Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Cullen family po Rozbřesku 28. kapitola

09.08.2010 (13:00) • Gabriels • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3661×

Moc děkuju všem za komentáře ;)

28. kapitola

„Carlisle, nachystáš nám prosím tě na ráno dlahu na ruku a nohu?!“ zařval Edward po baráku.

„Určitě!“ slyšela jsem hlas od Carlislea.

Udělali jsme si romantický večer… svíčky, teplá voda. Plně jsme si ho užili.

„Miláčku, už musím jít probudit Nessie, za chvíli se půjde do školy…“

„Půjdu s tebou, ale ještě máme čas,“ řekl a stáhl mě zpátky do postele a začal mě líbat.

„Teď už ale opravdu musíme jít,“ řekla jsem mu, protože už jsme se celkem dlouho líbali, a kdybych to neřekla, bůh ví, kam by to až zašlo.

„Tak jdeme,“ chytl mě za ruku a šli jsme.

„Nessie, vstávat, jde se do školy,“ pošeptala jsem jí do ouška.

„Už?“ řekla rozespale.

„No je ráno a ranní ptáče dále doskáče,“ mrkl na ní Edward.

„Jóóó, už vstanu,“ řekla a začala ze sebe shazovat peřinu.

„Už jsme ti říkali, co máš říkat, tak na to nezapomeň… v autě ti to ještě připomenu a teďka už si pospěš, máme celkem na čase… trošku jsme zaspali,“ dořekla jsem to a zavřela za námi dveře.

„Co si jen vezmu?“ uvažovala jsem nahlas v šatně a vůbec nevěděla, co si vzít.

„Chceš pomoct?“ objaly mě zezadu dvě silné paže.

„Hm… nějaká pomoc by se mi hodila,“ otočila jsem se na něho a usmála se.

„Tak si jdi sednout a já ti něco vyberu a donesu,“ oznámil mi, ale já jsem byla proti.

„Mám návrh, ty vybereš oblečení mně a já vyberu tobě, souhlas?“ zeptala jsem se a ani nečekala na jeho odpověď. Automaticky jsem se vrhla do jeho skříně.

„Tak co mu vyberu?“ uvažovala jsem, ale tenkrát jen v duchu. Dívala jsem se do skříně a prohrabovala se v hromadách oblečení. Vybrala jsem mu tmavé rifle a k tomu světle modrou, károvanou košili. Ještě jsem mu vybrala tmavě modrý svetřík, který krásně obepínal jeho svalnatou hruď.

„Tak já už jsem vybrala,“ oznámila jsem mu a usmála jsem se na něho.

„No tak já už dávno,“ vyplázl na mě jazyk jako malé děcko.

„Tak se ukaž,“ pobídla jsem ho.

„Takže tady toto dlouhé tričko,“ vytáhl světle a tmavě modré tričko, na kterém byla bílá tvář nějaké slavné osoby. Takové ty moderní trička…

„Hm… slušné, to se dá… Myslela jsem, že když to vybíráš ty, tak to bude výstřih až po kolena tričko skoro průsvitné…“ smála jsem se mu.

„Ve škole? Neblbni… Jak bych měl vydržet poslouchat myšlenky kluků na škole… Jak jsi sexy, jak asi vypadáš nahá a jaké je to s tebou v posteli… To si můžu představovat jenom já,“ usmál se na mě a políbil mě.

„No jo… žárlivče! Pokračuj.“

„Tak k tomu tady tyto legíny,“ vytáhl černé legíny dlouhé do poloviny lýtek. Byly obyčejné jen černé, bez jakýkoliv krajek a podobně…

„A k tomu tady tento svetříček,“ vytáhl tmavě modrý, až černý svetřík.

„No skoro druhá Alice… děkuju. Teď ti ukážu já, co si máš vzít,“ mrkla jsem na něho a začala ukazovat.

„Tady tyto rifle,“ ukázala jsem mu tmavě modré rifle.

„Dále tato košile a tento svetřík,“ předvedla jsem mu zbytek oblečení…

„Dík, takže jsme nakonec oba sladěni do modré… och… Alice by z nás měla radost.“

„To by měla,“ začala jsem se smát.

Vysvlékla jsem si pyžamo a oblékla si tričko s legínami. Hodila na sebe svetřík a byla jsem hotová. Vybrala jsem si ještě nějaké modré šperky a černé balerínky. Edward už byl taky oblečený, musím uznat, že mu to slušelo… no slušelo to je slabé, je v tom děsně sexy.

„Já se skočím ještě upravit a hned pojedeme, ty už jedeš napřed, takže papa a uvidíme se ve škole, máčku,“ rozloučila jsem se s ním a dala mu polibek.

Zalezla jsem do koupelny a vzala si hřeben do ruky. Párkrát jsem pročesala tu slámu na hlavě a přemýšlela, jestli si udělám nějaký účes. Vlasy jsem si stáhla do culíku, ale protože se mi to nelíbilo, tak jsem si ho sundala a vlasy si nechala volně.

„Nessie, už se jdi obout, já tam za chviličku budu, jen si dojdu za Carlislem.“

Zaklepala jsem na jeho pracovnu. Ozvalo se: „Dále.“

Vešla jsem do jeho pracovny a začala: „Ahoj Carlisle, víš, jsem tady kvůli té noze a taky ruce… Edward ti to už určitě říkal. Já bych potřebovala půjčit od tebe asi nějaké berle a něco na tu nohu a ruku, jestli nemáš.“

„Ahoj Bello, Edward mi už všechno řekl, mám to tady připravené,“ usmál se na mě.

„Tak to jsem ráda, moc děkuju, Carlisle.“

„Já ti to nasadím,“ řekl mi a vzal dláhu do ruky a začal mi ji nasazovat na ruku, vybrala jsem si levou ruku, i když to bylo celkem jedno… Byla to taková velká černo modrá dláha. Na nohu, vybrala jsem si taky levou, mi dal Carlisle úplně stejnou dláhu, akorát určenou na nohy.

„Jak v tom mám chodit?“ zeptala jsem se udiveně.

„Musíš předstírat nemocnou, chorou, ale půjde ti to snadno, ještě ti dám berle, ty si dáš pod paži a budeš se jimi odšťuchovat od země,“ vysvětlil mi a pak mi to názorně ukázal.

„Děkuju moc, Carlisle,“ poděkovala jsem mu.

„Ale není za co, Bello,“ usmál se na mě.

„My už musíme jít, máme celkem naspěch, takže ahoj a ještě jednou děkuju,“ rozloučila jsem se s ním.

„Nemusíš pořád děkovat, ahoj, Bello,“ rozloučil se se mnou a já pobrala berle a dopajdala do garáží, kde už na mě čekala Nessie. Odemkla jsem auto a nasedly jsme.

„Nessie, kdyby se pan učitel ptal…“ vysvětlila jsem jí všechno znova, kdyby náhodou zapomněla. Stihla jsem to vysvětlit tak tak, protože zrovna jsme přijížděly na parkoviště ke škole.

„Nessie, tak ahoj, po škole tě vyzvednu,“ rozloučila jsem se s ní v autě.

„Ahoj, mami,“ dala mi pusu a už šla. Já se začala vyhrabávat z auta, jak mě zahlédl Emmett, začal se smát, ale asi mu mě bylo líto, tak za mnou přiběhl a pomohl mi. Vytáhl mě z auta a z kufru vyštrachal berle. Berle si dal do jedné ruky a druhou rukou mě vzal do náruče, takhle mě donesl až k rodině, se kterou jsem se přivítala.

„Ahojte, rodinko,“ pozdravila jsem se nimi.

„Zdravíme, zdravíme,“ řekl Jazz a za chvilku se začal řehtat smíchem.

„Je ti tady něco k smíchu?“ zeptala jsem se. Jazz nahodil normální obličej, ale když mu pohled sjel na moje dláhy, začal se znova hlasitě smát.

„Nech toho, Jazzi!“ zastal se mě Emmett. Od Emmetta bych to teda nečekala.

„Ona za to nemůže, dobře to vymyslela!“ obhajoval mě.

„Děkuju, Emme,“ poděkovala jsem mu a už jsme šli, směr škola.

První hodinu jsem měla tělocvik, super, takže nebudu cvičit… Došla jsem do šatny a tam počkala, až se holky převlečou, bavila jsem se s Lilly. Zazvonilo na hodinu a celá šatna se přesunula do tělocvičny.

„Dívky nástup!“ zavelel Edward – pan učitel. Seřadily jsme se a já jsem šla na konec, protože jsem necvičící, srovnala jsem se a začala dávat pozor. Edward se na mě kouknul a jeho pohled sjel na moje dláhy, začal se smát, smál se ale krátce, takže si toho člověk nemohl všimnout.

Dnešní nástup měla Brad, ta Edward snad svlíkala pohledem, dívala se na něho, jako by ho chtěla teď hned, tady! Trošku jsem žárlila, jak se na něho dívala, to byla katastrofa!

„Pane učiteli, dívky jsou nastoupeny k hodině tělesné výchovy v počtu… bla bla bla,“ říkala nástup. Svůdně na něho mrkla a pousmála se. Edward se na mě podíval a protočil oči, zase ale tak, aby to nikdo nemohl vidět.

„Děkuji, zařaďte se!“ rozkázal jí a ona se zařadila.

„Nějaké omluvenky?“ optal se.

Přihlásila jsem se, vzala berle a dopajdala k němu.

„Dobrý den, slečno Cullenová,“ podíval se na mě a usmál se.

„Pane učiteli, já nemůžu cvičit, omluvte mě,“ řekla jsem mu.

„To vidím, slečno Cullenová, co se vám stalo?“ zeptal se.

„Já jsem nějak uklouzla a zlomila ruku a taky si naštípla nohu,“ oznámila jsem mu a sklopila pohled.

„Vy jste ale nemehlo, jděte si sednout,“ ukázal na bedýnky na cvičení. Posadila jsem se na ně a začala pozorovat hodinu.

„Tak dívky, dneska jsem si pro vás připravil běh,“ oznámil jim Edward a dívky hlasitě zabručely.

„Udělejte družstva po pěti,“ nařídil jim a dívky se začaly hlasitě dohadovat. Když už měly dvě družstva, zbytek dívek začal nadávat, že to bude přesila…

„To se neumíte normálně domluvit?!“ nadával.

„Rozdělím vás sám!“ vykřikl.

„Takže ty, ty, ty, ty a ty budete kapitáni,“ ukázal na dívky, které utvořily to nejsilnější družstvo, dívky posmutněly, protože chtěly být spolu ve družstvě…

Začaly si postupně vybírat, až se všechny dívky zařadily do družstva, mohlo se začít, běhaly člunkové běhy, sprinty, překážkové běhy…

Edward všechno organizoval a mezitím, co holky běhaly, si chodíval sednout ke mně na lavičku. Povídali jsme si a povídali… říkal mi, co si myslí holky, Brad už měla vymyšlený plán a to, že taky nebude cvičit a bude si s Edwardem povídat a pozve ho do kina… Musela jsem se tomu smát.

Tělocvik utekl strašně rychle, i když to byla dvouhodinovka, ale byla s Edwardem, takže jsem měla o zábavu postaráno.

Další hodina bude chemie, hm… to je v pohodě, s Jasperem.

Dobelhala jsem se do třídy a už si sedla na místo. Jazz si sedl vedle mě, bylo tam místo.

„Ahoj Jaspere,“ pozdravila jsem ho.

„Čau Bello,“ oplatil mi.

Bavili jsme se o té noze a ruce, jak se mi to stalo, teda spíše proč to mám… takže celkem zábava.

Hodina ubíhala strašně pomalu, už jsem chtěla přestávku a ta učitelka furt mlela a mlela.

„Trrr!!“ konečně zazvonilo na přestávku, opatrně jsem se zvedla, pobrala berle, učení a začala pajdat ze třídy, Jazz zakroutil hlavou, sebral svoje učení, vzal moje berle a vzal mě do náruče, donesl mě do další hodiny, tu jsem měla výtvarku, s žádným členem rodiny, hrůza, ale vlastně tam se mnou bude Lizzie, konečně si pořádně pokecáme…

„Čau, Lizzi,“ pozdravila jsem ji, už byla v učebně.

„Ahoj, Bello,“ objala mě.

„Děkuju ,Jazzi,“ obrátila jsem se na něho, když byl připravený k odchodu.

„Není za co,“ mrknul na mě a už šel.

„Jak se ti to stalo Bello?“ vyptávala se mě Lizzie, tak jsem jí řekla celý příběh, řekla mi, že jsem teda šikula.

„A co s Richiem?“ ptala jsem se.

„Richie je super, nejlepší kluk,“ usmála se na mě.

„Tak to jsem ráda, že jste spolu.“

Povídaly jsme si celou hodinu… potom byl oběd, ten utekl rychle a už jen dějepis.

Vlastně dějepis mám s Emmettem a Edwardem, to bude sranda. Došla jsem do učebny, Emmett už byl na místě, sedla jsem si k němu a ten už začal žvatlat ty jeho fórky.

„Dobrý den, žáci,“ pozdravil Edward.

„Dneska jsem si pro vás připravil pitvání,“ řekl a při tom se usmál.

„Supeeer!!“ zařval Emmett přes celou třídu, všichni se na něho otočili, Emmett se jen usmál a pozvedl ramena… „Já nic.“ Já jsem se radši otočila, že ho neznám.

„Nebojte se, bude to jenom žába, zvládly to všechny ročníky, zvládnete to i vy.“

„Já to tak miluju,“ pošeptal mi Emmett.

„Tady máte každý stojan, nářadí a jednu žábu,“ ukazoval Edward, když ukázal na sklenici s mrtvými žábami, udělalo se mi šoufl. Kdybych byla člověk, tak mě už vezou na nosítkách.

Emmett skočil pro žábu, stojan a všechno ostatní.

„Emmette, nebude ti vadit, když se toho nebudu moc účastnit?“ optala jsem se ho.

„Ty si nechceš říznout?“ zeptal se udiveně.

„Po pravdě po tom moc netoužím,“ zakroutila jsem hlavou.

„Tak nemusíš řezat, můžeš třeba jen kůžičku připíchnout,“ usmál se na mě mile.

„Emmette, nechci ani to, já se radši budu jenom dívat,“ mrkla jsem na něho.

„Jak chceš, je to tvoje věc, ani nevíš, o co přicházíš,“ brblal si pro sebe.

„Rozřízněte kůži,“ poručil Edward a všichni začali řezat, dívali se u toho tak hnusně, jako by měli každou chvíli umřít, jediný Emmett se usmíval a začal si povídat s žábou.

„Neboj se, to nebude bolet, já tě jenom kuchnu!“ vyplázl na ni jazyk a začal se řehtat. Zase se na nás všichni otočili.

„Emmette, to je za trest s tebou sedět,“ řekla jsem mu.

Edward nás navigoval jak pitvat, jedné dívce se udělalo špatně, museli ji odvést na ošetřovnu…

Když skončila hodina doberlila jsem se na parkoviště k autu. Nessie za chvilku přišla a mohly jsme vyjet, doma jsme byly za chvilku, protože jsem pěkně šlápla na plyn, dali jsme si závody s Emmettem. Poprvé za svůj život jsem je vyhrála.

„Vyhrála, vyhrála,“ vysmívala jsem se mu.

„Já tě nechal,“ vymlouval se.

„Ahoj Rose,“ pozdravila jsem jí, seděla na sedačce v obýváku a vedle ní bylo vajíčko s malou Lilly. Tiše jsem pozdravila i Lilly. Strhla jsem ze sebe ty dládhy a odnesla je do pokoje, ať je mám i na pondělí.

Sešla jsem dolů za nimi, byla tam i Nessie. Povídali jsme takových deset minut a už přijela Alice s Jasperem, taky si za námi sedli, Esmé furt něco dělala na počítači, ale po chvíli si za námi taky sedla.

„Kde je Carlisle?“ zeptala se.

„Musel okamžitě do nemocnice, nějaký naléhavý případ,“ řekla nám Esmé.

„Aha, tak to přijede asi za dlouho, že?“ zeptala jsem se.

„Vůbec nevím, ale znělo to hodně naléhavě,“ odpověděla mi.

„Kde je vlastně Edward?“ ptala se.

„Edward mívá delší vyučování, učí o hodinu víc než my, ale už by tady mohl být.“

Za pár minut jsme slyšeli, jak přijíždí auto a zastavuje dole v garáži, Edward. Potichounku vyběhl schody a jeho silné paže se mi uvinuly kolem těla.

„Ahoj, miláčku,“ naklonila jsem se, abych na něho viděla a dala mu polibek.

„Ahoj,“ pozdravil mě a později i celou rodinku.

Seděli jsme tam a povídali si. Něco začalo brečet, všichni jsme se podívali, směr vajíčko na sedačce, byla to Lilly, už se probouzela.

„Ahoj, Lilly, ty můj broučku,“ pozdravla ji Rose a začala ji vytahovat z vajíčka. Měla růžové dupačky, růžový dudel a byla zabalena v bílé peřince s růžovými kytičky, taková panenka. Všichni jsme se na ni usmívali, ona se na nás zmateně podívala, a když se podívala na Rose, usmála se. Takový krásný úsměv, takový rozkošný…

„Nejdeme na nákupy?“ zeptala se Alice.

„Néé, nákupy nechce ani vidět,“ řekla jsem jí. Edward zakroutil hlavou, jako že ne.

„Já nikam nejdu!“ řekl Emmett a podíval se na Rose.

„Já bych šla,“ usmála se Nessie svým zářivým úsměvem. Jasper se neutrálně usmál, bylo mu jasné, že on musí jít, nechtěl pustit Alice samotnou…

„Tak půjdeme my tři?“ zeptala se Alice. Všichni kývli a oni se šli obléct a připravit.

„Tak ahoj, Nessie, a nezlob tetu se strejdou,“ rozloučili jsme se s ní, zamávali jim, jak odjížděli, a šli nahoru do pokoje.

„Co budeme dělat my, lásko?“ zeptala jsem se a mrkla na něho.

„Já bych možná něco věděl,“ usmál se na mě.

„Hmmm… copak?“ zeptala jsem se.

„Mohli bychom se podívat na naší louku a tam třeba zůstat až do rána,“ navrhl a pokřiveně se u toho usmál.

„Tak jdeme?“ chytla jsem ho za ruku a vyběhli oknem ven…

Další kapitolka:

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/the-cullen-family-po-rozbresku-29-kapitola/

Autor: Gabriels (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Cullen family po Rozbřesku 28. kapitola: