Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The S.T.A.R. - 7. kapitola

eqf


The S.T.A.R. - 7. kapitolaNessie přijede z New Yorku a je smutná, že tam s ní není. Začne chodit do školy, ale co se hned dozví? Přijede za ní Tay? A nedá jí hned nějaký dárek? To si musíte přečíst. Twilight Mishka

7. kapitola

Ness

Asi za tři dny jsme taky jeli domů. S Taylorem jsme si volali každý den a skoro každý den jsem brečela. Za chvíli ho to omrzí a už nezavolá. Přeci jenom je to hvězda a co by dělal se mnou?! No co. Aspoň jsem ho poznala a políbila. Vím, co je on a že není jako ostatní.

Další den jsem šla do školy. Vstala jsem a hned si přečetla zprávu od něj.

Dobré ráno, lásko. Jaká byla noc? Tay

Odepsala jsem, že bez něj hrozná, a že nechci do školy. Potom jsem se oblíkla do bílých kalhot a černého trika. Namalovala jsem se a učesala, umyla a vzala bundu. Seběhla jsem schody.

„Jdu. Pa!“ zakřičela jsem a upíří rychlostí jsem se přemístila do garáže. Rodiče to už vzali a jsou rádi, že s ním chodím. Nasedla jsem do mého „krásného“ auta a rozjela se. V půli cesty mi zazvonil mobil.

„Haló?“ řekla jsem unaveně.

„Ahoj, lásko. Kde máš školu?“ zeptal se hned.

„Ve Forks je jediná škola. Proč?“ ptala jsem se ho.

„Jen tak. Miluju tě. Pa,“ řekl ještě a zavěsil. Zasmála jsem se našemu krátkému rozhovoru a přidala plyn.

Ve škole jsem zaparkovala a vystoupila ven. Z dálky ke mně běžela Lizz.

„Ahoj!“ křičela. Zasmála jsem se.

„Ahoj, ty moje třeštidlo!“ smála jsem se a ona už byla u mě. Objala mě.

„Tak co? Povídej!“ ptala se.

„Nebudeš mi to věřit,“ smála jsem se. „Já jsem ho poznala na živo! Jako, že jsem s ním mluvila a on se mnou a dokonce mám i jeho číslo!“ vysvětlovala jsem nadšeně. „Já s ním totiž… To, no… Chodím,“ koktala jsem a Lizz měla bradu až na zemi.

„Cože? Tak to ti fakt nevěřím,“ smála se.

„Mám důkazy! Milion důkazů!“ smála jsem se a vytáhla mobil. Pustila jsem jí video. Zrovna to první.

„Ne!“ zakřičela radostně.

„Jo!“ jásala jsem a pustila jí to, u kterého na mě vylil vodu. Nejdřív jsem byla naštvaná, ale potom jsem ho polila taky a všechno bylo OK! Před kamerou si sundal mokré tričko.

„Ty jsi taková mrška,“ smál se a odhalil jeho tělo. Obě jsme vzdychli.

„Co tak koukáš?“ smál se a šel ke mně.

„Já? Kdo by nekoukal,“ slyšela jsem svůj hlas. Mám strašný hlas! Potom mě objal a znova mě políbil. Potom video skončilo.

„Mám jich asi ještě deset,“ řekla jsem vykulené Lizz.

„No teda! Ty máš ale štěstí,“ jásala.

„Já vím. Každý den si voláme a on slíbil, že přijede,“ usmála jsem se.

„Fakt? A kdy? Uvidím ho? Je hodný? Už jsi s ním to… spala?“ vyzvídala a já se začala smát.

„Nevím kdy a možná uvidíš a prosím tě! Nespala!“ šeptala jsem. Zazvonilo a my šly do školy.

 

Celý den utekl docela rychle. Na oběd jsem nešla a rovnou jsem jela domů. Lizz mi slíbila, že to nikomu neřekne. Doma jsem šla rovnou do pokojíčku. Zapnula jsem počítač a Taylor byl akorát on - line. Zrovna jel v autě.

„Ahoj. Kam to jedeš?“ zeptala jsem se hned.

„Ahoj. No… Na výlet,“ zašklebil se.

„Aha. Jak se máš?“ zeptala jsem se.

„Ale jo. Ujde to. Co ty? Neprudí tě rodiče? A co škola?“ ptal se.

„Rodiče jsou ok a škola je v pohodě. Lizz dnes nebude spát,“ smála jsem se. Taky se usmál. „Takže to ví?“ hádal.

„Jo, ale neboj se. Nikomu to neřekne,“ usmála jsem se.

„Jasně. Mně to ani nevadí. Aspoň bychom nemuseli nic skrývat,“ usmál se.

Povídali jsme si až do večera. Spíš do noci. Pořád jel v autě.

„Tak dobrou noc,“ řekl ještě a já zívla.

„Taky,“ usmála jsem se. Potom se odpojil. Odloudala jsem se do postele a spadla na ni. Usnula jsem skoro hned. V noci jsem cítila, jak mě studené ruce hladí a přikrývají. Někdo mě políbil a já usnula tvrdě.

Ráno mě probudil otravný budík. Vstala jsem a umyla se, nalíčila a učesala vlasy do dvou volných culíků. Oblekla jsem si tmavě modré, úzké dříny a červené tričko s crazy nápisem. Vzala jsem si boty na vysokém klínu a mohlo se vyrazit. Vzala jsem si mojí kostičkovanou bundu, která je červeno - černá a sešla jsem schody.

„Jdu! Ahoj!“ zakřičela jsem a přemístila do garáže. Nasedla jsem do mého autíčka a hurá škola!

Ve škole jsem zaparkovala a vystoupila. Hned u mě byla Lizz.

„Víš, co se stalo?“ jásala a já nechápavě zavrtěla hlavou. „Taylor bude naší školu finančně podporovat!“ pořád jásala a zašilhala očima.

„Co? Jak to?“ jásala jsem s ní.

„Já nevím. Chce utrácet,“ pokrčila rameny pořád šťastná.

„Tak proto se ptal, kde mám školu,“ přemýšlela jsem. „A je tady?“ ptala jsem se.

„Nikdo neví,“ pokrčila rameny.

„Hm… Ach jo,“ vzdychla jsem a pomalu jsme šly do školy. Zazvonil mi mobil.

„Haló?“ zeptala jsem se otráveně.

„Taky tě rád slyším,“ smál se Tay.

„Ahoj! Proč jsi to udělal?“ smála jsem se a zastavila jako Lizz.

„Já nevím. Jen tak. Ta vedle tebe je ta nejlepší kamarádka?“ zeptal se.

„Jo… Počkat, jak to víš?“ zeptala jsem se a podívala se kolem sebe.

„Neohlížej se! Tobě to tak sluší,“ smál se v telefonu.

„Co? Kde jsi?“ ptala jsem se. Lizz se začala strašně smát.

„Co je?“ šťouchla jsem do ní.

„Já nevím! Mě to přijde strašně vtipný,“ smála se.

„Po škole mě uvidíš,“ slíbil mi.

„Já tě chci vidět hned,“ zasténala jsem a přitom tahala Lizz ke dveřím. Měla opravdový záchvat smíchu.

„Máš divnou kamarádku,“ smál se.

„Kde jsi?“ ptala jsem se snad po desátý.

„Lásko, vydrž. Já tě uvidím celý den a ty mě uvidíš po škole,“ řekl a já se zase zastavila.

„To neplatí! Prosím!“ prosila jsem. Lizz se pomalu uklidňovala.

„Ty mi dáváš. Ne. Až po škole,“ řekl rozhodně.

„Taylore! Prosím!“ žadonila jsem. Zasmál se.

„Tak jo. Když se otočíš a koukneš do toho křoví u tvého auta, tak mě uvidíš,“ vzdychl a já se otočila. Vyšel trošku ven, ale aby ho nikdo jiný neviděl. Byl tak krásný! Opřel se o strom a zamával mi.

„Stačí?“ zeptal se.

„Ne…“ zasténala jsem. Zasmál se.

„Po škole,“ řekl a položil mobil.

„Kde ho vidíš?“ ptala se Lizz, která vedle mě stála.

„Nikde,“ řekla jsem úplně mimo. Zazvonilo a Tay mi poslal pusu po ruce. Usmála jsem se a my šly do školy.

„On tu je?“ zeptala jsem Lizz a já přikývla. Málem z toho omdlela.

Den mi utekl strašně pomalu. Myslela jsem jen na něj. Můj vlkodlak. Lizz se se mnou rozloučila a já šla rychle pryč. Snažila jsem se dělat jako že nic, ale moc mi to nešlo. Došla jsem k autu a samozřejmě hned zakopla. Zavrčela jsem a ten kamen hodila někam do dáli. Něco mě chytlo za ruku a já se ocitla v lese. Pískla jsem. Hned jsem ucítila příjemné teplo.

„V L. A. jsem málem umřel,“ zašeptal a já se na něj koukla. Byl tak krásný! Po tváři se mi rozlil úsměv. Úsměv mi oplatil.

„Štípni mě,“ řekla jsem mu rozklepaným hlasem.

„Nechci ti hned ublížit,“ smál se a pevně mě objal. Jeho teplo mi moc chybělo. On celý mi chyběl. Klepající rukou jsem mu přejela po tváři a zastavila  jsem se na jeho rtech. Usmál se a sklonil se k mým rtům.

„A tohle mi chybělo ještě víc,“ šeptl a jemně mě políbil. Zasténala jsem a rychle mu polibek oplatila. Takhle jsme pokračovali. Přitiskl si mě na strom a začal mě vášnivě líbat. Asi jsem mu taky chyběla. Mačkala jsem si ho na sebe a začínalo být mi horko. Rukama mi jemně vjel pod triko a začal mě hladit po bocích. Zchodila jsem ze sebe bundu. Byla jsem jako v ohni. Usmál se v polibku. Pochopil. Rukama jsem mu zajela do vlasů a přitáhla si ho blíž. Cítila jsem, jak dýchá. Byl docela v klidu. Zato já. Srdíčko mi bušilo jako o závod a dech se mi zrychlil. Taky to ještě zhoršovalo to, že se líbám zrovna s ním. S populárním hercem. Znova jsem zasténala. Vůbec jsem nechtěla přestat. Rukou jsme sjela k jeho tváři. Tak si mi chyběl… Miluju tě. Myslela jsem si a on si vzdychl. Nepatrně se usmál v polibku a rukama mě začal hladit po bříšku, bocích, zádech a postupně mi tričko vyhrnoval. Byl celý horký. Jakoby přehřátý. Přestal mě líbat na rty a pomalu mě dolíbal k uchu.

„Taky si mi chyběla. A taky tě miluju a slibuju, že už tě nikdy neopustím,“ pošeptal mi do ucha a spustil ruce z mého těla. Chytl mě jen za ruce a jemně se začal otírat rty o můj krk. Hlasitě jsem polkla. Cítila jsem, že se usmál.

„Jak… jak myslíš, že mně neopustíš,“ koktala jsem přidušeně a sbírala dech.

„Se sem přistěhuju,“ vysvětlil krátce.

„A–a–aha,“ vykoktala jsem a snažila se uklidnit. Vzrušovalo mě jen, že je o mě opřený. K tomu mi jezdil rty po krku a pořád a pořád jsem měla husí kůži.

„Miluju tě,“ pošeptal a pomalu se odtáhl. Usmíval se a nepřestával se o mně jemně opírat.

„A kde… Kde teď budeš?“ zasténala jsem.

„Už tu mám koupenou vilu,“ usmál se. Překvapeně jsem vydechla a zamrkala.

„Možná i lepší něž v L.A. Tu prodám,“ uvažoval nahlas. Uchechtla jsem se. Hned jsem si získala jeho  pohled.

„Něco jsem ti koupil,“ usmál se a já přimhouřila oči.

„Nebudeš jezdit takovou kraksnou,“ smál se a já pochopila, že mi koupil auto.

„Ne!“ vydechla jsem.

„Máš ho zabalený před barákem. Tvůj táta mě málem zabil, ale nakonec souhlasil,“ usmál se. „Jaký auto si mi koupil?“ zeptala jsem se.

„No… Já budu mít bílí a ty červený,“ řekl, ale cukaly mu koutky úst.

„Co? To čím jsem jela. To co si mi tenkrát půjčil?“ Přikývl. „Ne! To si nemůžu vzít. Tohle auto mi ještě slouží!“ hájila jsem mojí Buginu. Tak jí říkám.

„Neslouží. Na parkovišti už není. Je už zešrotovaný,“ usmíval se.

„Cože? Já se ani nestihla rozloučit!“ dělala jsem naštvanou, ale přitom jsem byla ráda. Budu mít nejhezčí auto ze školy a z celých Forks. Teda Tay na mě nemá, ale i tak.

„Netrucuj a pojď se mnou. Svezu tě domů,“ usmál se a už mě táhnul do někam. Cupitala jsem za ním a za chvilku jsme došli na malou cestičku, kde stálo obrovské audi.

„Ty jsi na ty audiny trošku úchylnej, ne? A vůbec, kolik tu máš aut?“ zeptala jsem se. Pošimral se na hlavě.

„Nemám rád jenom audi. BMW je tady pěkný. A jenom tady? No asi 4 auta. Proč?“ usmíval se.

„Ty nejsi normální,“ vzdychla jsem a on mě dotlačil k autu. Otevřel mi dveře a já nastoupila. Sedačky zase kožený a celkově to byl sportovní interiér. Taylor taky vlezl do auta a nastartoval. Pomalu vyjel.

„Můžu otázku?“ zeptala jsem se ho.

„No jo… Ty můžeš všechno,“ usmál se.

„No, jak ti mám vlastně říkat?“ zeptala jsem se stydlivě. Krátce se zasmál.

„Jak chceš. Ale asi nejlíp uděláš, že mi na veřejnosti budeš říkat Taylore a v soukromý Jacobe,“ vysvětlil.

„Slyším na obě. A možná i líp na Jacobe,“ usmál se.

„Aha. Tak jo, Jacobe. Je to docela nezvyk,“ smála jsem se.

„Zvykneš si. Máme na to věčnost,“ připomněl mi a já se usmála.

„Jo to jo. A můžu ještě jednu?“ zeptala jsem se. Přikývl s očima před sebou. Řídil jen jednou rukou. Frajersky.

„No, jakou… Heh… Jakou máš barvu jako vlkodlak?“ zeptala jsem se konečně.

„Nemusíš se bát. Já nekoušu, nebo spíš v týhle podobě. A barvu mám takovou rudo-hnědou,“ smál se.

„Fakt? A ukážeš se mi někdy?“ jásala jsem.

„Eh… no tak jo,“ pokrčil rameny. Pomalu jsme přijížděli před náš dům. Opravdu tam stálo. Červené a krásné.

„No teda!“ vydechla jsem.

„Tohle si nezapomeň,“ řekl a do rukou mi dal klíčky.

„Díky,“ usmála jsem se. Na nic jinýho jsem se nezmohla.

„Já nabourám!“ smála jsem se a rychle vyskočila z auta.

„Tak ti koupím nový,“ smál se a zůstal v autě.

„Ness?“ řekl ještě a já se otočila.

„Dávej pozor a za 2 hoďky se pro tebe stavím. Jo?“ usmál se a já přikývla. Potom jsem zabouchla dveře a odtancovala k autu. Bylo tak krásné! Sedla jsem si dovnitř a pomalu nastartovala. Auto vydalo krásný zvuk závodního auta. Šlápla jsem na plyn a rychle se rozjela. Přejela jsem Taylorovo audi a pádila si to do pryč. Každý se za mnou ohlídl.

Jezdila jsem asi hodinu a potom jsem se vrátila domů, kde na mě čekala Rosalie.

„No teda! Ukaž to!“ jásala. No jo. Milovnice aut. Jako já.

„Krásný, viď?“ smála jsem se.

„Jo to jo. Od koho?“ zeptala se.

„No, od mýho kluka.“ Asi to ještě neví.

„Bohatej, ne? Koho? Znám ho?“ umívala se a já přikývla. „Kdo?“ vyzvídala. Zachichotala jsem se.

„Nebudeš mi věřit,“ červenala jsem se.

„Kdo?“ ptala se pořád.

„Od Taylora,“ vzdychla jsem a Rose spadla brada.

„Co? Myslíš toho herce?“ smála se.

„Jo. Já říkala, že mi nebudeš věřit!“ zabručela jsem.

„Já ti věřím, jen mi to přijde nemožné,“ vysvětlovala.

„Vidíš, ne?“ ukázala jsem na auto.

„Jo. A on je tady?“ ptala se.

„Jo a asi za půl hodiny si pro mě přijede,“ smála jsem se nadšeně.

„Jasně,“ řekla ironicky.

„Tak když mi nevěříš tak tu počkej se mnou!“ řekla jsem jí a ona přikývla.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The S.T.A.R. - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!