Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tichá Věčnost 3. část

Po obědě mě ten blonďák ostřihaný na ježka, co měl narážku, že jsem podobná na Bellu - to ostatně viděli všichni - doprovodil na další hodinu. Měl jí se mnou společnou. Při té příležitosti jsem zjistila, že je docela milý a konečně jsem schopna zapamatovat si jeho jméno - Mike. Když jsme dorazili do učebny, šel si sednout ke své partnerce na laborky. Jediná prázdná lavice byla opět úplně vzadu. Celkem vzato byla jsem ráda, že tam nikdo nesedí. Prošla jsem uličkou - a při té příležitosti sebou málem švihla na zem - a začala si skládat učebnice na lavici. V té chvíli se ve dveřích objevil On. Edward. Co mi to dělá? Chce mi dneska přivodit doopravdy infarkt, či co? problesklo mi hlavou. Aby toho nebylo málo, mířil si to přímo k mé lavici. Když mě tam uviděl, usmál se. V jeho očích se přesto objevila obezřetnost. Panebože, já se zblázním! Na tohle fakt nemám! Srdce se mi hyperaktivně rozbušilo. Zoufale jsem chtěla utéct, ale mi v tom něco bránilo - poctivost to rozhodně nebyla. Došel až k teď už naší lavici a uvolněně se posadil. Mě se mezitím stačilo srdce zastavit a znovu rozbušit. Zírala jsem na něj jako idiot, dokut do třídy nevešel učitel. Představil mě třídě a pustil se do vysvětlovaní látky. Do tématu, který už jsem dávno znala s dřívější školy. Přesto jsem si psala poznámky - jen abych se něčím zabavila. Edward Cullen se po mě celou hodinu díval. Děláš mi to schválně?! Prosím, jen se na mě tak nedívej! Ach ty oči… Přestaň! Má holku! Holku, ze kterou se ty nemůžeš ani srovnávat! hádala jsem se ze sebou v duchu. Nemohl mi říct alespoň "ahoj"? Bella to udělala. Nahlas jsem si povzdychla. On po mě okamžitě střelil pohledem. Paráda. Edward se znovu usmál. Připadala jsem mu trapná? To jsem nevěděla. Takhle to pokračovalo celou hodinu. Ani slovíčkem nenaznačil, že by si všimnul mé přítomnosti, ale kdykoli jsem se jen malilinko pohla už se na mě díval se zaujatým pohledem. Těšilo mě to a zároveň děsilo, zvlášť když byl Jiný. Tahle věc mě trápila. Ví Angela s Joshem, že jsou tu další? Dalších šest, nebo možná osm? Měla bych jim to říct? No i kdyby ne, určitě by se to sami rychle dozvěděli. Zvažovala jsem, že po hodině zavolám Angele. Ale co, ten tělák přece přežiju, ne? odrazovala jsem se od toho. Jen co zazvonilo, ozval se hlas který jsem nečekala. Edward Culen na mě promluvil.

"To byla celkem zajímavá hodina, že? Tak ahoj zítra," prohodil bezstarostně. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala. Musela jsem si vzpomenout jak se dýchá.

"J-jo, jasně. A-ahoj," vykoktala jsem. Byl už u dveří, než se otočil a ještě jednou na mě zavolal.

"Jo. Á mimochodem, jsem Edward Cullen." V očích mu svítily pobavené jiskřičky. Znovu se usmál a pak už mi jediným rychlým pohybem zmizel s dohledu.

Do tělocvičny jsem se dostala, ani nevím kudy. Celou cestu jsem přemýšlela nad Ním. Proč mi tohle proboha dělá? Věděla jsem, že na něj nemám nárok, ani nic podobného. Ale přesto, přesto jsem k němu začínala upínat. Ne, nebyla jsem do něj zamilovaná, ještě ne. Ale bylo by to tak lehké, tak přirozené - jako dýchání, jako sluneční paprsek, klidné jako konec dne jako stmívání. Nedovolit si to bylo mnohem těžší. Jako by vám docházela zásoba kyslíku a vy se nemůžete nadechnout, jen čekat na smrt. Přesto mi nic jiného nezbývalo. On už svou druhou polovinu našel jinde. Tak proč? Proč zrovna teď, tady, v tomhle městě? Má to snad nějaký zvrácený důvod? Mám vůbec na to chodit s ním do školy? Sedět vedle něho jakoby nic? Na to jsem si nedokázala odpovědět.

"Tay, co je s tebou?" vytrhl mě z úvah Mikeův přívětivý hlas.

"Nic, jen jsem trochu přemýšlela."

"Aha, aha," přitakal. "Tak pojď jsi na řadě," usmál se mile. Jsem na řadě? Super. Jen ať si nenabiju čumák.Volejbal není moje silná stránka. Povzdechla jsem si a upalovala se stranit svým "perfektním" sportovním uměním. Nakonec to nebylo tak špatné. Mike mi kryl záda, tak jsem se nemusela příliš namáhat. Nejhorší to bylo když na mě přišlo podávání. Jedna holka z mého týmu to dostala rovnou do hlavy. Na konci hodiny tam měla pořádnou bouli.

Jen co jsem se převlékla z cvičebního úboru upalovala jsem přímo na parkoviště. Tam mě čekal šok. Angela stála u mého auta na tváři obezřetný výraz a v očích snad… strach…? Jakmile mě uviděla trochu se uvolnila, ale očima stále přejížděla po parkovišti. Když viděla, že jsem se ještě ani nepohnula, šla mi naproti a rukou ukázala ať jdu k ní. Co se děje? Okamžitě mi vrtalo hlavou. Vyrazila jsem směrem k ní.

"Ang! Co tu -, " začala jsem.

"Teď není čas na vysvětlování, jejich pach je snad všude, - ále ne!" přerušila mě sestra. Zkoumala nějaké místo za mnou. Okamžitě jsem se otočila. Stáli tam Cullenovi a zírali na nás. Každý se na nás díval jiným způsobem. Edward s Bellou zaujatě, ta s elfím obličejem - Alice překvapeně, Jasper ostražitě, ten velký, svalnatý udiveně a ta blondýnka - Rosalií jako by nás chtěla zabít. Chvíli tam stáli a jen koukali, ale pak si to namířili rovnou k nám. Angela mě postavila za sebe, jako by mě před nimi chtěla chránit. Cullenovi zvolnili krok jak nejvíc to šlo. Sestra vycenila zuby a zhrdla ji uniklo tiché, varovné zavrčení. Vysvětlí mi někdo o co tu jde? honilo se mi hlavou. Docvaklo mi to přesně v tu chvíli, co jsem se v duchu zeptala. Oni jsou Jiní. Mají neuvěřitelné schopnosti a Angela neví co očekávat.

"Ang, oni nejsou nebez -, " chtěla jsem ji vysvětlit.

"Pšš. Ticho," přerušila mě znovu. Cullenovi už byli skoro u nás. Zastavili se asi tři metry před námi a mě najednou zalila nečekaná vlna klidu. Vrtalo mi to hlavou. Sestra vypadala, že se jí to taky dotklo. Mírně uvolnila svůj postoj.

"Nechceme nikomu ublížit," tiše se chopil slova Edward. "Chceme si jen promluvit. Vyjasnit si pár věcí. Myslím, že by to bylo rozumné."

"Fajn, to by jsme asi měli," souhlasila po chvilce přemýšlení Angela a postavila se normálně.

"Takže jedeme?" otázal se ten velký - Emmett. "Následujte naše auto, prosím."

"Bez bratra nikam nejedeme," utnula ho sestra. Jistě bez Joshe by jsme těžko mohli vyjednávat.

"Budeme tedy muset pro něj jet? Nebo zavoláme?" zajímal se Emmett.

"Ne, děkuju. Máme vlastní způsoby komunikace," řekla sestra. Hned poté zavřela oči a usilovně se na soustředila.

"Óó, úžasné," vydechl Edward a zkoumal Angelu novým, zaujatým pohledem. Všichni kolem se zdáli stejně zmatení jako já. Bella zvedla obočí. On se usmál.

"Ona dokáže vysílat své myšlenky na dálku. Vlastně je to opak toho co dělám já, jenže to umí do daleko větších vzdáleností a musí se opravdu soustředit pouze na jednoho člověka..." vysvětloval a pak po mě dloubl pohledem, jako by se bál, že snad řekl co neměl. Usmála jsem se a přikývla mu. Věděla jsem to už dávno, ale jak to zjistil on? A jak to myslel, že dělá přesný opak toho co Angela? Ostatní členové jeho rodiny také začali zkoumat sestru, toho jak co udělal On si nevšímali.

"Umí číst cizí myšlenky," vysvětlila mi Bella, když pochopila můj přemýšlivý výraz nad Edwardem. Jako fakt? Čte myšlenky? Čte je mě? Právě teď? Bože to je trapas. A PŘEDTÍM V HODINĚ? Zabijte mě někdo, prosím…vykulila jsem oči a pak jsem zčervenala. Edward už mi chtěl něco říct, ale Angela ho přerušila. Zrovna dokončila své "vysílaní".

"Dobře, bude tu cuby dup," usmála se.

"Počkáme," přitakal Jasper. Parkoviště už zelo prázdnotou, než přiběhl Josh. Okamžitě se postavil před nás s Angelou.

"Všechno už vím, pojeďme. Je tu plno věcí, které bychom si měli vysvětlit," řekl neutrálním tónem směrem k Edwardovi. On přikývl a přešel přímo k svému autu.