Po dlouhé době krátká kapitolka, nechtěla jsem se moc rozepisovat, je totiž zvratová, Alex přemluví Cullenovi, ať jdou večeřet s ní... Další bude určitě delší a bude napsaná rychleji... AndaPanda
28.02.2010 (14:15) • AndaPanda • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 689×
3. Kapitola – Nevydařená večeře, jak pro koho
O tři dny později…
„Vy nejíte?“ vyptávala jsem se jich zvědavě. Poslední tři dny se z večeří vždy vyvlékli, ale dnes se jim to nepovede.
„Ale jistě že, ale jsme na speciální dietě,“ omlouvala se statečně Esmé a nandávala mi na talíř.
„Tak s tou dietou na chvíli přestanete a půjdete si sednout do jídelny!“ řekla jsem to tónem alias neodmlouvej. Kupodivu všichni poslechli, za dlouhého pobízení Alice, Carlislea a Esmé se usadili ke stolu. Esmé se toho ujala a nandala jídlo na stůl. Bylo zde od všeho trochu – dušená zelenina, steaky, hranolky a jiné přílohy.
Napíchla jsem si na vidličku hranolku. Chutnala dobře, nebyla solená. Ostatní si mě prohlíželi, zvedla jsem obočí. Sklopili hlavy a nimrali se v jídle.
„Je to moc dobrý, Esmé.“ Usmála se na mě. Rozhodla jsem se Rose nějak poškádlit.
„Ty nebudeš jíst, Rose?“ Všichni se na ni podívali.
„Ne, držím dietu.“
„Tak si dej brokolici. Ta ti neuškodí.“ Snažila se zhluboka dýchat, všichni zadržovali dech. Čekala jsem, zda jí sní. Nesnědla, místo toho na mě nenávistně koukala. Bella se snažila odlehčit situaci a začala mlít páté přes deváté.
„No, víš… “
„Ne, nevím.“ Odpověděla jsem krátce.
„Rose, moc nejí. Ona, Rosalie je…“ Všichni na Bellu upírali pohled, čekali co z ní vypadne.
„Mě je to jedno, jen jste prostě divní.“ Už jsem to nevydržela, „Snažím se, snažím se odhalit vaše velké tajemství… Nejde mi to.“
Esmé začala nervózně uklízet ze stolu. Carlisle na mě zamyšleně koukal – jak jinak a Edward mluvil sám pro sebe.
„Jo, možná máš pravdu…“ podívala jsem se na něj, jen zakroutil hlavou a vstal od stolu. Všichni odcházeli, šli do svých pokojů. Teď už jsem ani nechápala, proč jsem tak vytočila Rosalii. Oboustranná nenávist asi nikdy nepomine. Patřím sem? Tahle otázka mě sužuje už hodně dlouho, jsem tu jen čtyři dny. Všichni mě začínají vnímat jako samozřejmost. V hlavě jsem měla rušno, myšlenky poletovaly rychlostí světla tam a sem, nestíhala jsem je. Zbylo po nich jen prázdno. V hlavě jsem měla zmatek.
Zatřepala jsem hlavou a šla do pokoje. Když jsem míjela Carlisleho pracovnu, trochu jsem se zarazila. Dveře byli otevřené. Zaklepala jsem.
„Pojď dál, Max.“ Nemohla jsem pochopit, jak mě poznají. Vešla jsem, nikdy jsem v jeho pracovně nebyla. Všude byly knihy, dominantou místnosti byl velký dřevěný pracovní stůl z ebenového dřeva. Za ním seděl Carlisle. Na tváři měl neproniknutelnou masku, byl očividně mimo. Odkašlala jsem si.
„Promiň, Rosalie má výbušnou povahu.“
„O to nejde, co mi tajíte, co je vaše velké tajemství?“ Mlčel, jen se na mě koukal, „Nemusíte se kvůli mně přetvařovat. Jestli vám tady vadím, půjdu.“ Nereagoval, nic neříkal. Zvedla jsem se a odešla, už jsem tady nechtěla být. Byla jsem jiná, oni byli jiní. Doběhla jsem ke dveřím, Emmett se zvedl.
„Kam jdeš?“ otázal se. Jen jsem záporně zakroutila hlavou a vyběhla ven z domu.
●●●
Max vyběhla z domu, nikomu nic neřekla. Pokud se vrátí, asi bude ta správná chvíle, prozradit naše malé tajemství.
„Na to ani nemysli, není to vůbec jistý.“ Ozval se Edward ze svého pokoje.
„Ale jednou jí to říct budeme muset.“ oponoval jsem mu.
„To sice ano, ale třeba tady dlouho nezůstane.“ Edward si dál mlel svou.
„Ale Alicina vize-“
„Aliciny vize ovlivňují lidská rozhodnutí, třeba pro nás není důležitá.“ odmlčel se. „Nebo pro nás bude důležitá v budoucnu.“
Na to jsem nemohl říct nic, jen jsem mlčel a koukal na Edwarda, který se přesunul na sedačku.
●●●
„Max!“ volal Jasper směrem k altánku. Ani nevzhlédla. Carlisle šel za ní.
„Vše ti vysvětlím, my, jsme upíři. Jsme krásní, bledí a studení jako led…“ čekal na její reakci.
„Já nejsem malá holčička.“ Nesouhlasila Alex.
„Ale opravdu, živíme se zvířecí krví. Lidi nezabíjíme, proto máme zlatavé oči.“ Nedal se odbít Carlisle.
„Tak to dokaž!“ Alex už nevěděla co říct, aby tuto směšnou myšlenku Carlisleovu vymluvila. Ale on šel k lesu. Opřel se o kmen stromu, nevěděla, co tím chce říct. Avšak za okamžik pochopila, strom s křupnutím praskl a skácel se k zemi.
Max na Carlisleho zírala s otevřenou pusou.
„No, tě pic.“ Podivila se. Všichni Cullenovi vyšli z domu. Postavili se k sobě a dívali se na Alexandru. Ta se jen rozpustile usmála a odešla do domu. U dveří ještě řekla:
„Tak já se vetřela k upírům, nebo jsem blázen.“ Pak už jen pokračovala rozhodným krokem do svého pokoje. Jedno bylo jasné, zůstane tu ještě chvíli a zjistí o nich něco víc…
4. kapitola
Ráda bych požádala o smazání článku, děkuji.
Autor: AndaPanda (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek To je ale ostuda! - 3. kapitola - Nevydařená večeře, jak pro koho:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!