Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The best siblings - 15. kapitola

21.09.2010 (21:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2621×

Pohled Emmetta

Čekal jsem, že lov bude daleko složitější nebo nebezpečnější. Poté, co mi vše Rose vysvětlila a ukázala, jsem se směle pustil do toho. Vyhlédl jsem si medvěda. Menší odplata neuškodí.

Po lovu jsme se vrátili do domu, Jasper byl zalezlý ve svém pokoji, zřejmě ho moje renovace nijak neodradila. Měl na uších sluchátka a nevnímal svět. Podíval jsem se na Rose, která ho pozorovala stejně jako já. Usmála se na mě tím svých dechberoucím úsměvem a já měl co dělat, abych se udržel na nohou. Vzala mě za ruku a vedla zpátky dolů.

„Jak se ti líbil lov?" zeptala se mě, když jsme si sedli.

„Nebylo to špatné, myslím, že se mi to bude časem líbit."

„To jsem ráda."

„Rose, mohl bych se ti omluvit za tu pusu? Bylo to ode mě nevhodné, divím se, že jsi mi nevrazila facku, ale stejně tam přišel tvůj bratříček, takže..."

„Ne! Neomlouvej se," vykřikla náhle. Udiveně jsem se na ni podíval. Nervozně si pohrávala s náramkem na ruce.

„Rose?"

„Ano?"

„Tobě to nevadilo?"

„Ne, byla jsem ráda."

„Opravdu?" Musela slyšet tu naději v mém hlase.

„Ano."

Během rozhovoru jsme seděli naproti sobě. Použil jsem svou upírskou rychlost a přemístil se na místo vedle ní.

„Rose? Jaký byl pravý důvod, kterým jsi donutila svého otce přeměnit mě?"

„Upřímně?"

„Ano." Zhluboka se nadechla, nervozně se usmála a spustila.

„Víš, když jsem zjistila, že to jsi ty. Kluk, kterého jsem den předtím potkala a na kterého jsem musela neustále myslet, rozhodla jsem se, že ti život zachráním. Když jsem uviděla tvé bezmocné tělo a život, který tě pomalu opuštěl, zjistila jsem, že jsem se do tebe zamilovala. Já vím, musíš si myslet, že je to blbost. Nic takového, jako láska na první pohled neexistuje, ale mně se to stalo. Nikdy jsem necítila, co cítím, když jsem s tebou. Nechápala jsem Jaspera, když nechtěl opustit Alice."

„Počkej, on ji nechtěl opustit?"

„Ano, já ho k tomu donutila."

„Cože jsi udělala?"

„Emmette, promiň. Moc se omlouvám, ale nechtěla jsem dovolit, aby bratr trpěl. Ty nevíš, jaké to je, žít naším životem. Nesmíme navazovat žádné vztahy, každé tři roky se stěhujeme. Byla jsem z toho unavená a Jasper taky. Proto se rozhodl odjet do Francie, žít na chvíli sám. Tam potkal Alice, přijel domů na Vánoce a zářil štěstím, byl úplně jiný. Záviděla jsem mu, poznal něco co já ne. Ale každý z nás věděl, že to nevydrží, Alice je člověk a on je poloupír. Proto jsem jela do Francie a přemluvila ho k odchodu. Moc mě to mrzí, kdybych věděla..."

Celou dobu ji tekly po tvářích slzy. Vím, že toho lituje, objal jsem ji a konejšil zárověň.

„Já na tebe taky pořád myslel. Nedokázal jsem myslet na nic jiného. Jen na drobnou blondýnku, která je nepopsatelně nádherná a je důkazem, že andělé existují."

„V hloubi duše jsem si přála, abys cítil to samé. Jsem šťastná, poprvé ve svém životě jsem opravdově šťastná."

Naše vyznávání citů přerušil zvuk telefonu. Rose vstala a šla ho zvednout.

„Ano?"

„Ahoj, Alice. Samozřejmě, že je tady. Hned ti ho předám." Otočila se na mě a podala mi sluchátko.

„Ahoj Al. Jak se máš? Jsi v pohodě, nic ti není?"

„Mně? Já jsem v pořádku, ale co ty? Jak to zvládáš?"

„O mě neměj strach, jsem naprosto v pohodě."

„Vážně?"

„Ano, nemusíš mít strach. Stýská se mi po tobě, prcku."

„Mně po tobě taky, svalouši. Ale musíme to řešit tímto způsobem. Jinak to nevidím. Esmé mi tvrdila, že to teď není pro nás oba moc bezpečné."

„Jo, já vím."

„Mluvil jsi s Jasperem? Doufám, že jsi mu nic neudělal."

„Jasper a já jsem si popovídali hodně zblízka, ale neboj, už je v pořádku. Nic mu není."

„Emmette!!!"

„Jen jsem tě bránil! To snad můžu, ne?"

„Já vím. Budu končit, chce se mi spát, neustále jen spím. Je to strašné," zasmála se do telefonu.

„Máš si dát příště pozor a žádné těhotenství by nebylo."

„Velmi vtipné bratříčku. Pozdravuj Rose."

„Ahoj. Budu pozdravovat všechny v domě."

„Jasper..."

„Je tu taky. Zavřený v pokoji a s nikým se nebaví."

„Hmmm. Tak ho taky pozdravuj od Esmé. Čau."

Sluchátko jsem položil zpátky na jeho místo a otočil se na Rose.

„Ty teď funguješ jako dohazovač?" zeptala se mě.

„Ne, jen nechci, aby se oba trápili. Konečně mi někdo vysvětlil, jak to všechno je a bylo. A stačí se podívat na tvého bratříčka, je jak tělo bez duše."

„Jo, to je."

(...)

Po týdnu jsme si s Al telefonovali skoro každou volnou chvilku. Ikdyž se to nezdá, to malé třeštidlo mi hodně chybí. Po smrti rodičů se naše pouto ještě víc utužilo a mně chyběla každým dnem víc a víc. Během týdne jsem se seznámil s Esmé, matkou Rose a Jaspera. Přišla mi jako fajn ženská, která je neskutečně laskavá a hodná. Carlisle mě učil, jak ovládat svou žízeň a něco o historii upírů. A Rose? Náš vztah, pokud se tomu tak dalo říkat, když vám její rodiče pořád stojí za zadkem a kontrolují vaši náladu, se pomalu vyvíjel. Dny v její přítomnosti mi utíkaly jako voda. Ke konci týdne mi ale sdělila, že musí odjet. Má totiž školu a nemůže si dovolit tam nepřijít. Byla stejně zklamaná jako já, ale nic se nedalo dělat.

Další týden jsem si připadal, jako bez života. Rose mi chyběla, neustále jsem na ni myslel. Konečně se můžu vcítit do Jaspera, jaké to pro něj je.

Právě jsem procházel chodbou a psal další sms Rose. Esmé byla s Alice a Carlisle v nemocnici. Zastavil jsem před Jasperovým pokojem. Otevřel jsem dveře.

„Čau, chtěl bych s tebou mluvit." Sundal si sluchátka z uší a kývnul mi, ať jdu dál.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The best siblings - 15. kapitola: