Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 11

07.08.2013 (08:00) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1525×

Nová éra

O pár let později…

Od chvíle, co Amelia opustila La Push a celé blízké okolí, o ní nikdo neslyšel, dokonce ani její bratr, který žil s Leah a Sethem. Její odchod překvapivě otřásl každým.

Jacob se uzavřel do sebe a trávil spoustu času v podobě vlka, Seth už nebyl ta veselá duše, co kdysi. Z myšlenek, které proudily jeho hlavou, se dalo poznat, že žije ve vlastním vnitřním světě, jenž byl podobný tomu normálnímu, ale on si ho zidealizoval, hlavně si tam přidal Amelii. Na jeho tváři od té doby nikdo neviděl úsměv. Leah sice byla šťastná, že má Chrise jen pro sebe, ale užíralo ji, jak se Chris trápí, v noci se budil s nočními můrami a občas se i dusil, postrádal kovové objetí jeho sestry. Po objetí, jež by ostatní zničilo a jenom jeho chránilo.

Jacob právě přecházel po svém malém pokoji, jenž byl tak malý, že když udělal krok, tak se hned otočil na druhou stranu, protože na víc mu nezbývalo místa.

Za chvíli mu začínala hlídka, navíc dlouho nespal, protože k území Forks se přiblížilo pár nových upírů, na které se smlouva nevztahovala a zabíjeli lidi. Vlkodlaci se je snažili chytit, ale skoro vůbec jim to nešlo, byli vypočítaví.

Už se chystal jít, když se z venku ozval křik a rozruch okolí. Jacob vyběhl ven, ještě bez kraťas, které si rychle navlékl, a podíval se, co se děje.

Všude vládl zmatek, původně si myslel, že útočí upíři, ale to trvalo jen do té doby, než si všiml těla, které se zmítalo v náruči Jareda, zatímco kolem něj poskakovali ostatní vlci v lidské podobě a běželi někam k Jaredově domu.

Jacob nechápal, dokud ho do nosu nepraštil kovový pach krve. Svůj pohled zaměřil na Kim v náručí Jareda, které teklo z ramene spoustu krve. Díky svým vlkodlačím očím mohl zaostřit a všiml si, že zranění na jejím rameni připomíná kousnutí.

Rozeběhl se za ostatními a odchytil si Quila, kterého stáhl k sobě za rameno. Ten sebou trhl, vypadalo to, že na něj chce i zaútočit, ale když si všiml, o koho jde, tak se na něj zmateně podíval.

„Co se stalo?“ řekl tichým, ale důrazným hlasem, jenž nenaznačoval jediný možný kompromis. Musel se zeptat, i když to věděl. Quil viditelně zaváhal, ale nakonec mu to řekl.

„Kim byla ve městě, když na ni zaútočil upír, kousl ji a utekl,“ zamumlal a spolu s Jacobem se vydali za Jaredem, ten teď bude potřebovat hodně opory.

„To znamená, že se proměňuje v upíra,“ svitlo v hlavě Jacobovi a Quil vyděšeně přikývl. Doběhli do obyváku, kde na gauči ležela třesoucí se Kim a Jared ji držel za ruku, přičemž se mu z očí valily potoky slz. Šeptal u toho, že to bude dobrý, že ta bolest přejde. Nedokázal si představit, co všechno obnáší přeměna, ale pochopil, že musí být neuvěřitelně nepříjemná. Kim chvílemi i křičela bolestí, což až trhalo uši. Křičela i na Jareda, ať ji radši zabije, to ale bylo hned zamítnuto.

Po chvíli do místnosti přiběhl i Chris, kterého vedla Leah, a nebýt jí, tak by se hned u vchodových dveří složil k zemi. Dopadl jen na kolena a zasténal bolestí. Pár lidí se na něj nechápavě otočilo, zatímco on si mnul prsty spánky. Asi zaznamenal, díky svému daru, jejich pohledy a zamumlal k nim: „Její myšlenky jsou tak plné bolesti, že se to nedá vydržet.“

Jared k němu zvedl obličej, který zčervenal od slz kanoucích přes jeho líce, a prohlédl si ho. „Ukaž mi její myšlenky, chci vědět, jakou bolestí trpí kvůli mně.“ Jacob ho chtěl zarazit, ať to nedělá, ale věděl, že by to bylo k ničemu. Jared si teď nenechal s ničím poradit.

Chris za poslední dva roky, co byl sám, využíval volný čas na to, aby trénoval své schopnosti, teď začal sloužit v podstatě jako přeposílatel emocí a podobných věcí.

Obličej natočil k Jaredovi. Jacob i přesto, že neviděl jeho oči, dobře věděl, že se teď zatahují bílou mlhou, díky čemuž Jared bolestivě zkřivil tvář a zakřičel tak, že se to částečně měnilo do zavytí až zavrčení.

„Dost!“ řekl Jacob tiše ke Chrisovi, který jen kývnul a potom požádal Leah, ať ho odvede pryč, její myšlenky pro něj musely být nesnesitelné.

Trvalo to tři dny, než Kim udeřilo srdce naposled. Jacob byl u Jareda velmi často a snažil se ho podpořit. Vidět tu proměnu naživo a slyšet o ní je velký rozdíl. Byl rád, že u Belliny nebyl, protože Kim křičela bolestí tak často, že si říkal, jestli není smrt lepší věc. Jaredovi se o tom samozřejmě nezmínil.

Byl poprvé u toho, když Kim otevřela oči a podívala se na ně jasně karmínovýma očima. Chvíli se tvářila zmateně, ale to přešlo, jen co se poprvé nadechla a ucítila ten smrad od vlkodlaků, dokonce se i rozkašlala.

I Jacob cítil její pach a tentokrát byl za to vděčný, protože díky tomu, co obě rasy cítily, se Kim dokázala ve společnosti vlkodlaků ovládat.

Vypadalo to, že se i chvíli bála, jak na ni Jared zareaguje, že ji bude nenávidět nebo něco podobného, ale on ji objal a ona mu to prostě s radostí oplatila, ale k jejich smůle zlomila Jaredovi dvě žebra. Přestál to bez jakéhokoliv nářku a šel si sednout stranou, aby měl čas se zahojit.

Kim se mu omlouvala, že ještě nedokáže svou sílu ovládat a že radši půjde na lov. Jacob ji tedy odvezl do lesa, jenž byl vzdálený od civilizace dost na to, aby tam nešel nějaký náhodný člověk. Stejně s ní zůstával i během lovu, kdy jen fascinovaně sledoval, co se děje. Měl dojem, že i jeho nechuť k upírům klesá, dokonce se i smál, když sledoval výraz Kim, když pila z nějakého zvířete. Moc jí to nechutnalo.

Její proměnu drželi vlkodlaci v utajení pečlivě, nechtěli, aby se to někdo dozvěděl, jako například Cullenovi. Nechtěli, aby je s nimi vázalo ještě něco dalšího.

Jacob s Kim trávil poměrně hodně často a povídal si s ní o tom, jaká byla přeměna a co teď všechno cítí, slyší a vnímá. Jared na Kim neměl moc času, z čehož si ona usuzovala, že se jí nakonec doopravdy štítí, a Jake ji musel uklidňovat, protože to nebyla pravda. Jeho drahý kamarád si totiž bral každou hlídku, co mohl, aby vypátral toho zmetka, co přeměnil Kim.

Několik měsíců byl celkem klid, bohužel v Port Angeles a přilehlých městech, včetně Forks, začalo mizet až moc lidí a nešlo tomu zabránit.

Vlkodlakům se podařilo asi tři upíry zabít, ale tahle skupinka mohla být asi o deseti dalších členech. Pro Jareda to bylo peklo, když nevěděl, která z těch pijavic to udělala. Dokonce požádali Chrise, aby jim prohrabal vzpomínky a zjistil, kdo to udělal. Jenomže všichni upíři před jeho přítomností utíkali na míle daleko a báli se ho jakkoliv zranit.

Zlom nastal ve chvíli, kdy Kim přiběhla celá nešťastná k Jacobovi domů. Tvář měla zkřivenou vzlyky, ale ani slza jí po tváři nestekla.

„Ja-Jaku, stalo se něco hrozného.“ Zadívala se na něj a její nádherná upírská tvář se ještě víc zkřivila.

Jacob k ní ihned přiskočil, bylo jasné, že Jared není zase doma, proto šla za ním. „Co se stalo?“ Věděl, že je zle. Cítil z ní zachycených spoustu pachů krve. Krve hned několika lidí. Na očích, které už byly nazlátlé, se to ještě neprojevilo. Objal ji a ona zabořila obličej do mezery mezi jeho ramenem a klíční kostí. Muselo to pro ni být dost těžké, protože tam byla vlkodlačí vůně nejfrekventovanější.

„J-já jsem lovila v lese, když jsem ucítila úžasnou vůni. Nešlo to zastavit, rozeběhla jsem se tím směrem a tam byla skupinka asi osmi lidí, kteří tam byli na táboře. Všechny jsem je zabila a vypila, jako by to byly láhve s pitím,“ vydala ze sebe přidušeným hlasem a Jacob se ji pokusil trochu utěšit pohlazením přes záda, přesto že on sám byl vyděšený až tak, že si to sám nechtěl připustit. Vybavilo se mu to, jak Amelia jedním malým trhnutím zlomila vaz člověka.

„Ššš, to bude dobrý. Uklidila jsi to po sobě? Asi to byla nějaká výprava a prostě se ztratila v horách, jo?“ Pousmál se na ni a ona se od něj odtáhla, sklopila pohled k zemi, tak že to vypadalo, že mu něco zatajila. „Stalo se ještě něco?“

Přikývla a i přes knedlík v krku ze sebe vydala pár vět. „Stalo. Někteří Volturiovi opustili Volterru a míří sem. V Seattlu začínají, ale tam je jen pár vražd, které se ztratí. Jenže tohle neprominou. Oni mě zabijou,“ zašeptala a zvedla k němu nazlátlé oči, které strach zbarvil do černa.

„Nezabijou, my tě nedáme.“ Přikývla a zamumlala ještě něco v tom smyslu, že jde najít Jareda a Sama, aby je na to všechno mohla upozornit. Souhlasil s ní a nechal ji jít.

Sám se sebral z domu a po dlouhé době zamířil za osobou, která ho nejblíž spojovala s bytostí, jež miloval z celého srdce. Za Chrisem.

Cesta netrvala dlouho, a když dorazil k domu Clearwaterových, tak bez zaťukání vlezl dovnitř. Věděl, že Leah nebude doma, protože měla hlídku, o to horší měl náladu, když viděl, jak na gauči, na němž před pár lety seděl on s Amelií, okupují teenageři, kteří vedle sebe vypadali jako oheň a voda.

Chris byl bledý tak, že se barva jeho kůže dala přirovnat ke sněhu, stejnou barvu měly jeho vlasy. S bledou kůží korespondovaly černé sluneční brýle. Seth byl zase na druhou stranu tmavý a měl černé vlasy, on žádné sluneční brýle nepotřeboval, zato sloužil Chrisovi jako kukátko na televizi, v níž dávali nějakou animovanou blbost, podle úvodní znělky asi My Little Pony, nebo jak se to jmenuje.

O to víc byl překvapen, když k němu Chris stočil tvář a natočil ji na stranu, měl dojem, že ho tímhle „pohledem“ rentgenuje. „Ahoj, Jaku, proč jsi za mnou přišel?“ Seth dělal, že je neslyší, a dál nerušeně koukal na televizi a něčím se cpal.

„Jak víš, že jdu za tebou?“ zeptal se ho. Takhle se spolu dohadovali docela často. Chris mu odpověděl jedním gestem, přiložil si ruku ke spánku. „Tak když sis to v mojí hlavě přečetl, tak jak to, že nevíš, proč za tebou jdu?“

„Kdo říká, že nevím, jen chci, abys to řekl na rovinu,“ pokrčil nad tím rameny. Jacob si povzdechl, puberťáci. Promnul si prsty kořen nosu.

„Víš, že mají dorazit Volturiovi, že ano?“ zvedl k němu jedno obočí, které zaplulo do nebeských výšin jeho čela a skrylo se pod ofinu. Přikývl. Seth se jim najednou začal věnovat.

Zatvářil se na moment vyděšeně, ale Jacob si všiml, že se mu v očích zaleskl záblesk naděje, který nedokázal pochopit. Chtěl se snad nechat zabít? Stačilo přece říct jemu. „Oni přijdou?“ Jacob i Chris mu na to odpověděli kývnutím hlavy.

Bělovlasý puberťák si prohrábl svoje úžasné albínské vlasy a zamyšleně si oddechl. „Vím, ale ne všichni, jen tři.“ Jacob zmateně zamrkal, stejně jako Seth.

„Jak to, že jen tři?“ pronesli unisono Seth s Jakem, hned po tom se nenávistně probodli pohledem. Nakonec Jake pokračoval sám. „Vždyť zbývá ještě asi deset upírů, to si myslíš, že na to ti tři stačí?“

Chris se zasmál a zavrtěl hlavou. „Ne, já si to nemyslím, to oni ano. Viděl jsem jejich příchod v jedné z mých vizí,“ podotkl a Jake nad tím svraštil čelo. Chrisovy vize přicházely jen výjimečně a vždy se vyplnily. Stalo se mu jen jednou, že u jedné z nich právě byl. Z hlavy si vyhrabal vzpomínku na večer u ohně, kdy ještě Darkovy skoro vůbec neznali, a Chris tam říkal, jak si jeho dar bere svoje ceny. Myslel si, že si vzal jen jeho oči, ale nebyla to pravda. Tyhle vize, když přišly, odnesly s sebou i kousek Chrisova zdraví a působily mu neuvěřitelné bolesti. Chrisovi se v těle zlomila každá kost a díky upíří a vlkodlačí podstatě hned zase srostla, ale ta bolest musela být neuvěřitelná. Zatřásl se při pomyšlení na to, ale zároveň nemohl potlačit ten osten bolesti, když si vybavil Amelii tenkrát u toho ohně.

„A cos viděl?“ optal se ho.

„Pouze tři postavy v černých volturiovských pláštích, ale je dost možné, že jich přijde víc, ale akční budou jen někteří,“ vydal ze sebe bolestivý povzdech a Jacob si dokázal pod tím představit, co ubohá, skoro nejasná vize způsobila bolesti a škod.

„A seš v pohodě?“ zeptal se ho opatrně, pro Chrise to bylo citlivé téma. Na jeho otázku jen přikývl a pak se zase zadíval na televizi. Jacob cítil, že vědomí mladého Darka opustilo jeho mysl a už se zase věnoval jenom Bronymu.

Jake zmučeně vydechl a vydal se zpět do svého domu. Byl unavený, téměř hned usnul. To ještě nevěděl, co ho totiž zítra čeká.

Jacob se vzbudil až kolem poledne. Bylo dneska poměrně zataženo, takže nic neobvyklého, zvlášť pro oblast Forks. Rozhodl se, že se půjde projít. Mířil k útesu, kde byl docela velký výběžek nad hladinou moře. Bylo to hodně vysoko a Jake tam sedával rád.

Dýchal vzduch, jenž byl prosycen mořskou solí, a nechával se ovívat studeným vánkem, který se sem nahoru dostal až od moře. Užíval si ten klid. Nemohl být šťastný, ne bez ní, ale aspoň se snažil o to být spokojený. Nedokázal si prominout to, co jí řekl, jak moc jí musel ublížit. Nejhorší pro něj byla ta bezmoc, že s tím nemůže nic udělat. Když ještě neznal její jméno a hledal ji, štěstí mu poslalo její vlas, podle kterého ji našel, ale teď za sebou nezanechala ani stopu. Jemu už zbývá jediná otázka. Jestli ještě žije.

Zatřásl se nad tou představou a chtěl přemýšlet dál, jenže to už mu nebylo umožněno, ze zamyšlení ho vytrhl křik. Kim stála uprostřed příjezdové cesty a tvářila se vyděšeně. Svůj pohled upírala kamsi do mlhy, která se tu najednou zničehonic objevila. Nebylo přes ni vidět na příjezdovou cestu.

Jacob se rychle vyšvihl na nohy a rozeběhl se ke Kim, ale byl od ní moc daleko. Její křik samozřejmě přivolal většinu smečky, takže Jared, Seth a další tam byli. Leah a Chris byli ještě v dálce, ale věděl, že přijdou.

Kim se nadechla, vydechla a nahrbila se, jako by se připravovala k boji. Ve tváři měla už odevzdaný výraz.

Z mlhy se vynořily tři osoby v černých pláštích, přesně, jak Chris předpověděl. Zastavily se asi dvacet metrů od Kim. Všechny postavy v pláštích měly zahalené tváře. Ta nejvyšší z nich šla uprostřed a vypadalo to, že se drží s jednou z menších postav za ruku, ale ve velkých rukávech se to ztrácelo.

Obě krajní osoby si stáhly z hlavy kápě, které odkryly tváře Aleca a Jane. Oba se spokojeně usmívali. Jane byla potěšena, že má tak úžasné poslání, které jde splnit. Alecovi v očích zářily jiskřičky, které u něj nikdo nikdy dřív nezahlédl.

„Ahoj, Kim, dozvěděli jsme se, že se tu porušují pravidla. Doufám, že jsi byla obeznámena s tím, že za porušení pravidel je téměř pravá smrt. Nenarodila ses s talentem, takže jsi nám stejně k ničemu,“ pronesla tím svým dětským hláskem Jane a usmála se na ni.

„Vím, ale neznamená to, že se tak snadno vzdám,“ odvětila jí hrdě Kim a nadzvedla pyšně hlavu. Jared na ni z dálky volal, ale protože byl v ten moment na hlídce, ještě stále byl daleko. Jacob jí chtěl pomoct, ale jeho nohy přimrzly na jedno místo a on jenom mohl zírat na osobu uprostřed.

„Když si myslíš, že nás porazíš, tak na tebe ani nepoužijeme naše dary,“ odpověděla jí posměšně Jane a tvářila se u toho jako měsíček na hnoji. Seth byl už kousek od nich, ale zadrhl se na místě, stejně jako Jacob, a zíral na stejnou osobu. Pak vyhrkl něco, co nikdo nečekal.

„Já věděl, že se vrátíš!“ vypískl a v jeho očích se opět objevily ty plamínky, které s Ameliiným odchodem zmizely, a na jeho tváři se zračil úsměv.

Osoba v plášti se zasmála ledovým hlasem, který by dokázal mrazit oceány. Bylo jasné, že to je žena, a Jacob věděl, kdo to je, přesto tomu nemohl uvěřit. Postava zahalená černou látkou zvedla ruce a stáhla si z obličeje kápi.

Slunce dopadlo na bílé vlasy, které se v dokonalých prstýncích, které začínaly až někde u jejích ramen, stáčely až po pas. Její pleť se rozzářila jako diamanty. Amelia chvíli měla skloněnou hlavu k zemi, jež ale po sundání kápě zvedla a otevřela oči. Byly dokonale rudé, podobně karmínové jako měla Kim, jen s tím rozdílem, že měly trochu tmavší odstín, už nebyla novorozená, ale živila se krví.

Seth sebou cukl, ale zůstal stát na místě. Ostatní se k nim už přiblížili, ale stejně to nestihli na tak blízko, aby zabránili těm třem v jejich odhodlání zabít Kim.

Kim se proti nim rozeběhla. Alec a Jane uhnuli na stranu s takovou elegancí, až se u toho tajil dech. Jediná Amelia zůstala v klidu na svém místě. Kdyby nebyl Jacob vlkodlak, tak asi tak rychlé pohyby nezaznamená, ale díky svým vlkodlačím očím viděl dokonale, jak Amelia zvedla ruce před sebe až posměšně pomalu a chytila hlavu Kim, mohla být novorozená a sebesilnější, ale Amelia nad ní měla navrch. Držela ji tak pevně, že ji zastavila v běhu proti nim a udržela ji tak na jednou místě.

Alec a Jane na nic nečekali a každý uchopil Kiminu jednu ruku. Novorozená se zmítala, ale nemohla nic dělat, byla v pasti a nikdo jí nedokázal pomoct. Téměř jako by to měli dohodnuté, Alec, Jane a Amelia škubli rukama. Každý šel na jednou stranu. Alec na levou, Jane na pravou a Amelia nahoru, ozvalo se nepříjemné skřípění trhaného kovu. Od Kimina těla se oddělily obě ruce, které odlétly někam pryč, a její utržená hlava se rozlétla vzduchem, aby přistála u nohou právě dobíhajícího Jareda.

Partner Kim ze sebe vydal zmučený nářek, jenž trhal srdce, ale s trojkou nic neudělal. Jared se svezl na kolena a roztřesenými prsty uchopil opatrně Kiminu hlavu. Po tvářích mu na kolena kanuly jeho vlastní slzy a šeptal si tam pro sebe nějaká slova. Přesněji mumlal.

„Mel!“ vykřikl Chris, jenž se k nim stihl za tu chvíli už taky přiblížit. Leah ho nestihla zadržet, ani dohnat, a malý Dark běžel přímo ke své sestře. Ta k němu zvedla oči a zabodla do něj svůj krvavý pohled. Chris sice na chvíli zaváhal, ale běžel k ní dál.

„Ne! Chrisi!“ ječela za ním jako smyslů zbavená Leah. Amelia se nehnula ani z místa a počkala na chvíli, kdy k ní Chris doběhnul, aby napřáhla před sebe ruku a ta narazila do Chrisovy hrudi. Svět jako by na chvíli zpomalil. Vypadalo to, jako by bělovlasý kluk narazil do nějakého skla. Od Ameliina hrudníku, kde před kdysi dávnou dobou bylo bijící srdce, se začala šířit zvláštní bílá věc, která připomínala tvar kopule. Rozšiřovala se k její paži, loktu, nadloktí, zápěstí až k dlani. V moment, kdy se dotkla Chrisova těla, odletěl jako hadrová panenka několik desítek metrů daleko. Měl to jen o kousek a dopadl přesně za kraj útesu, takže měl šanci dopadnout do jakžtakž měkkého.

Leah se za ním s jekotem rozeběhla a skočila z útesu za ním. Jacob nepochyboval, že to přežijí, ale měl strach o Jareda. Konečně byl schopný se odlepit ze svého místa a rozeběhl se k němu, ale zarazil ho hlas jeho vyvolené.

„Jacobe, doufám, že jsem ti chyběla, teď si moji přítomnost užiješ hodně.“ Ušklíbla se na něj a stočila pohled k Jaredovi, který se přeměnil a chystal se na ni zaútočit. Amelia přikročila zpět ke svým dvěma povedeným společníkům, podívala se na tělo Kim a otočila se na Jareda, který se bleskovou rychlostí k ní blížil. „Pravá smrt,“ zamumlala, než se její oči změnily v planoucí požár a stejně jako její oči, tak začalo hořet i Kimino tělo. V jedné vteřině bylo „jen“ na cáry, v druhé už hořelo

Jareda požár zastavil a on jen zmučeně začal výt, nic jiného už mu ani nezbývalo, neboť zafoukal silný poryv větru a Volturiovi zmizeli. Jacob nešťastně přešel k dohořívajícím zbytkům Kimina těla a prach, co po ní zbyl, shrnul do malé nádobky na žvýkačky. Až se bude Jared cítit líp, určitě ji bude chtít pohřbít a určitě by nechtěl, aby její prach byl rozfoukaný kdesi do pryč.

Vyjící vlk se nakonec sebral a rozeběhl se nešťastný pryč do lesa. Jake se šel ještě ujistit, že Leah a Chris skutečně přežili. Už se škrábali na pláž, z útesu to bylo vidět.

Seth se tvářil vyděšeně, ale i přesto mu v očích zaplála naděje, přesně to, co u něj už dlouho nikdo nespatřil. Jacob v myšlenkách zasténal, to znamenalo jediné, že se bude pokoušet přivést starou Amelii zpět.

Jake už mířil pryč, když ho Seth zastavil a vážně se na něj podíval. „Jaku, byl jsem s Cullenovými docela dost dlouho na to, abych se něco přiučil. Nevím, jestli sis všiml toho, jak se Alec a Amelia na sebe dívají…, ale upíři se zamilují jenom jednou a u nich dvou se to zrovna stalo.“ Polkl na sucho.

Jacob zkameněl na místě. „Cože? A jak to víš?“ zeptal se ho hned a měl co dělat, aby viděl normálně a ne rudě. Další protivník, ačkoliv Amelia mu už teď očividně nepatřila, tak jeho srdce měla stále ona.

„Přesně takhle se na sebe koukají Esmé a Carlisle, Rosalie a Emmett, Jasper s Alice a… Bella s Edwardem.“

Jacob už neodpověděl a otřeseně zamířil ke svému domu, krabičku pevně svíral ve svých prstech. Musel zjistit, co se s ní stalo. Pochopil, jak se cítí Seth. Pořád je tu naděje, že by tam stará Mel mohla být.

Zdravím, já jsem Amelia Volturiová, upír, jeden z nejmocnějších upírů na světě, který má všechno. Mám svého partnera, mám schopnosti, mám jméno. Jsem taktéž známá jako svoje vlastní ďábelská polovička.

Tahle kapitola pro mě byla hrozně zmatková, protože byla napsána jako vícero dní, upřímně doufám, že se vám bude líbit, i přesto, jak je zmatená. Jinak, co říkáte na naši Amelii Volturi? Nebojte se, celé vysvětlení bude v další kapitole. ;) Nebo té hned po tom. :D Prostě 12 nebo 13.

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 11: