Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The S.T.A.R. 6. kapitola

05.07.2010 (12:00) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1364×

6. kapitola 

Jacob

Po kině, v 22:30, jsem unavenou Ness vezl domů. Celou dobu jsme se drželi za ruce a usmívali se na sebe. Ona ze mě byla úplně na větvi. Stačilo se na ni usmát a ona byla v ráji nebo to tak vypadalo. No, já měl co říkat. Akorát to na mně nebylo tolik vidět.

 U hotelu jsem jí zastavil.

„Ahoj, lásko. Hezky se vyspinkej a zítra se uvidíme,“ zašeptal jsem a ona se pousmála.

„Ahoj. Dobrou,“ vzdychla a chtěla vystoupit.

„A pusu na dobrou noc nedostanu?“ zeptal jsem se a ona se hned otočila. Krátce se zasmála a naklonila se ke mně. V polibku jsem si ji chytnul a strhl na sebe. Překvapeně pískla. Obkročmo jsem si jí na sebe posadil a sedačku jsem dal o trochu dál.

„Co to děláš?“ smála se a já si jí za pas přimáčkl víc k sobě.

„Nic, co by se ti nelíbilo,“ usmál jsem se a ona přimhouřila oči. Oběma rukama mi pomalu vjela do vlasů a přikývla. Nahnula se a začal tam, kde jsme skončili. Ještě jsem si jí přimáčkl víc k sobě a ona zasténala v polibku. Její rty byly takové sladké a jemné. Byly trošku studenější, ale co mám dělat. Oheň a led. Já a Ness. Hezká kombinace. Rukama jsem jí zajel pod triko a ona zase zasténala. To se mi líbí. Její kůže je bílá jako sníh, ale někdy se červenající sníh. Teda někdy… V mé přítomnosti pořád. Její kůže byla taky hladká a jemná na dotyk. Ještě víc si mě přimáčkla k sobě. Jednou rukou mi sjela na tvář a v tu chvíli se stalo něco zvláštního. V hlavě se mi ozýval její hlas. Miluju tě, ale budu muset. Nediv se. Tohle je moje schopnost, smála se v myšlenkách. S velkým zasténáním se odtáhla.

„Co… co to bylo?“ vykoktal jsem. Chvíli sbírala dech.

„No, moje schopnost. Můžu předávat myšlenky,“ usmála se.

„A fakt už musím,“ řekla a ještě mi věnovala malý polibek na rozloučenou. Rty nechala na mých a vzdychla si. Prstem mi přejela po lícní kosti a pomalu jela níž. Přes krk a přes triko, po hrudi. Usmál jsem se. Věděl jsem, že se jí to líbí.

„Ahoj,“ řekla ještě na mých rtem a najednou mi zmizela. Viděl jsem jen bílou šmouhu a otevírají dveře od hotelu. Zabouchl jsem si své dveře a rychle jel pryč. Ještě chvíli bych tu byl a asi bych tu zůstal.

   Do hotelu jsem dorazil asi o 5 minut dýl. Auto jsem zaparkoval a potom jsem šel do pokoje, kde spala Rachel na gauči. Vzdychl jsem si a došel k ní. Vzal jsem ji do náručí a odnesl do jejího pokoje.

„Taylore,“ vzdychla v polo spánku.

„Jsem tady. Spi,“ zašeptal jsem a položil ji na postel. Přikryl jsem ji a absolutně grogy jsem zalezl do své postele. Usnul jsem asi po 5-ti minutách.

 Ráno mě probudila Rachel, která semnou třásla.

„Sakra, Taylore, vstávej!“ zuřila.

„Hm! Nech mě!“ zabručel jsem a obrátil se na druhou stranu postele.

„Jasně, ale jestli tady chceš zůstat, za 10 minut musíš odhlásit letenky do L.A.,“ řekla a já slyšel, jak odchází.

„Já už tam volala a mně řekli, že to chcou slyšet od tebe,“ vysvětlila rychle a já už seděl. „Telefon,“ šeptl jsem a v tu chvíli u mě stála Rachel a podávala mi ho.

„Číslo už vytáčí,“ usmála se. Sluchátko jsem přiložil k uchu.

„Dobrý den. Tady letiště New York,“ ozval se dívčí hlas.

„Dobrý den. Tady Taylor Lautner. Chci odhlásit dnešní let,“ vysvětloval jsem rychle.

„Eh, pane, to ale nepůjde. Letenky už nevracíme. Musíte jet,“ řekla mi.

„Sakra a to opravdu nejde?“ ptal jsem se jí a Rachel ztuhla. Potom vzala tašky a začala balit. Zakroutil jsem očima.

„Nejde to, pane. Za 3 hodiny Vám odlítá soukromé letadlo a to už je připraveno,“ řekla mi omluvně.

„No, tak díky. Nashle,“ zasyčel jsem a v tu chvíli prásknul mobilem o zem. Rozletěl se na 1000 kousků.

„Taylore!“ pískla Rachel. Zavrčel jsem.

„Nech mě bejt! Neboj se. Za 3 hodiny jsem tam,“ zabručel jsem a šel do koupelny, kde jsem se umyl. Potom jsem na sebe hodil čisté oblečení, kapucu na hlavu a tmavé brýle pro jistotu jsem si vzal taky. Musel jsem jet za Ness a říct jí to. Sakra práce. Už jsem vycházel z hotelových dveří a nasedal do auta, když v tom mě vyfotil nějaký fotograf. Zakroutil jsem očima a šlápl na plyn. Auto se rozjelo a ani ne za 3 minuty jsem stál před jejím hotelem. Vystoupil jsem a šel do něj.

„Dobrý den,“ zabručel jsem a recepční přikývla. Poznala mě. Rychle jsem nastoupil do výtahu a jel do jejího patra. Výtah byl prázdný. Taky kdo by jezdil ráno výtahem, že? V posledním patře zastavil a já vystoupil. Došel jsem ke dveřím a zazvonil. Hned otevřela Bella.

„Ahoj, Bello. Jdu se jenom rozloučit. Odjíždím,“ vysvětlil jsem rychle, protože se na mě rozzlobeně koukala.

„Jasně,“ zasyčela, ale pustila mě.

„Čau,“ pozdravil jsem vrčícího Edwarda. Potom jsem šel do Nessiina pokoje. Pomalu jsem ho otevřel. Stála u okna a asi přemýšlela. Byla zády ke mně a vůbec neměla tušení, že jsem tam. Potichu jsem k ní došel a objal ji ze zadu kolem pasu. Nadskočila.

„Proč mi to děláš? Chceš mě zabít?“ smála se a obrátila se.

„Ne. Promiň,“ usmál jsem se. Byla krásná, jako vždycky.

„Přišel jsem se rozloučit. Za 3 hodiny mi odlítá letadlo. Nejdou vrátil letenky,“ vzdychl jsem a ona se přestala usmívat.

„Cože?“ vydechla a já ji objal pevněji.

„Přijedu za tebou, jen jako to půjde. Slibuju,“ řekl jsem jí.

„No jasně. A to teď zase odejdeš?“ zeptala se a taky si mě přitáhla blíž.

„Ne,“ zašeptal jsem a nepatrně se usmál. Stoupla si na špičky, ve snaze na mě dosáhnout. Trošku jsem jí pomohl a naklonil se. Rychle jsem spojil naše rty. Byla celá nedočkavá. Usmál jsem se tomu. Rukama mi zajela do vlasů a přitáhla si mě ještě blíž jako já ji. Opřel jsem si ji o stěnu a ona zasténala. Byla moc malinká. Taková droboulinká jako Alice. Pomatuju si ji ještě, když jsem byl člověk. Byla malá a krásná. To jsem si myslel do tý doby, než jsem zjistil, že je upír. Ness se najednou odtáhla a já se na ni překvapivě podíval. Usmála se. „Musíme mít nějaký fotky,“ řekla a udělala psí oči. Taky jsem se usmál a přikývl. Vytáhla mobil a štelovala foťák.

„Lizz, to je moje nejlepší kamarádka, mi to nebude věřit. Doufám, že ti nevadí, že jí to ukážu,“ podívala se na mě.

„Ne. Jen se pochlub koho máš za kluka,“ usmál jsem se a ona přidržela mobil kousek od nás. „Nejsem fotogenickej,“ smál jsem se a ona zmáčkla spoušť.

„Vůbec ne. Až někdy uvidíš můj pokojíček… No uvidíš, jak si fotogenický,“ smála se.

„Ty jsi hrozná!“ smál jsem se.

„Ne ty jsi úžasná,“ opravil jsem se a políbil ji. Chtěla se bránit, ale nakonec se poddala a nechala se. Pomalu jsem se odtáhl. Usmívala se.

„Já to natáčela!“ smála se.

„No, tak jo,“ nadechl jsem se pro sebe.

„Vadí?“ zeptala se a já zavrtěl hlavou. Zase se krásně usmála.

„Můžeš toho natočit kolik toho budeš chtít,“ usmál jsem se na ni a ona se úplně rozzářila. „Tak jo,“ lišácky se usmála a začala mě natáčet. Vzdychl jsem a protočil oči. Zasmála se svým krásným smíchem a zaostřila i sebe.

„Nejdřív jen fotky, teď kamera,“ smál jsem se.

„Říkal jsi, že ti to nevadí!“ zabručela.

„A říkám něco?“ usmál jsem se a jí se skoro podlomila kolena.

„Všechno,“ zasténala a podepřela se.

„Řekni mi něco hezkýho,“ usmívala se a kameru dala, abychom na ní byli oba dva.

„Hm…“ přemýšlel jsem.

„Miluju tě,“ řekl jsem jí a ona se rozzářila. Uchechtla se.

„No to je fakt hezký. Děkuju. A mimochodem, já tě taky miluju,“ usmála se. Byla tak sladká! Nečekaně jsem ji políbil a ona si vzdychla. Cítil jsem, jak mobil někam zahodila a objala mě i druhou rukou…

 Po dlouhém polibku jsme se ještě spolu vyfotili a natáčeli strašný kraviny. V koupelně jsem ji polil vodou a všechno to natočil. Byla naštvaná, ale po chvíli se zase smála a polila mě taky. Naštěstí jenom triko, které jsem dal na topení. Byla unešená z mých svalů a mně to přišlo strašně vtipný. Pochválila mi vlkodlačí tetování a ptala se jestli to bolelo. Řekl jsem jí, že se mi to tam objevilo samo.

 Asi po dvou hodinách jsme spolu leželi na posteli. Ležela mi na ruce a prsty mě hladina na hrudi. Obkreslovala mi bochánky a tak. Nechal jsem ji.

„Ness, já za tebou přijedu hned jak to půjde,“ slíbil jsem jí.

„Jo. Já do L.A. asi nemůžu. Svítí tam sluníčko,“ smála se, ale bylo poznat, že je smutná. Obrátil jsem se na bok, abych na ni viděl.

„Budem si volat přes skype a uvidíš mě každý den,“ pošeptal jsem jí a ona přikývla.

„Stejně mi budeš chybět,“ vzdychla a přitulila se víc ke mně.

„To ty mně taky,“ vzdychl jsem potichu. Přišoupla se blíž k mým rtům a políbila mě. Polibek jsem jí oplatil o trochu vášnivěji. Opravdu mi bude chybět. Neumím si představit, že tam budu bez ní. Umřu! Ještě víc jsem se na ni nalepil a tím si na ni opatrně lehl. Jen z půlky těla. Jednou rukou jsem jí vyhrnul kousek trička a začal jí hladit. Vzdychla si a já cítil, jak se jí udělala husí kůže. Tentokrát jsme zapojili i jazyky. Přisunul jsem si ji blíž pod sebe a v tom mi zazvonil mobil. Oba jsme zavrčeli. Odtáhl jsem se a mobil si dal k uchu.

„Ahoj, Taylore. Kde, sakra, jsi?“ ozval se hlas mé milované sestry.

„Jo, jo. Vždyť už jdu,“ vzdychl jsem a mobil položil.

„Budu muset,“ zašeptal jsem. Zasténala a rychle se přilepila na mé rty. Taky jsem ji nechtěl opustit. S velkým zasténáním jsem se odtáhl a vstal. Hodil jsem na sebe triko, mikinu a brýle. Ness už stála na nohou. Otevřel jsem dveře a šel jsem ke dveřím.

„Ahoj Bells, Edwarde,“ rozloučil jsem se s jejími rodiči. Otevřel jsem vchodové dveře a ještě se koukl na Ness, která stála u svých dveří. Nemusel jsem nic dělat a byla u mě. Rovnou jsme se začali líbat a mně bylo jedno, že jsou tam její rodiče. V kapse mi začal drnčit mobil. Odtáhl jsem se.

„Miluju tě,“ zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. Před oko se jí přelila jedna slza. Usmál jsem se a utřel ji.

„Neplakej. Brzy mě uvidíš,“ usmál jsem se a ona přikývla. Ještě jsem jí věnoval menší polibek a potom jsem šel rychle pryč. Asi bych tam jinak zůstal. Blbá kariéra. Výtah se akorát otevřel a já nastoupil. Byl prázdný. Ještě jsem zamával Nessie a výtah se zavřel. Pevně jsem zavřel oči a zvedl ten blbý telefon.

„Už jsi vyšel?“ zeptala se Rachel.

„Jo. Za 5 minut jsem tam,“ vzdychl jsem a položil to.

 Za chvíli jsem seděl v letadle a řidič nám oznamoval, abychom si zapnuli pás. Tak a já jedu směr L.A…

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The S.T.A.R. 6. kapitola: