Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Best Friend or Grande Puss? - 8.kapitola

13.12.2009 (18:15) • Avalone • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2214×

8. kapitola – Přemýšlím, přemýšlím, až se mi z hlavy kouří…a…oslava

Pokoušela jsem se učit, ale nakonec jsem to vzdala. Nikdo není dokonalý a neumí všechno. Takže jsem po dlouhé době začala číst. I to jsem po chvíli odložila, pustila si do diskmana písničky, a přemýšlela o mém osudu. A o té páteční hádce…

Ano, má pravdu, jsem taková, vystihl mě…a nejen mě. Vždy jsem patřila mezi ty oblíbené a nechtěla jsem klesnout, ale stojí mi za to vlastní svědomí? A co sebeúcta?

Nikdy jsem neměla představu, co to je šikana, dokud jsem sem nepřijela. Žila jsem ve vlastním vesmíru, obklopená hudbou, knížkami, rodinou a přáteli. Nemusela jsem mít o sebe strach, když nepočítám noční úlety v temných ulicích New Yorku. Milovala jsem tanec a mé přátele, neměla jsem kluka, nikdy, ale nevadilo mi to. Nemusela jsem řešit ty malichernosti kolem. Mohla jsem v klidu žít. Vždy jsem byla jiná, ale snažila jsem se přizpůsobit a dařilo se mi to. Ale jsem takhle šťastná? Jsem tu mrcha. Nikdo mě zrovna nemusí. Tak proč se nezměním? Četla jsem o tom, složila o tom písničky. Avšak pravda je taková, že jsem se bála té změny. Bála jsem se skočit do neznáma.

Takhle jsem strávila každičký den tohohle týdne. Když jsem byla s holkama, byla jsem jako na trní, musela jsem se hodně přemáhat, abych je neposlala někam. Co to se mnou je? Nikdy mi přetvářka nedělala problémy. Nastal pátek, den Jessiiných nerozenin. Koupila jsem jí nové hodinky, ale pochybuju, že si je někdy vezme na ruku. Na oslavu by mě nejradši nepozvala, ale musela, měli dorazit i nováčci.

Na sebe jsem hodila minisukni, tílko a kozačky. Vlasy jsem si vyčesala do drdolu. Pořádně jsme to tam rozjeli. Hned po příchodu jsem dostala do ruky flašku. Abych byla upřímná, tohle je poprvé, co tady ve Forks piju. Ale co, všechno musí být jednou poprvé. Potřebuju zaplnit to prázdno, které cítím, čím dál víc. Nevím, co se to se mnou děje…

Takže se to celé zvrhlo v jednu velkou pitku. Tančili jsme, zpívali, pili a zase tančili a pili…Ani nelituju, že je to moje první Forkská akce. Nejednou se mi zatočila hlava, ale ustála jsem to, kupodivu…

Objevila se i Alice s rodinou. Chvíli jsem byla s nimi, ale s tím blbečkem a jeho poznámkami se to nedalo vydržet moc dlouho. Vrátila jsem se na parket a tam jsem to roztočila. ÚÚÚ to byla smršť! Ani jsem neměla šanci spadnout.

„Musím ven!“Zakřičela jsem směrem k Bec.

A jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Vyběhla jsem na čerstvý vzduch. Najednou mi hlavou problesklo několik věcí najednou. Co to sakra dělám? Mám rodinu, kamarádky, sice v New Yorku, ale i to se počítá, ale hlavně mám sama sebe. Jsem samostatná. Dokážu přežít sama. Pak mi to došlo. Musím vypadnout hned. Jen to ještě řeknu holkám, i když pochybuju, že by je to zajímalo.

„Kde jsou holky?“ Zeptala jsem se Joshe.

„To netuším, asi na zahradě, prý si chtěj něco vyřídit, jo, a máš tam za nima jít.“

„Dík.“

„Pohoda…“

Vyšla jsem teda na zahradu. Předtím jsem byla na terase, takže jsem na ně nemohla vidět, ale to, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech…Seděl tam skrčený…Myslím tím Clarka, toho kluka, co si ho T. vybrala jako objekt posměchu…Co to?

Stály kolem něj v kruhu. Všech 6.

„Holky, co se děje?“

„Coby, pomsta.“Odvětila Kay.

„Jaká pomsta?“

„Copak jsi zapomněla? My teda ne. To ve škole nebylo všechno.“

Krčil se tam chudák tak sám. Bylo mi ho líto. Tak to nejde, musím něco udělat.

„A co mu chcete udělat?“

„No, já ani nevím, chtělo by to nějaký alkohol a zesměšnění před obecenstvem. Ještě větší zesměšnění.“

V tom mu Jane zaklonila hlavu a začala mu lít lacinej chlast do krku násilím. Ani se nebránil. To nečekal. Vlastně ani já ne. Pak mu Trac vrazila facku. A sama mu strčila lahev do pusy.

„Tak teď hošánku poznáš, co je to pravá pomsta od Ti6ers!“ Zakřičela Bec. To bych od ní teda nečekala.

„Co tam tak stojíš? Pojď sem!“

„Ne, díky,“ řekla jsem, „ vždyť je to lidská bytost jako každá jiná. Nechte ho nepokoji!“

„Copak? Slečna Slušná se probudila?“

Pak ho donutily vstát a vedly ho k bazénu. „No tak lidi, pojďte se na něco juknout!“ Křikla Jess do oken. Všichni se vyřítili ven a sledovali, co maj holky v plánu.

„Doufám, že umíš plavat.“ Pronesla zlověstně T. A shodily ho do toho ledového bazénu. Takhle to nemůžu nechat. Chudák, sám to nečekal, a tak to pro ně nebyl problém, shodit ho dolů. Ať někdo něco udělá! Křičela jsem v duchu. A pak mi to došlo. To budu muset já. Zatím jen kolem sebe jen vyděšeně kopal nohama. Někteří hlupáci se mu smáli, jiní jako například já a Cullenovi se dívali se zděšením.

Proto jsem neváhala a…

Skočila jsem do toho bazénu za ním a snažila se ho vytáhnout ven. Což se mi nakonec s vypětím všech sil podařilo. Vyhodila jsem ho na okraj a sama se vyhoupla za ním. Oba jsme kašlali vodu a byli nehorázně mokří…a navíc jsme se klepali zimou. Přece jen v noci v ledovém bazéně na konci září, to nejsou ideální podmínky ke koupání, zvláště ne tady ve Forks.

„Co jsssste si mysleli, že jakkkkko děděděděláte?“

„Něco při čem jsi měla stát při nás!“

„Aha, takkkk to už k vám zřřřřejmě nepatřřřřím!“

„Tak to tedy už ne!“

„Fajn, díky za lekci, přeju pěkný narozky, Jess.“ Podepřela jsem Clarka a snažila se mu pomoct domů.

„Toho budeš litovat, sice za tebe máme tu nejlepší náhradu, ale ze života ti uděláme peklo, Swanová!“ Řekla Tracy.

„Vás se nebojím, poslední rok bylo peklo na zemi, nic horšího mi nemůžete udělat. Sbohem!“Svou řeč jsem zakončila i bez drkkotání zubů.

„Jo a ještě něco, opovaž se ještě někdy máknout na mýho Joshe. Mohla bys taky dopadnout jako tenhle šprt! Tohle je takový odstrašující příklad pro tebe, tak si ho važ.“

A s tím jsem taky odcházela a taky s Clarkem musím podotknout. Postřehla jsem nějaký pohyb v tom davu, ale nevěnovala jsem tomu pozornost a táhla jsem ho dál. Když jsme vycházeli z jámy lvové, tak jsem se na něj nedokázala sice zlobit, ale byla jsem naštvaná.

Bylo mi ho líto, ale nemohla jsem to nechat jen tak. „Co jsi to tam předváděl? Jsi vůbec normální?“

„Nnnne, ale to už jsi sasasama zjistila.“ Vykoktal ze sebe.

„Proč ses nebránil?“

„A mělo by to cenu? Když mi někdo ubližuje tak se nebráním. Jen ať si to užijou. To oni budou muset žít s vědomím, co udělali.“

„Aha, to je skvělé…“ Podotkla jsem sarkasticky, ale nemohla jsem se na něj zlobit. Ještěže bydlí kousek odtud, dotáhla jsem ho tam. Dalo to dost práce, ale hlavně, že jsme dorazili v pořádku.

„Tak jo, tady je moje číslo, volej ve dne v noci. Je mi moc líto, že jsem tomu nezabránila už tehdy.“

„Jsem v pohodě, díky za číslo, měl bych toho asi využít…No, naši nejsou doma, takže průser mít nebudu, neměj strach o mě, ale o sebe.“

„Znám cestu domů…a ještě jednou se omlouvám, je mi z toho hrozně.“

„Žiju, takže jsem v pořádku a dokonce jsi mě dovlekla až domů, takže…co se stalo s tou holkou předtím?“

„Myslíš tím s tou mrchou?“

„No, vlastně jo.“

„Odešla zase zpět. Uvědomila si, že chce být zase normální…“ Chtě nechtě jsem se tomu musela usmát, i když k smíchu mi rozhodně nebylo.

„Tak to je dobře, takže se asi uvidíme ve škole…“

„Nepovídej, že by ses chtěl ztrácet s někým, jako jsem já.“

„Jsi člověk, zachránila jsi mě před utonutím, takže myslím, že ti něco dlužím. A navíc, se zdáš být i milá, takže jestli se do pondělka zase nevrátí tamta Bella, tak bych s tebou rád seděl u oběda.“ A usmál se na mě. Divím se, že to vůbec zvládl. Když se to vezme kolem a kolem, tak je to vlastně hezký kluk, ale ne pro někoho jako já. Pro mě by byl i ten náfuka Cullen moc dobrý.

„Díky, budu s tebou ráda sedět.“

„Jo, počkej ještě…“ S tím odemkl a vešel do domu, odtamtud mi přinesl deku.

„Díky moc, a fáákt mě to moc mrzí…“

„Hele, už se neomlouvej nebo ti tu deku zase vezmu.“ Podíval se po mně výhružně.

„Ok. Tak já jdu a díky moc,“ a potichu, tak že to nemohl slyšet, jsem dodala, „za všechno.“

Takže teď jsem zmrzlá na cestě domů. Jsem v minisukni, kozačkách na podpatku v tílku všechno promočené, jen ta deka je suchá. Mohla jsem ho požádat, aby mě odvezl, ale přece jenom v sobě nějaký ten alkohol v krvi má, a už jsem ho nechtěla o nic žádat. Mohla jsem zavolat tátovi, aby pro mě přijel, ale nechtěla jsem mu přidělávat další starosti s alkoholem v mé krvi, touhle dobou už budou spát. Přemýšlela jsem nad tím, že mu to řeknu. Je tady jediný spolu s mámou kolem, komu na mně záleží.

Jak jsem tak šla. Nevšimla jsem si, že se za mnou objevily kužely světla. Projíždělo nějaké auto. Zrovna když mě míjelo, tak řidič zastavil, stáhnul okýnko a já zjistila, kdo to tam sedí, samozřejmě Edward.

„Nechceš hodit domů?“

„Ne díky.“ A hodlala to dojít pěšky, pár kilometrů mě nezabije.

„Alice by mě zabila, nastup si, ještě po cestě zmrzneš?“Cože? Takového Edwarda neznám? Co mu to udělali?

„Proč se staráš? Nenávidíš mě, já tebe, tak jeď dál a nezdržuj se, s holkou bez vlastního mozku´.“

„To je pravda.“

A pak, ale to se mi určitě jen zdálo, řekl něco, co jsem asi neměla slyšet: „Nebo ne?“

„Mám tam jít a posadit tě násilím?“ Tak tomuhle hlasu bych neodporovala, ten autoritativní tón mě celkem vylekal.

„Fajn, díky.“

„Nemáš zač.“ Dodal s úšklebkem.

Nasedla jsem a on se rozjel jako nějaký šílenec. Ale v tom jsem si uvědomila dost podstatnou věc.

„Kde máš rodinu? Myslela jsem, že jste tam byli všichni.“

„No jo, ale oni jeli jiným autem, nemohli to se mnou vydržet.“

„Tak to se jim teda divím.“ Ironie z mého hlasu přímo čišela.

„Upřímnost za upřímnost? Viděli jste můj výstup?“ Zeptala jsem se na rovinu.

„Jestli myslíš tvůj plavecký výkon, tak ano, to jsme viděli…“

„Aha, kdo jsi a co jsi udělal S Edwardem Cullenem?“

„Cože?“

„Ale nic, víš, že mi někdy přijdeš jako z nějaký jiný doby?“

„Vážně?“

„Já vím, jsem divná. Ale ještě jedno mi řekni, co že jsi najednou milejší? Nad svou obvyklou milost?“

„No, asi začínám přehodnocovat některé své názory.“

„Tak to je super, hm, tak díky za svezení a za upřímnost.“Ani jsem si neuvědomila, že už stojíme před domem.

„Počkat! Nezapomněla jsi na něco?“

„Nevím o tom.“

„Upřímnost za upřímnost. Proč jsi to udělala? Vždyť jsi to mohla nechat jen tak.“

„Nejsem zase taková potvora, jak si všichni myslí, jsem jeden z těch lidí, co se dokážou přizpůsobit situaci, když chtějí, já jsem toho nevyužila správně, takže jsem to musela napravit. To, že s někým kamarádím neznamená, že souhlasím s tím, co dělá. A nakonec mého proslovu bych ráda dodala, a jestli to někdy zopakuješ tak tě s radostí umlátím, že mi pomohla i ta hádka s tebou, takže díky.“

„Rádo se stalo. Hezký monolog.“ Usmál se na mě? Podívala jsem se mu do očí, jsou nádherné, úplně jsem se v nich ztratila…

„Hm, už bys měla jít, Bello.“

„Jo jasně promiň. Díky, za všechno.“ A věnovala jsem mu usměv, kterého jsem byla ještě schopna. Vystoupila z auta, zabouchla dveře a slyšela jen zvuk odjíždějícího auta. Našla jsem klíče, odemkla a vešla do ztemnělého domu…

                                                                           předchozí x další

Autor: Avalone (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Best Friend or Grande Puss? - 8.kapitola: