Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 6

02.08.2013 (09:00) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1708×

Gaučová pohoda

Jake se vzbudil celý rozlámaný. Nohy mu trčely z postele, která mu byla už delší dobu malá.

S opuchlým obličejem si natáhl kraťasy a zamířil ke Clearwaterovým hned kvůli dvěma věcem. Potřeboval si zavolat a navíc chtěl ještě Setha vyzpovídat, i přesto, že z něj včera vytáhli všechny vzpomínky, co chtěli.

Díky svojí rychlosti k nim doběhl velmi rychle. Jak už byl zvyklý, vešel jen s letmým zaťukáním a zamířil do obyváku, odkud vycházel zvuk běžící televize.

„Sethe! Potřebuju s tebou mlu..." Větu už nedopověděl, neboť v obýváku Leah držela v náručí Chrise. Oba upřený pohled na televizi. Usoudil, že Chris se kouká přes mysl Leah.

Na stejný gauč se ještě nacpal Seth, jenž byl na Amelii nalepený tak, že chvílemi Jake viděl rudě.

Amelia měla na hlavě čelenku z nějakého kovu a ta přidržovala lupu, skrz kterou se dívala na nějaký přístroj v její ruce. Vypadala u toho jako šílený vědátor, ale i nádherný vědec. Ve volné ruce držela šroubovák a něco s ním montovala.

„Už to skoro bude, jenom přivařím poslední drát. Je ze stříbra," řekla napůl nepřítomným hlasem.

Seth se na ni zazubil a podíval se na Jacoba, který ho propaloval pohledem. Rukou ho vyzval, ať si sedne. „Svářečku nemáme," odpověděl k Amelii. Ta se na Setha podívala.

„Nevadí… nepotřebuju, ale můžu si opřít ruku?" zeptala se Setha, jenž bez váhání přikývl. Zadívala se na Jacoba a tiše ho pozdravila. Jake se musel pousmát, lupa jí zvětšovala jedno oko a vypadalo to komicky. Zároveň měl ale možnost si prohlédnout její nafialovělé nádherné oko.

Úsměv mu z tváře zmizel, když se Mel opřela loktem a nadloktím o Sethovu nohu a ten zčervenal. Uniklo mu tiché zavrčení, jehož si ale nikdo nevšiml.

Amelia přiložila prst k drátu, který chtěla dát dohromady. V místnosti se oranžově zablesklo, jak lupa zvětšila plamínek v jejím oku. Po chvíli vzala letadýlko, které bylo na stole, a dala do něj motorek, jenž právě dokončila.

„Podívej, Jaku, teď to letadlo dokáže unést člověka," radoval se Seth

Amelia si sundala čelenku a prohrábla si vlasy, jejichž vůně zasáhla Jaka jako rána pěstí, netušil, že ho může něco tak přitahovat. Zatřásl hlavou a zeptal se: „Ty umíš stavět motory?" Možná by mohli mít společný koníček.

Přikývla. „Jo, vždycky mě bavilo stavět nějaké věci a navíc teď díky mým schopnostem si materiál dokážu sehnat. Taky stavíš?" Zazubila se na něj a šoupla se blíž k Sethovi, který teď byl mezi sourozenci Darkovými natěsno. Jake se posadil vedle ní, když rukou poklepala na místo, které pro něj vytvořila.

„Stavěl jsem auto, ale součástky jsou poměrně vzácné, zvlášť ty nejdůležitější, takže stavím jen málokdy, od té doby, co jsem vlkodlak, není ani moc času." Při svých slovech nad tím pokrčil rameny.

„Docela chápu. Já zase ráda vyrábím svoje vlastní zbraně." Jake měl dojem, že to až podezřele spokojeně zavrněla.

„Jak?"

„Jestli víš, jak mám ty oboustranné kopí, říkám jim Achranésy, tak jsou ze sloučeniny, jejichž složení jsem i sama upravovala... jsou z kovu, který je velmi lehký a pružný. Ohněm jsem je opracovala, že mají dokonale ostré hrany a prohlubeň uprostřed, hrany jsem ještě dozdobila obsidiánem, pro dokonalý řez," řekla nadšeně.

Jake se musel pousmát, bavil se s ní a Setha si skoro nevšímala. Ale ten měl dost starostí s Chrisem a ryli do sebe lokty.

„A proč oboustranná kopí?" pozvedl zvědavě obočí.

Usmála se nad tím. „Mají víc os souměrnosti než jednostranné. Proto když s nimi otáčím, tak jsem chráněná ze dvou stran, je míň prostoru, který je nechráněn, díky té symetrii se s nimi snadno točí a můžeš bojovat s více lidmi nebo jinou rasou najednou."

Zatvářila se, jako by to bylo nad slunce jasné, a jemně se o něj opřela, což Jaka potěšilo. Ucítil zašimrání elektrickým proudem a vnímal přenos jedné vzpomínky, ale nevěnoval tomu pozornost.

„Co si myslíš o tom přenosu vzpomínek? Znám jednu holčičku, co to umí taky, ale ta přenáší to, co chce," zamumlal, když si vzpomněl na Renesmé.

„Mám teorii, že za to může železo, ale těžko se to vysvětluje... A až se přepošle všechno, co má, přestane to. Dřív se to nestávalo."

Chvíli přemýšlel, co myslela tím železem, ale nechal to být.

Zatvářila se taky zamyšleně a po chvíli pronesla. „Jacob Black, máš zajímavé jméno. Mám dojem, že o tvojí rodině jsem už slyšela."

Zamrkal překvapeně. „Black, Dark, je to podobné," uchechtl se.

Mohl by se na ni dívat pořád a nikdy by ho to nemrzelo. V jejích nafialovělých očích by se mohl klidně utopit.

V jejích tvářích se objevil nádech červené, když si všimla, jak na ni zírá. Očima zabloudila k Leah a Chrisovi, kteří se na sebe usmívali, jako dvě sluníčka.

„Musí být úžasné být s někým otisklý. Někoho, kdo by tě chránil a miloval nade vše," zamumlala tiše a Jakovo srdce se rozběhlo o závod.

Teď byla ideální chvíle, aby jí řekl pravdu. Už se nadechoval, když ucítil knedlík v krku a nemohl ani polknout. Měl na sebe vztek.

„Pověz mi, jaký je to pocit? Vím, že Billy tenkrát říkal, že jsi otisklý," zeptala se ho a Jacob donutil knedlík v krku jít do ústraní.

„Je to velmi zvláštní pocit, jako když už nepotřebuješ zemskou přitažlivost a místo toho tě na zemi drží ona. Staneš se pro ni čímkoli, co potřebuje," zašeptal a ona ucítila, že se při těch slovech Jake chvěje, zvlášť když seděli nalepeni na sobě. Musela se tomu podivit.

„Škoda, že nikdy nezjistím, jaké je mít otisk, na vlastní kůži..." povzdechla si a Jacob měl co dělat, aby ji nezačal utěšovat.

„Proč ne?" podivil se a přemýšlel, jakými myšlenkovými pochody k tomu došla.

„Už jsem potkala celou vaši smečku a nikdo z těch, kdo nemají otisk, nic neprojevili. Nanejvýš Seth," do kterého šťouchla loktem a on se na ni ušklíbl. „Ale s tím máme trochu jiné pouto," zamumlala, pokrčila nad tím rameny a opřela si o něj hlavu.

„Jaké pouto?" zeptal se zvědavě a předstíral, že tam Seth není, na což mu odpověděl zavrčením.

„Když jsem se mu podívala v jeho lidské podobě do očí," řekla tiše.

„Ucítil jsem její myšlenky," dopověděl větu Seth.

„Platí to jen v lidské podobě, "

„Ale pořád. I teď,"

„Si můžeme číst myšlenky. Myslím si..."

„... že by to mohlo být způsobeno minulostí."

To už je Jake přerušil. „Nechte toho, dopovídáte za sebe. Ale jak s minulostí? Myslel jsem, že to způsobuje nějaký váš dar."

Amelia se ušklíbla. „Nemyslím minulost, jako před pár lety, myslím minulost, která se váže k vašim legendám," mrkla na něj.

„Hm, stejně to asi nepochopím," řekl zamyšleným hlasem.

„Jen si myslím, že to je v minulosti, nevím, co by to mohlo být, a je to jen domněnka." Rukou Jacobovi lehce rozcuchala vlasy. I kvůli tomu trochu zčervenal a měl co dělat, aby spokojeně nezavrčel, vynaložil veškeré své sebeovládání pro to. Hned si ten dotyk zamiloval.

Amelia vstala a začala se protahovat právě ve chvíli, kdy do místnosti vešel Sam. Pak se to celé zvrtlo.

Mel ztuhla uprostřed protahování a vyděšeně těkala pohledem mezi Chrisem, jenž se tvářil pomalu odevzdaně svému osudu, a Samem, kterému až po chvíli naskočil chápající výraz. I Seth to skrz Meliny myšlenky pochopil a zalapal po dechu.

Amelia tiše vydechla a celá místnost pochopila, co se děje.

„Volturiovi."

Doufám, že se vám povídka zatím líbí. Uch, až na první dvě kapitoly se mi podařilo smazat ostatní. Nepovedený počítač. Třetí kapitolu jsem ještě stihla napsat na tom samým notebooku, než znovu kleknul. Ostatní kapitoly jsou psány na mobilu, tak doufám, že to moc na kvalitě neubralo... Sedmou mám rozepsanou, tak se těšte na setkání s královskou rodinou upírů.

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 6: