Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Titanic - 1. kapitola

17.11.2010 (09:00) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2180×

Ráno nás probudil hotelový personál, protože otec včera u recepce objednal budíček. Bylo osm hodin a my se oblékali, v rychlosti snídali a zajišťovali převoz našich věcí do přístavu.

O hodinu později jsme stáli všichni v přístavu, zavazadla už byla v prostoru pro ně a my se chystali nastoupit. Společně s Alicí, Rosalií, a matkou, jsme šly ještě na prohlídku vlasů, jestli nemáme vši.

Po té, jsme konečně mohli nastoupit. Vyšli jsme po schůdkách pro cestující první třídy a najednou jsme byli na lodi. Super.  Šli jsme se ubytovat do apartmá. Bylo to tam prostorné, luxusní a vkusné.

„Je to super, že?“ zeptala se mě Bella.

„Ano…“ posteskla jsem si.

„Proč jsi tak smutná?“ zeptala se.

„Protože se nechci zasnoubit,“ zamračila jsem se.

„Ale Ness. To už jsme probíraly.“ Ness mi říká jen, když mi chce podlízat.

„Jo. Já vím.“ Však já už si najdu způsob jak se z toho vykroutit.

„Půjdu se projít,“ řekla jsem.

„Už zas? Renesmé, nelíbí se mi jak pořád někde lítáš.“

„Já nelítám.“

„Nebuď drzá,“ řekla. Ignorovala jsem to.

Vyšla jsem z apartmá a vydala se na záď lodě. Stoupla jsem si k zábradlí a sledovala, jak odplouváme z Anglie.

„Těšíš se do Ameriky?“ zeptal se hlas za mnou. Lekla jsem se. Pomalu jsem se otočila a ztratila řeč. Za mnou stál kluk. Asi osmnáctiletý. Nádherný. Měl tmavší pleť, vypadal jak indián. Taky měl oříškově hnědé oči a černé vlasy. Jeho zuby bíle zářily v kontrastu s tmavou pletí. V životě jsem neviděla někoho tak roztomilého. Díval se na mě,  jako kdybych byla jediný člověk na světě.

„Eh...“ bylo jediné, na co jsem se zmohla.

„Mimochodem, jsem Jacob,“ usmál se.

„Já Renesmé… ale říkej mi Nessie.“

„Tak jo,“ usmál se.

„Jak se máš?“ zeptal se.

„Hrozně. Máma mi nerozumí.“

„V čem pak?“ chtěl vědět. Nedělal žádné cavyky a mluvil se mnou normálně. To se mi líbilo.

„Ale. Chce mi najít nějakého snoubence alias snobáka.“

„Je mi tě upřímě líto, holka. Kolik ti je?“ zeptal se.

„Patnáct,“ odpověděla jsem mu.

„Mě osmnáct. Bohužel cestuju třetí třídou.“

„Mě je jedno, jak kdo cestuje, nebo kolik  má peněz. Nejsem jedna z nich.“

„To je dobře. Líbíš se mi,“ zase byl upřímný. Já zrudla.

„Dík. Ty mě taky,“ řekla jsem. „Hele nejsi indián?“ zeptala jsem se.

„Jo. Správně. Teď cestuju po světě, ale řekl jsem si, že se vrátím domů.“

„Aha. Odkud jsi?“

„Pocházím z kmenu Quiletů. La Push ve Washingtonu.“ To na mě udělalo dojem. Indiáni mě zajímali a hodně jsem toho o nich četla.

„A co ty? Odkud jsi?“ zeptal se Jacob.

„Z Londýna. Žila jsem tam od svých dvou let. Táta je Američan, dřív jsme žili v Seattlu. Ale teď asi zůstaneme v New Yorku. Nevím jak to bude.“

„Já pojedu domů. Tátu jsem neviděl už rok. On je náčelník, víš?“

„Páni. To musí být super, být indián. Máš nějaké sourozence?“ zeptala jsem se ho.

„Ano. Dvě sestry. Rebeccu a Rachel,“ odpověděl.

„Já jsem jedináček.“

„To jsem si myslel,“ usmál se.

„Ty toho nějak moc  víš…“ brblala jsem.

„Já vím všechno,“ věřil si.

„Tak to bych neřekla,“ rozesmála jsem se. Tenhle kluk se mi opravdu začínal líbit.

Uvědomila jsem si, že už je poledne, a že musím jít s rodiči na oběd.

„Už musím jít,“ řekla jsem smutně. Skvělě se s ním povídalo.

„Tak jo. Však se ještě uvidíme., řekl.

„To doufám,“ odpověděla jsem s úsměvem.

Otočila jsem se a vyběhla po schodech a šla dovnitř. Vešla jsem na chodbu kde jsme měli apartmá a tam už na mě čekali rodiče. Šli jsme na oběd.

Vážně jsem doufala že Jacoba zase někdy uvidím. Strašně mě to k němu táhlo. Zamilovala jsem se?

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Titanic - 1. kapitola: