Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Reason - prolog

01.10.2010 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6263×

Odešel a nechal mě tu samotnou. Už mě nechtěl. Tyhle myšlenky mě pár let zžíraly, ačkoliv jsem od tohoto tématu vždy zbabělě utíkala.

Ode dne kdy mě zanechal tam v lese. Ode dne kdy se mi zhroutil celý svět, jakýsi smysl a směr mého života se vypařil, najednou nezbylo nic, co by naznačovalo, co mám dělat. Něco by se ale našlo, musela jsem se snažit kvůli Charliemu a Reneé. Nejprve hlavně kvůli Charliemu a potom kvůli mámě, ke které mě v únoru poslal.

Po měsíci, kdy jsem existovala, ale v podstatě nic nevnímala, jsem se konečně probudila. Využila Jacoba a zjistila jsem, že je vlkodlak, ale neštítila jsem se ho, proč také, chodila jsem s upírem. Přivykla jsem si, že mýtické stvůry ve skutečnosti existují. Mezi námi něco vyrostlo a zakořenilo se to hluboko. Menší zvrat nastal po příjezdu Alice, viděla mě ve vizi, ale když zjistila, že jsem se zabít nepokusila, odjela. Ten nepříjemně známý pocit se vrátil, díky Jacobovi jsem se ale nezahrabala tak hluboko, nýbrž jsem to lehce a ráda dostala z hlavy.

Pak nastalo druhé zlomení srdce, Jake se otiskl. Christian byla milá, nepovažovala mě za sokyni, oblíbila jsem si ji, ale jejich zamilované pohledy jsem nesnesla. Bez cavyků mě Charlie poslal za mámou, přestože ho zasáhlo, že ho opustím podruhé.

V Jacksonvillu jsem navštěvovala novou školu, dokonce větší než v Arizoně, třebaže Phoenix byl dvakrát menší. Se všemi studenty jsem bez povšimnutí splynula a nikdo na mě už nezíral. Reneé se nadšeně vrhla na mou rekonvalescenci, podle sebe si vedla úspěšně, a vskutku už jsem se necítila tak zranitelná, spíše prázdná, ale to nebolelo.

S Charliem a Jakem jsem si pravidelně volala, s ostatními jsem vztahy přerušila už dávno.

Čím hůře jsem vypadala v horší dny, tím více jsem dostávala pozornosti. Renée si teď mohla dovolit spoustu věcí, Philovi se dařilo. Všechno jsem přijala rozpačitě a vyvolávalo to ve mně spíše negativní emoce, tak toho nechali.

K úspěšnému ukončení střední školy jsem navzdory svým protestům získala nové auto, stříbrnou mazdu. Náklaďáček jsem si z Forks přivezla jako jedinou věc, na které jsem lpěla, ale dosluhoval.

První termín přihlášek na vysokou jsem prošvihla o pár týdnů, ale v Jacksonvillu mi byl přidělen vysoce aktivní studijní poradce se známostmi a můj nevelký zájem ho přiměl k vyzkoušení svých schopností, byl mladý a bral to jako výzvu. Neuvěřitelného výsledku se ale dočkal. Nutil mě psát různé eseje a srovnávací testy, příliš děkovně jsem se na něj nikdy netvářila, nikdy mi to ale taky nevadilo, popravdě mě to zaměstnávalo, za což jsem byla naopak ráda. Jednoho dne začal mluvit o Ivy League, z čehož byla Renée navýsost nadšená a bylo rozhodnuto. Povedl se mu zázrak, jednoduše jen otravoval do té doby, než mě vzali na vědomí a počkali si, kdo vypadne.

V polovině září jsem nastupovala na Yaleovu univerzitu v New Havenu. Na rozdíl od těch šťastlivců, kteří ví, co chtějí dělat, již od narození, jsem nevěděla, čím se chci živit. Netušila jsem to předtím, netušila jsem to ani teď. Náhoda rozhodla za mě, nebo spíše ostatní rozhodli za mě, včetně Reneé.

Když jsem v červenci jela navštívit Charlieho do Forks, stala jsem se opět celebritou, každý mi gratuloval. S Charliem to bylo lepší než kdy předtím, teď se mnou zacházel jako s dospělou, což jsem taky byla. Dvakrát zlomené srdce a člověk je někdo jiný, smála jsem se uvnitř hořce.

Jelikož naše škola končila dříve, stihla jsem zakončení svých bývalých spolužáků. Sledovala jsem je lehce zmateně, začínala jsem si uvědomovat, co vše ovlivňuje můj život. Bez pár událostí bych se radovala spolu s nimi a byla někdo jiný. V La Push mě všichni rádi viděli a tam jsem taky trávila většinu času. Už mi nevadily zamilované pohledy, dostala jsem se přes to, ale věděla jsem, že pravděpodobně už tenhle pocit nikdy nepocítím. Milovala jsem jen dva lidi a oba mi ublížili, jeden vědomě a jeden za to nemohl. Nedokázala jsem cítit k nikomu nic takového jako k Edwardovi a Jakovi, nejsem si ani jistá, zda kdyby se Jake odtiskl a Edward zázračně změnil své rozhodnutí, jestli bych byla schopna stejného citu.

Po návratu z Forks jsem se připravovala na nový univerzitní život. Bylo nutné nakoupit hromadu věcí, nejen na kolej, ale i na sebe. V New Havenu bylo skoro stejné počasí jako v Forks, jen počet slunečných dnů vykazoval vyšší číslo, a tak jsem potřebovala svůj šatník obohatit o teplejší oblečení.

Při nakupovaní jsem si chtě nechtě vzpomněla na Alici, pousmála jsem se nad její šíleností a odhodila tu myšlenku kamsi do prázdna. Už mě to nezraňovalo.

„Zavolej mi, až dojedete na kolej,“ zopakoval svou prosbu popáté Charlie.

„Neboj, zavolám.“

„Tak se opatruj, pa,“ rozloučil se s nostalgií v hlase.

Pousmála jsem se. „Neumírám, tati. Pa.“

Do New Havenu se dopravím pomocí nového auta, nebylo mi sice jasné, k čemu tam budu auto tak moc potřebovat, ale nechtěla jsem vypadat nevděčně. Reneé se rozhodla jet se mnou, Phil musel stejně pracovat.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Reason - prolog: