Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 12

08.08.2013 (10:00) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1534×

Vítejte v...

Jared se po pravé smrti Kim už nevzpamatoval, nedokázal se ani upnout na pomstu, která měla být určená právě pro Amelii Volturiovou. Utekl na sever Kanady, tak daleko, jak jen to bylo možné. Trávil ve své vlčí podobě téměř veškerý svůj čas, přesto, když se někdo z vlků přeměnil, neslyšel jeho myšlenky. Vytvořil kolem sebe dokonalou bariéru, přes kterou nedokázala proniknout ani jedna myšlenky, ani jedním směrem.

Vražd kolem Seattlu ubývalo, což mohlo znamenat jediné. To, co vlci nedokázali vystopovat, zvládli tři Volturiovi. V novinách, kde se původně psalo, že jde o nějaký gang, se nyní řešilo to, že se jednotliví členové skupiny pravděpodobně sami povraždili.

Bylo zvláštní, jak si lidé, kteří nebyli zasvěceni do záhad tohoto světa, lhali do kapsy. Některé věci se vůbec do jejich příběhu zařadit nemohly. Například rozsápaná hrdla a těla bez krve.

Seth, hnán nadějí, že se jejich stará Amelia vrátila, běhal po lese a hledal ji. Snažil se zachytit jakoukoliv její stopu, ale bylo přímo zřejmé, že tahle upírka za sebou nenechá ani nejmenší smítko prachu, zvlášť když je těchto schopností.

O to větší bylo pro Jacoba překvapení, když Seth jednoho dne za ním přiběhl, zvlášť když Jacob zrovna vstával. Už se stihli usmířit a všechno si objasnit, protože měli stejný cíl. Oba toužili po přítomnosti osoby, kterou milovali.

„Jaku, Jaku! Asi vím, kde je jejich sídlo!“ zakřičel Seth. Bylo jasné, že když se tu Volturiovi zdržují delší dobu, že se někde ubytují. Milovali pohodlí, jsou to přeci jen upíři. Jacob nadzvedl obočí. Nechápal, že se to Sethovi skutečně podařilo.

„He?“ dostal ze sebe opravdu geniální odpověď. Seth nad ním protočil oči a povzdechl si nad jeho nechápavostí, načež se dal do podrobnějšího vysvětlování.

„Běhal jsem po lese, když jsem ucítil vůni ostružin. Nejdřív mi to přišlo normální, ale pak jsem si vzpomněl, že v tomhle období nerostou ostružiny a v La Push vlastně nikdy ani nerostly,“ vysvětloval to tím tónem, který používají lidi, když se někomu snaží vysvětlit primitivní věc a ten člověk ji pořád nechápe. Mluvil dokonce i pomaleji, aby mu bylo lépe rozumět.

Jacob přimhouřil oči a přemýšlel nad tím, co mu právě Seth řekl. „Jak to?“ zeptal se. Seth na něj vykulil oči, jako by to byl magor.

„Co jak to?“ Jacob svraštil obočí a štípl se do ruky, skutečně se potřeboval probrat.

„No, vždyť jsem u nás ostružiny viděl růst!“ Seth vykulil oči, které teď získaly skoro tvar tenisových míčků, a pootevřel překvapeně pusu.

„Si děláš srandu, ne? To jsou borůvky,“ odsekl a radši pokračoval dál. „Tak jsem je z dálky sledoval a vím, kde teď mají svoje sídlo. V Seattlu, tedy na jeho kraji. Myslím, že mě neviděli, protože se celou cestu snažili vypadat nenápadně, a kdyby mě zahlédli, tak tu teď asi nestojím.“ Jacob k němu zvedl oči, myslí ještě porovnával borůvky s ostružinami, ale nakonec musel usoudit, že má Seth pravdu.

„A co tam jako chceš dělat?“ Seth mírně našpulil rty a zatvářil se zamyšleně, nad tím nepřemýšlel.

Seth si po chvíli odkašlal a vydechl: „Chci alespoň vědět, co se s ní stalo. Navíc, přijde mi, že Volturiovi něco tají, jinak by se nesnažili být tak opatrní. Chci to tam prověřit,“ domumlal.

„Fajn, to asi dává smysl. Máš nějaký plán?“ Seth se na něj znechuceně podíval, když Jacob pohodově zívl s otevřenou pusou.

„Proč já bych měl mít plán?“

„Nevím, kdo všem furt cpe ty svoje geniální řečičky,“ uchechtl se. Seth se přeci jenom změnil od doby, co ta předchozí Amelia odešla. Stal se z něj jeden z nejchytřejších členů celé smečky. Vždycky přišel s nějakou strategií, všímal si věcí, které ostatní přehlíželi, ale které byly klíčové. To na něm Jacob obdivoval, ale zároveň ho to neuvěřitelně štvalo. „Stejně už máš něco vymyšleného.“

„Fajn!“ prskl Seth, jenže jen velmi nerad přiznal to, že má Jacob pravdu. „Volturiovi se snaží v Port Angeles pochytat poslední upíry, kterých se zbavují. Chodí vždycky ve večerních hodinách, kdy ostatní upíři vylézají ven, využívají tak toho, že přes den jsou díky slunci drženi v pasti. Po západu slunce, až jejich sídlo bude prázdné, tak tam můžeme jít a zkusit najít něco, co by nám mohlo poradit.“

„A k čemu nám jako bude, že tam půjdeme? Jaký to bude mít smysl?“ zeptal se ho Jacob a Seth mučednicky zaskučel.

„Kdybys mě nepřerušil, tak to dopovím,“ odbyl ho. „Jeden z Volturiových vždycky zůstává v tom jejich sídle, což mě akorát nutí přemýšlet nad tím, že tam něco chrání.“

„Dobře, takže máme plán, kdy tam bude minimum, hm, Volturiových.“ Nerad zařazoval Amelii mezi ně. „Co hodláš udělat s tím jedním Volturiem, co tam bude? Zabijeme ho?“ Seth na něj vykulil oči.

„Ne! Sice zabili Kim, ale zabít jednoho z nich by znamenalo rozpoutání války mezi námi a všemi, opakuji znovu pro nechápavé, všemi Volturiovými. Dokážeš si představit, kolik jich je? Můžeme ho roztrhat pro pobavení, ale ne zapálit. Navíc jsem si všiml toho, že se střídají. Podle předchozích dnů odhaduji, že by tam zítra měla být Amelia.“ Jacob si zamyšleně promnul bradu a nespokojeně nakrčil nos, zas ty chytrý řečičky Setha, který měl znovu pravdu.

„Fajn, ale co až najdeme Amelii, pokusí se nás pravděpodobně zabít, co s ní budeš chtít dělat?“ Jacob se zamyslel a radši rychle dodal, dalo by se říct, že zavrčel: „Nemyslím to.“ Ze Sethovy tváře se dalo vyčíst, že to pochopil jako dvojsmysl, protože se začal spokojeně ušklebovat.

Seth mu odpověděl taky zavrčením, ale radši to přešel bez nějakých jiných poznámek. „Jestli bude potřeba, tak ji roztrháme, abychom ji mohli odvléct sem, přesvědčíme ji, že to není ona.“

„To je blbost.“

„Prostě to domyslíme na místě, ano?“ Jacob přikývl.

Druhý den večer

Au, Sethe, kam nás to sakra táhneš? zavrčel ve svých myšlenkách Jacob. Šli jen oni dva, ostatní nechtěli ohrozit, takže jim to neřekli. Bylo dost pracné držet tyhle myšlenky pod pokličkou, ale naštěstí se jim to podařilo.

Seth zafuněl, ale neodpověděl mu. Jacob ho s odevzdaným myšlenkovým povzdechem následoval. Procházeli temnou cestou v lese, který končil někde u hranic Seattlu. Z dálky slyšel hukot aut, ale zatím neviděl žádné pořádné světlo.

Jake se celkem těšil na tu akci. Už dlouho nebyl v ničem, co by bylo vzrušující natolik, aby ho to zaujalo, ale vlézt do doupěte upírů, kteří váš nenávidějí jako protivníka number one, je už sakra velká dávka adrenalinu.

Tiše tlapami našlapovali po cestě, že se neozvalo ani zašumění rozdupnutého lístku, ani jejich dech. Šli už delší dobu a Jake doufal, že brzy uvidí světla z budovy upírů, ale nic neviděl. Všude pořád tma. Přesto najednou našlapovali na nějakém jiném povrchu. Ve vzduchu byl cítit rozvířený popel, který poletoval vzduchem jako třpytky rovnou z temnot.

Vyšli zpoza posledního stromu a zastavili se před kamennou cestou, kterou lemovaly některé keře. Cesta končila železnou branou a hradbou z nějakého kamene, který Jacobovy oči rozeznaly jako zčernalý, ohořelý. Vypadalo to tu dost děsivě, jako nějaké město duchů, v tomhle případě budova duchů.

Jake jako vlk přimhouřil oči a zadíval se na displej, který stál před branou. Hned ho rozpoznal, ještě od té doby byl prasklý. GRC Tower, ohořelá budova pro výzkum genetiky mýtických tvorů.

Bože, že mě to nenapadlo dřív, úkryt očividně vybírala Amelia, tady bych je teda určitě nehledal, povzdechl si Jacob, byl sám ze sebe zklamaný.

Seth k němu natočil hlavu. Proč ne? Ve vzpomínkách, co jim Jacob dřív ukázal, nebyla vidět budova jako celek, pouze některé její části.

Tohle je budova, která dřív patřila GRC Tower, jak ji Amelia zapálila. Seth v mysli zalapal po dechu.

Ani jeden z nich už neměli chuť to dál rozebírat, oba nabrali nejvyšší rychlost a rozeběhli se proti té zdi a několik metrů od ní se odrazili od země, aby přeskočili zeď, což se jim povedlo velmi dobře.

Dopadli na druhou stranu. Díky svým očím rozpoznali, že i tady je země pokrytá popelem, ale tentokrát ne ze shořelých věcí, ale z lidí. Jacob přešel po místě, na kterém je minule s Amelií zastavili, i tady bylo znatelné, že zde byla kupička popelu, kterou už vzal vítr, a jen malé částečky se udržely.

Oba vlci vyrazili ke dveřím, které ještě stále byly vylomeny z pantů a se skřípěním se ve větru pohoupávaly. Proběhli chodbou, která vedla k výtahu. Oba věděli, že jestli tady někde něco je, tak to bude dole. Rozhodli se začít od posledního patra, tudíž od místa, kde kdysi byl Chris.

Jacob čumákem strčil do tlačítka a dveře výtahu se s cinknutím otevřely. Oba nadskočili, tohle mohl slyšet kdejaký upír v blízkosti víc než dvě stě metrů. Nakonec to neřešili a rozhodli se si pospíšit.

Na další problém, který potkali, byl ten, že se do výtahu jako vlci nemohli nacpat. Šli na to tak, že se tam prostě nějak nacpali. Ve výsledku to dopadlo tím, že Seth měl hlavu někde u Jacobova zadku, z čehož moc nadšený nebyl, a na oplátku mu strkal svoje tlapy do tlamy. Při zavírání dveří se tam skřípl Jacobův ocas, což donutilo rudohnědého vlka zapískat. Seth z toho měl dost dobrou srandu.

Proč vlastně volíme to poslední patro? zeptal se Seth a prolomil tak trapné ticho.

Jacob vydal sípavý štěkot, který měl připomínat smích. Pokud něco chráníš, tak to asi všem nenacpeš hned pod ruky. Když jsem tu minule byl, tak to vypadalo, že to je poměrně obsáhlé patro.

Seth vydal něco jako zavrčení a snažil se nenadechovat. Hm, myslel jsem, že upíři mají větší vkus. Doufám, že to je jen kvůli dočasnosti.

Ozvalo se osvobozující ciknutí výtahu a dveře se otevřely, aby se z nich mohl vyvalit chomáč vlků. Na chodbě se nějak ze sebe vymotali a Seth začal pošoupávat vozík ke dveřím výtahu, aby ho zatarasil. Jake nejdřív nevěděl, co jeho kamarád dělá, ale po chvíli mu to došlo. Chytré, podotkl

Nemohli se rozhodnout, kde začnou, ale nakonec upíry prozradil jejich vkus pro styl. Na konci chodby to vypadalo víc upraveně, proto se tam vydali.

Našlapovali tiše, věděli, že tu s nimi jeden upír je, a proto měli smysly napjaté jako tětivy luku. Došli k několika dveřím, které vypadaly nově a hlavně nezapadaly do stylu této budovy. Kterými začneme? zeptal se Seth, byly tu asi čtvery dveře.

Seth mu neodpověděl a přešel k prvním, ke kterým si přičichl, potom šel ke druhým a od těch se přesunul ke třetím, u kterých se zarazil a nalepil čumák až na dveře. Těmihle, je tam cítit nejsilnější vůně OSTRUŽIN! popíchnul Jacoba. Ten jen odfrkl a nechal Setha, ať si poradí s otevíráním dveří, což se jim nakonec podařilo.

Vešli do místnosti, která byla celkem malá a byla v barvách červené a bílé. Bylo tam několik křesílek, miniledniček, které by asi nikdo nechtěl otevřít, Jake si dokázal představit, co se tam asi tak skladuje. Bylo tam docela dost knih a v pokoji figuroval stůl, jenž vypadal celkem dost pevně, na něm byla naházena spousta různých drátů, trubiček, kusů kovů, nářadí a dalších věcí. Tohle byl definitivně pokoj Amelie.

Na druhé straně místnosti, zpoza pootevřených dveří, vycházelo jakési nazelenalé světlo. Bylo jasné, kam oba vlci zamíří. První šel Jacob, i přesto, že byl ještě stále trochu na Setha naštvaný, neodpustil by si, kdyby se mu něco stalo. Měl ho dost na to rád, ale starý Seth mu chyběl.

Jake rozťukl čumákem dveře, které se ještě víc otevřely, a tak jimi mohli projít oba vlci. Jacob se otáčel za sebe, aby viděl na Setha, jestli vešel do místnosti první. Když ale otočil hlavu zpět, oba zamrzli na místě. Rudohnědý vlk měl pocit, že mu při tom pohledu srdce vynechalo hned několik úderů.

Přímo před nimi byla červená zeď, uprostřed ní byl velký kruh, který by nepochybně sloužil jako okno, kdyby to nebylo v podzemí a kdyby nevedlo do další místnosti, která ale neměla dveře a sloužila jinak. Jako akvárium.

Za tím kulatým sklem byla voda až po strop té místnosti, která byla celá prosvícená světlem, jež vrhalo zelené odlesky. To vše by bylo pouze zvláštní, kdyby se přesně před tím sklem nevznášela ve vodě Amelia, jež měla pouze kolem boků jakousi zelenou sukni, a prsa jí obepínal šedý pruh látky.

V té vodě bylo několik šedých kovových hadic, jedna z nich vedla Amelii někam k zádům, kde se napojovala na její tělo, další hadice na tom byly dost podobně. Vypadalo to jak scéna z nějakého zpomaleného filmu.

Vypadalo to, jako že Amelia uprostřed toho „akvárka“ spí. Oči měla zavřené, pusu lehce pootevřenou a vlasy jí povlávaly ve vodě, občas jí některé prameny překryly celou tvář. Vznášela se stále na jednom místě a to přesně uprostřed toho kruhového otvoru.

Jacob se rychle přeměnil a oblékl se. Přešel k tomu sklu a přiložil na něj dlaně. Vyjeveně na to zíral. Nemohl pochopit, co upírka, která před ním před pár dny běhala a zabíjela, dělala zavřená v nějaké vodě a byla asi i uspaná. Napadlo ho hned několik věcí. Například že její moc je nakonec silnější než ona a oni ji musí držet zamčenou. „Kámo, myslím, že ses v jedné věci spletl. Oni tu nic nechrání, oni to něco drží zamčené.“ Dál pokračoval ve svém přemýšlení.

Jeho myšlenkové pochody přerušilo zavrčení Setha. Rychle se otočil a uviděl, jak u dveří stojí Jane. Seth byl přikrčený a připravený po ní skočit. Ona se na něj jenom usmála a zadívala se na Jacoba.

„Ano, máš pravdu, něco tu zavřené je,“ odpověděla mu, i když se na nic neptal. „Předpokládám, že byste chtěli vědět, co všechno se stalo a proč tu je Ameliina část zavřená.“ Seth a Jacob se na sebe zmateně podívali, ani jeden z nich nepochopil, jak to myslela.

Ona nad nimi protočila oči a radši začala vyprávět. „Před pár lety k nám přišla samotná Amelia Darková. Aro byl jejím příchodem neuvěřitelně potěšen, protože se vyplnila předpověď jejího bratra, že se k nim přidá. Vypadalo to, že už jí na ničem jiném nezáleží, ale Arovi nedovolila, aby se jí dotkl a spatřil tak její vzpomínky. Požádala Aleca, aby ji přeměnil, což taky udělal.“ Při dokončení věty povytáhla svoje koutky ještě o kus výš a spokojeně se na ně uculovala.

„Ale nějak se její proměna zvrtla, netrvala tři dny, ale několik týdnů. V té době nevnímala, co se s ní děje, proto se jí Aro dotkl a zjistil, proč to tak je. Její upíří část se jedu ujala a začala přeměňovat ty lidské geny plus ty od ostatních kmenů, které se na ni navázaly. To by bylo v pořádku, ale její vlkodlačí část na jed neumřela, kdyby ano, tak umře i upíří polovina, která to ale nehodlala připustit, takže se vlkodlak a upír začali oddělovat od sebe. Duplikovala sama sebe, vznikli dva stejní lidé,“ vydechla a tvářila se uspokojeněji, když jim to celé mohla naservírovat.

„To mi chceš tvrdit, že existují dvě Amelie Volturiové, z toho jedna je vlkodlak a ta druhá upír? Ještě s další mocí? A tohle je teda vlkodlak, že?“ vychrlil na ni Jacob otázky. Seth se narovnal a přiskočil blíž k Jacobovi a tudíž i ke sklu a Amelii.

„Ne, Amelia Volturiová je jenom jedna, tohle je Amelia Darková, ale je dost možné, že kdyby se probrala, tak vám řekne jiné jméno, aby měla co nejméně společného se svou kopií. A ano, je to vlkodlak.“ Jane zakývala hlavou a oběma klukům spadla čelist a tlama dolů.

„Proč ji teda takhle držíte pod zámkem?“

„Těsně po proměně se probrala, nenáviděla nás, snažila se nás zabít a ptala se, co jsme provedli jejímu bratrovi, řekla bych, že se udržela Amelia Darková, takhle je v kómatu, ze kterého se jen tak neprobere.“ Pokrčila rameny a zadívala se do nedůvěřivých tváří Quilétů.

Jacob nahlas polkl a zamyslel se. Dávalo to smysl podle všeho, bylo to sice šílené a ani nedomýšlel, jakou bolestí Amelia při přeměně procházela. „Proč nám vlastně pomáháš?“

„Ts, z nudy, chtěla jsem vidět vaše tváře, až vám to řeknu, taky bych vám mohla říct, že Alec se zamiloval do Amelie Volturiové, stejně jako ona do něj.“ Usmála se jako malý ďáblík.

Jacob vztekle zavrčel a ještě než se proměnil zpět na vlka, řekl Jane: „Musí tě zklamat, ale to už víme.“

„V tom případě jste jako zdroj mojí zábavy skončili,“ povzdechla si a to už proti ní vyběhl Seth. Podívala se na něj a on se začal kroutit v křečích na zemi, přičemž ze sebe vydával zvláštní skučení, za které by se mu Jacob vysmál, ale teď se musel soustředit. Už pochopil, jak se Seth cítil, když Amelii uviděl poprvé jako upírku. Najednou v sobě měl takový plamen naděje, který ho nutil bojovat do posledních sil.

Jacob po ní skočil, ale ona mrštně uhnula. Nakopla ho do citlivého břicha a chudák vlk odletěl několik metrů, až narazil do stěny, kde se sesunul. Hned se začal škrábat na nohy. Díky tomuhle ubohému útoku tak získal pár vteřin pro Setha, který se sebral, a neboť Jane přiskočila blíž k němu, tak vyskočil na zadní tlamy a předníma do ní praštil, jako by to byla ubohá hračka.

Jane proletěla vzduchem a narazila do skla Ameliina vězení, které se nebezpečně roztřáslo. Upírka se pokusila uhnout na stranu, než do ní narazí Seth, ale tam už byl připravený Jake, který s ní znovu máchl o sklo.

Sklo už ten nápor nevydrželo a ozvalo se lupnutí, jež přerušilo veškeré boje.

Všichni tři zvedli hlavu a zadívali se na sklo, po kterém se od Janiných zad šířila puklina. Sledovali, jak s občasným zastavením putuje až k vršku kruhového otvoru. Ozval se zvuk, jenž připomínal přejetí nehtem po tabuli.

Následovala tupá rána a sklo, oslabené puknutím, se rozletělo pod náporem tlaku vody na kusy a trojku zalila velká vlna vody, která vytékala po hektolitrech.

Jane to odvleklo někam k protější zdi, ani ona nemohla bojovat s tlakem vody. Seth byl nejblíž ke kraji a voda ho tak zasáhla ze všech nejmíň. Udržel se u kruhového otvoru. Jacoba to zasáhlo přímo a vlna ho srazila na zem a valila se dál přes něj. Byl rád za své silnější plíce, protože se topil a vzduchu se mu dostalo asi až po minutě a půl.

Seth, relativně suchý, stál u praskliny přeměněný a natáhl ruce vzhůru, právě ve chvíli, kdy se ven dostalo i tělo Amelie. Zachytil ji do náručí. Opatrně z ní odpojil menší trubičky, kvůli kterým byla ještě spojena s tou velkou nádobou. Jako poslední si nechal tu největší, která byla napojena doprostřed jejích zad. Každá odpojená trubička za sebou nechala červenou díru, ze které tekla krev. O to víc se bál, co se stane, když ji vyndá. S třesoucíma se rukama nakonec tu hadici vytáhl a někam odhodil. Tahle díra naštěstí nebyla hluboká, ale byla velká.

Podíval se na Jacoba, jenž se už stačil vyhrabat z pod masy vytékající vody, co se rozprostírala po celé místnosti. Kývli na sebe a on se v podobě člověka rozeběhl k výtahu. Jacob ho následoval.

„Nee!“ křičela za nimi Jane, která se už začala sbírat na nohy, ale dost pozdě.

Vlkodlaci vběhli do výtahu a Jake odkopl tlapou vozík, rychle zmáčkl čumákem tlačítko pro přízemí a dveře se začaly zavírat.

Těsně před dovřením dveří je zarazila bílá ruka, co je začala otvírat, ale Jake jednal pohotově a hlavně instinktivně. Natáhl se k ruce a kousl do ní. Měl dojem, že kouše do kusu šutru, ale pomohlo to. Ruka zmizela a výtah se rozjel nahoru.

Věděl, že ještě není vyhráno. Jane se jen tak nevzdá, dobře tušil, že je následuje výtahovou šachtou. Najednou mu přišlo, že výtah je hrozně pomalý.

„Nakonec jsem neměl pravdu ve dvou věcech. To, že tu něco drží zamčené a že dnes by tu měla být Amelia. Myslím tu upírku. Ale je to tak možná dobře, kdyby tu byla ona, tak nikdy neopustíme tuhle budovu,“ řekl zamyšleně Seth. Nepřestával se dívat na Amelii, která se neprobouzela. Voda jí v drobných pramíncích odkapávala na zem.

Ozvalo se cinknutí dveří a Seth i Jacob vyběhli ven. Běželi tak rychle, jak jim to podmínky dovolili. Neohlíželi se, hlavně spěchali.

Odrazili se od země a přeskočili zeď.

Sethovi po noze přejelo pět drápů upírky, která se ho ještě pokoušela chytit, ale neúspěšně. I přes zraněnou nohu a s nákladem v ruce běžel rychle, po boku Jacoba, pryč. 

Tak, jak zatím chápete celý děj? Je to trochu komplikované, takže doufám, že jsem to asoň sepsala pochopitelně. Nechtělo se mi úplně zabíjet celkem hezký charakter Amelie, takže si aspoň užijete, jak to vypadá, když proti sobě stojí dvě stejné a naprosto odlišné osoby.

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 12: