Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The plastics - 6. kapitola

22.12.2011 (21:15) • vilinka, ElleScathers • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3541×

6. kapitola

Bella

Je to skoro měsíc, co Cullenovi přijeli, a má nálada se každým dnem zhoršuje. Edward mě den co den otravuje s proslovem, že bych neměla spát s učiteli. Toho tak budu poslouchat… jen ať si žárlí, chlapec! Alice se snaží zase skamarádit, což já nechci. Pořád jí to opakuju, ale její otravná povaha si to nehodlá přiznat. Nedávno jsem na ni pořádně zařvala a ona si zavolala Jaspera, který mě málem zabil. Jako by si to nedokázala vyřešit sama. Emmett má samozřejmě blbé kecy a to nesnáším. Nikdy jsem Emmetta neměla příliš v lásce a teď se má nenávist jen zvyšuje. Jediná, která je v pohodě, je Rosalie. Je z celého týmu nejlepší a neodmlouvá, za což jsem ráda. Jen jsem nikdy nevěřila, že zrovna ji budu mít ráda…

Podívala jsem se na hodiny. Půlnoc. Už bych měla spát, jinak budu zítra vypadat příšerně a to nechci. Jsem nejkrásnější holka ve škole, a tak to i zůstane. Tanya prostě nemá šanci.

Lehla jsem si do postele a ponořila se do snů…

„Jmenuju se Edward Cullen,“ pokračoval. „Minulý týden jsem neměl šanci se představit. Ty musíš být Bella Swanová.“

Moje mysl zmateně vířila. Copak jsem si to celé vymyslela? Teď byl dokonale zdvořilý. Musela jsem promluvit, čekal na to. Ale nemohla jsem přijít na nic rozumného.

„Odkud znáš moje jméno?“ zakoktala jsem se…

***

Pohladila jsem ho po tváři. „Podívej,“ řekla jsem. „Miluju tě víc než cokoliv na světě. To nestačí?“

„Ano, to stačí,“ odpověděl s úsměvem. „Stačí to navždy.“

A sklonil se a znovu mi přitiskl studené rty na krk…

***

„Sbohem, Bello,“ rozloučil se zase tichým, klidným hlasem.

„Počkej!“ vyrazila jsem ze sebe a natáhla se k němu. Chtěla jsem přinutit svoje ochablé nohy, aby mě nesly.

Myslela jsem, že také on se natahuje po mně. Ale jen mi studenýma rukama sevřel zápěstí a přitiskl mi je k bokům. Pak se naklonil dopředu a na kratičký okamžik mi velmi zlehka přitiskl rty na čelo. Zavřela jsem oči.

„Dávej na sebe pozor,“ vydechl, až mě to zastudilo.

Zafoukal lehký, neobvyklý větřík. Zprudka jsem otevřela oči. Listy na malém javoru se zachvívaly, jak je rozvířil svým briskním odchodem.

Byl pryč…

***

„Za všechno si můžeš sama,“ řval na mě hlas mé matky. „Vychovali jsme z tebe slušného člověka, ale ty jsi to během chvíle zahodila a stala se z tebe mrcha! A to nehorázná. Zkus se někdy podívat do zrcadla a možná tam spatříš tu lepší Isabellu Swanovou…“

„Tvá matka má pravdu,“ ozvalo se. Byl to Phil. „Byla jsi úžasná, neměla jsi problémy ve škole ani s kluky, ale po naší nehodě ses změnila k nepoznání. Nadřazuješ se nad ostatní a ty pod tebou ponižuješ…“

„Stydím se za tebe,“ odfrkl si poslední člověk, který mi právě vlezl do snu. „Nezasloužíš si nosit jméno Swanová a už vůbec žít. Pro takové rozmazlené mrchy není ve světě místo a nikdy nebude. Mrzí mě, že ses tolik změnila…“

Probudila jsem se. Takové ohavné sny. Nejdříve vzpomínky a pak mi do snů vlezou rodiče. Pche… to si myslí, že budu mít výčitky? Podívala jsem se na budík. Půl sedmé. Nejvyšší čas se jít připravit. S touto myšlenkou jsem se zvedla z postele a šla do koupelny. Vypadala jsem hrozně! Díky bohu za make-up.

***

Zaparkovala jsem před školou a vystoupila. Byla jsem popuzená. Jak svým dnešním zjevem, tak mým snem. Proč se mi vlastně zdálo o Edwardovi? Vždyť ho už nemiluju.

Rozhlédla jsem se. Rádoby ladným krokem ke mně kráčely Rebecca a Claire. Zašklebila jsem se na ně. Už jsem přemýšlela o tom, že ty dvě vyměním za někoho lepšího, ale za koho. Nikdo lepší tu není.

„Ahoj, Iso,“ zašvitořila Becca.

„Hm… čau,“ zamumlala jsem.

„Ou, proboha. Co ty kruhy pod očima?“ zděsila se Claire a já zpozorněla. Myslela jsem, že jsem to dokonale zakryla, ale nejspíš ne, a tak jsem v kabelce začala hledat příruční zrcátko.

Prohlížela jsem se. A nic pod nánosem make-upu nebylo vidět. Zlostně jsem se na Claire podívala.

„Ještě jednou si ze mě pokusíš udělat srandu a já ti vyškrábu oči,“ zavrčela jsem.

„J-jistě,“ zakoktala.

„Dobře, že jsme si to vyjasnily,“ krutě jsem se na ni usmála. „A teď pojďte, za chvíli začíná hodina.“

***

Sedla jsem si na své místo. V této hodině jsem měla aspoň trochu klidu, nikdo se mnou neseděl.

„Isabello?“ ozvalo se a já zvedla hlavu. Nade mnou se tyčila Rosalie.

„Ano?“

„Mohla bych si přisednout?“ řekla hlasem ledové královny a zadívala se na mě. Dřív by mě to asi vyděsilo a byla bych v šoku, ale teď ne. Už jsem nebyla ta šedá myš, byla jsem něco víc.

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem stejným tónem a ona si sedla. Pak jsme pár minut nemluvily. Ticho prolomila ona.

„Víš, Isabello, napadlo mě, že bychom se mohly někde sejít a popovídat si,“ řekla opatrně. „Samozřejmě nechci být vlezlá, ale tak trochu myslím, že bychom si mohly o všem pohovořit. Navíc, oběma by nám to prospělo, jsme stejné,“ usmála se. Začala jsem o jejích slovech přemýšlet. Byla to pravda. Byly jsme svým způsobem stejné a navíc, Rosalie byla milá a v pohodě. Nevnucovala se mi, takže jsem neviděla důvod, proč se s ní nesejít.

„Klidně,“ odpověděla jsem. „Sejdeme se v obchodním centru ve čtyři hodiny.“ Zvedla jsem se a odešla.

***

Čekala jsem na ni v kavárně. Myslela jsem, že upíři jsou přesní, ale zřejmě jak kteří. Ještě jednou jsem se podívala ke dveřím. Naštěstí už vcházela.

„Iso, omlouvám se, že jdu pozdě, ale musela jsem se zbavit Emmetta,“ omlouvala se hned, jak přišla ke stolu.

„Doufám, že se to příště nestane,“ odfrkla jsem si.

„Ano,“ odpověděla tiše. „Takže… chtěla jsem s tebou mluvit z jednoho důvodu. Ostatní z naší rodiny dospěli k názoru, že by bylo nejlepší, kdybychom tě nějak napravili.“ Věděla jsem, co tím myslela. Proměna v upírku.

„S tím nesouhlasím, tohle je proti mé vůli. Neměli by do toho kecat!“

„Jistě, já tě chápu, ale oni zřejmě ne. Změnila ses a podle mého to je lepší, než kdybys byla někde zavřená v pokoji a vzdychala, že tě Edward opustil,“ řekla. Byla jsem jí vděčná, že mi to říká, ale už jsem to dál nechtěla poslouchat.

„Jsem ráda, že mě někdo chápe, ale tímto si tě rozhodně na seznam přátel nepřidám. Já se o sebe dokážu postarat a nikdo mě v upírku měnit nebude. Ale děkuji za zájem,“ řekla jsem a začala se zvedat. Bylo vidět, že jsem ji proslovem trochu naštvala, ale na to jsem nebrala ohledy.

„Nemysli si, že jsem tě chtěla přijmout do rodiny. Nikdy jsem nesouhlasila ani s tím, abys byla Edwardovou holkou,“ zavrčela.

„Dobře, že to vím,“ usmála jsem se a odešla.

***

Rosalie

Isabella je asi ta nejprotivnější holka, kterou jsem kdy poznala. Z části ji ale chápu. Můj „úžasný“ bratr ji opustil a ona se z toho prostě vzpamatovala po svém. Nezazlívám jí to, navíc bylo vidět, že když se mnou byla sama, tak byla v pohodě. Je to prostě jen maska, která je v ní tak pevně zakořeněná, že ani Isabella sama nepozná, že dříve byla jiná.

Vystoupila jsem z auta a vydala se ke dveřím domu. Jakmile jsem vešla do obývacího pokoje, všechny pohledy se rázem stočily na mě.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je a vydala se směrem k mé ložnici.

„Kde jsi byla?“ vypálil na mě Emmett svou otázku dříve, než jsem stačila vymyslet nějakou výmluvu, se kterou bych se vytasila. Jeho pohled mě propaloval skrz na skrz a já se rozhodla, že radši řeknu pravdu.

„Byla jsem s Isabellou. Povídaly jsme si,“ odpověděla jsem.

„Isabella jako Bella?“ zeptala se Esmé.

„Ne, asi,“ řekla jsem otráveně. Ta její nechápavost mě někdy dopalovala.

„Rosalie, nebuď ke své matce drzá,“ zavrčel Carlisle. Ten aby taky Esmé nechránil.

„Proboha, tady je to příšerné. Jdu nahoru a laskavě mě tam nerušte,“ řekla jsem jim a konečně vyšla nahoru.

Seděla jsem v křesle a četla módní časopis, když v tom mi pípla SMS. Podívala jsem se na displej, ale číslo bylo neznámé. Přesto jsem začala číst.

Jsem ráda, že jsi mě do té kavárny pozvala. Díky tobě jsem si uvědomila pár dalších věcí z minulosti a je mi celkově lépe. Díky.

P.S. Chci, abys s námi zítra seděla u stolu.

I. S.

Teď už jsem věděla, o koho jde. Isabella, to jsem nečekala. A ještě víc jsem nečekala, že mě pozve k sobě ke stolu. Řekla bych, že to moc často nedělá, takže jsem si to musela pořádně zasloužit…

Měli byste něco proti tomu, kdyby se Rosalie stala členkou The plastics?

Tímto dílkem bych vám chtěla popřát veselé Vánoce, hodně štěstí, zdraví a další ty blbůstky, co se přejí. xD

Dněšní kapitolu věnuju kajce007, DarkFireflies, alicecullenhale2, nicolecullenhale, Nesii, mňamce, Funny1 a všem ostatním, co té mojí Ainslee říkají, aby se nepodceňovala...

A poslední věc je asi taková. Docela mě mrzelo, že minule byl menší počet komentářů, ale já to přežiju. Doufám tedy, že to dnes napravíte, holky...

5. kapitola ♥ 7. kapitola

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), ElleScathers, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The plastics - 6. kapitola: