je hotov".
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!