Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Best Friend or Grande Puss? - 9.kapitola

19.12.2009 (20:00) • Avalone • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2726×

9.kapitola – Změny... a NY…

Pořád jsem se nemohla vyrovnat s faktem, že jsem vlastně volná. Že už se nebudu muset podřizovat pitomým pravidlům pitomých holek. Můžu být sama sebou. Mám tady i pár přátel. Těch opravdových. Tedy alepoň v to pevně doufám.

„Jsem volná...“ Musela jsem si stále opakovat. Už nejsem v okovech společenských pravidel. Juchúúúú...

Dala jsem si horkou sprchu, to jsem potřebovala, už jsem byla pořádně promrzlá. Vysušila jsem si pořádně vlasy a zabalila se do županu. Páni, ten jsem už na sobě neměla pořádně dlouho. No, šla jsem si lehnout, ale nemůžu usnout. Neustále musím myslet na poslední rok mého života.

Když se uvědomím, co všechno jsem totálně podělala...to je teda pořádnej seznam...

A když jsem se tak rozhlížela po svém pokoji, který byl osvětlen pouze noční lampičkou, uvědomila jsem si pár zásadních věcí...Musím to tady změnit od základů...S vstoupením do party jsem se nezměnila pouze já, ale i můj šatník a pokoj. Dokonce jsem si ani nepořídila auto! Stěny byly otapetované na žluto se vzorem. Upřímně, je to hrozné. Bílá postel. O knihovnu a poličky na všechny mé CD jsem přišla v rámci změny...

Chci zpátky celý svůj předešlý pokoj. Jedna stěna světle hnědá, ostatní smetanově bílé. Tmavě hnědou otevřenou knihovnu, kde bude místo i na moje CD-čka. Stejné barvy i stůl a otočná židle. Béžový koberec, místo postele černou koženou pohovku a nakonec ještě lehké bíle závěsy, které se pohnuly každým závanem větru. Přemluvím mamku pro změnu, určitě bude nadšená. Sice by to nikdy nepřiznala, ale neměla holky ráda ani styl na který jsem se přeorientovala, ale jsem její dcera, tudíž mě měla ráda i s mými změnami... Táta bude taky nadšenej, taky mu moc nevyhovovalo mé „nové Forkské já“.

Vysadím odbarvovací šampón a vrátím se ke své nádherné hnědé barvě vlasů. A taky změním svůj šatník. Něco, co se mi bude líbit si nechám, ostatní půjde do charity. Vracím se ke svému sportovnímu stylu. Riflím, tričku, mikině, Converskám a mým úžasným černým slunečním brýlím. A naučím se na skejtu. Vždycky se mi to líbilo, ale nikdy jsem neměla dost štěstí a blbosti k tomu to zkusit. Nejsem sebevrah...Ale když změnu, tak ať to stojí za to!

A koupím si nové auto, nějaké hodně rychlé. Jak jsem už kdysi říkala, miluju rychlost pokud se ovšem nejedná o rychlost mého pádu ze schodů...

Není těch změn nějak moc? Ne! Chce to pořádnou změnu. I když tohle není změna. Je to jen návrat k staré dobré Belle.

Sbohem ty Forkská Bello, vítej zpět New Yorská Bello!

A tak jsem se rozhodla. Nikomu má, teď už minulá, osobnost chybět nebude. Mně rozhodně ne.

Po nějaké době jsem usnula a zdál se mi sen, jehož návštěvníkem byl opět Edward. Ale tentokrát to byl příjemný sen, i když si nepamatuju o čem byl...

Ráno jsem vstala s dobrým pocitem, i přes menší bolest hlavy, kterou jsem zahnala práškem, jsem otevřela okna v mém pokoji dokořán, převlékla se a utíkala na snídani. Mám tak neuvěřitelný hlad, že víc to už snad ani není možné.

Seběhla jsem po schodech ani jsem nezakopla a už jsem hlasitě zdravila: „Dobré ráno, rodičové moji milí.“

„Ahoj zlato, co to máš s vlasy?“

„Co by? Vracím se k brunetě.“

„Co ta změna?“

A tak jsem jim všechno vyslepičila. I má rozhodnutí. A oni jen přikyvovali a nadšeně mi chválili mé stanovisko. Musím uznat, jak krásně mi pak bylo.

„Belluško, vím, že je to narychlo, ale když už tu změnu, tak, co třeba změnu v New Yorku? Musím se okamžitě vrátit, takže bys mohla letět se mnou a nakoupit si všechno potřebné. Máma by zatím domluvila s Esmée změnu tvého pokoje, co říkáš?“

„To bude supééér! Díky tatííí!“

„Nemáš zač.“

A máma ještě dodala: „Broučku, víš, že tě máme rádi, ať se chováš jakkoli ať máš jakoukoliv barvu vlasů nebo snad druh oblečení. Milujeme tě, ať jsi jakákoliv.“

„Já vím, děkuju, taky vás miluju.“ Tak a je to venku. Ale jsem ráda, že jsem jim to konečně řekla. Dopadlo to skvěle ve vroucím hromadném obětí.

„Kdy jedeme?“

„Ani nebal, jen se převleč. Letadlo letí za 2 hodiny.“

„Už letíím.“ A už jsem byla na cestě po schodech. Dala jsem na tátovu radu a zabalila si jen své osobní věci do batůžku.

Diskmana, pár nejoblíbenějších CD, knížku, peněženku, mobil a sluneční brýle Oblíkla jsem si ještě staré džíny, ale tričko jsem nevyhrabala žádné tak jsem si alespoň vzala nějaký normální top a baleríny. A mohla jsem vyrazit.

Na letiště jsme se dostali včas. Rozloučili jsme se s mámou a mohli se vydat přímo k odbavení zavazadel. V mém případě jen batůžku. Nevím, kdy se vrátím, ale určitě brzo. Mámě jsem dala pokyny na zařízení pokoje a šatny. Nakonec jsem se rozhodla pro velkorysost. Nenechám si nic z toho oblečení. Koupím si všechno nové. Ještěže mám z čeho. Všechno to staré oblečení půjde do charity. Musím přiznat, že máma byla překvapená, ale nic nenamítala. Řekla, že jestli se tak budu cítit líp, tak všechno zařídí. Za to jsem jí byla nesmírně vděčná.

Letadlo nemělo zpoždění, takže jsme se do bytu dostali večer. Vyrazili jsme na večeři, kde jsem si po dlouhé době objednala to, co mi chutná a ne to, z čeho nepřiberu. Objednala jsem si špagety, spolu s pizzou mé nejoblíbenější italské jídlo.

Došli jsme zpět do bytu a já silně vyčerpaná usnula.

Ráno jsem se probudila časně. Táta už pracoval, takže jsem se nasnídala a vyrazila do ruchu velkoměsta.

Jedna z mých úchylek, a mám jich vážně moc, je nakupování. Vyžívám se v nakupování dárků, stejně jako v nakupování oblečení. Nemohla jsem ovšem zapomenout na MOJE nákupní centrum. Ještě když jsem tady bydlela, byla jsem tu denně a slintala na výlohy. Většinou jsem skončila právě v oněch obchodech. Měním sice ten barbie styl, to ale neznamená, že si nakoupím jen sport věci. I když je to pro mě ožehavé téma, někdy ráda vyrážím na podpatcích, jen tak, jsem divná, já vím, ale tak se vždycky cítím tak jako, no, jako holka.

Takže jsem prošla snad všechny obchody. Boty – moje! Krásné Conversky, Skate boty, ale i podpatkáče, lodičky, boty všeho druhu. Vybrala jsem i nějaké mámě, přece nebudu jako jediná chodit v novém. Pak jsem se vrhla na trika, džíny, topy, šaty, tílka, mikiny, kalhoty, halenky, šály, čepice, kšiltovky, pásky. Ale i bižuterii, prstýnky, náramky, hodinky, řetízky…Bože, zastavte někdo toho shopaholika ve mně! Kupuju i to, co někomu budu muset darovat, jelikož si to na sebe v životě nevezmu!

Měla jsem prochozené celé nákupní centrum, když jsem unavená dopadla na lavičku u fontány, obsypaná plno taškami, které byly nadité.

Taky jsem si zašla na oběd a odvezla taxíkem všechny ty tašky. Pak jsem vyrazila na obhlídku butiků a zase nakupovala do zbláznění. Taky jsem si zašla koupit skateboard, prodavač mi skvěle poradil, takže to bylo v klidu.

Zrovna když jsem se vracela do bytu, jsem do někoho vrazila. „Jé, já se moc omlovám…“Ale zadrhla jsem se. Jack...?

                                                                        předchozí x další

Autor: Avalone (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Best Friend or Grande Puss? - 9.kapitola: