Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 15

11.08.2013 (11:30) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1469×

Závěrečná bitva

„Co říkáš na tuhle nástrahu?“ usmála se oslnivě na svoji duplikaci Amelia Volturiová. Zpoza ní se vynořil Shane, kdyby měl tvář, tak by mu na ní hrál ďábelský úsměv.

Chris propojil mysli všech vlků s jeho a Ameliinou, společné přemýšlení byla jejich výhoda nad tak velkou skupinou upírů. Jeho sestra stála hned vedle něj, aby ho mohla chránit, tak jak to dělala vždycky.

Co tu sakra zase ti zmetci dělají? A co tady dělaj Cullenovi, myslel jsem, že budou trochu vděční, zavrčel v myšlenkách Jared a svůj pohled upíral na Amelii Volturiovou. Na chvíli očima těkl ke Kiminu náhrobku, který byl od upírů jen malý kousek. V zemi tam byla zahrabaná nádobka s jejím popelem. Všichni vlci ho v myšlenkách uklidňovali, aby po nich neskočil, byla by to jistá smrt a oni nechtěli svého kamaráda znovu ztratit.

Chris se tvářil tak, že je mu skutečně špatně. Amelia ho chytla za ruku a nenápadně ho podepřela, aby před upíry neukázal slabost. Jsi v pořádku? zeptala se ho a v jejích myšlenkách byla přímo slyšitelná starost

Ano, jsem, ale mezi nimi je čtenář myšlenek, blokuju mu přístup k našim myšlenkám a propojuji vaši mysli, je to docela těžké. Pohledy všech se upřely na Edwarda, který se tvářil skutečně zaskočeně, asi nečekal, že se setká s někým, kdo dokáže jeho dar překonat.

Všichni Cullenovi se tvářili tak, že tam nechtějí být a nejradši by odešli. Renesmé, která už vypadala alespoň na osmnáct, se držela u svých rodičů. Bella koukala omluvně na Jacoba, ale zároveň si zvědavě prohlížela Amelii – vlkodlaka.

„Aro, proč jste přišli?“ zeptala se bez obalu Amelia naproti stojícího usmívajícího se upíra. Aro rozpřáhl ruce a obdaroval je oslnivým úsměvem.

„To je snadné, vlkodlaci nám ukradli něco, co je naše, a my si pro to jdeme zpět.“ Pohledem přejel po blondýnce, co stála naproti němu.

Edward mi právě řekl, že Amelia Volturiová si vyžádala, aby vlkodlaci byli zničeni, Aro to tak nechce, ale s její mocí se hádat nechtěl, nemělo by být tak těžké ho přemluvit, aby to nedělal, pověděl Chris všem v myšlenkách. Komunikoval s Cullenem díky tomu, že si navzájem myšlenky četli.

Jeho sestra se zamračila a těkla očima na svoji duplikaci, která se na ni usmívala jako sluníčko. Vlci ještě stále vrčeli, protože byli nařčeni z něčeho, co není pravda. „Aro, nic ti ukradeno nebylo a rozhodně jsi s sebou nemusel vodit tolik upírů.“ Aro se zasmál, znělo to skutečně děsivě.

„Ne, ne, ukradli. Podle všeho nám patříš a tebe si vlkodlaci odnesli, aniž bychom to povolili, a ti upíři jsou tady více méně ze zvědavosti a navíc víme, proti jaké síle stojíme.“ Amelia Darková překvapeně zamrkala, ona byla označena jako věc, která se dá ukrást. Cítila, jak uvnitř ní zabublal vztek, ona tu byla z vlastní vůle.

„Ale já vám nepatřím, chci tu být. Vlkodlaci nic nemohli tedy ukrást,“ procedila skrz zuby a propalovala upíry pohledem. Vlkodlaci se mezitím bavili v myšlenkách a řešili, co se dá udělat s touhle situací.

„Pokud vím, tak dokud jsi byla jedna osoba, chtěla ses k nám přidat, přijali jsme tě, a když ses rozdvojila, tak se to vztahuje na obě tvoje části. Je mi líto, musíme vás zničit,“ povzdechl si a sklopil pohled k zemi. Věděl, že Amelii Darkovou jen tak nevydají, nechtěl je zničit, škoda takových darů.

Chris vešel trochu dopředu, Leah nebezpečně zavrčela. „Aro, vím, že nechceš, aby došlo k boji. Vlkodlaci dokáží minimálně několik upírů zničit, vím, že podle tebe by jich byla škoda, stejně jako by byla vlkodlaků. Nebo bych dokázal zabránit tomu, aby někdo z vlkodlaků umřel a to tak, že bych pomocí svých schopností zabil některé z tvých řad, což by stálo život spoustu tvých a pravděpodobně i můj,“ řekl s potutelným úsměvem na rtech, vypadalo to, že Ara zaujal.

„Pokračuj,“ pobídl ho král všech upírů. Chris se spokojeně usmál.

„Je tu řešení, že když vybereš jednoho svého upíra a my vybereme jednoho od nás, tak se spolu utkají, a kdo vyhraje, rozhodne o stranách. Když vyhraje náš, vy odejdete, když vyhraje váš, přidám se k vám spolu s Amelií,“ dopověděl. Jeho sestra se na něj vyděšeně podívala.

V hlavě vlkodlaků se strhla smršť, všichni se hádali, že tohle nejde, další tam zase řešili, koho místo toho pošlou.

Ara tenhle návrh očividně potěšil, mohl se vyhnout velkému masakru, kdy buď ztratí jednoho upíra, nebo získá dva další. Potěšeně proto souhlasil. Několik upírů za ním si oddechlo, nechtěli se prát s vlkodlaky, byli tu více méně všichni z donucení, až samozřejmě na gardu Volturiů, kdy jim bylo pohrozeno pravou smrtí.

„Dobře, v tom případě…“ pokynul rukou dopředu a z řady vystoupila s úsměvem na rtech Amelia Volturiová, křupla si v dlaních klouby na rukou, a i když její plán, jak zabít vlkodlaky, nevyšel, tak byla spokojená. Může zabít aspoň jednoho z nich. Shane v tu chvíli zmizel, jak se nasál do své paní zpět, která teď potřebovala veškerou moc.

Tak to je jasné, kdo za nás půjde, vydechl Sam, když viděl, koho Volturiovi tak decentně zvolili. Proti ní nemohl stát nikdo jiný než Chris nebo Amelia. Když by tam šel Chris, tak by ho mohla Amelia klidně zabít, nikdo by jí v tom nezabránil, když tam půjde Amelia Darková, tak tu jen tak zabít nemůže, alespoň tak si to teda mysleli.

Jacob i Seth byli proti, že tam radši půjdou oni místo Amelie, nechtěli ji vystavit nějakému nebezpečí, na to ji oba až moc milovali. Jenže to Amelia zavrhla. Věděla, že proti ní by neměl nikdo tak velkou šanci, jako má právě ona.

Vystoupila vůči své duplikaci vstříc. Upíři i vlkodlaci kolem nich vytvořili kruh, který ohraničoval zónu, ve které se mělo bojovat. (Pro přehlednost, Mel bude vlkodlak, Amelia bude upír.) Všichni upíři, včetně Caia a Marca, byli vyloženě nadšeni z toho boje, tenhle se zařadí mezi jedny z těch nejepičtějších.

„Ale, moje drahá Mel, taky tě ráda vidím, doufám, že víš, že proti mně nemáš jedinou šanci,“ usmála se na ni Amelia a zamrkala jako mrkací panenka.

Mel jí oplatila úsměv a zavrtěla hlavou. „Abys nebyla překvapená,“ použila stejný medový hlas jako Amelia předtím.

Přesně ve stejný moment se rozeběhly proti sobě. Amelia se chtěla přikrčit, ale Mel vystřelila nohu dopředu a kopla ji do obličeje, až se ozvalo kovové zaskřípění, oznamující, že se upírovi zlomil nos. Jenže Amelia dlouho nečekala, vyšvihla se na nohy a překvapenou Mel švihla loktem do obličeje, hned potom ji kopla do břicha, až odlétla několik metrů daleko.

Mel se natočila na čtyři a vyplivla na zem krev, načež se začala sbírat zpět na nohy, když se už k ní znovu řítila Amelia. Chtěla po ní skočit a kousnout ji, jenomže Mel se odrazila od nohou takovou silou, že ji v pohodě přeskočila, udělala salto a dopadla za její záda, čehož také využila.

Skočila Amelii na záda a chytila ji rukou pod krkem, snažila se jí utrhnout hlavu, stejně jako ona to předtím udělala Kim.

Jenomže to vypadalo, že upírka přesně na tohle čekala. Pozpátku se rozeběhla ke kameni, který tam byl, a zády na něj natlačila Mel, pokoušela se ji o něj rozdrtit. Vydala ze sebe přidušený sten, jak se jí vyrazil vzduch z plic.

Mel ale nečekala dlouho, vydechla poslední doušky vzduchu, co jí ještě v plicích zbývaly, čímž se mezi ní a kamenem vytvořil volný vzduch. Z té škvíry vylezla, pomocí rukou se přehoupla přes Ameliina ramena. Dopadla přesně na zem, přikrčila se a podkosila jí nohy, což upírka rozhodně nečekala, kdyby nebylo jejích reflexů, dopadla by dost tvrdě na hubu.

„Ty mrcho,“ zasyčela Amelia a její oči zčernaly. Vyběhla upíří rychlostí proti Mel, kterou chytla pod krkem hodně pevným stiskem prstů, takže netrvalo dlouho a obličej vlkodlačice začal modrat. Upírka s ní vyloženě práskla o zem, až se ozvalo zapraskání několika kostí, když se její záda setkala se zemí. Mel dokonce ležela i v malém důlku, který vytvořila síla, jakou byla mrštěna proti zemi.

Amelia jí nohou stoupla na hrdlo a pořádně zatlačila, v její tváři se zračilo uspokojení a obličej jí zalil spokojený úsměv, který se kombinoval s ďábelským.

Vlkodlaci se tvářili vyděšeně, zvlášť když bylo slyšet, jak její hrudní kosti začaly praskat a na rtech Mel se objevil její vlastní potůček krve, jenž jí stékal z koutků po stranách obličeje.

Ke svému štěstí měla ale Mel volné nohy, vyhoupla je a pořádně kopla Amelii do zadku, takže od ní odklopýtla o několik kroků.

Mel, celá polámaná a od krve, se vytáhla docela mrštně na nohy, zvlášť k jejímu stavu. Chytla upírku za nohy a jako nějaký kus hadru s ní několikrát praštila do toho kamene, načež ji odhodila k upírům na zem. Na Ameliině šíji byly vidět cestičky od prasklin, co se jí těmi ránami o šutr vytvořily.

Amelia ale dlouho nečekala, nechtěla se vyléčit, chtěla se svojí kopie zbavit. Proto, ve chvíli, kdy se Mel snažila vydechnout, ji rychle oběhla. Chytla ji zezadu obě ruce a pokusila se jí je utrhnout. Jenže vlkodlačice to skoro čekala, protože v ten moment z ní byl kus kovu, který ani trochu nešel utrhnout. Ruku jí vytrhla a ještě s nataženou paží se rozmáchla.

Ozval se dunivý zvuk, když kamenná hlava upírky narazila do kovové ruky. Upírka se chytla za čelo a bolestivě sykla. Podívala se na svou kopii, která se na ni usmívala jako sluníčko na hnoji, vypadalo to, že ji nijak netrápí, že má prasklých spoustu kostí na zádech a v hrudníku, některé byly dokonce rozemleté na prach.

Amelia se ale jen tak zlomit nenechala, hned se rozeběhla proti Mel a začala jí dávat údery upíří rychlostí, které ale vlkodlačice úplně vždycky vykryla. Celým blízkým okolí se ozýval dunivý zvuk od ran a síla, co do toho byla daná, se dala vyloženě cítit ve vzduchu.

Byl to skutečně jeden z nejúžasnějších soubojů na světě. Dvě dívky se pohybovaly naprosto stejně rychle, ladnost pohybů byla taktéž totožná.

Mel ale klopýtla o důlek, který její vlastní tělo vytvořilo, když bylo naraženo do země. Dopadla na záda a Amelia po ní chtěla skočit. Vlkodlačice využila opět nohy a kopla upírku silně do břicha, až její kopie odlétla na druhou stranu kruhu.

Než se ale Mel stihla sebrat ze země, už u ní stála upírka a chytla ji za kovovou ruku, ze které se šířilo ohnivé teplo. Všichni viděli, jak červenooké dívce plály ohněm oči a její ruka zářila jako pochodeň v naprosté temnotě. Mel se jí snažila vyškubnout, ale neúspěšně, na její kovové kůži se začal objevovat roztavený kov, který se začal pod náporem tepla tavit.

„Ne!“ vykřikla slečna Darková. Volnou ruku sevřela v pěst a praštila s ní do země, která se začala chvět. Od její pěsti se začaly šířit praskliny, co vyrušily naprosto dokonalou rovnováhu Amelie a shodily ji na zem. Mel se tak podařilo osvobodit.

Upírka ji naštvaně probodla očima, které už nebyly ohnivé. Mávla rukou dopředu a od těla Amelie vyletěla tlaková vlna, která smetla všechno, co bylo v cestě, a to byla právě Mel, jenomže i ta znala lék na tuhle schopnost.

Mel napodobila svoji kopii a napřáhla před sebe ruku, z jejíž dlaně vyletěl modrý blesk, jenž se srazil s tlakovou vlnou, a obě síly se vyrušily. Jenomže použití těchto dvou sil způsobilo to, že se obě dívky vyčerpaly.

Dopřály si tak nevyslovenou pauzu. Amelia se otočila zády k půlkruhu, jenž byl tvořen vlkodlaky, a snažil se celá dovyléčit, aby jí zmizely praskliny z krku a opět byla v plné síle. Rozhodně nečekala, že její kopie bude tak silná. Ohlédla se jenom na koutek oka, aby viděla naprosto zdevastované kruhové bojiště. Byl tam kámen, co se rozpadl na několik částí, když o něj byl omlácen upír. Byla tam v zemi díra, kousek od ní byla zase půda celá prasklá. Na druhé straně kruhu zase byla ohořelá tráva.

Mel si stoupla úplně stejně jako upírka. Otřela si hřbetem ruky pusu a vyplivla na zem zbytky krve. Jacob, Seth a Chris se kolem ní starostlivě skláněli, i když jim řekla, ať jdou pryč. Pomocí síly země zařídila, že její kosti se jakž takž srovnaly a začaly dobře srůstat. Cítila, jak s uzdravováním bolest polevila.

Wow, vím, že bych to neměl říkat, že se to nehodí, ale tohle je skutečně neskutečný boj. Tohle by chtělo natočit a pak bych si to klidně pustil tisíckrát, vyhrkl Embry a Mel se na něj usmála. Nezlobila se na něj, ale několik vlků na něj zavrčelo.

To je v pohodě, kdyby to nebylo epické, tak by mě to asi naštvalo, vydechla a snažila se nějak načerpat energii.

To už se v mysli ozval Jacob. No, abych byl upřímný, tak Aro se tváří nadšeně, i když ten se tak asi tváří vždycky. Ale bojím se o tebe, Mel, prosím, nech mě tam jít, nějak ji zvládnu! prosil svou milovanou Jacob, ale její odpověď byla ve formě zavrcení hlavy.

Ne, nechci tě urazit, ale neměl bys proti ní šanci, vždyť se podívej, jak je silná. Mel se zadívala na svého brášku, který se zatvářil zamyšleně.

Mel? Myslím, že tohle bys měla vidět. V hlavě jí ukázal, že se Amelia Volturiová spokojeně usmívá a svírá pěsti. Bylo to z pohledu Edwarda.

Všichni uhněte! vykřikla v mysli Mel a otočila se ve stejnou chvíli jako upírka.

Amelia pěsti povolila a ruce rozmáchla směrem k vlkodlakům. Z jejích dlaní se najednou proti smečce rozeběhl orkán. Přesně v tu chvíli mávla pažemi Mel k upírům a od jejího těla vyrazila vodní stěna, která se ještě před nárazem do orkánu stihla roztáhnout mnohem dál, než byl ten kruh.

V ten moment se zářivě zablesklo a celé blízké okolí najednou bylo pokryto ledem a sněhem. Nebylo by to tady nic neobvyklého, ale bylo léto. Všichni naprosto překvapeně koukali, co se to vlastně stalo.

Kombinací vody a vzduchu vznikla zima. Aro zíral s otevřenou pusou, podobně jako všichni upíři a všichni vlkodlaci.

Přesně té chvíle využily dvě osoby. Jared, který se rozeběhl proti Amelii, a samotná Amelia, která se zase rozeběhla proti Mel. Tyhle dvě akce měly za následek to, že Jared skočil na Demetriho, jenž to nestih k jeho smůle zaregistrovat.

Demetri byl v pár vteřinách roztrhán na kusy a protože byl blízko hořící trávy, tak vzplanul jako požár, co nedávno zuřil v La Push, a brzo z něj zbyl jen popel, přesně to, co předtím z Kim.

Amelia se zase rozhodla využít moment překvapení, kdy Mel ještě byla zaměstnaná vznikem ledu. Upírka se k ní přiřítila upírskou rychlostí a zaryla ruku do jejího hrudníku, prorazila si cestu kostmi a v dlani sevřela Melino srdce. Cítila, jak tluče, jak pulzuje.

Oči všech na louce se na ně upřely, teď bylo jedno, že Demetri zemřel, to se bude řešit až za chvíli. Tohle byl závěr celé bitvy. Mel se podívala na svou duplikaci, kterou doslova propalovala očima. Jacob ucítil bolest v srdci, jako by samotná Amelia drtila jeho vlastní srdce. Chtěl svojí milované pomoct, ale celý kruh jimi vytvořen obklopily plameny, které měly zabránit přístupu kohokoliv jiného dovnitř.

Upírce po ruce začaly stékat pramínky horké krve, které u jejího lokte po pramínkách kapaly na zem. Srdce její kopie jí bušilo do dlaně, jako by se samo snažilo osvobodit. Amelia dokonce ani nevěděla, že zapálila hranice kruhu, aby se ochránila. Stiskla její srdce ještě pevněji, doufala, že se tak přestane s ní prát.

Pohlédla do očí Mel, které pomalu, ale určitě, mizelo světlo z očí. Dívala se na ni už naprosto klidným pohledem, budilo to dojem, že je se smrtí smířená.

Připadalo to Amelii jako roky, co tam stály a ona v ruce držela její život. Najednou se jí nechtělo její kopii zabít, ale nenáviděla ji tolik. Přesto bylo těžké se s ní rozloučit. Bylo to pro ni, jako by měla nepoužitelnou končetinu a oni by se jí ji rozhodli uříznout.

Srdce v její ruce párkrát škytavě zaskočilo a Amelia viděla, jak Mel zavírá svoje světle modré oči, ve kterých uviděla bílého vlka, který v nich vyl.

Přesně v moment, kdy se rozhodla, aby to proklaté srdce konečně vytrhla z hrudníku, ozval se přímo z plamenů hlas, jenž jí byl důvěrně známý.

„Dost!“ všichni přítomní se ohlédli za hlasem právě příchozího. 

Takže, co říkáte na závěrečnou bitvu? U téhle kapitoly se mi podařilo přehřát mozek, že jsem ho musela jít zchladit. Doufám, že se to dá číst a že to není moc velká snůška keců - že to je k pochopení. 

Zkuste v komentářích tipnout, kdo je ten nově příchozí, zajímají mě vaše názory. :)

P.S.: Fakt jsem se snažila! 

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 15: