Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Third Race - Kapitola 10

06.08.2013 (18:45) • arnesis • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1665×

Složka Dark

„Cos těm mužům udělala?“ vyhrkl otázku, která ho trýznila v mysli v polovině jejich cesty od GRC Tower. Amelia už si od Jaka převzala Chrise a mířili k Port Angeles. Tam se měli rozdělit. Darkovi měli jít k sobě domů a on do rezervace. Musel všem vlkům říct o tom, co viděl, ačkoli nechtěl ukázat svou drahou ve špatném světle.

Semkla rty, jako by chtěla zastavit samu sebe v tom, aby mu odpověděla, ale nakonec si jenom povzdechla. „Ovládám oheň, tak jsem ke každému nervovému zakončení jejich těla dala malinkatou jiskru. Není to těžké vytvořit a zaručeně funkční. Je to jako upalování a přitom se ti nic neděje,“ řekla s tak ledovým klidem, až Jacovi přeběhl po zádech mráz.

Trhl sebou a zadíval se na její bundu. Výjimečně tam nekoukal proto, aby viděl alespoň obrys jejích prsů, ale proto, aby zhruba zjistil, jak přesně ta složka je velká. Jeho pohledu si všimla a zatvářila se vážně.

„Ta společnost mě a Chrise sleduje už od dětství a mám takový dojem, že i otec dovolil, aby nás na chvíli zajali a dělali na nás různé výzkumy, jenomže jsme se nikdy nedozvěděli, co všechno oni zjistili. Můžeme se dozvědět, co jsme vlastně zač, proto jsem ji vzala.“

Jacob přikývl, přesně na to se chtěl zeptat, věděl, že ji bude Amelia prozkoumávat. Za tu dobu, co ji znal, pochopil, že neuvěřitelně moc touží po tom, aby zjistila, co je vlastně zač. Nedávala to na sobě před lidmi znát, ale když se dokázala v jeho přítomnosti uvolnit, tak z ní emoce tryskaly jako z vodopádu.

U Port Angeles se rozdělili a Jake v podobě vlka doběhl do La Push. Přes pár vlků, kteří měli zrovna hlídku, dal vědět ostatním, že se zítra odpoledne musí sejít. Ještě před usnutím zaběhl za Leah, aby jí oznámil, že Chris je v pohodě. K jeho nechuti tak oznámil i Sethovi, že se Mel nic nestalo.

Jacob vzpomínal na včerejší večer, když v podobě vlka běžel na schůzku, kterou sám domluvil. Měli se sejít na tajném místě, o němž původně neměl vědět nikdo jiný než vlci, což jim moc nevyšlo. Vědělo o něm těch několik málo lidí, kteří byli s vlky otisklí. Před nimi se nedalo skoro nic utajit.

Když Jake doběhl na výběžek, jenž byl obklopen stromy a uprostřed kterého šuměla řeka, všiml si, že jde jako poslední. Trochu zaspal, neboť se v noci budil s nočními můrami.

Konečně je tady! Á, náš pán si dal na čas. Jaku! Nejsi král, ostatní nechodí, takže jdeš pozdě! Vlci na něj začali křičet svá přivítání, doteď si svoje myšlenky pečlivě střežil.

Zavrčel na ně a rychle se napil z řeky. No tak jsem zaspal! Jednou. Secvakl po dopití zuby a otočil se čelem k vlkům.

Jasně! Jednou… nebo dvakrát, nebo víckrát, co? provokoval Paul, dokud se po něm Jacob neohnal tlapou, až je musel začít klidnit Sam.

No tak, hoši, Jake nám musí něco říct, vynutil si tak Sam ticho, které uvolnil pro Jacoba.

Rudohnědý vlk se nadechl, zavřel víčka a začal v hlavě obnovovat živé obrazy, které si tvořil v hlavě ze vzpomínek z předchozí noci. Ukazoval, ačkoliv ne nadšeně, vlkům, jak Amelia s naprostým klidem chytla toho chlapa za krk a zlomila mu jedním trhnutím vaz, další ukazoval, jak využila luk na tu ženskou, zničeného Chrise, složku a nakonec si nechal ten masakr, kdy Amelii žhnuly oči ohněm a všichni kolem ní se svíjeli v mukách.

To-si-děláte-srandu! vyhrkl Quil, jenž byl normálně klidný a Amelii měl celkem rád, ale tohle by šokovalo i lidi s tuhým kořínkem. Celkově všichni vlci byli otřeseni. Věděli, že má Darková velkou moc, ale rozhodně netušili, že až takovou.

Mám takový nepříjemný dojem, že nám Amelia něco zatajila, uvažoval Sam a myšlenky se mu míhaly hlavou tak rychle, že byly jen velmi těžko zachytitelné. Jacob k němu vyslal otázku. Z tvých vzpomínek usuzuji, že má asi občas problém s ovládáním své síly. Když si projedeš svou vzpomínku znovu a zaměříš se jen na Amelii a ne na ty muže kolem, tak si všimni, že se v jednu chvíli tvářila tak, že už chce přestat, ale ti lidé křičeli dál. Myslím si, že to celé je bitva, jestli vyhraje ona nebo její moc. Zvláštní.

Jacob udělal přesně to, co mu Sam řekl, a skutečně si toho všiml, z toho zjištění byl celý zmatený. Asi měli v jednom pravdu, že je nebezpečná víc, než si všichni myslí. A co teď budeme dělat? zeptal se zoufale Jake a tlapou prohrábl zem pod sebou. Zůstaly v ní čtyři hluboké rýhy od jeho drápů.

Musíme zjistit, co je v té složce, mohl by to být klíč ke všemu. Ke zjištění toho, co jsou zač, k tomu, jak ovládnout jejich sílu, a podobně.

To už se do toho vložil i Jared, který se už stihl oklepat ze šoku, jenž právě viděl. Nevím, jak vy, ale přijde mi, že jsme si do života pozvali časovanou bombu.

I když nerad, musel mu Jacob dát za pravdu. Když to vyslovil, všiml si, že to je pravda. Několik vlků se stáhlo do svých vlastních myšlenek a všichni přemýšleli nad tím, co by se dalo udělat. Nedávali proto na okolí moc pozor.

Z jejich myšlení je proto vytrhlo až tiché zapraskání větvičky, které se ozývalo odněkud z korun stromů. Vlci se semkli k sobě a zavrčeli. Všechny hlavy měli zvednuté k té inkriminované koruně. Podle sluchu poznali, že to není žádná veverka, ale někdo jiný. Až po pár vteřinách rozpoznali známý pach, přesně ve chvíli, kdy se z jedné strany zpoza kmene vynořila Amelia, v rukou svírajíc složku, a z druhé strany kmene Chris, jenž už vypadal kompletně vyléčen.

Byla by to nepochybně dobrá zpráva, ze které by se měl člověk radovat, ale v jejich tvářích se zračil strach, šok, stres a smutek.

Jacob, Leah a Seth se přeměnili téměř hned. Sam byl přemlouván smečkou, ať to nedělá, ale nakonec se přeměnil taky. Natáhli na sebe rychle oblečení a Leah nečekala a rozeběhla se ke Chrisovi, kterého objala, jako by to byla porcelánová panenka.

Na Jacobovi bylo vidět, že chtěl Amelii obejmout taky, ale svým postojem dala jasně najevo, že nechce, což pochopil i Seth, Sam se narovnal a snažil se o odměřený přístup.

„Proč jste přišli?“ zeptal se hned sourozenců a Leah se přesunula blíž ke straně vlků, Chrise za sebou táhnula jako hadrovou panenku.

„Předpokládám, že vám Jake ukázal, co se stalo v GRC Tower. Chápu, že mnozí z vás mě asi teď nesnáší, ale chci k vám být spravedlivá, měli byste vědět, co je v té složce, protože se to týká i vás. Upevní to vaše rozhodnutí, proč nás, nebo přinejmenším mě, vyhostit a budeme to respektovat.“ Jak mluvila, po tvářích vlků přebíhala spousta výrazů. Údiv, zděšení, strach a podobně.

„Náš otec před časem zjistil, že existují kmeny podobné vám. Vy se dokážete měnit ve vlky, ale jsou i takové kmeny, které dokáží ovládat živly, mají věštecké předpoklady a podobné schopnosti, jednoduše jsou nadpřirození. Je jich docela málo, tipla bych okolo padesáti nejvíc. Hodně se skrývají, takže se o jejich existenci ani moc neví,“ vydechla a nervózně prsty překlepávala po povrchu složky, pohled měla zabodnutý do země.

„Když se o těch kmenech dozvěděl náš otec, chtěl všechnu sílu získat na svou stranu, v té době už dokonce věděl o Volturiových. Proto ze dvou kmenů vzal nejsilnější dva lidi, dvě ženy, se kterými měl dvě děti. Takhle vždy z každého kmene vzal jednoho člověka a dal ho dohromady s tím, který se narodil z těch dvou počátečních kmenů.

Takhle vedl dvě větve, do kterých nastrkal magickou moc těch kmenů. Ty dvě větve pak plánoval spojit, obě nesly jeho gen, jenomže nemohl ovlivnit, zda se narodí holka nebo kluk, a když se mu v závěru narodily dvě holky, nevěděl, co s nimi. Dostal geniální nápad, že on sám s nimi bude mít dvě děti a uvidí časem, co se s tím bude dát dělat, navíc tak posílí svoje geny.“ Všichni ji upřeně sledovali, ačkoliv to vypadalo, že jejich pohledy nevnímá.

„Narodila jsem se já a o pár let později Chris, oba vlastníme dokonalé geny, které stály spoustu životů, protože ženy vždy při porodu zemřely a muže náš otec zabil, aby nikomu o tom plánu neřekli. Jak znám otce, plánoval ty dvě větve přes nás dva taky spojit.“ Nad svou poslední větou se kysele ušklíbla, stejný obličej nahodil i Chris. „Když se ale ukázalo, že já asi žádné schopnosti nemám, byl otec velmi naštvaný, že všechna moc, co tak dlouho schraňoval, ze všech kmenů, dokonce i od Quilétů, přišla vniveč. Otec asi plánoval svrhnout Volturiovi, podmanit si veškerá mýtická stvoření na tomto světě a vytvořit tak dokonalou populaci.“ Než stihla začít další větu, tak ji přerušil Paul.

„Od Quilétů? Ale od nás nikdo nikdy nezmizel!“ vyhrkl hned. Amelia k němu zvedla oči a zpražila ho pohledem.

Svraštila obočí a povzdechla si. „Zrovna jsem se k tomu chtěla dostat, kdybys mě nepřerušil. Je možné, že od vás nikdo nezmizel v posledních pár století, ale i tak já i Chris máme v sobě vlkodlaka, já větší část, Chris o něco menší.“

Embry na sucho polkl a zamyslel se. Nepochopil, jak to myslela, když nikdo nezmizel, tak jak můžou mít v sobě vlky. „Jak?“ řekl jediné slovo, které mu v tu chvíli dopadlo na jazyk.

„To jsem taky nechápala, ale pak jsem si vzpomněla, že nám otec vyprávěl v dětství jeden příběh, prý smyšlenou pohádku, já usuzuju, že to byla pravda. Proto jsem se na to podívala z dálky a vybavilo se mi, jak Billy vyprávěl příběh o duchovních bojovnících. O Taha Akim a třetí ženě a podobně,“ odpověděla tak nějak polopatě.

Jacob se hned do toho nahrnul taky. „Ano, to vyprávěl, ale Taha Aki by nikdy nestvořil takhle divnou věc!“ věděl, že si to bude muset odpykávat později, ale byl naštvaný, nelíbilo se mu, že někdo ukradl geny od Quilétů.

„Děkuju za podporu, myslíš, že se cítím výborně, když vím, že můj život vznikl ze smrti tolika lidí?“ prskla k němu naštvaně a ustoupila od něj. Jacob by i odpověděl a byla by na světě hádka apokalyptických rozměrů, kdyby ho Sam nezklidnil přiložením ruky na rameno. Povzdechla si a zeptala se. „Měl Taha Aki syny?“

Sam se trochu pousmál a odpověděl jí pohotově, než to stihl někdo jiný. „Měl a hodně, kam tím směřuješ?“

„Nejstarší syn Taha Akiho, který se jmenoval Taha Wi, byl poslán, aby zabil upíra, a nikdy se nevrátil, že?“

Smečka odpověděla zavrcením hlavy.

„Ten člověk, jehož geny byly použity, byl hned z druhé generace duchovních bojovníků, kteří se už spojili s vlky.“

Leah vykulila oči a přitiskla si k sobě blíž Chrise. „Takže tvrdíš, že chudák Taha Wi byl nějakou pijavicí využit na to, aby vytvořil časovanou bombu v podobě tebe?“ přimhouřila naštvaně oči, nějak nedbala toho, že bez této události by nebyl Chris.

Zavrtěla hlavou, čímž všechny zmátla ještě víc. „Ne. Taha Wi byl pokousán upírem a dostal se do něj jed, když byl v podobě vlka. Jed by ho normálně po nějaké době zabil, ale on dokázal vystoupit z těla vlka, jelikož ještě měl schopnosti duchovního bojovníka, a jenom sledoval, jak se jeho tělo, vlk, přeměňuje. Po třech dnech vstoupil do těla zpátky. Vznikla kombinace upíra a vlkodlaka. Užíval si těch schopností, měl sice o něco nižší teplotu než normální člověk, protože se upírovo „teplo“ a vlkodlakovo vyrovnalo, srdce mu bilo pomaleji, ale zato byl velmi rychlý, mohl se přeměnit tam i zpět, mohl žít ze všeho, z lidského jídla i z krve a podobné věci. Vznikla dokonalá kombinace.“ Při slově teplo naznačila prsty jedné ruky vzdušné uvozovky. Celá smečka jenom valila oči a dál poslouchala její vyprávění.

„V podobě vlka žil velmi dlouhou dobu, neboť byl nesmrtelný, při svém pobíhání po světě narazil na několik kmenů, které se vyznačovaly právě těmi schopnostmi a v hlavě, která obsahovala dokonalý, upírem vylepšený mozek, si je poznamenal a nedlouho poté začal vytvářet dokonalé potomky.“

„Takže,“ začal překvapený Seth, ale větu ho dokončit nenechala, i když už asi měla sucho v krku.

„Takže to znamená, že já jsem z větší částí vlkodlak, který má u mě dominantní geny a navázal na sebe několik schopností od ostatních kmenů a upíra, který je sice o něco méně dominantní, ale stále velmi silný, a také na sebe navázal další geny. Chris to má přesně naopak, u něj převládá upír, který je ale omezován vlkodlakem, a je díky tomu lidštější.“ Ke konci už mluvila tak tiše, jak to jenom šlo, a vypadalo to, že má co dělat, aby se nerozbrečela.

Nešťastně zavřela oči a její řasy se zaleskly, jak se namočily do slané kapaliny, jež se jí vyřinula zpod víček. Vlci od ní s jistým odporem ustoupili, krom Setha, o to horší ale bylo, když odstoupil i Jacob. Chrise brali jako jejich součást, takže ho nijak nevnímali.

Když si toho všimla, hodila jim složku k nohám, která se přesně otevřela na stránce, kde bylo v kolonce „otec“ uvedeno jméno Taha Wi u obou Darkových, a utekla pryč do lesa.

Chris za ní natáhl ruku, ale Leah si ho přidržela u sebe, aby se za ní nerozeběhl, ale Setha nikdo nemohl zastavit.

„Ty seš takovej idiot,“ zamumlal k Jacobovi, jehož nenávistně probodl pohledem, a rozeběhl se do lesa za ní, přeměnil se tak rychle, že si nestihl sundat oblečení, a proto na zemi zůstaly ležet cáry roztrhaného oblečení.

Seth si přečetl v jejích myšlenkách, kam jde, ještě než se stihl přeměnit. I kdyby jí nečetl myšlenky, tak ji znal tak dobře, že věděl, kam poběží. Vždycky, když spolu za uplynulou dobu blbnuli na pláži, tak tam chodili. Když se člověk chvíli brodil vodou, do které se lezlo právě z pláže La Push, tak se dostal k velké skalnaté zdi, po které, když dokázal vylézt asi pět metrů nahoru a měl odvahu seskočit do černého tunelu, tak se jím dalo projít až na druhou stranu zdi, která končila jeskyní, jež měla středně velký výhled na moře, na část, kam se nedalo dostat bez člunu, a zároveň byla velmi prostorná. Když to našli, slíbili si, že to nikomu neprozradí.

Po absolvování celé cesty vylezl malým průlezem právě do té jejich jeskyňky a přesně, jak očekával, našel ji tam sedět.

Byla úplně namačkaná u zdi, takže na ni dopadalo jen minimum světla, ale Seth ji rozeznal díky vlkodlačímu zraku dokonale. Měla k prsům přitažená kolena a objala si je rukama. Obličej schovala do nadloktí a jen tiše vzlykala. „B-běž pryč,“ vyhrkla k němu trhaně.

Zavrtěl hlavou, nevnímal, že nemá oblečení, a přešel k ní, aby se mohl posadit. Opřel se zády o stěnu a jedním bokem o ni, přičemž přes ni utěšujícně přehodil ruku a přitáhl si ji tím blíž. Nechala se.

Až teď si uvědomil, že má skutečně nižší teplotu než normální lidé, mohla mít asi 25 °C, z toho usoudil, že Chris má asi ještě menší teplotu. Přišlo mu, že k sobě dokonale sedí, ona jeho chladila a osvobozovala ho z toho věčného horka, zatímco on ji zase ohříval.

Seděli tam celou noc a celý den a Seth měl dojem, že asi už má pod sebou i vlastní důlek. Všechno ho bolelo, ale vydržel, šeptal jí uklidňující slova, až nakonec usnula v jeho náručí, jemu netrvalo ani pár vteřin, než on sám zabral a samovolně se opřel o její hlavu.

Když se ráno vzbudil, tak byl zmatený, netušil, kde je, navíc měl na tváři zaschlou sůl od kapek vody, které sem od vln, tříštících se o kamennou zeď, v níž seděli, dopadaly. Zamrkal a hned se mu vybavily vzpomínky z předchozího dne, se zmučeným povzdechem, od bolesti celého těla, zavřel oči a hlavu natočil k místu, kde naposled viděl Amelii, dokonce se bál, že už ji ta neuvidí.

Rozlepil oči a spatřil ji. Díky tomu, že se v noci převalovali, teď ležel Seth na zádech, hlavu měl opřenou o zeď a na jeho hrudníku spokojeně spala bělovlasá hlava, byla k němu natočená obličejem a Seth jí z tváře setřel už zaschlé cestičky od slz. Užíval si ten dotek, a aby ho protáhl, začal prsty obkreslovat linie a kontury jejího obličeje. Přejel špičkou ukazováčku po jejím obočí, přes její ostře řezané lícní kosti až k nosu.

Pozastavil se u rtů, měl dojem, že se mu i samy nabízí. Když ji měl teď takhle blízko, začal si všímat, že jsou její rty úplně dokonalé, bez jediného vychýlení, pravidelné, mají lehce nafialovělou růžovou barvu. Přemýšlel nad tím, jak to. Musela to být přirozená barva, zvlášť po době, co tu už strávili. Napadlo ho jediné řešení. Její původně červené rty, jsou zkombinovány s chladem upíra a jenom tak se dá vytvořit taková barva. Uvědomil si, že podobně to bude i s jejíma očima. Má je méně fialové než Chris, neboť když je míň upír, tak tam má i míň upíří červené, zatímco Chris je má díky té červené barvě sytější.

Přejel prstem po jejích sametových rtech a nedokázal odolat nutkání ji políbit. Naklonil se k ní o něco blíž, rukou přejel k její šíji a Ameliinu hlavu si tak podržel u sebe. Rty přitiskl na ty její a ponořil se do nich.

Z Jacobovy mysli kdysi dávno pochopil, že mu chutná po ostružinách, a měl pravdu, skutečně tak chutnala. Cítil, že se probrala a povolil ruku na jejím krku tak, aby se mohla odtáhnout, když by chtěla, ale zároveň i tak, aby se zase neodtrhla úplně bezmyšlenkovitě. Díky tomu poznal, že i když se snaží trochu odtrhnout, nesnaží se tolik, aby se to doopravdy stalo. To ho potěšilo, líbilo se jí to, ale byl tu Jake.

Otevřela oči, které se jí zaleskly v právě vycházejícím slunci, a Seth si ji mohl důkladněji prohlédnout. Po dopadu prvních slunečních paprsků na její tvář si všiml, že se nepatrně třpytí. Pro člověka nerozpoznatelné, pro upíry a vlkodlaky jen velmi těžko, ale je to tam.

Ona dech nepotřebovala tolik jako on, a proto byl první, kdo se odtáhl, i když velmi nerad. Odšoupla se od něj kousek, tak jak jí to dovolila zeď, jež byla na její druhé straně. „Tohle se nemělo stát,“ zamumlala, ale tvářila se tak, že bylo jasné, že ji to nemrzí.

Zavrtěl hlavou a tím vyjádřil souhlas, že nemělo. „Já vím, že ne, a omlouvám se, i když toho nelituji,“ řekl tiše a sklopil pohled.

„Teď Jacobovi nemůžu přijít na oči už ani náhodou,“ vzlykla a Seth k ní natáhl ruku, aby ji pohladil po tváři. Sám nasadil výraz klidu, i když v něm jméno Jacoba vyvolalo nepříjemný osten žárlivosti a vzteku, dokázal ho dobře zamaskovat a zatlačit do koutu svého srdce.

„Jacob si tě nezaslouží,“ zašeptal jedinou větu.

Zavrtěla nesouhlasně hlavou. „Ale je do mě otisklý, patřím mu, nechci mezi vámi dělat nějaké rozvraty.“

„Ale otisk neznamená, že si tě zaslouží! Otisk je jen věc od matky přírody, která tak zajistila, aby se vlkodlaci na světě udrželi!“ Trošku mu ujely nervy, když řekla, že mu patří, ale nezvýšil na ni hlas, jen to řekl důrazněji, nedovolil by si na ni někdy křičet.

Zatvářila se zmateně a mezi obočím se jí objevila mělká vráska, pro Setha už důvěrně známá, rád ji sledoval. „To nechápu.“

„Otisk funguje na tom principu, že vybere pro vlkodlaka ideálního partnera, který dokáže zajistit rozmnožení druhu.“ Při svých vlastních slovech cítil, jak mu hoří uši a zčervenal až po konečky svých vlasů. „Ale já tě miluju, nezáleží mi na nějakém otisku.“

Překvapeně na něj vyvalila oči a i on sám musel zalapat po dechu. Tohle byl zvláštní den, jeho první polibek, poprvé vyslovil slova „miluji tě“. Sklopil pohled.

„Sethe, i kdyby to jen trochu šlo, tak jednou přijde někdo, do koho se otiskneš, a já bych tě akorát zdržovala. Trápil by ses za to, cos mi udělal,“ řekla hřejivým hlasem, jenž pro něj zněl jako hudba hrající při vstupu do sedmé sféry nebe, jednoduše – jako by byl v sedmém nebi. Když si ale uvědomil, co mu vlastně řekla, divoce začal vrtět hlavou.

„To není pravda, nikdy bych se nepodíval na jinou ženu, mám oči jenom pro tebe,“ hájil se.

Pousmála se mírným zvednutím koutků a pomalu se začala vytahovat na nohy. I on vstal a přešel k malé prasklině ve zdi, kde měl schované erární oblečení. Už se mu to několikrát stalo, tak si sem připravil oblečení navíc, jen mu to včera nedošlo.

Vylezli puklinou ve skále na malou římsu, která je dělila od vody pod nimi.

Chtěl už skočit, když ho zarazila a natáhla ruku před sebe. Trochu mu to připomnělo to, co udělala v GRC Tower. Dlaň nastavila kolmo k zemi a prsty roztáhla od sebe. Sklopila hlavu k zemi a Seth ještě stihl zaznamenat na její tváři tu milou vrásku, jež měl tak rád. Tušil, že ji nemá vyrušovat, a tak mlčel.

Voda pod nimi se začala bouřit a točit v nějakém víru, až se od jeho středu rozjely dvě vlny, které nabraly takové síly, že samy od sebe vyhouply nahoru a přesně nad středem toho víru se spojily v jeden vodní tunel, ve kterém mohl pohodlně jít člověk. Tunel se zvedl až k nim a ukázal jim přímou cestu k pláži.

Seth se obdivně podíval na Amelii, která se na něj posmutněle usmála. Ruku spustila podél těla, ale zase ji musela zvednout, protože si prostředníčky a ukazováčky obou rukou začala mnout spánek. Přidřepla si k „zemi“ toho tunelu a pravou ruku odtáhla od své hlavy, aby ji přiložila k zemi toho tunelu, jenž byl tvořen ze stále se točící vody.

Spodní část tunelu začala zamrzat a od její ruky se šířil led. Amelia se narovnala a zadívala se na Setha, jenž na ni koukal s pusou ve tvaru o. „Pojď,“ šeptla mu a vklouzla do tunelu, který připomínal tobogán. I Seth ji napodobil. Vnímal, jak ho led studil do zadku a nohou a společně s Amelií doklouzali až k břehu pláže. Tam jenom tleskla a celý tunel zmizel. Voda s řachnutím dopadla na hladinu moře.

„Nikdy mě nepřestaneš udivova,.“ mrkl na ni a společně se vydali k domům v La Push, už je museli všichni postrádat.

Seth na ni celou cestu mluvil, aby byla co nejméně nervózní. Vypadalo to, že se každou chvilkou sesype, jak se přibližovali k domu Jacoba Blacka.

Tam už ani nedošli, protože přímo v nejfrekventovanějším místě rezervace na něj narazili. Jacob vyvalil oči, nejdřív se mu v nich na moment zableskla radost, ale ta hned přešla v odpor. Ovšem i ten se změnil, když ucítil z jejich rtů vzájemnou vůni. Zorničky se mu rozšířili a začínal vidět rudě.

„Jaku, já…“ V jejím chystaném proslovu ji přerušil Jacob křikem, jenž musel být slyšet až do Port Angeles.

„Ty se sem jen tak přiženeš, nabouráš se mi do života a myslíš si, že všechno bude v pohodě?! Konečně jsem se dočkal otisku, na který čekám jako seslání z nebe, a on skutečně přijde, ale jako pomsta z pekel! Zajímalo by mě, jak dlouho už mě se Sethem podvádíš!“ zakřičel na ni a Seth sám se pokusil říct něco na její obhajobu, jako že za to může on a že ho nepodvádí. Amelia sama nemohla nic říct, ztratila z tváře zbytky svojí barvy a teď byla bledá tak, že jí to mohl kdejaký upír závidět.

„A ty!“ prskl k němu Jacob. „Od tebe bych to čekal ze všech nejmíň, myslel jsem, že jsi jinej!“ Seth vykulil oči a kolem nich se začali scházet lidé, kteří to pozorovali jako nějaké kino. Viděl tam hodně známých tváří. Jacob to všechno pochopil úplně špatně, ale Sethovi už další pozornost nevěnoval, veškerá přešla na jeho drahou polovičku.

„Nikdy tě už nechci vidět, jsi jen ubohý, hnusný upír, kvůli kterému umřela spousta lidí, doufám, že jsi spokojená, že se ti podařilo rozvrátit tolik šťastných životů, pijavice!“ Ti lidé, kteří byli zasvěceni, zalapali po dechu. Seth i Jacob čekali, že Amelia se buď rozzuří tak, že časovaná bomba bouchne, nebo se rozbrečí a úplně se složí, jenomže je vyvedla z jejich omylu.

Narovnala se, hrdě zvedla hlavu a podívala se mu přímo do očí. „Jak si přeješ,“ odvětila a to bylo poslední, co od ní slyšeli.

Otočila se na patě a zamířila cestou, kterou se Sethem přišli, pryč. Všichni sledovali její bílé vlnky, jak jí lehce poskakují po zádech.

Zvednul se velmi silný vítr, jenž po všem a po všech začal pohazovat listy a drobné větývky, takže se lidé začali krýt rukama a schovávat.

Od moře přišla obzvlášť silná vlna vzduchu a Amelia najednou byla pryč, jako by byla tvořena ze smítek prachu a vítr je rozvál na všechny strany.

Seth se rozeběhl na místo, kde zmizela, a rozhlížel se kolem, i když už věděl, že je pryč. Stáhnul se mu žaludek, nohy měl jako z másla a nemohl se nadechnout. Byla pryč. Tohle poznání v něm vyvolalo přeměnu a on už jako vlk utekl do lesa.

Jacob zíral na místo, kde zmizela, a pochopil, jak se musela cítit Bella při odchodu Edwarda. Měl sto chutí se obejmout rukama a pokusit se udržet pohromadě. Objevila se v něm díra gigantických rozměrů, kterou nešlo nijak zacelit. Stál tam po jejím odchodu ještě hodně dlouho.

Autor: arnesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Third Race - Kapitola 10: