Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Titanic - 5. kapitola

08.04.2011 (21:30) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1670×

Rychle jsme se s Jacobem oblekli a vyšli z té malé místnosti. Naskytl se nám pohled na ohromný ledovec, který byl za prvé na moři, za druhé jeho úlomky byly rozsypány po pravé straně lodi.

Popadla jsem Jacoba za ruku a vlekla ho k zábradlí. Dva metry před ním jsem zastavila a opatrně se naklonila, abych viděla poškození lodi. Nic jsem neviděla, a tak jsem přišla blíž a vyklonila se ze zábradlí. Viděla jsem, že část lodi byla úplně rozdrcená. Nejsem sice žádná odbornice, pokud jde o techniku, ale instinkt mi napovídal, že jsme v prčicích.

„A do hajzlu," zaklel Jacob. Podívala jsem se na něj vyčítavě.

„Promiň." Omluvně se na mě usmál Jacob. Objal mě kolem pasu a něžně mě políbil do vlasů. Už jen takový nevinný dotek způsoboval, že jsem chtěla hodit za hlavu všechny starosti a zopakovat si to, co se stalo před pár minutami v tom přístřešku. Rukou jsem zabloudila na jedno jeho místečko.

„Nessie, teď ne.“ Usmál se pobaveně. „Ty víš, že já chci taky, ale teď to fakt nejde. Vidíš tu díru v lodi? Musíme zjistit, co se stalo.“

„Ale no ták.“

„Ticho buď,“ zasmál se Jacob.

„Jakeu! Prosím.“

„Ach jo. S tebou si toho ještě hodně užiju.“

„To teda,“ zasmála jsem se.

„Ne, vážně, musíme jít mezi lidi a zjistit, co se stalo,“ řekl Jacob vážně.

„No fajn,“ hrála jsem si na uraženou.

Vydali jsme se teda na příď lodi, kde se to jenom hemžilo cestujícími, služebnými a ostatní posádkou lodi. Všude byl zmatek. Pořád se ozývaly divné zvuky. Jako by se hromada kovu sesypávala na hromadu. Měla jsem hrozný strach. Jake mě objal kolem ramen a rozhlížel se kolem.

„Hej ty!“ zavolal na nějakého stewarda.

„Ano, pane?“

„Byl ten náraz vážný?“ zeptal se. Proč se ptá, když to sám viděl?

„Ano, lidé se budou muset evakuovat, pane,“ odpověděl steward.

Naběhla mi husí kůže po celém těle. Cože se stalo? To není možné!

„Bude to v pořádku?“ zeptal se Jake potichu.

„To nevíme, pane, kapitán je u sebe v kanceláři, dostali jsme příkaz všem dát záchranné vesty a na čluny posadit ženy a děti.“

To Jacobovi stačilo. Vzal si od stewarda jednu záchrannou vestu a oblek mi ji. Objal mě pevně a pohladil po vlasech.

„Jakeu… ať se stane cokoliv, musíme zůstat spolu!“

„Ne, lásko, ať se stane cokoliv, musíš se zachránit,“ opravil mě.

„Jakeu! Zachráníme se oba dva. Spolu!“ trvala jsem na svém. Jake se smutně usmál. Najednou se vedle nás objevili moji rodiče.

„Nessie? Budeš muset nastoupit na loďku.“

„Mami! Ale to nemůžu, oni berou jenom ženy a děti, co Jacob?“ zakřičela jsem.

„To mě nezajímá, zachráníš se v každém případě!“

„To raději umřu, než být bez Jacoba!“

„Renesmé,“ zahřměl otec. „Nehádej se a udělej, co ti řekla tvá matka!“

„A co vy?“

„Jsme upíři, dostaneme se odtud,“ řekla matka.

„Fakt jo? A Jacob?“

„Renesmé Carlie Masenová, i kdyby se ten tvůj pejsek nějakým způsobem zachránil, opravdu si myslíš, že bych ti dovolil si ho vzít? Není pro tebe vhodný,“ křičel otec. Brečela jsem jak mimino.

Jacob se tvářil, jak kdyby ho někdo mučil.

„Nessie? Prosím, poslechni otce. Miluju tě, ale sama víš, že takhle by to nešlo.“ Viděla jsem, jak se musí přemáhat, aby mi to řekl.

„Ne, Jakeu!“

„Prosím, zachraň se. Udělěj to pro mě!“

Vrhla jsem se mu do náruče a brečela. Pak jsem cítila, jak mě někdo studenýma rukama odtahuje a vleče pryč. Můj rozmazaný pohled směřoval jenom k němu. On byl můj jediný smysl života.

Matka mě obejmula a natlačila do loďky. Pak mi něco řekla, ale já jsem nevnímala. Viděla jsem, jak s otcem odbíhají dál a skáčou do vody. Loďka se začala spouštět. V tu chvíli jsem si ale uvědomila jednu věc.

„Né!“ zařvala jsem a začala šplhat zpátky nahoru. Utíkala jsem a brečela jak šílená. Pak už jsem jen cítila dvě teplé paže, které mě konejšivě objímaly.

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Titanic - 5. kapitola: