Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The best siblings - 4. kapitola

26.07.2010 (17:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3546×

Koncem měsíce jsme odjížděli z Anglie. Nedokázali jsme se rozhodnout, kde chceme žít. Já chtěla Evropu, Emmett Ameriku. Proto jsme udělali kompromis. Budeme cestovat po světě do té doby, než se nám někde bude líbit natolik, že tam zůstaneme.

O půl roku později

Musela jsem Emmetta přemlouvat dva měsíce, vlastně od té doby co jsme cestovali, aby jsme se odstěhovali do Francie, nakonec povolil. Věděl, že balet je moje vášeň, stejně, jako móda. A obě moje vášně, jsem chtěla zdokonalovat právě v Paříži. Už koncem srpna jsem šla na konkurz, jestli mě vůbec přijmou. Přijali a teď stojím před skříní a nevím co si obléct.

Je prosinec, takže něco teplého. Nakonec jsem zvolila rifle, triko, kozačky a kabátek. Vyšla jsem z domu a mířila ke škole. Mám to jen dvacet minut, když jdu pěšky. Musím říct, že v zimě je Paříž nádherná. Všude sníh, který dodává městu zamilovaných, ještě více romantiky a kouzla. Tak jsem tady, stanula jsem před Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris neboli Národní konzervatoří hudby a tance v Paříži.

Dnes byla ve škole celkem nuda. Teď jsem měli dvě hodiny po sobě Historie tance a to mě moc nebere. Já jsem spíš zastánce praktické výuky. Radši jsem dívala z okna, které vedlo na nádvoří školy. Právě tam nějací kluci přenášeli aparaturu, z auta do školy. Kluky jsem nechala klukama a zaměřila se na jiný objekt. Kolem nich procházel s úsměvem na rtech, anděl. Ne opravdový s křídly, ale kluk, který vypadal, jak anděl. Blonďaté vlasy mu sahaly až po ramena, bledá pokožka kontrastovala s černou, koženou bundou co měl na sobě a ten úsměv. Rozkošný a sexy zárověň. S kytarou na zádech si to mašíroval do školy, ohromeně jsem si povzdechla.

„Alice! Mohla byste na chvíli věnovat pozornost mě a historii?!" Leknutím jsem se otočila na profesorku.

„Promiňte," špitla jsem červená až za ušima. To všechny rozesmálo. Profesorka je uklidnila a vrátila se zpět k látce. Já se snažila vnímat, ale marně, v hlavě jsem měla jediné. Anděla.

Po této hodině jsme měli hodinu tance, kterou jsem si užívala plnými doušky. Balet je pro mě život, sen, který žiji. Už od mala jsem se ho učila a zdokonalovala se v něm. Pamatuji si, jak se táta smál, jak takové třeštidlo, jako já může tancovat balet. Tanec plný disciplíny, dřiny, pravidel který se nesmí uspěchat a musí být dokonalý ve všech směrech. Vždy jsem mu odpověděla, že to balet mi dodává klid, mír a rovnováhu.

Po hodině, která podle mého názoru skončila brzo jsem se šla osprchovat. Rozloučila jsem se s holkama  a šla na parkoviště čekat na Emmetta, který koupil nový dům a trvá na tom, že mi ho musí ještě dnes ukázat. Otevřela jsem vchodové dveře od školy a šla po schodech přes nádvoří k parkovišti. Z dálky ke mě přicházel ten kluk, který vypadal, jako anděl. Usmála jsem se na něj, on mi úsměv opětoval. Chtěla jsem udělat dojem, proto jsem si koketně prohrábla  vlasy, jenže to jsem dělat neměla. Spadla jsem na zem. Zatracené náledí. On ke mně rychle přišel a pomáhal mi vstát. Zase se usmál a já z jeho krásy šla do kolen, vážně! Nesnáším náledí, kvůli němu si o mě musí myslet, že mám úplně gramlavé nohy. Nohy!

„Nohy! Kotníky! Mám je v pořádku?" zeptala jsem se ho s panikou v hlase.

„Já nevím, bolí tě snad?"

„Ne, ale nemůžu normálně stát." Začaly mu cukat koutky.

„Přitom pádu sis zlomila podpatek." Okamžitě jsem zrudla. Já jsem tak blbá, místo pozorování jeho dokonalé tváře, jsem se měla podívat dolů na své nohy.

„Mimochodem, mé jméno je Jasper Cullen, smím znát to tvé?" Hudebník má duši poety, jak příhodné.

„Alice McCarty, jméno mé a děkuji za pomoc."

„Není zač. Rád pomáhám nešikovným baletkám," usmál se. Přísahám, že kdyby mě nedržel, spadla bych znovu. Ten jeho úsměv je vraždící nástroj na mé nohy.

„Jak víš, že jsem se baletka?"

„Nohy! Kotníky!" napodobil můj vyděšený hlas, „a taky jsem tě viděl před chvíli tancovat. Vypadala si úchvatně." Nejen, že v jeho blízkosti mám co pět minut chuť padat, ale taky chytám červenou do tváří.

„Děkuji, nechci tě zdržovat, určitě máš na práci spoustu věcí."

„Mě už kurz skončil, šel jsem zanést něco kamarádovi. On počká o něj strach nemám, ale ty si troufáš jít domů, v tomto stavu?!" pohledem ukázal na moje zničené boty.

„Co jiného mi zbývá, ale mám to jenom po parkoviště, tam mě vyzvedne bratr." Jenom přikývnul, vzal mě do náruče a se mnou v náručí si to šinul k parkovišti. Proboha, Emmett mě zabije!

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The best siblings - 4. kapitola: