Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 1. kapitola

08.11.2011 (15:15) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 5792×

Vrhla jsem se z útesu.

Vykřikla jsem, když jsem padala volným vzduchem jako meteorit, ale byl to výkřik radosti a ne strachu. Vítr mi kladl odpor, marně se snažil bojovat s nepřemožitelnou gravitací, tlačil proti mně a kroutil mě ve spirálách jako raketu, která se řítí k zemi.

Ano! To slovo mi opakovaně znělo v hlavě, když jsem prořízla vodní hladinu. Voda byla ledová, studenější, než jsem se bála, a přesto ten chlad přispěl k mému radostnému vzrušení.

Dnes jsem ho vnímala víc, než kdy předtím, jako by stál hned vedle mě. Proud mě unášel a já cítila, jak mi studená voda proniká až na kost jako ledové ostny. Vtom se vedle mě mihl záblesk oranžové. Jako by voda kolem mě hořela. Začala jsem najednou pociťovat strach, jako by se ve mně nahromadil a teď se dral na povrch všechen najednou. Plamen se začal ke mně přibližovat a já se snažila plavat proti proudu, pryč od něj. Ale cítila jsem, jak mě síly opouštějí, jako bych měla tělo z olova, nedokázala jsem už pohnout ani jediným svalem. Plamen se stále přibližoval, až byl skoro u mě.

A vtom. Z plamene se vynořila hlava vražedně krásné ženy s pomstychtivým výrazem na tváři. Blížila se ke mně a já se najednou poddala proudu a nechala se nést přímo k Victorii. Té se na tváři mihl výraz údivu, ale následně mě pevně chytla za paže a kousla.

Cítila jsem, jak její ostré zuby hladce projely mou kůží na krku. Začala hltavě sát mou krev a já, už jsem se těšila, až nebudu nic cítit. Tu díru v mém srdci, kterou nic nezaplní. Tu, kterou ve mně zanechal Edward svým odchodem. Bylo mi líto Charlieho a Jacoba. Ale - jak řekl Edward. Nejlepší je čistý řez. To, jak mě viděli trápit se je bolelo víc, než bude moje smrt.

Z mé letargie mě vyrušilo hlasité vrčení za mými zády. Chtěla jsem se podívat, ale byla jsem tak zesláblá, že jsem nedokázala ani otevřít oči. Vrčení sílilo a přidalo se další a další. Pak jsem cítila, jak mě Victorie pustila a já padala do hlubin. Mým tělem se začal šířit žár, prostupoval každou buňkou mého těla a já pocítila hroznou bolest. Jako by mě někdo pálil zaživa. Mé srdce divoce bušilo v nepravidelném rytmu. Nepočítala jsem, jak dlouho se to už děje, připadalo mi, že věčnost. Nedokázala jsem rozumně uvažovat.

To umírám? Začalo tomu nahrávat i to, že mi najednou vynechalo srdce, a pak ještě jednou a znovu. A potom se zastavilo úplně. Chvíli jsem myslela, že jsem už umřela, ale pak zmizela bolest a já cítila celé své tělo. Mysl byla najednou přeplněna informacemi. Cítila jsem růže, jahody a pomeranč. Zvláštní vůně. Až moc sladká podle mě. Otevřela jsem oči a uviděla nádherný pokoj. Byl velice draze vybavený a musel stát za noc jako celý náš dům. Vtom se vedle mě něco pohnulo. Lekla jsem se a z hrdla mi vyšel zvláštní hrdelní zvuk. Vrčela jsem. V koutě seděla nádherná dívka, nemohlo jí být víc než patnáct. Měla světle hnědé vlasy ostříhané nakrátko a nádherná plná ústa, že by vedle ní Botticelliho anděl vypadal jako obluda. Jediné, co mě odradilo, byly krvavě rudé oči, které se na mě dívaly s neskrývanou zvědavostí. Pomalu se zvedla a přešla ke mně.

„Jmenuji se Jane,“ pověděla nádherným melodickým hlasem, který značně konkuroval Alici.

Měřila jsem si ji pohledem.

„Já vím, že je ti divně, ale sedni si. Musím ti vysvětlit, co se ti stalo,“ pokračovala dál Jane.

„Já vím, co se mi stalo,“ řekla jsem obezřetně, „přeměnila jsem se v upíra,“ a vtom mi to došlo. Já jsem upír, jsem stejná jako Edward, už nám nic nebrání být spolu, ale... Nemiluje mě. Nemohla jsem vydržet ten příval smutku a svezla jsem se do klubíčka a začala vzlykat. Ale žádné slzy nepřicházely. Nemohla jsem brečet.

Postel se vedle mě prohnula a já ucítila, jak mě dívka hladí po vlasech.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Víš, já se zamilovala do jednoho upíra,“ řekla jsem a začala jsem jí vyprávět celý svůj příběh. Na konci jsem si uvědomila, že mi to pomohlo. Jako by se ten smutek vylil z mého srdce.

Jane mě celou dobu pozorně poslouchala a ani jednou mě nevyrušila. Zeptala jsem se jí na to, co mi celou dobu vrtalo hlavou: „Jak jsem se sem vůbec dostala? Poslední, co si pamatuji, je to, jak mě Victorie pustila a já se topila.“

„No, běžela jsem zrovna okolo, když se na pláži okolo tebe seběhli strašně hnusně páchnoucí lidé, a tak jsem je znehybnila svým darem a vzala tě sem. Nechtěla jsem, aby zjistili, kdo jsi. Ale asi to byli ti vlkodlaci. Zvláštní hříčka přírody. Ale páchnou teda hrozně, psiska.“

Musela jsem se zasmát. Z úst mi vyšel smích, podobný cinkání malých zvonečků. Byla to nádhera. Začalo mě zajímat, co všechno se změnilo.

Jane usilovně přemýšlela, podle jejího soustředěného výrazu. Potom vytáhla mobil a vyťukala řadu čísel. Chvíli znělo vytáčení, a potom se v telefonu ozval nějaký hlas, ale nerozuměla jsem mu.

Jane mu odpovídala: „Ví o nás od tvého nevyvedeného přítele a jeho rodiny,“ chvíli bylo ticho, jak poslouchala, „nevím, jestli bude ochotná, umí být velice přesvědčiví,“ zase se odmlčela, „nemohl jí číst myšlenky,“ tu se zdálo, že to zaujalo člověka na druhé straně.

„Nechci to udělat!!!“ řvala Jane, pak ale výraz její tváře zkrotl. „Jistě. Sbohem,“ řekla a zaklapla mobil a podívala se na mě trpitelským výrazem.

„Musím něco vyzkoušet,“ řekla po chvíli, „jestli ta tvoje imunita funguje i na mě.“ A pak to přišlo, jako by mi něco dloublo do kůže.

„Auu,“ zařvala jsem. Jane se na mě podívala. „Proč do mě dloubeš?“ zeptala jsem se jí.

Vtom se Jane rozesmála. „Ty... Ty, chachá, ty myslíš, že jsem do te... tebe dloubala. Chachá. Takže tohle je super.“

„Jak to? Vždyť to na mě působilo,“ zeptala jsem se.

„Ne, kdyby to na tebe působilo, svíjela by ses tady v bolestech. To dloubnutí bylo asi to, jak narazil můj dar do tvého štítu. Připrav se na cestu. Jedeme do Volterry.“

Korektura: Blotik - moc a moc děkuju

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 1. kapitola: