Má nová povídka nese název The truth live. Jedná se zde o příběh normální dívky, která prožívá strastiplné dětství. Hodně se svojí matkou cestují a ona si nemůže najít žádné kamarády. Až jednou přijedou do města Allentown, kde její matka potká svou pravou lásku a Isabella kamarádku Hannah. Žijí si spokojeně. Isabella však cítí, že jí něco chybí.
15.02.2010 (16:15) • Embra • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1158×
Prolog
Jmenuji se Isabella Murray, podle příjmení mé matky Renée Murray. Vždy, když se má matka provdá, změní si příjmení a mé změní též. Bydlím ve městě Allentown ve státě Pensylvánie. Není to zrovna hlavní město, ale mě připadá obří. Je tu vše, na co si kdy vzpomenete. S Hannah podnikáme každý druhý pátek výlet do New Yorku. Hannah je má nejlepší kamarádka. Jsem nesmírně šťastná, že ji mám. Je to pro mě skvělá změna. S mámou jsme se hodně stěhovali a nikdy jsme nezůstali na jednom místě delší dobu. Až teď, když už konečně potkala toho pravého, jsme se zde v Allentown usadily.
Renée je sice má biologická matka, vůbec se mi však nepodobá. Já mám hnědé oči ona modré; hnědé vlasy ona je pravá blondýna; nedokážu se na slunci moc opálit, ale jakmile se dotkne paprsek světla Renéeiny kůže, chytne hned hezkou hnědou barvu. Od přírody jsem hubená, a i když něco sním, ne a ne přibrat. Renée má naopak dokonale vyrýsovanou postavu, kterou by ji mohly závidět všechny modelky světa. Možná i proto spolu moc nevycházíme. Máme se obě rády, ale jakoby mezi námi byla vždy bariéra.
Renée se mi vždy po rozchodu s nějakým mužem omlouvá. Nechce, abych k nim moc přilnula. Pár mužů, které Reneé chvíli milovala, mi utkvělo v srdci. První byl Phill; vynikající baseballový hráč; Renée se s ním rozvedla po dvou měsících. Neuvědomila si totiž, že s ním bude muset cestovat a být až tou druhou po baseballu. Přestěhovali jsme se do Orlanda. Renée si našla práci jako účetní v jedné velké firmě a já jsem nastoupila na tamní základní školu. Bylo mi v té době deset let. Renée potkala v práci Dwayna Graye. Vzali se necelé tři měsíce na to. Hned jsem si Dwayna zamilovala. Byl na mě hodný a okamžitě mě přijal za svou dceru. Bohužel i tohle manželství dlouho nevydrželo. Znovu jsme se stěhovali. Tulsa bylo nádherné město. Vydržely jsme zde celých pět let. Renée sice randila, nikdy to však nebylo vážné. Jednoho dne ji vyhodili z práce, protože snižovali stavy. Renée hned dostala nabídku pracovat pro jednu modelingovou agenturu v Atlantě. Tam také potkala mého třetího otce Errola. Už jeho jméno naznačuje, že to nemohlo trvat dlouho. Po roce jsme se opět stěhovali. Tentokráte naposled.
Brice je bezvadný. Potkala jsem ho v knihovně, do které jsem pravidelně po škole chodila. Než jsem si našla Hannah, byla má jediná činnost čtení knih a hra na kytaru. Brice byl velice pohledný a když už jsem ho potkávala celý měsíc, řekla jsem si, že musím donutit Renée, aby si taky něco půjčila ze zdejší velké sbírky. Do knihovny jsme šly spolu v ten den, kdy jsem věděla, že tam Brice stoprocentně bude. Brice nás oslovil a dali si s mámou rande ještě ten den. Po tolika letech jsme se konečně usadili a já jsem dostala svoje poslední příjmení. S mým pravým otcem jsem se nikdy nesetkala. Máma se s ním rozvedla, ještě když byla těhotná, a odmítala mi o něm cokoli povědět. Brice byl sice nejlepší náhrada, kterou jsem kdy měla, ale pořád to nebylo ono.
Tady na střední škole jsem si dlouho nemohla najít žádné kamarády. Nebyla jsem zrovna moc společenský typ. V každém ročníku bylo nejméně tři sta žáků a já jsem nikdy nevěděla, kterému mohu věřit. S Hannah jsme měli společných nejvíc předmětů, navíc jsme spolu ve všech seděli v jedné lavici. Děkovala jsem všem, kteří stojí nade mnou, že je Hannah tak kamarádská a dobrá duše. Byly jsme neoddělitelná dvojce. Nikdy jsem s nikým nerandila. Asi mě odradily matčiny nezdary, nebo jsem zkrátka ještě nepotkala toho pravého.
Jak jsem rostla, stále více jsem si uvědomovala, že mi něco chybí. Jak se blížily mé sedmnácté narozeniny, byla jsem zamlklá a více odtažitá než kdy dřív. Hannah si toho všimla, já jsem jí však vždy odpověděla, že to není nic, čím by se musela zatěžovat.
Měla jsem jen malou oslavu narozenin. S Renée a Bricem jsme šli na slavností večeři. Neměla jsem ráda takové sešlosti. Člověk se musí tvářit šťastně, i když není.
Po večeři jsme se vrátili domů, kde jsem dostala dárky. Vlastně jen jeden. Byla to malá stříbrná krabička. Když jsem ji otevřela, byly v ní klíče. Klíče od auta. Strašně dlouho jsem si nějaké přála, teď jsem z něj ale nebyla moc šťastná.
„Je tam venku, čeká na tebe. Nový tmavě modrý mercedes třídy A,“ řekl hrdě Brice.
„Děkuju vám,“ řekla jsem smutným a ne šťastným tónem.
„Víme, že to není žádný sporťák, ale mysleli jsme si, že se ti bude líbit,“ pověděla starostlivě Renée.
„To není v autě. Jde o to, že…“
Autor: Embra (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek The truth live:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!