Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Best Friend or Grande Puss? - Bonus - Za Bellu!

25.05.2010 (09:30) • Avalone • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1980×

Bonus – Za Bellu!

Mí „noví sourozenci“ za mnou chodili dost často. Viděli mě před nehodou a po nehodě. Viděli, jak trpím a jako upíři jsou celkem impulzivní, nemohli mi nějak více pomoct, ale jako svou povinnost brali pomstu. Nevím, kde se to v nich bralo. Viděli mou bolest, jak tu fyzickou, tak i tu psychickou. To samé cítili i u Edwarda, a to byl jejich milovaný bratr! Mě začali brát jako součást rodiny. Jednali dost propracovaně, samozřejmě, že jsem nikdy nebyla pomstychtivá, ale když od Emmetta to znělo spíše jako velice dobrá výchovná lekce. Několik týdnů po mém probuzení se odhodlali k odvetě. Celé mi to vyprávěli a já stále žasla nad jejich nesmírnou inteligencí a smyslem pro humor.

Alice

Jakmile jsme se přistěhovali do tohohle maloměsta bez slunce, měla jsem spoustu vizí o krásné dívce, která totálně poblázní Edwarda. Samozřejmě jsem se snažila je skrývat, ale nějaké úryvky se k tomu zvědavému upírovi dostaly. Mám ho ráda to ano, přála jsem mu štěstí, vlastně celá naše rodina, byl tak sám chudáček, ale vyzvídat nemusel. Jakmile viděl jen krátké části, začal šílet, prý že není možné, aby byl s lidskou dívkou! Ale ve skrytu duše věděl, že by mohl, a že je moc krásná.

Byla sice taková ta barbie, ale já věděla, že se to brzy změní, a už od začátku mi byla sympatická. Edward se choval jako pěkný nafoukanec, jako by sám nedělal nějaké ty chyby, snažil se, být hrozný tak, aby se od něj držela dál. Nelíbilo se mu její chování, ale více ho dráždila její vůně. Pohádali se spolu dost na to, aby ji chudinku rozplakal, sledovala jsem ji, dokud nedošla zpět domů, aby se jí přece jen cestou něco nestalo. Pak nastala ta osudová oslava narozenin, já a má jasnozřivost jsme věděli, že tato noc bude zlomová v Bellině životě, nesnášela jsem ty povrchní spratky, ale kvůli ní jsem přemluvila i ostatní, a vydali jsme se tam. Přišla velká hádka, Bella se odporoučela i s tím zachráněným klukem celá mokrá. Emmett se do hádky chtěl vložit, Bella se mu začínala líbit, ale zastavila jsem ho, tohle byla její chvíle, mělo se tu rozhodnout o jejím dalším osudu. Odešli jsme a naskládali jsme se do Emmova džípu, svými argumenty jsme Edwarda donutili jet samotného, tak aby narazil na svou budoucí lásku. Pak Bella zmizela do New Yorku, naštvalo mě vědomí, že bezostyšně nakupuje bez mé přítomnosti, z toho se teda bude zodpovídat. Ale co bylo nejlepší? Chyběla mu! Ó ano, chyběla mu! Po jejím návratu se z ní stala ještě milejší a hezčí slečna. Stávala se mi bližší, stejně tak Emmettovi a Rose, můj Jazz se jí zezačátku stranil, to víte, jeho ovládání není tak pevné jako to moje, ale to se snižovalo a začínali jsme být jejími přáteli, ba i rodinnou láskou bych to nazvala. Edward se prostě spletl, zamiloval se do ní, tvořili úžasný pár! Bez mé pomoci by jim to trvalo déle, ale moje bystrá hlava jim dopomohla k plesu, nikdy mi nepřestanou být vděční. Pak začala uvažovat o přeměně, sama si na tu svou nepamatuju, ale znám Edwarda, bude silně proti, ale jednou možná… Ta možnost tu je. Sama bych si ji dovedla představit jako ještě nádhernější a trvanlivější sestru.

Ach jo! Ty hrozné holky! Co to proboha udělaly?!? Tak tohle ne! Ne mojí sestře. Hned po první známce jí ublížit se mi v hlavě rodily senzační plány, jak jim co nejbolestivěji ublížit. Neviděla jsem to, nevím proč! Soustředila jsem se moc na možnou přeměnu Belly na upírku a nevnímala tu budoucnost nejbližší. Eda byl na mě jako pes, ale chápala jsem ho. Přišlo slunce, nevěděla jsem, jestli se něco stane, zrovna jsem aranžovala květiny, když se to stalo. Bylo to tak nejasné, jako by je to zčistajasna napadlo! Potvory! Začínala jsem kout pomstu. Ale ten druhý den byl ještě horší. Ona ji srazila autem! Tak to tedy ne! Takhle to nezůstane! Chudák Bella, ležela tam celá pochroumaná celé dva měsíce. Vymýšlela jsem plány, jak se za ni pomstít, ale chtěla jsem, aby u toho Bella byla. Nejhorší bylo, že jsem nic neviděla, když jsem se na ni zaměřila, viděla jsem jen černočernou tmu a vnímala bolest, ale to jsem svému milovanému bratrovi říct nemohla, to nešlo, už tak dost trpěl. Jazz s ní nemohl být v jedné místnosti, sice byla v kómatu, ale její cítění nabíralo na bolesti. Pak se ráz na ráz probudila, nic jsem neviděla, jako by sama donutila své tělo procitnout.

Po pár týdnech jsem měla jasno. Pomsta bude sladká! Ta její bolest nám ubližovala všem. Se svým plánem jsem své sourozence seznámila, všichni byli nadšení, sami přidávali drobná vylepšení a náš plán byl připraven k provedení. Naše pětice měla různé úkoly. Emmett a já jsme si to velice užívali, ostatní chtěli pomstu, ale my chtěli pomstu s dobrým pocitem za dosti učiněním.

Vše klapalo jako hodinky. Jako první jsme byly na řadě já s Rose. Nachystaly jsme na dívčích toaletách toaletní papír tak, aby se co nejlépe zachytil na botách. Díky mým vizím jsem přesně věděla, jak to bude fungovat. Byly to potvory, takže si navzájem nic neřekly, každá z nich měla na botě přilepený kus onoho papíru, nevím sice, jak si nemohly všimnout toho vlastního, ale je hlavní, že to fungovalo, díky naší rychlosti jsme ještě stačily nalepit cár papíru samozvané velitelce celé party za sukni, aniž by si toho všimla, vypadaly vážně úchvatně. Po výsměchu celé školy se zavřely na záchodcích, tak začala druhá etapa našeho plánu.

To měl na starost Emmett. Během vyučovací hodiny jim naskládal do skříněk každé něco jiného. Tracy měla ve skříňce 5 vymotaných ruliček toaleťáku, který se na ni po otevření vyvalil. U těch ostatních to nebylo tak jednotvárné, dvě z nich měly ve skříňce mravence. Další dvě tam měly posmrkané kapesníky, dost nechutné Emmette! A ta poslední měla vyměněné líčidla za nesmyvatelné barvy. Jo, ta se bude divit.

Trestu neunikli ani jejich druhé polovičky. Pár z nich objevilo ve skříňkách spodní prádlo, jiní hromady pánských časopisů. Samozřejmě následovala vzájemná hádka mezi holkami a kluky. Byla to legrace, zatím nikdo netušil, kdo v tom má prsty, to bylo fajn, ale my bychom se z toho dokázali dostat hravě.

Plánovali jsme náš zítřejší plán, ten bude o něco vtipnější. Všichni jsme se druhý den nachystali na pomotání hlav. Vzala jsem si na sebe černé šaty těsně nad kolena, lodičky stejné barvy, vlasy jsem měla přirozené krásné, namalovala jsem se tak, aby mi nikdo nedokázal odolat. Rose vypadala taky neodolatelně, nachystala jsem jí červené šaty krátké po stehna, upnuté, aby vynikla její štíhlá postava. Vlasy si nechala rozpuštěné a jemně nalíčila. Kluci taky vypadali na svádění, můj milý Jazz měl černé upnuté tričko a tmavé rifle. Edward měl béžový tenký svetr místo trika a taky rifle. Emmett měl bílý sportovní komplet, když uviděl Rose, jak schází ze schodů, začal si dělat své plány.

„Emmette!“ vykřikla jsem zároveň s Edwardem.

Všichni to pochopili a dost jsme se nasmáli. Vypadali jsme opravdu jako z obálek módních časopisů, kde se objevují jen retušování lidé.

Kluci měli každý okouzlit dvě holky, já jsem si vzala dva kluky a má sestra rovnou tři. Ne že bych nebyla hezká, ale dnešní generace letí víc na dlouhonohé blondýny.

Plán byl jednoduchý, daný ubohý člověk nesmí nikomu ani svému nejlepšímu příteli říct o tom, jak moc se nám líbí. Domluvit si s ním rande v hotelu Červený lev v Port Angeles. Chudáčci netušili, co je čeká.

Šlo to až moc jednoduše, lidé jsou tak domýšliví, až je to k nevíře. Miluju organizaci čehokoli a není to pro mě absolutní problém.

Na další den bylo naplánováno „rande“ nás všech, v jediném hotelu, kde se jako by náhodou konalo anonymní sezení lidí s pohlavními nemocemi, ó jak důvtipná dokážu být.

Jak říkám, bylo jednoduché získat si důvěru těch děcek, tudíž nebylo pochyb, že přijdou všichni. Tím dalším dnem byl čtvrtek, šli jsme do školy, ale chovali jsme se nepřístupně. Kiara našla ve své aktovce chcíplou myš, Becky by si raději měla dávat pozor na záchodě, na zadní straně kalhot jí zůstala jakási hnědá šmouha, to Tracy by měla věnovat pozornost při zavádění tampónů, jelikož jí na sukni zůstal rudý flek, Jessice se vysypala taška přímo před polovinou školy na obědě a člověk by se divil, co všechno nosí v té miniaturní taštičce. Lauren by neměla používat tolik laku na vlasy zaměněného za trvanlivou barvu na vlasy, a Jane, och ano, tu jsem si nechala na konec, řekněme, že bude po škole ještě dalších dvacet let. Tak dokonalé trapasy, ano, jsem na sebe a své sourozence pyšná.

Večer se konalo ono rande. Sezení anonymů se konalo přesně v sedm, vše vycházelo tak jak mělo. Dorazili všichni. Každý v jiném časovém období, jak jsme se domluvili, ale přišli všichni. Pak jsme jakoby náhodou chtěli tančit ve velkém sále a dojdeme si na toaletu, ať tam zatím jdou.

A pak tam stáli jako opaření a dívali se na sebe navzájem. Nikdo nevěřil nikomu, že nemá pohlavní nemoc a nepřišel na sezení. Poté se jen blýskl blesk na mém novém foťáku a bylo dokonáno. No vážně, ten pohled na ně byl úchvatný a i ta fotka se povedla. Odešli jsme nepozorováni udělat si příhodné alibi.

Řeknu vám, že jsem si ještě pomstu takhle neužila.

Den na to se ta fotka třikrát zvětšená a v pěti stech kopiích objevila po celé škole. Jedna zvlášť na hlavní nástěnce. Všichni se jim obloukem vyhýbali, oni sami byli pořádně rozzuření, ale hlavně na sebe, až pak na nás.

Dokonce si je pozval ředitel do své pracovny a vedl s nimi dosti závažný rozhovor o jejich nemoci, o tom, že se nemusí stydět, že je tu pro ně poradenské centrum, ale že by se neměli věnovat sexuálnímu životu. Vylezli odtamtud celí rudí.

A když se na nás chtěli vrhnout a rozcupovat na kousky, vyřídili jsme si to s nimi jednou pro vždy.

„Opovažte se byť jen křivě podívat na Bellu, nebo kohokoli z nás a dopadnete mnohem hůře než dnes. Tohle bylo ZA BELLU!!!“ vyřkl Emmett a ještě pro výstrahu zavrčel a hodil svůj nejhorší pohled. Myslím, že někdo to nevydržel a počůral se, ale neměla jsem dál náladu na cokoli, co by se jich jen trochu týkalo.

To byla naše pomsta. Byli jsme se sebou spokojeni, a i když se Edward ze začátku vzpíral, byl tak svým způsobem rád, že jsou nadobro zastrašení a až se Bella vrátí, nebudou dělat problémy.

Vše jsme Belle vyprávěli, ona sama není pomstychtivá, ale Emm jí to vyprávěl tak, že se i smála. Vidět její úsměv byla pro nás všechny největší odměna, jakou nám mohla dát.

                                                                                předchozí x další

Autor: Avalone (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Best Friend or Grande Puss? - Bonus - Za Bellu!: