Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Three words - 1. kapitola

06.09.2009 (16:00) • Adushka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1811×

1.kapitola

Vzpomínky. To co mi po něm zbylo. Hned po mojí milované dceři jsou to nejcennější co mám. Ovšem ne všechny jsou hezké. Obzvlášť ty poslední..

13.září - v den mých narozenin se stalo to, čeho se Edward kdysi tolik bál. Bál se, že v jeho rodině nebudu v bezpečí. Stačila jediná kapka krve a upíři byli v pohotovosti. To je asi divné pojmenovat to zrovna takhle, ale nic jiného mě nenapadá.. Ale pokračuji dál. Rozbalovala jsem dárky, když v tom jsem se řízla o balící papír. Ach ta moje nešikovnost (!) .. Jasper to nevydržel a vyběhl přímo na mě. Edward ho odrazil, ale přitom srazil i mně. Při dopadu na stůl jsem se opět pořezala. Carlisle mě potom u nich v kuchyni ošetřoval.. Od té doby se Edward choval divně.

Druhý den zamnou přijel domů. Charlie nebyl doma. Chtěl se semnou jít projít po cestě za naším domem. Obvykle jsme chodívali na naši louku, tušila jsem, že se něco děje, ale nechtěla jsem si to přiznat. Ptala jsem se ho tenkrát na Jaspera.. Alice s ním tenkrát odjela do Denali - tam žila druhá vegetariánská upíři rodina. Edward k nim utekl v zimě o rok dříve, když jsem se přestěhovala do Forks já a bylo to tam pro něj těžké. Jak já jsem si tenkrát nalhávala, že Edward řeší nějakou krizi.. Koneckonců se mu rozutekla rodina.. Emmet s Rose byli tenkrát.. Sakra už ani nevím kde.. Alice s Jasperem v Denali.. Ale já pořád věřila, že se vrátí.. Už jen kvůli škole, mno ne? Ne.. Nevrátila se. Nakonec odjeli všichni.. Ale mněla bych se vrátit k té vzpomínce. Pomatuji si to, jako by to bylo včera. Edward byl opřený o strom a upíral na mně své karamelové oči. Chtěl si semnou promluvit.

„Tak si tedy promluvíme.“ Řekla jsem tenkrát statečně.

Zhluboka se nadechl a pak řekl slova,  která mi došla o něco později.

„Bello odjíždíme.“

Myslela jsem, že tím odjíždíme myslel Cullenovy a mně. Nebo jen jeho a mně, ale on myslel POUZE CULLENOVY. Já tam nebyla..

Dohadovala jsem se s ním o své duši, o tom, že to s Jasperem nic nebylo. Na všechno mněl argumenty.

„Bello, nechci aby si semnou odešla.“ Řekl. To pro mě měnilo situaci.

„Ty.. Mě.. Nechceš?“ říkala jsem pomalu.

„Ne.“ Jeho odpověď byla chladná. On celý byl najednou chladný. Dřív bylo chladné jen jeho tělo, ale teď i jeho hlas, jeho reakce.. Všechno.

Stála jsme tam jako opařená. Celé moje tělo bylo umrtvené. Nehybně jsem na něj zírala.

„Chci tě požádat o jednu laskavost..“

„Cokoliv.“ Zašeptala jsem.

„Nevyváděj nic hloupého a nezodpovědného.“ Vypadalo, že na tomhle mu záleželo. Nevím proč, když na mě mu nezáleží. „Chápeš, co ti tu říkám?“

Beze slova jsem přikývla. Co jiného mi zbývalo.

„Myslím samozřejmě na Charlieho. Kvůli němu na sebe dávej pozor. Potřebuje tě.“

„Dám.“

A potom řekl to, co mě ranilo asi nejvíc.

„já ti na oplátku také něco slíbím. Slibuji, že mě dnes vidíš naposledy. Slibuji, že už se nevrátím. Slibuji, že už Tě nikdy nevystavím tomu nebezpečí co do teď. Bude to jako bych neexistoval.“

Při těch slovech jsem se rozklepala..Vše se klepalo.. On se jemně usmál a dodal.

„Neboj - jsi jen člověk. Lehce na mně zapomeneš..“

„A co Tvoje vzpomínky?“ vydala jsem ze sebe skoro neslyšitelně..

„No..“ na chvilku zaváhal „Nezapomenu.. Ale my.. My si snadno najdeme nějaké rozptýlení.“ Usmál se. Nebyl to ten úsměv co jsem znávala. oči mu u něj nezářily.

Ustoupil ode mně.

„Tak a myslím, že tohle je všechno co jsem ti chtěl říct. Už tě nebudeme obtěžovat.“

V ten moment mi došli i poslední zapadající kousky.

„Alice už se nevrátí..“ řekla jsem zoufale. Potichu, ale on mě slyšel.

Zavrtěl hlavou a řekl.

„Všichni odjeli. Já jsme se zdržel abych se rozloučil. Alice taky chtěla, ale já ji přesvědčil, že čistý řez bude nejlepší.“ Čistý řez - to jsem  slyšela v nemocnici po útoku Jamese. Znamenalo to, že se to lépe zahojí.

„Sbohem Bello!“ rozloučil se opět tím tichým, chladným pomalým hlasem.

„Počkej! Neodcházej!“ natahovala jsem se po něm. Nohy mě neposlouchaly.

Vypadalo to, že i on se natahuje po mně.. Jen mi sevřel zápěstí, přitiskl ho k mým bokům. Naposledy mě políbil na čelo. Zavřela jsem oči, abych si to mohla všechno lépe vychutnat.

„Dávej na sebe pozor.“ Vydechl mi do tváře, až mě ten ledový vánek zastudil.

Najednou zavál neobvyklá jemný větřík. Otevřela jsem oči. Byl pryč.

Pokoušela jsem se ho hledat. Šla jsem hlouběji a hlouběji do lesa, ale.. Byl pryč. Nadobro mě opustil. Hodněkrát jsem zakopla, ale hledala jsem ho dál.

Marně.

Při posledním pádě jsem se už nezvedala.. Jen jsem ležela a plakala..

„Maminko neplakej!“ došla ke mně moje malá Nessie. Opět jsem vzpomínala a opět jsem plakala. Utřela jsem si slzy.

„Beruško.. Eh. .Já..“

„Neplakej.“ Říkala svým krásným melodickým hláskem..

Dotkla se mé tváře a ukázala mi ji a mě v našem pokoji, jak si ona maluje a já pracuji na počítači. Pousmála jsem se. Chytala ji za ruku a šly jsme nahoru. Ona si malovala a já psala článek do zdejších novin. Jdou z toho aspoň nějaké peníze a mě to baví. Náhle mi Nessie zaklepala na záda.

„Ukaž co jsi mi namalovala srdíčko..“ podala mi obrázek a já se zarazila. Věděla jsem, že má Nessie talent, ale tohle. Já a Edward jsme se objímaly a Nessie nám seděla u nohou.Vypadalo to jako fotka… Ale Renesmee nikdy Edwarda neviděla. Jak ho tedy mohla nakreslit.

„Nessie. Odkud znáš toho pána?“

„Zdává se mi o něm.. Mami. To je táta, že ano?“

Vlily se mi slzy do očí.

„Ano.“ Hlesla jsem.

Nessie mě objala. Líbla jsem ji do vlasů a nechala slzy volně téct.

„Oni se vrátí. Cítím to, mami.“ Zašeptala mi do ucha.

Podívala jsem se jí do jejích krásných očí. Nic jsem neříkala. V duchu jsme si jen vše přemítala.. Edward se Nessie zjevuje ve snech. Nessie cítí, že se Cullenovy vrátí. Jak to mám všechno chápat?

„Nessie broučku..  Na chvilku si odpočinu, ano?“ Ness se na mně ani nepodívala, stále něco kreslila a já se natáhla na postel a oddala se vzpomínkám. Tentokrát jsem zavzpomínala na období po jeho odchodu a tudíž i na zjištění toho, že čekám dítě. Jeho dítě.

Po tom, co mě našel Sam v lese, mě odnesl domů. Celé Forks bylo vzhůru nohama. Během těch pár hodin, co jsem byla v lese se už po celém Forks rozšířily klepy typu: „Utekla s Cullenovýma.“ Nebo „Unesli ji.“ Potom jsem také zaslechla něco o tom, že mě rozsápal medvěd, či co.. Ty fámy byly zkrátka různé.

Ležela jsem na gauči otupena pláčem a znehybněna zhruba 8 dekami. Vnímala jsem jen tu neuvěřitelnou bolest.

Nemiluje mě.

Odjeli.

Bolest nepolevovala. Ba naopak - sílila. Přišel zamnou i doktor Gerandy. Postarší pán se starostlivým výrazem ve tváři se nademnou skláněl a pokládal mi otázky.

„Ublížila sis Bello?“ podobně se ptal v lese i Sam, ale ten se ‚Ublížil ti někdo?‘ podstatný rozdíl..

„Nic mi není.“ Lžu, ale jen z poloviny.

Sáhl mi na čelo teplou rukou, poté na vnitřní stranu zápěstí a očima sledoval svoje hodinky.

„Co se stalo?“

Ztuhla jsem a bolest se opět přiřítila.

„Ztratila ses v lese?“ bezeslova jsem přikývla.

Všimla jsem si, že nás pozoruje více lidí. Kromě Sama tam byli ještě tři vysocí muži, podle vzhledu z Quiletské rezervace, dále také pan Newton s Mikem a také Angelin otec - pan Weber. Venku šlo slyšet hlasy dalších.

Po té jsem usnula vyčerpáním.. Poslední co jsem slyšela byl rozhovor u dveří mezi tátou a panem doktorem.

„Takže je to pravda?“ odmlčel se.. „Odjeli..?“

„Carlisle nás požádal, abychom o tom moc nemluvili, ale ano. Odjeli..“ poté jsem se slzami v očích usnula.

Ráno mě vzbudil jeden z mnoha telefonů, volala matka Jessicy, že z okna v patře vidí oheň v rezervaci. Takže Charlie hned volal Billymu..

„Ahoj Billy, promiň, že volám tak brzy..  Ne, je v pořádku, právě teď spí. Dík, ale já volám kvůli hovoru od Stanleyové. Že prý u vás v rezervaci na útesech viděla nějaké ohně.. Aha“ v jeho hlase byl najednou nějaký podtón, možná hněv.. „Proč to dělají? Hmm, aha. Mno mě se neomlouvej.. jen se postarej, aby se to nerozšířilo, jo? Taky mě překvapuje, že jim to v tomhle počasí chytlo..“ Na chvilku se odmlčel a pak znovu spustil.. „Jo díky, za Sama a kluky. To Sam ji našel. Měls pravdu. Les znají lépe než my. Zavolám ti později, jo? Měj se.“ Šel zpátky do obýváku a pro sebe drmolil něco, čemu jsem nerozumněla.

„Děje se něco?“

Najednou zrychlil krok, aby byl u mě co nejrychleji.

„Promiň, nechtěl jsem Tě vzbudit.“

:Někde hoří?“

„Ne, to jenom pár kluků v rezervaci dělá lumpárny.. Pár táboráků..“

„Proč?“ tupě jsem se divila..

„Oslavují tu novinku.“ Řekl hořce a díval se u toho do země.

Věci mi začali zapadat do sebe.

„To je protože Cullenovy odjeli.. Já zapomněla, že je v La Push nemají rádi.“

Po téhle vzpomínce následovala další..

Nějak jsem začala přibírat na váze, což bylo divné, nemněla jsem chuť do jídla. Do života. Do ničeho. Ale já pořád jedla. Po ránu jsem zvracela..  a pak když jsem tak byla opět jedno ráno nakloněna k záchodové míse mi sklouzl pohled na malou modrou krabičku.

Tampony.

V hlavě jsem si začala dávat věci dohromady.

„Oh panebože!“

Šla jsem k doktorovi a ten mi moje podezdření potvrdil.

„Jste těhotná Bello!“

Po téhle vzpomínce sklouzl můj zrak k Nessie. Jak já ji milovala. Tolik mi připomínala Edwarda.. Snad ho ještě někdy uvidím.. Opět jsem se ponořila do vzpomínek.

Okamžik, jak jsem tuhle novinku oznamovala tátovi. Přesně si vybavuji celou tu dobu. Jako by to bylo včera.

Od doktora jsem přišla domů celá nesvá. Táta byl ještě v práci. Takže jsem zalezla do svého pokoje. Myslel si, že na něj snadno zapomenu. Nezapomenu - s dítětem už vůbec ne! Panebože..  Já čekám dítě.  Jeho dítě.  Hladila jsem si bříško s úsměvem, že mi po něm něco zbylo.

„Nikdo a nic mi Tě nevezme, můj malý poklade.“ Zašeptala jsem.

Poté jsem si vzala hygienické potřeby, župan a zamířila si to do koupelny. Proud horké vody. To co potřebuji.  Ztuhlé svaly povolovali,  každá buňka v těle najednou ožila. Pod proudem tekoucí vody jsem se snažila vypnut a na nic nemyslet, ale ono to nešlo. Přemýšlela jsem, jestli to bude holčička, nebo chlapeček.. Jestli se mu bude miminko podobat. Byla jsem možná unáhlená, ale nesmírně jsem se těšila. Snažila jsem si představit podobu svého děvčátka - ano něco mi říkalo, že to bude holčička..

Vylezla jsem ze sprchy a šla se obléknout. Dala jsem na sebe bledě - modré triko s ¾ rukávem a džíny. Poté jsem si sedla na postel a nervózně si hrála s prsty na rukou.

Táta mě zabije. Ne, bude chtít zabít jeho.. A jak to řeknu René? Bože můj.. Chudáček můj malinkej.. Bude bez otce. Nevadí. Sice nebude mít tatínka, ale maminka ji bude milovat za oba..

A pak jsem uslyšela auto. A je to tu. Opatrně jsem sešla po schodech dolů.

„Ahoj Bells.“ Líbnul mě táta na tvář.

„Ahoj tati..“ hlas se mi zadrhával. Nevěděla jsem jak mu to mám říct. Nesekne to s ním? Při tom všem, jsem zapomněla,  že jsem neuvařila večeři..

„Bello? Je ti něco? Tváříš se jak boží umučení..“ mluvil na mě Charlie..  Asi jsem nějak nevnímala..

„Ne tati, vše je OK..  Udělám dnes těstoviny, ano?“ Charlie přikývl a já se soustředila na vaření.  Kecám.  Nešlo to.  Myslela jsem jen na to, jak mu to říct.

„Bells, nezapomeň, že k nám dnes dojde Billy s Jacobem.“ Sakra. Já zapomněla na ten baseballový zápas..

„Jo.. To bude.. super.“ Dneska né. Potřebuji klid. Potřebuji mu to říct. Najedli jsme se a přijeli Jake s Billym. Usadila jsem je do obýváku a znejistila. Ale řeknu mu to teď..

„Tati? Potřebuji s Tebou mluvit..  O samotě.“

„Bells.. Co se děje,  že to nepočká?“ ptal se Charlie, když jsem si ho odvedla do kuchyně..

„Tati, slib mi,  že se nebudeš rozčilovat..“

„Slibuji,  ale co se děje..“

„Víš já..  já..“ No tak Bello, seber se!

„Bello, utíká mi zápas.. Co se děje?“ Charlie ze mě začínal být nervózní..

„Já.. jsem těhotná, tati..“ přísahal bych, že Charlie pohledem zavadil o pistoli, ale patrně nemyslel,  že zabije mě, ale jeho..

„Ty jsi..  tě..  těhotná?“

„Ehm Charlie táta.. Oh..“ Jacob slyšel poslední tátovi slova. ‚těhotná‘.

Od té doby uběhlo hodně času.. Hodně věcí se změnilo. Já jsem se změnila. Z mladé holky, která se stranila lidí, se stala mladá holka s dítětem, která se dokáže bavit jak s lidmi, tak i s mýtickýma bytostmi.

Zní to divně, já vím..

Miluji upíra, mám ráda vlkodlaka a moje dcera je poloviční upírka. To každý člověk říct nemůže..

Ale každý jsme nějaký..  Já jsem zamilovaná, milující matka a doufám, že jednoho dne se opět objeví i zamilovaný, milující taťka..

Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Three words - 1. kapitola: